Zhruba 20 miliard korun z evropských dotací chce trojice českých uhelných krajů využít na velké projekty. Část z nich zůstává zejména ze strany neziskových organizací pod palbou kritiky. Podle ministerstva ale projdou přísným hodnocením, a pokud neobstojí, na veřejné peníze si nesáhnou.
Zmíněných 20 miliard pochází z obálky s celkovým rozpočtem asi 41 miliard korun. Jsou to prostředky, které Česko dostane z Fondu spravedlivé transformace. Peníze z něj získají jen vybrané regiony. V českém případě si miliardy rozdělí tři uhelné kraje – Karlovarský (6,3 miliardy korun), Moravskoslezský (18,9 miliardy) a Ústecký (15,8 miliardy). A to proto, že je jejich startovní čára, která rýsuje začátek cesty k bezemisní ekonomice, kvůli dopadům uhelného průmyslu podstatně dál než v případě jejich krajských kolegů.
Oněch 20 miliard má zafinancovat tzv. strategické projekty, jejichž cílem je do krajů přivést – nebo v nich udržet – mladé mozky a vybudovat zde vzdělanostní a podnikatelské prostředí, které bude odpovídat ekonomice 21. století a evropským ambicím v zelené politice. Jednat se má například o výzkumná centra nebo moderní instituce.
Uhelný fond bude pravděpodobně pokračovat i po roce 2027. Vyčerpat ten první bude ale výzva
Problematické projekty
Rozhodnutí Česka, že polovinu peněz věnuje právě na strategické projekty, je od počátku kritizováno zejména ze strany neziskového sektoru. Ten se kvůli časovému tlaku, pod kterým se výběr těchto projektů „tříbil“, a nedostupnosti širších studií k jejich přínosu, obává korupčních rizik. Organizace varují také před nejistým přínosem projektů pro proměnu krajů nebo vítězstvím zájmu soukromých, často těžařských, firem nad tím veřejným.
Aktuální analýza z pera Transparency International (TI) a Centra pro dopravu a energetiku (CDE) však některé z obav mírní. Vyplynulo z ní, že „původní obavy, že prostředky z fondu získají velké firmy, které z nich uhradí sanační projekty, jež měly hradit z vlastních peněz, se nakonec až na výjimky nenaplnily“.
„Z velké části proto, že většinou byly vybrány projekty veřejnoprávních institucí, nikoli soukromých subjektů,“ vysvětluje analýza.
Ve finálním seznamu strategických projektů nicméně zůstaly dva, které jsou z pohledu expertů problematické. Jde o dva projekty v Ústeckém kraji – Green Mine energetické skupiny Seven a těžba lithia na Cínovci polostátní energetické firmy ČEZ.
Zatímco Green Mine má za 1,2 miliardy korun z fondu a 1,8 miliardy ze soukromých zdrojů přinést revitalizaci a resocializaci lomu ČSA, projekt na Cínovci počítá se „zahájením domácí těžby lithia“, na kterou má jít 1,2 miliardy korun z fondu a 9,7 miliardy ze soukromých zdrojů.
Podle analýzy TI a CDE jsou problematické z hlediska principu znečišťovatel platí v případě Green Mine a z hlediska principu „do no significant harm“ v případě těžby lithia.
První jmenovaný princip spočívá v tom, že znečišťovatel, například energetická firma, která svou činností škodí životnímu prostředí, by za nápravu škod měla být také finančně zodpovědná a zaplatit je.
„Tento projekt je v přímém rozporu s principem znečišťovatel platí, přesto patří mezi favorizované záměry v Ústeckém kraji. Existuje vážné podezření, že Severní energetická hodlá využít příležitosti a z evropských peněz sanovat náklady, které má ze zákona uhradit z vlastních (předešlých) zisků,“ varovala analýza TI a CDE.
Redakce s dotazy k projektu a jeho kritice oslovila i skupinu Seven, do níž patří společnost Sev.en Inntech a.s., která je nositelem projektu Green Mine. Do vydání textu však neobdržela odpověď.
