Prezidenty a premiéry zemí EU čeká „podrobná debata“ o osudu společné migrační a azylové politiky. Řešení musí najít co nejrychleji, s ustupující zimou totiž bude nelegální migrace zesilovat. Odbornice upozorňuje na to, že posilovat ochranu vnějších hranic nestačí.Po několika klidnějších letech, které způsobila i covidová pandemie, se v loňském roce do Evropy vrátily problémy spojené s nelegální migrací. Čísla příchozích rychle rostla hlavně na podzim, a i když v zimě se pohyb migrantů logicky zpomaluje,
nekončící kontroly na některých vnitřních hranicích Schengenu rozhodně standardní nejsou. Své o tom ví cestující mezi Českem a Slovenskem.
„Čelíme nárůstu počtu migrantů na západobalkánské a středomořské trase. Máme jasnou dohodu, že 9. a 10. února povedeme na Evropské radě podrobnou debatu o otázce migrace,“
nastínil už v prosinci plány předseda Evropské rady
Charles Michel.
Prezidentům a premiérům budou v Bruselu ležet na stole
návrhy, se kterými minulý týden přišla Evropská komise, a její předsedkyně
Ursula von der Leyenová je vládám poslala ve formě dopisu.
Šéfka Komise zmiňuje čtyři oblasti, ve kterých je podle ní možné dosáhnout okamžitých změn. Patří sem posílení ochrany vnějších hranic EU, zlepšení procedur na hranicích a návratové politiky, dobrovolný relokační mechanismus, stejně jako prohloubení spolupráce se zeměmi původu migrantů. Vše tedy úzce souvisí s obsahem projednávaného Paktu o migraci a azylu.
Bulhaři a Rumuni jsou naštvaní, bez Schengenu přichází o výhody i peníze
Odbornice: Důraz na návratovou politiku dává smysl
Nic ale zatím nenasvědčuje tomu, že by mohlo dojít k výraznému průlomu. Přece jen, debata o migrační reformě je na mrtvém bodě roky, a ani kritické chvíle ji zatím nijak „nerozhýbaly“.
„Upřímně mám pochyby o tom, že návrhy způsobí okamžitou změnu, jak by ráda viděla Ursula von der Leyenová. Očekávám spíše průtahy s ohledem na komplikované téma a rozdílné preference členských států,“ zhodnotila
Markéta Votoupalová, výzkumnice z Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické.
Pokud jde o nejcitlivější téma spojené s migrací, tedy sdílení odpovědnosti za uprchlíky či žadatele o azyl, Votoupalová v návrzích vidí odklon od povinných kvót směrem k efektivní solidaritě, což obsahoval i původní Pakt. „To hodnotím jako pragmatické a s potenciálem na přijetí členskými státy,“ dodala Votoupalová, která se specializuje mimo jiné na azylovou politiku.
Efektivní solidarita by měla zahrnovat různé způsoby pomoci přetíženým státům, tedy zdaleka nejen relokace. Než však bude takový závazný systém fungovat a „rozdělí úkoly“ mezi všechny země, EU se spolehá na dobrovolnost.
Markéta Votoupalová má ale podle svých slov pochybnosti o tom, jak moc budou dobrovolné relokace uprchlíků či žadatelů o azyl fungovat. Zkušenosti nejen z minulého roku opravdu naznačují, že na takový systém se nedá příliš spolehnout. Z přibližně
osmi tisíc přislíbených relokací z přetížených zemí jižní Evropy se jich uskutečnily
jen asi dvě stovky. Systém ztroskotal mimo jiné na sporech mezi Francií a Itálií.
Smysluplný Votoupalové naopak přijde „příklon (
Evropské komise) k důrazu na návratovou politiku.“
„Jednoduché řešení, na které dle mého státy slyší, je posílení vnějších hranic. Jak ale ukazuje i odmítnutí podpořit další výstavbu či posílení plotu na hranicích mezi Bulharskem a Tureckem, s nímž přišel rakouský kancléř (
Karl) Nehammer, Evropská komise si je nejspíš vědoma, že kontrola vnějších hranic problém nelegální migrace neřeší. Naprostá většina nelegálních migrantů již na území EU je, proto také rozumím důrazu na návratovou politiku,“ upozornila Votoupalová.
Evropa tápe ohledně migrace. Řešit jen ochranu hranic nestačí
Právě návratová politika však podle ní naráží na ochotu třetích zemí a zemí původu migrantů. EU tedy musí najít nějakou „páku“, kterou by se mohla stát víza. „Návrh omezit jim vízovou politiku směrem do EU považuji za poměrně silný a umím si představit, že na něj tyto země uslyší, jak ukazují zkušenosti z minulosti,“ dodala odbornice.
