Evropská unie zahání sama sebe do kouta, když se snaží soupeřit se Spojenými státy v podpoře vlastního zeleného průmyslu. Najít jiné životaschopné řešení, které bude vyhovovat i zemím jako Česko, ale představuje tvrdý oříšek.Kde se uchytí moderní, udržitelné a zelené firmy, které posunou průmysl do klimaticky neutrální budoucnosti? Právě o to se teď vede velký globální souboj. Spojené státy získaly podstatný náskok, když svým protekcionistickým zákonem Inflation Reduction Act (IRA) a s ním spojeným balíkem 369 miliard dolarů (340 miliard eur) začaly lákat světové společnosti, aby se přesunuly právě do USA.
Evropa se lekla a začala vymýšlet, jak s americkými (a také čínskými) plány držet krok, nebo minimálně ochránit svůj domácí zelený průmysl, na kterém chce do budoucna stavět a na který spoléhala ve svých klimatických cílech.
Iniciativy se chopila Evropská komise, která minulý týden
představila obrysy tzv. Průmyslového plánu Zelené dohody (Green Deal Industrial Plan). Záměr je usnadnit přístup k daňovým úlevám pro udržitelné podniky, přesměrovat finanční prostředky do odvětví čistých technologií a zmírnit pravidla státní podpory. Jedná se tedy o snahu oplatit Washingtonu stejnou mincí.
„Musíme jim (
průmyslovým firmám) poskytnout alternativu k nabídkám, které dostávají ze zahraničí. Chceme, aby zde (
v Evropě) tento průmysl zůstal a prosperoval,“ řekla ve středu 1. února předsedkyně Komise
Ursula von der Leyenová.
Americké zelené plány ohrožují evropský průmysl. EU ladí protiúder, jednat o něm budou i lídři
Zahnáni do kouta
Objevují se hlasy, které upozorňují na to, že EU si za současnou situaci může sama. Podle českého europoslance
Alexandra Vondry (ODS, ECR) Unie tak dlouho tlačila na ostatní ekonomiky světa, aby postupně „zezelenaly“, až to skutečně začaly dělat
.„A EU je z toho v šoku. Zatímco Američané svůj IRA stavějí více byznysově, s menší mírou přerozdělování (využívají i daňových úlev vedle dotací), a současně se snaží zvýšit svou autonomii na Číně, EU naproti tomu ,zjednodušuje regulační prostředí‘, což v praxi znamená pravý opak,“ kritizoval konzervativní europoslanec.
„(
EU) tlačí svůj průmysl do kouta, a když už neví kudy kam, začne přemýšlet o rozvolňování pravidel státní podpory, na kterou mají tak maximálně Němci a Francouzi, nebo o nových dotacích, na které si s největší pravděpodobností bude muset půjčit,“ upozornil Vondra s tím, že zelený průmyslový plán z pera Komise je pro něj zklamáním.
Vondra není ve své kritice nového plánu sám. Řada členských států
se veřejně ozvala, že jsou pro ně nové návrhy nepřijatelné. Podle zdrojů ze státní správy si totiž Evropská komise podporu pro své nápady dopředu nevyjednala. Později tak narazila na odpor z hlavních měst.
Mnohým státům vadí protekcionistická nátura plánu a nechtějí se vydat cestou „závodu v subvencích“ se Spojenými státy, ale i navzájem mezi členy EU.
Konkrétně Česku se nelíbí hlavně myšlenka rozvolnění pravidel státní podpory. Jak
informovaly Hospodářské noviny, ministr průmyslu a obchodu
Jozef Síkela (za STAN) napsal Evropské komisi dopis, kde upozorňuje, že české firmy by na změkčení pravidel doplatily, protože Česko si na rozdíl od některých bohatších států masivní podporu nemůže dovolit.
Máme obavy, píše sedm členských zemí Komisi kvůli závodu v subvencích s USA
Pokud by EU skutečně následovala návrhy Komise,
podle serveru Politico by se „vydala na dotační závod, který nemůže vyhrát“. Na stole totiž nejsou téměř žádné „nové“ peníze, ale většinou „staré“, které pocházejí z nevyužitých kapacit existujících nástrojů, fondů a iniciativ. Masivnímu americkému balíku se tak dá jen z těží konkurovat. Společně si půjčovat další „nové“ peníze se ale řadě zemí také nelíbí, protože EU nemá vyřešené, kde na jejich budoucí splácení vezme.