Druhý princip pak spočívá v tom, že podpořené projekty mohou být jen takové, které „významně nepoškozují“ unijní klimatické cíle. Jinými slovy, nejsou kontraproduktivní pro dosažení cílů snižování emisí a ochrany klimatu, ke kterým se země EU hlásí. Organizace proto upozorňují na hrozící dopady těžby lithia na Cínovci.
„I když příznivci těžby slibují dodržení přísných ekologických podmínek a minimální dopad na povrchu dolu (mělo by se těžit v hloubce 1,5 kilometru pod zemí), existuje i možnost chemického získávání lithia, která představuje ekologické riziko,“ uvádí analýza.
Podle ČEZ však bude projekt realizován s maximálním ohledem na životní prostředí. „Projde rozsáhlým povolovacím procesem, mimo jiné vyhodnocením vlivů na životní prostředí (EIA), který zaručí, že bude splňovat všechny přísné normy a bude ohleduplný k životnímu prostředí a okolí,“ popsal redakci mluvčí ČEZu Roman Gazdík.
„Ekologické získávání lithia je pro nás prioritou také z obchodního hlediska. Budoucí odběratelé kladou důraz na to, aby používali ekologické suroviny, i s ohledem na jejich společenskou odpovědnost. Lithium, které by se vyrábělo nešetrně k přírodě, by tak od nás neodebrali,“ dodal.
Podle analýzy TI a CDE navíc existuje riziko, že peníze z fondu, by „mohly přijít vniveč“. Celková investice totiž dosahuje až 60 miliard korun, protože na projekt těžby navazují i další iniciativy včetně výstavby gigafactory, na kterou nakonec energetická firma prostředky z uhelného fondu žádat nebude. ČEZ přitom stále hlavního investora hledá, upozornili analytici.
To stále trvá, jak potvrdil mluvčí ČEZ redakci. „Pro tento projekt je klíčové získat zahraničního partnera, který se zabývá výrobou baterií a chce umístit svou továrnu ve středoevropském regionu. Jde o velké a investičně náročné projekty, o kterých se rozhoduje roky, nezáleží to tedy primárně na ČEZ. Pozemek je dostatečně veliký a je kompletně zasíťovaný a zájemce o něj registrujeme. Jednání nicméně nejsou dokončena,“ přiblížil aktuální stav Gazdík.
Peníze zatím jisté nemají
Oba projekty se loni přihlásily do výzev, a tedy oficiálně požádaly o dotaci. Redakci to potvrdilo ministerstvo životního prostředí. „Projekt Green Mine prochází hodnocením a kontrolují se formální náležitosti žádosti (…) Těžba a zpracování lithia na Cínovci byla předložena do příslušné výzvy a nyní prochází standardním procesem hodnocení ze strany zprostředkujícího subjektu,“ uvedla mluvčí ministerstva Veronika Krejčí.
Jak ale resort dlouhodobě zdůrazňuje, veřejné prostředky ani v tomto kroku nemají kraji předem vybrané strategické projekty garantované. Po přihlášení do výzvy prochází dalším hodnotícím kolečkem.
„Strategické projekty prochází čtyřstupňovým hodnocením, ve kterém jsou posouzeny nejen formality, ale i ekonomická stránka projektů i jejich reálné přínosy,“ lze se dočíst na webové stránce dedikované čerpání uhelného fondu.
V případě projektu Green Mine to znamená, že resort by měl pohlídat, aby veřejné prostředky nezaplatily právě to, co má dle principu zaplatit znečišťovatel. „V rámci hodnocení se detailně zaměřujeme na způsobilost navrhovaných aktivit. V případě, že se mezi aktivitami objeví i aktivity na základní rekultivaci krajiny po těžbě, která má být ze zákona financována ze zdrojů těžebních společností, budou označeny jako nezpůsobilé a nepůjde na ně dotaci využít,“ popsala hodnocení mluvčí Krejčí.
Moravskoslezský kraj chce utratit „uhelné miliardy“ za velké projekty, ty jsou ale stále rizikové
Velcí hráči nejsou problém sami o sobě
Jak zdůrazňují analytici, fakt, že o peníze žádají velké firmy, není problematický nebo rizikový sám o sobě. „Je ale důležité, aby byl primárně posuzován přínos z hlediska cílů fondu, nikoli schopnosti vyčerpání finanční alokace. Dále je zapotřebí, aby pro zapojení velkých podniků existovaly od počátku jasné podmínky, které musí být splněny,“ dodali v analýze odborníci.
