Málokteré téma je tak třaskavé a rozporuplné jako migrační a azylová politika. Jejím „kapitánem“ se má v nové Evropské komisi stát Magnus Brunner z Rakouska. Co všechno slíbil europoslancům během grilování?Když se
Ursula von der Leyen rozhodla pověřit Rakušana
Magnuse Brunnera portfoliem vnitřních věcí a migrace,
začaly se ozývat pochybovačné hlasy. Politik ze země na jih od Česka se totiž tomuto tématu zatím nevěnoval, v rakouské vládě měl na starosti finance.
„Po celou dobu své politické kariéry jsem si vždy kladl za cíl budovat mosty mezi zájmovými skupinami, zainteresovanými komunitami a (
politickými) stranami, abych mohl prosazovat společný zájem občanů. (…) Prosazování obecného zájmu a evropských hodnot je podle mého názoru nezbytné zejména v oblasti migrace, hranic a bezpečnosti,“ obhajoval se v
písemných odpovědích europoslancům sám Brunner, proč je pro tuto roli vhodný.
V průběhu samotného grilování před europarlamentním výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) v úterý (5. listopadu) večer pak ukázal, že se na svou novou roli také dobře připravil. Snažil se balancovat mezi požadavky pravice i levice, na otázky reagoval klidně a nenechal se rozhodit, i když v řadě svých plánů nešel tak do detailu, jak by si europoslanci představovali. Některým citlivějším otázkám, ve kterých se necítil komfortně, se pak dokázal vyhnout úplně.
Prioritou číslo jedna bude pro Brunnera rozhodně implementace Paktu o migraci a azylu, na kterou má za úkol dohlížet. Podle svých slov chce tlačit na to, aby se podařilo udělat všechny potřebné kroky na národní i evropské úrovni do poloviny roku 2026, jak stojí v plánech. Nebál by se ani „trestat“ země, které své povinnosti neplní.
Otevřený je prý také případnému urychlení implementace paktu, jak žádají některé státy, v tomto ohledu ale zdůraznil, že v takovém případě musí jít „odpovědnost ruku v ruce se solidaritou“. To znamená, že pokud by začala dříve platit nová opatření na vnější hranici, což by znamenalo i nové úkoly pro státy na okraji, začnou ve stejnou chvíli platit i ta pravidla, která stanovují, jak jim mají ostatní pomáhat.
Brunner zároveň slíbil, že se zasadí o to, aby v příštím rozpočtu byly na nová migrační opatření peníze. Není však jasné, jestli se najdou finance také na budování fyzických bariér (např. plotů) na vnější hranici, i když z právního hlediska podle něj Unie takové věci platit může.
Migrační pakt bez emocí: Co přináší nová pravidla?
Otevřený „inovativním metodám“
Za rozdělanou práci Brunner považuje návratovou politiku, tedy fungování deportací, kde EU příliš úspěšná není. V plánu má spustit „rozsáhlé konzultace“ o nové legislativě a v létě příštího roku pak návrh návratové směrnice předložit.
Bez dohody se třetími zeměmi, odkud migranti pocházejí nebo kterými procházejí, se ale kupředu posunout nedá. Rakouský ex-ministr prý použije všechny dostupné nástroje, včetně diplomacie, vízové politiky, obchodu a rozvoje, aby tyto země přesvědčil ke spolupráci.
Kontroverzní je v tomto téma tzv. návratových center, tedy táborů ve třetích zemích pro v Evropě odmítnuté žadatele o azyl, o kterých se napříč Unií stále častěji mluví. Budoucí komisař našlapoval opatrně, v diskusi s europoslanci ale zmínil, že je podobným řešením otevřený. „Muselo by se to ale udělat humánním a právně nezávadným způsobem,“ zdůraznil.
Navzdory výzvám některých europoslanců odmítl odsoudit další „inovativní metodu“ řešení migrace, a to nedávno spuštěnou dohodu mezi Itálií a Albánií. Balkánská země má podle ní Římu pomáhat vyřizovat některé azylové žádosti, a to v centrech na svém území. Podle Brunnera musí být EU podobným řešením otevřená a sledovat, jak úspěšné jsou v praxi.
Pokud jde o vnější hranice EU, za zmínku pak kromě důslednějšího boje s pašeráky stojí také plány na ztrojnásobení počtu jednotek pohraniční a pobřežní agentury Frontex na 30 000. Není ale jasné, jestli s tím budou souhlasit také členské státy.
Další zbraně Ukrajině, tvrdší přístup k migraci. Česko bylo na summitu v Bruselu vidět
Schengen, hranice a vnitřní bezpečnost
Správnému řízení migrace, bezpečnosti i cestování uvnitř Unie podle Brunnera pomůže digitalizace Schengenu, na které hodlá pracovat. Zmínil například jednotná digitální víza nebo cestovní doklady.
K lepšímu fungování Schengenu přispěje také zahrnutí Bulharska a Rumunska, na což podle něj mají tyto státy nárok. Je to ale právě jeho země, Rakousko, která jejich přijetí brání.
Brunnerova národnost možná hrála roli také v tom, jak málo kriticky se vyjadřoval o kontrolách na vnitřních hranicích, které některé země (včetně jeho Rakouska) zavedly a které omezují volné cestování napříč Unií. „Základním rysem schengenského prostoru je samozřejmě zajištění otevřeného prostoru bez kontrol, podmínkou toho však samozřejmě je, že máme bezpečné vnější hranice,“ argumentoval.
V oblasti vnitřní bezpečnosti každopádně přislíbil, že vypracuje novou evropskou strategii, která se bude věnovat všem hrozbám online i offline. Speciální pozornost má v jeho plánech boj s organizovaným zločinem, a to hlavně s drogovým byznysem. Klíčem k tomu je prý sdílení dat mezi bezpečnostními a soudními složkami. Posílení by si podle Rakušana zasloužila také agentura Europol.
Jak
píše server Politico s odkazem na zdroje z řadu europoslanců, Brunner svým slyšením nakonec prošel úspěšně. Podpořili ho zástupci lidovců, socialistů, liberálů i konzervativců ECR, proti se naopak postavili Patrioti, krajní pravice, krajní levice a zelení.
