Lisbeth Nielsen je ředitelkou Dánské agentury pro zdravotní data (Danish Health Data Authority). Rozhovor vznikl při příležitosti pražské konference „Evropský prostor pro zdravotní data – příležitost pro inovace a hospodářský růst – vzdálená vize nebo realita?” , která se odehrála 15. listopadu.
Jaká je hlavní role Dánské agentury pro zdravotní data?
Rolí je hned několik. Jednou z nich je sbírat data a vytvářet veřejné statistiky, ale také zpřístupňovat tato data pro výzkumníky a různé úrovně státní správy, jako jsou městské či krajské úřady. Další funkcí je digitalizace zdravotnictví a mezisektorová komunikace, tedy sdílení dat mezi jednotlivými institucemi zdravotnického systému.
Sami máme zároveň na starosti systém elektronických předpisů léků. Zaměřujeme se ale také ve spolupráci s jednotlivými regiony na kybernetickou ochranu zdravotnictví. A v neposlední řadě se snažíme i o standardizaci sdílených údajů.
Jaká data sbíráte?
Víceméně všechno, co se v dánském zdravotnickém systému stane – kdykoliv někdo navštíví nemocnici. Neshromažďujeme však všechna data, která jsou v záznamech zapsána, ale pouze ta, která jsou užitečná pro vytváření statistik. Například kdy byl pacient v nemocnici přijat, jaké procedury absolvoval nebo jaká je jeho diagnóza.
Jak s údaji následně pracujete? Co shromažďování dat o pacientech z celého Dánska obnáší a jak se dá využít pro zdravotnictví do budoucna?
Jedná se o velmi úzkou spolupráci a neustálou diskusi. A to jak s jednotlivými regiony, které jsou zodpovědné za veřejné nemocnice v Dánsku, tak i se všemi 98 municipalitami, které zajištují provoz domácí a rehabilitační péče. Data sice sbíráme již spoustu let, i tak ale stále vedeme diskusi o tom, co se ve zdravotnickém systému odehrává nebo zda bychom neměli přehodnotit, jaká data shromažďujeme.
Velká část naší práce je o kvalitě IT systémů, které umožňují přímý přenos dat ze záznamů pacienta do národních registrů. Značná část práce stojí na zpracování dat, jejich následné analýze a samozřejmě i jejich využití.
Brookland: Vývoj léků jde velmi rychle dopředu, data z klinických studií už nestačí
Farmaceutický průmysl je v Dánsku jedním z ekonomicky nejsilnějších oborů. Jak vnímá veřejnost, že má farmaceutický průmysl přístup k „jejím“ datům?
K datům mají zprostředkovaný přístup pouze orgány veřejné správy ze zdravotnického sektoru nebo ministerstvo zdravotnictví. Dánská agentura pro zdravotní data je pak jedinou institucí, která má k datům přímý přístup.
Na druhé straně výzkumníci a farmaceutický průmysl mají přístup k datům pouze pro výzkumné účely. Kromě všeobecných statistik například mohou zjistit jen to, kolik se prodalo kterého produktu, například léku. V rámci svého výzkumu zároveň musí prokázat společenský přínos daného výzkumného projektu a spolupracovat s některou dánskou výzkumnou institucí – ať už nemocnicí, nebo univerzitou. Přístup získávají také výhradně na zabezpečených serverech a k výsledkům se mohou dostat pouze ve formě souborů dat.
Pokud tomu správně rozumím, máte tedy mimo jiné i roli gatekeepera?
Ano. Musíme posuzovat dvě věci. Není to jen o tom, jak můžeme využít data pro vývoj nějakého nového produktu a jeho uvedení na trh. Musí být k němu přistupováno jako k samostatnému výzkumu – to je první podmínka.
Druhou je určitá limitace (výzkumníka – pozn. red.), tedy posouzení toho, jaká data jsou k provedení jeho projektu zapotřebí. Snažíme se snížit poměr mezi samotným výzkumným projektem a množstvím dat, ke kterým v rámci projektu dostanete přístup.
V Evropě v současné době panují obavy ohledně bezpečnosti a ochrany shromažďovaných dat. Jakou máte vy zkušenost s ochranou dat a jak zajišťujete jejich bezpečnost? Jak je to s jejich transparentností?
Ochrana dat je naprostý základ. Nikdy se nám nestalo, že by data byla někým zneužita. Ale došlo například k tomu, že data byla nesprávně umístěna při nahrávání do nového výzkumného prostředí. To bylo před třemi lety, tedy v době, kdy jsme ještě neměli takové bezpečnostní systémy jako dnes.
Od té doby pracujeme na tom, aby byla sbíraná data technicky zabezpečená, a zároveň dostatečně transparentní pro veřejnost. Zejména v době pandemie covid-19 mohli lidé vidět, jak mohou být jejich data rychle využita pro vynalézání možných metod léčení. Byli jsme také mezi prvními, kdo stáhli vakcínu AstraZeneca z trhu (kvůli podezření na vedlejší účinky v podobě krevních sraženin, pozn. red.). K takovému rozhodnutí jsme mohli rychle dospět právě díky tomu, že jsme společně s Nory měli k dispozici zdravotní data lidí, kteří tuto vakcínu dostali. Mohli jsme tak porovnávat tyto očkované osoby se zbytkem populace a srovnat, jaká byla jejich reakce. Právě proto, že máme takové množství dat, můžeme získávat tyto cenné poznatky.