Určitá pravidla existují – ukládá je přímo unijní nařízení, skrze které Fond spravedlivé transformace vznikl. Podle legislativy lze velkým podnikům peníze z fondu poskytnout jen tehdy, pokud „přispívají k transformaci na klimaticky neutrální hospodářství EU do roku 2050 a k dosažení souvisejících cílů v oblasti životního prostředí“ a „pokud je jejich podpora nezbytná pro vytváření pracovních míst na určeném území“.
Česko přitom v Evropské unii platí za zemi, která zvládla vznikající operační program v porovnání s ostatními státy celkem dobře ukočírovat a je oproti unijním kolegům napřed – v čerpání prostředků je nejrychlejší.
K 11. březnu ministerstvo pro životní prostředí eviduje z celkových zhruba 40 miliard korun žádosti o dotace na projekty za 30,4 miliardy. To je přes 70 % české obálky. Část z nich už je schválena, jde o 10,4 miliardy.
Podle údajů ministerstva pro místní rozvoj z konce února se ale k žadatelům dostala zatím jen necelá 2 % – přes 700 milionů korun. Česko by přitom v tuto chvíli už mělo mít od Evropské unie k dispozici 32 % ze své obálky, vyplývá to z dat EU o proplacených částkách.
Rychlé čerpání nicméně samo o sobě nezaručuje kvalitu projektů a efektivitu vynaložených evropských peněz. Na takové hodnocení je třeba ještě vyčkat. Podle aktuálního hodnocení Národního orgánu pro koordinaci, který má jít brzy na vládu, se však program spravedlivá transformace řadí mezi vysoce rizikové. V newsletteru na to upozornil novinář a výkonný ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky David Klimeš, který má materiál k dispozici.
Podcast | Miliardy z EU jsou v ČR vidět, je ale třeba je využívat efektivněji a zjednodušit systém, říká Kala
Využít cenné zkušenosti
Ačkoliv polovina uhelné obálky půjde na projekty, v jejichž názvu je přímo slovo strategie, a kraje musely nejprve vypracovat strategický plán, aby vůbec peníze navíc z EU dostaly, odborníci v analýze tuzemsko kritizují, že pokud mu něco co do efektivního využívání dotací chybí, je to právě strategické uvažování. Podle autorů analýzy to vede k tomu, že se „dostává do popředí snaha utratit alokované prostředky za každou cenu“.
V tuzemsku přitom existují dlouholeté plány pro uhelné regiony. „Ve spolupráci s uhelnými regiony se systematicky věnujeme jejich transformaci od roku 2015, proto vznikla strategie RE:START a na ni navazující roční akční plány pod ministerstvem pro místní rozvoj,“ sdělilo redakci v reakci na komentáře o nekoncepčním přístupu tuzemska ministerstvo životního prostředí.
Podle analytiků však problém se strategickým přístupem trvá i přesto. A to proto, že někdy strategie vznikají pouze formálně, aby byla splněna kritéria.
To, že Česku stále chybí dostatečné strategické uvažování při využívání evropských peněz obecně, nejen těch nových pro uhelné regiony, nedávno zmiňovala v podcastu serveru EURACTIV.cz Evropa zblízka také partnerka EY ČR Romana Smetánková, která se podílela na hodnocení využívání fondů pro ministerstvo místního rozvoje.
„Strategicky znamená, že stát sám ví, kam se chce v těch klíčových oblastech dostat. Tady musím být stále hodně kritická, protože si myslím, že v mnoha oblastech to stát neví. Jsme svědky toho, že nemáme kvalitně připravené strategické dokumenty. Ty strategie se mnohdy dělaly jen proto, abychom mohli čerpat a to samozřejmě není ten správný přístup a nejsem si jistá, že se nám to podařilo změnit,“ řekla.
Podcast | Expertka: Pokud stát neví, kam chce směřovat, nebude umět chytře využít evropské peníze
