Volby do Evropského parlamentu se blíží a jedním z témat bude i evropský Green Deal, který už teď někteří politici slibují „otevřít“, nebo rovnou „zrušit“. Jak snadné, nebo naopak jak neproveditelné to bude? Redakce Euractiv.cz připravila video a doprovodný článek, ve kterém vysvětluje podrobnosti.
Obsah vznikl s podporou European Climate Foundation.
Mezi českými politickými stranami se objevují jak ty, které Green Deal podporují, tak i ty, které jej odmítají a volají po jeho „zrušení“. Redakce se proto v prvním díle nové série Zelený kód podívala na to, co Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, vlastně představuje a jestli ho poslanci Evropského parlamentu mohou vůbec zrušit, jak před eurovolbami slibují.
V zásadě platí, že Green Deal jako takový zrušit nelze. Redakci to potvrdil poradce prezidenta, exministr životního prostředí a bývalý úředník z Evropské komise Ladislav Miko. Podle toho je zrušení Zelené dohody něco jako „zrušení programového prohlášení vlády“.
„Green Deal je strategie, která komplexně řeší v řadě sektorů – prakticky ve všech – nutné změny, aby bylo dosaženo jeho cílů, zejména klimatické neutrality k roku 2050 a adaptaci na dopady klimatických změn. Rozpadá se na několik sektorových strategií, v rámci kterých jde o souhrn legislativních a nelegislativních kroků,“ vysvětluje Miko.
Miko dodává, že zrušení Green Dealu, tedy veškeré zelené legislativy, kterou poslanci v Evropském parlamentu za poslední čtyři roky projednávali a schválili, si po červnových volbách neumí „ani teoreticky“ představit.
„Je to podobná představa, jako by někdo teď chtěl zrušit všechnu legislativu, rozpočty atd., které schválila předchozí politická reprezentace u nás,“ upřesňuje.
Nastat by ale mohl například nátlak od poslanců na Evropskou komisi, aby Green Deal revidovala, upravila nebo novelizovala, uvedl pro redakci politolog Lukáš Jelínek.
„V zásadě tedy je možné s Green Dealem hýbat, což ale neznamená, že by to bylo správné. Domnívám se, že jeho kritici mohou dosáhnout dílčích úprav přístupu EU ke klimatu či energetice, ale samotný trend nezastaví,“ říká.
Na kompetence europoslanců upozorňuje i Miko. Jelikož Evropský parlament (EP) nemá přímou zákonodární iniciativu, bude pro něj jen těžké cokoliv měnit bez souhlasu Rady a Evropské komise (EK). Letos zvolení europoslanci ale budou na podzim schvalovat nové eurokomisaře – a mohou tak některé z kandidátů a kandidátek odmítnout, pokud se jim nebude „líbit“.
„Ono téma je více emocionální než exaktní. Je vidět, že lídři nedostatečně zohlednili dopady Green Dealu na životní úroveň lidí. Zapadá to do dlouhodobého podceňování sociálních aspektů rozhodnutí v oblasti ekonomiky, energetiky či životního prostředí. Proto tolik radikálních a populistických stran toto téma rádo a úspěšně zvedá. A domnívám se, že i v Česku výsledky voleb do EP výrazně ovlivní,“ dodává politolog Jelínek.
Analytik Slovenského institutu Globsec Lukáš Dravecký se domnívá, že výsledky evropských voleb na Green Deal nebudou mít vliv, protože se neočekává zásadní obrat v rozložení sil v parlamentu.
„Přestože by vývoj preferencí mohl naznačovat mírné změny oproti složení EP v 2019 – odhaduje se, že v těchto volbách by především liberálové z Renew a Zelení mohli zaznamenat značnou ztrátu mandátů na úkor konzervativců z ECR a krajní pravice ID – síla hlavního evropského tandemu lidovců z EPP (Evropské lidové strany) a socialistů zůstane poměrně nezměněna,“ říká Dravecký.
Podle něj se očekává pokračování jak současné koalice lidovců, socialistů a liberálů, které je pokračování Green Dealu nakloněné, tak pokračování současné předsedkyně Komise Ursuly von der Leyen. A právě příští personální obsazení EK bude mít na naplnění cílů Green Dealu největší vliv. Mandát nových eurokomisařů totiž bude končit v roce 2029, což je jen rok před jedním z velkých cílů současné klimatické politiky EU, kterým je 55procentní snížení emisí CO2 oproti roku 1990.
Teoreticky podle Draveckého může nastat jakýsi „disent“ v Evropské lidové straně, mateřské frakci von der Leyen. „Ta je ze čtyř ‚standardních frakcí‘ (EPP, S&D, Renew, Greens) nejvíce skeptickou vůči radikálnějším zeleným politikám – přísným standardům na auta, omezování farmářů atd. Nemyslím si však, že by Parlament ve svém novém složení stál von der Leyen, případně novému předsedovi EK, při Green Dealu v cestě,“ upřesňuje Dravecký.
Evropští lidovci už začali o omezení některých klimatických politik diskutovat. V minulém týdnu do médii unikl předběžný volební program, kde se mimo jiné středopravá strana vyhýbá tématu enviromentální politiky. Ze stejné strany se také začaly ozývat hlasy po „zvrácení“ zákazu spalovacích motorů „co nejdřív to půjde“.
Miko upozorňuje, že volání po zrušení Green Dealu je důsledkem chybné a nedostatečné dosavadní komunikace. Ze zelené strategie se podle něj stal základ pro ideologický souboj. „Boj proti ‚zelenému šílenství Green Dealu‘ poukazuje na velmi povrchní, pokud vůbec nějakou, znalost toho, co to vlastně Green Deal je a co obsahuje. Mnoho lidí to vnímá jako program nějaké ultralevicové zelené alternativy, která nezapadá do liberálního nebo konzervativního pojetí politiky – to je ovšem nepochopení a omyl,“ popisuje.
Důležitá však podle něj je skutečnost, že naplňování cílů Green Dealu je z pohledu procesů v přírodě nevyhnutná záležitost – pokud teď přestane EU jeho cíle naplňovat, později bude muset spíše přidat než ubrat.
„Když mám sám složit vagon uhlí za den, tak musím makat naplno od první lopaty. Když si dám 8 hodin ‚lehára‘, protože třeba prší (‚počkejme trochu s tím Green Dealem‘), tak pak musím pořádně zabrat ve zbývajícím čase, a pravděpodobně to vůbec nestihnu,“ uzavírá Miko.