V bytové nouzi je v Česku 150 tisíc lidí, ztráta obydlí hrozí dalším 1,3 milionu Čechů. Téměř čtvrtina domácností dává na bydlení více než 40 % svých měsíčních příjmů. Problémy má ale celá Evropa a cesta ven je v nedohlednu.Evropa má v posledních letech velké problémy s dostupností bydlení, které se ještě prohloubily s covidovou pandemií, energetickou krizí způsobenou válkou na Ukrajině a také probíhající zelenou transformací hospodářství. Přetrvávají vysoké ceny nemovitostí a nájmů, které s nedostatkem nabídky snižují dostupnost domů, bytů a celkově bydlení.
Tento stav vážně postihuje především domácnosti s nižšími a středními příjmy, mladé lidi a zranitelné skupiny, jako jsou starší lidé nebo zdravotně postižení. Podle letošních údajů Eurostatu 8,7 % obyvatel Evropské unie, tedy více než 40,8 milionu lidí, vynakládá více než 40 % svých příjmů na bydlení. V posledních deseti letech také rychle roste počet lidí bez domova, a to napříč téměř celou Unií.
„My, ministři EU odpovědní za bydlení a rozvoj měst, touto Gijónskou deklarací uznáváme, že je důležité pokračovat v práci na zajištění přístupu k důstojnému a vhodnému bydlení v Evropské unii a dostatečného cenově dostupného bytového fondu, a zároveň podporovat udržitelnější, zdravější a inkluzivnější prostředí, a zároveň plně respektovat pravomoci jednotlivých států,“ stojí v
dokumentu podepsaném 14. listopadu ve španělském Gijónu.
Deklaraci podepsanou i Českem nelze přeceňovat, protože se jednalo o neformální jednání. Ministři v ní nicméně vyjmenovali konkrétní oblasti, na které se Evropa musí zaměřit.
Zajistit dostatečný bytový fond se podle nich dá skrze posílení regulačních nástrojů, které se zaměří například na „rušivý element“ v podobě krátkodobých pronájmů typu Airbnb. Pokud jde o financování bytové výstavby, dobrý potenciál podle nich nabízí častější využívání modelů spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Dodatečné financování na rozvoj bydlení mají podle ministrů poskytnout evropské prostředky, které by podle nich měla Evropská komise posílit. Pomoct by prý mohla také společná definice „sociálního bydlení“, díky které by se usnadnila státní podpora.
A tak by se dalo pokračovat. Otázka ale je, jestli bude na všech relevantních úrovních existovat vůle pro to, aby se s komplikovanou situací opravdu začalo něco systematicky dělat a nezůstalo jen u nezávazných deklarací.
Pravidla EU pro Airbnb a další se blíží. Česko mezitím chystá portál e-Turista
Češi chtějí do vlastního, ale není jim přáno
Přehled o problémech a výzvách bydlení konkrétně v Česku nabízí
analýza projektu Index prosperity a finančního zdraví, což je společný dlouhodobý výzkum České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu AV ČR.
Analýza se z velké části zaměřuje na téma nájemního bydlení, ve kterém bydlí přibližně čtvrtina Čechů. Víc než polovina z nich se chce přestěhovat do vlastního, to je ale často jen zbožné přání. Pořízení vlastního bydlení totiž v Česku vyjde nejdráž v EU, na průměrný byt Češi vynaloží 14,9 ročního platu. S pořízením vlastní domácnosti tak svým potomkům často musí pomáhat rodiče.
„S ohledem na zvyšující se nedostupnost vlastnického bydlení lze očekávat postupný nárůst bydlení v nájmu, zejména ve větších městech,“ popisuje trend analytička České spořitelny
Tereza Hrtúsová.
Data ukazují, že nájemní bydlení se Čechům ve srovnání s vlastnictvím vyplatí víc než ve většině ostatních unijních států. I tady se ale objevují háčky. „Ačkoliv je nájemní bydlení často lepší, a v některých případech ekonomicky výhodnější formou bydlení, pojí se s ním řada nejistot. Zcela postrádáme mechanismy, které by nájemníkovi zaručily dlouhodobě stabilní a finančně udržitelné bydlení (zejména pak v důchodovém věku), vlastníkovi pak chybí záruky, že je jeho nemovitost v dobrých rukou,“ upozorňuje Hrtúsová.
Pod průměrem EU je Česko i při zhodnocení procentuálních nákladů na bydlení, které zmiňují statistiky Eurostatu. Velké problémy může mít až 24 % Čechů, kterým nájem, hypotéka, energie a další výdaje spolknou větší částky přesahující 40 % jejich příjmů. Situace se v posledních dvou letech kvůli energetické krizi a vysoké inflaci zhoršila.
„V Česku je podle různých dat přes 150 tisíc osob v bytové nouzi. Současná situace tento problém logicky prohlubuje. Statisticky jsou více ohroženy mladé rodiny s dětmi, ale obce ani stát by se neměli zaměřit jen na vybranou cílovou skupinou,“ podotkl v analýze
František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR.
Ministerstvo pro místní rozvoj
doplňuje, že dalších 1,3 milionu osob je v Česku ohroženo ztrátou bydlení.
Khazalová: Na evropském trhu nemovitostí začínají dominovat velcí hráči, trend přichází i do Česka
Jak z toho ven?
Jedno řešení nepříznivé české situace by mohlo být legislativní. „Na vládu brzy půjde zákon o podpoře v bydlení, na který už desítky let čekáme. Žádná vláda dosud neměla odvahu přijmout zákon, který naše země tak moc potřebuje a který pomůže desítkám tisíc lidí najít bezpečný domov,“ připomněl 13. listopadu
na sociální síti X spolek Platforma pro sociální bydlení.
Zákon, který mají příští rok projednat poslanci a senátoři, se soustředí konkrétně na zmíněné lidi v bytové nouzi – za úkol má do 10 let snížit jejich počet nejméně o 30 %, pomoci se tedy mají dočkat desítky tisíc domácností.
Díky zákonu mají vzniknout specializovaná kontaktní místa v každé obci s rozšířenou působností (tedy cca 200 míst), kam může přijít pro radu kdokoliv, kdo je v bytové nouzi, nebo mu hrozí. Systém už v Česku funguje v desítce velkých měst. Do celé ČR se má rozšířit také systém garancí pro majitele bytů a kompenzací pro obce, aby se zvýšila nabídka nájemních bytů pro ohrožené skupiny lidí. Podpory od státu se mají dočkat také sami nájemníci.
Jak
píše server Seznam Zprávy, odborníci na sociální bydlení navrhované systémové změny vítají, navázat však na ně musí další kroky.
Ekonomický novinář
Jan Němec ve svém
článku pro týdeník Hrot však upozorňuje, že zákon o podpoře v bydlení českou bytovou krizi nerozlouskne, protože nepomůže vyřešit hlavní problém – pomalou výstavbu.
„Navzdory slibnému názvu zákon ve skutečnosti nedostupnost vlastního bydlení de facto skoro vůbec neřeší. V podstatě lze souhlasit s kritiky z opozice, podle nichž jde o jakousi verzi legislativy o sociálním bydlení. Nenajdeme v ní nic, co by mohlo alespoň teoreticky když už ne zlevnit, tak alespoň zpomalit zdražování bydlení,“ varuje Němec.
Přestože jsou tedy s legislativou spokojeni lidé pracující v sociální oblasti, realitní experti podle Němce upozorňují, že zákon sice myslí na lidi, jimž hrozí ztráta bydlení, vůbec nijak ale neřeší, kde je případně ubytovat.