Zároveň platí, že rozvolnění pravidel státní podpory, konkrétně pro výrobu baterií, solárních panelů, tepelných čerpadel nebo větrných turbín, může oslabit strukturu vnitřního trhu, což by nakonec mohlo evropský průmysl bolet ještě více. Komise nicméně argumentuje, že mimořádný rámec pro státní pomoc má být dočasný a omezený, aby vyhověl námitkám některých členských zemí.
Jak z toho ven?
Prezidenti a premiéři se budou tento týden ve čtvrtek a patrně i v pátek (9. a 10. února) v Bruselu bavit o tom, jak se z této prekérní situace dostat. Konečný kompromis se ale zatím nečeká – státy totiž potřebují delší dobu na to zanalyzovat, jaké dopady by na ně návrhy Komise měly. Jasněji by mělo být nejdříve na březnovém summitu.
Vyjednavači EU mezitím s americkou stranou nadále jednají, jedno je ale téměř jisté – IRA nikam nezmizí.
„V prosinci jsem byl ve Washingtonu a Američané mi mnohokrát zopakovali, že IRA je jedna z mála podstatných věcí, na které se v poslední době dokázali shodnout republikáni s demokraty. Takže představa, že by IRA spadl pod stůl, je zcela mimo,“ varoval Alexandr Vondra.
„Na druhou stranu, myslím, že bychom mohli s Američany jednat o tom, aby s EU zacházeli podobně jako například s Kanadou a Mexikem, vůči nimž IRA není tak restriktivní. Předpokládá to ale samozřejmě i iniciativu ze strany EU,“ vyzval europoslanec.
Zdroje ze státní správy potvrzují, že určité výjimky pro evropské firmy se už do amerického zákona dostat povedlo. Jestli se podaří pro některé sektory vyjednat další ústupky, ukážou následující týdny a měsíce. Evropská diplomacie údajně pracuje velmi usilovně, obchodní válku s USA totiž nikdo nechce.
Co dalšího by ale EU měla dělat, aby svůj průmysl ochránila? Podle Alexandra Vondry by měla výrazně zvolnit ve snaze vše regulovat a sázet všechno na jednu kartu.
„Potřebujeme, aby unijní snaha o dekarbonizaci nevedla ke konci celé řady průmyslových odvětví v Evropě. Jednou z cest je skutečně předvídatelné právní prostředí a technologická neutralita,“ myslí si konzervativní europoslanec.
Jiní politici argumentují, že evropské problémy způsobuje přílišná fragmentace a nedostatečně harmonizovaná pravidla, což je v konkurenci federativních Spojených států nevýhoda. Europoslanec z řad liberální frakce Renew Europe a známý eurofederalista
Guy Verhofstadt navrhuje například vznik celoevropského regulačního orgánu pro digitální a telekomunikační trhy po vzoru americké Federální komise pro komunikaci (FCC). Právě to by podle něj pomohlo dostat EU na globální špičku.
Oba dva scénáře jsou ale spíše „vysněné“. Pokud jde o samotnou reakci na IRA, z české státní správy zaznívá, že konečný kompromis by mohl obsahovat například některé kroky k posílení vnitřního trhu a úpravu pravidel státní podpory tak, aby byla rychlejší a flexibilnější.
Pokud jde o nový „fond suverenity“, ze kterého by se zelené podniky dotovaly, Česko je v tomto ohledu opatrné. Patrně už v této dekádě se totiž stane tzv. čistým plátcem do rozpočtu EU, a případné budoucí splácení půjčených peněz by tak šlo i na jeho účet. Pravděpodobnější variantou bude mobilizace nevyužitých peněz ze stávajících nástrojů jako REPowerEU, které lze použít i na energetickou bezpečnost.
České podniky podstupují zelenou transformaci, žádají pomoc od státu
Tento článek vznikl s podporou frakce Evropských konzervativců a reformistů. Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde. 