To samé jsme dělali i v rámci několika dalších výzkumných projektů, o kterých se snažíme širokou veřejnost informovat. Snažíme se lidem vysvětlit, že toto je důvod, proč sběr dat vůbec provádíme. Není to jen pro zábavu.
Jak jste již zmínila, vysoká kvalita vašich dat je výsledkem standardizace a digitalizace. Jak dlouho proces digitalizace Dánsku trval a na jaké překážky jste během něj narazili?
Vyvinuli jsme Národní registr pacientů, který je takovým srdcem Dánské agentury pro zdravotní data a který existuje již přes 40 let, v digitální podobě od roku 1978. Byla to dlouhá cesta, a stále nás ještě dlouhá cesta čeká. Dříve se digitalizovaly jen administrativní záležitosti a všechny záznamy pacientů byly jen na papíře. Teď už jsou ale všechny digitální – a to je něco úplně jiného.
Jak celý systém před digitalizací vůbec fungoval?
Mezi lety 2002 a 2010 spolupracovalo celkem 14 států na vytváření elektronických zdravotnických záznamů. To bylo zhruba to období, kdy došlo k digitalizaci celého zdravotnictví a všeobecného lékařství. Sbírali jsme pouze data, která byla digitální. Naopak ze záznamů, které byly fyzicky na papíře, do systému nevstupovala téměř žádná data.
Předpokládám, že samotná digitalizace byla tedy největší překážkou v celém procesu.
Byla vlastně klíčem k úspěchu. Překážkou bylo to, že zabrala hodně času. Neměli jsme mnoho odpůrců, zdravotnická veřejnost digitalizaci vítala. Důležité bylo, že jsme udělali dvě věci – zaplatili jsme pokrytí nákladů předem, tedy pořízení počítače a systému, a to zhruba ze 60 procent, a také jsme náhrady vypláceli rychleji v případě, že nám data doručili digitálně, a ne na disku.
Nemocnice v České republice často využívají úplně jiné systémy. Bylo to tak také v Dánsku? Nebo jste je přesvědčili o užívaní jediného sjednoceného systému?
V Dánsku nemáme jednotný systém. Na trhu bylo mnoho různých systémů. V roce 2010 jsme se pokusili spočítat, kolik různých druhů záznamů a typů systémů správy pacientů máme. A napočítali jsme jich celkem 21 ve 40 veřejných nemocnicích.
Dnes máme v zemi pouze dva velké systémy. Dva z pěti regionů spolupracují s americkou softwarovou firmou Epic a další tři spolupracují s dánským dodavatelem systémů Systematic. Dlouho se diskutovalo o tom, zda bychom měli mít pouze jeden „monopolní“ systém, jako to bylo před současným stavem. Nebylo to ale ideální – byl drahý, ne tak dobrý a nestačil našim potřebám.
Jakých výsledků jste díky shromažďování údajů dosáhli?
Za prvé, pomohlo nám vytvořit z Dánska velmi dobré výzkumné prostředí, jak pro veřejné, tak soukromé výzkumníky. Lze díky němu provádět studie, které na mnoha jiných místech provést nelze. Ale jsme malá země s 5,8 milionu obyvatel, proto má smysl Evropský prostor pro zdravotní data (European Health Data Space). U různých skupin pacientů, jako jsou například pacienti se vzácnými nemocemi, totiž potřebujeme mít dostatek údajů o dostatečném počtu lidí.
Sběr dat nám tak zajistil skvělé prostředí pro velmi dobrý výzkum, ale také díky tomu víme, co se přímo ve zdravotnictví odehrává. Můžeme díky tomu dělat politická rozhodnutí založená na faktech, nikoli na pocitech. Pokud se vyskytne například problém s čekací dobou, víme, za jak dlouho se lidé s podezřením na rakovinu dostanou k diagnostice či samotné léčbě.
Jaké zkušenosti tedy Dánská agentura pro zdravotní data přináší do debaty o Evropském prostoru pro zdravotní data?
Na prvním místě je potřeba zajistit, abychom sbírali ta správná data. A abychom jimi reflektovali systém zdravotnictví takový, jaký skutečně je – a ne takový, jaký byl před 40 lety.
V Dánsku jsme před třemi lety například změnili registr pacientů, aby odpovídal tomu, jak zdravotnictví aktuálně funguje. Máme mnohem více ambulantních služeb, což se v datech příliš nepromítalo, a změnili jsme proto datový model. Také cesta pacienta (jak pacient prochází zdravotnickým systémem – pozn. red.) v rámci systému byla dlouhá, jak pro hospitalizované, tak ambulantní pacienty, proto jsme změnili systém.
Nyní začínáme sbírat více dat od praktických lékařů a obcí, protože se snažíme z nemocnic přesouvat více do domovů a do místních komunit. To je také velmi důležité – mít systém, který mohou využívat všechny regiony a který mohou využívat i různé sektory. Právě to má pro pacienta velký praktický význam.
Zdravotní údaje dostupné na jeden klik: EU se připravuje na ambiciózní propojení dat