Komise by tak přece jen mohla mít v rukávu něco, co členské státy EU přesvědčí posunout se z mrtvého bodu dál.
Co na to státy?
Na kompromisu se samozřejmě musí dohodnout všechny státy, prosazovat nějaké řešení „na sílu“ nedává z dlouhodobého hlediska smysl.
„Ochota něco dělat tu jistě je už dlouhodobě, problémem jsou rozdílné priority členských států – nyní předsedá Švédsko, která má s migrací dlouhodobé zkušenosti. Vzhledem k podpoře vlády ze strany Švédských demokratů lze očekávat, že švédské návrhy budou vlastně blíže dalším členským státům ve smyslu důrazu na bezpečnostní spíše než lidskoprávní témata,“ je přesvědčená Markéta Votoupalová.
„Myslím, že k hledání kompromisu přispěje také důraz spíše na země tranzitu a původu, než na povinnosti členských států, minimálně rétoricky,“ dodala výzkumnice.
Redakce EURACTIV.cz má k dispozici předběžné závěry zmíněné únorové Evropské rady, kde se lídři tématu migrace věnují. Přestože se text bude s velkou pravděpodobností ještě měnit, už teď je zřejmé, na co se chtějí státy soustředit.
Stejně jako Komise vnímají důležitost vztahů se třetími zeměmi, odkud a kudy migranti přicházejí, a jejich podpory při řešení „základních příčin“ migrace. Do této pomoci spadá i vloni schválený finanční nástroj
NDICI – Globální Evropa, který na „vnější činnost“ vyhradil do konce roku 2027 necelých 80 miliard eur.
Vedle cukru se ale zřejmě nebudou bát použít ani bič, který navrhuje Evropská komise v otázce návratů neoprávněných migrantů zpět do země původu. Jako „páku“ chtějí lídři podle předběžných závěrů využít „všechny relevantní politiky, instrumenty a nástroje EU, včetně rozvojové, obchodní a vízové politiky, jakož i možnosti legální migrace.“ Zřejmě se tedy nebudou bát na své partnery v Severní Africe nebo na Blízkém východě zatlačit.
Zaměřit se ale chtějí především na západní Balkán, kde v současnosti leží největší výzvy. Podle prezidentů a premiérů dobře zafungoval tlak na země tohoto regionu, které měly až do konce minulého roku příliš otevřenou vízovou politiku, kvůli níž se do Evropy jednoduše dostávali migranti z různých koutů světa. Především do Srbska přilétali Tunisané, Egypťané nebo Indové, kteří následně mířili do středoevropských a západoevropských zemí. V tomto zpřísňování by se podle států EU mělo pokračovat.
EU přitahuje západní Balkán k sobě. Roamingem i penězi na energetiku
Až roztaje sníh
EU nemá příliš času na zbyt, s koncem zimního počasí se dá čekat, že se pohyb migrantů a aktivity pašeráků obnoví.
„Po skončení zimy zřejmě dojde k nějakému nárůstu migrace, ale jako větší problém vidím změny migračních tras a intenzifikaci na konkrétních místech – viz podzimní ,zatížení‘ balkánské cesty a následné obnovení hraničních kontrol mezi Českem a Slovenskem. Důsledkem omezení jedné cesty je hledání cesty nové. Proto vidím jako zásadní nejen zpřísňovat migrační a azylový management, ale také usnadňovat legální migraci,“ upozornila Votoupalová.
S tím vším by měly pomoct dva systémy, které mají začít plně fungovat v následujících měsících. Tzv. Systém vstupu/výstupu (
EES) bude automatizovaný informační systém pro registraci cestujících ze třetích zemí, a to jak držitelů krátkodobých víz, tak cestujících bez víz, při každém překročení vnější hranice EU. Systém bude mimo jiné sbírat biometrické údaje, tedy otisky prstů a snímky obličeje.
Evropský systém pro cestovní informace a povolení (
ETIAS) bude zase informační systém, který má u lidí přicházejících do EU bez víz za úkol identifikovat bezpečnostní a epidemická rizika, stejně jako rizika nelegální migrace. Na druhou stranu má zároveň usnadnit překračování vnějších hranic Unie těm, kdo s sebou taková rizika nepřinášejí.
Co tedy od evropské migrační a azylové politiky v dohledné době čekat?
„Obecně vidím další posílení trendu v omezování nelegální migrace, zpřísňování a zefektivňování azylového řízení a zároveň usnadňování legálních migračních cest. Vše spíše prizmatem zajištění bezpečnosti EU než kladením důrazu na lidská práva samotných migrantů a zejména uprchlíků,“ uzavřela Markéta Votoupalová.
