„Po konci COP 28 jsme analyzovali veřejná sdělení více než 100 společností a sdružení zabývajících se fosilními palivy, abychom zjistili, jestli se jejich rétorika změnila,“ říká v rozhovoru o klimatických konferencích COP analytik Tom Holen. Ukazuje se ale podle něj, že komunikace firem je bez ohledu na jejich deklarace stále stejná.
Tom Holen je analytikem a programovým manažerem pro energetickou transformaci v globálním think-tanku InfluenceMap.
Jak COP 29 hodnotíte? Ptám se zejména s ohledem na skutečnost, že Ázerbájdžán, který letošní ročník klimatické konference pořádá, významně profituje z prodeje fosilních paliv – a je třetím takovým pořadatelem v řadě. Jaké jsou tedy vaše dosavadní dojmy?
O tom, jak na tom COP 29 je, jsme vytvořili předběžnou analýzu. Ta ukazuje, že se tato konference znovu stala cílem aktérů, kteří chtějí ve svém podnikání pokračovat „bussiness as usual“. Jenom malá část lobby společností, které se konference účastní, souzní podle výsledků naší analýzy s vědecky podloženými řešeními nezbytnými pro dosažení cílů Pařížské dohody. Kromě toho značný počet zástupců těchto firem aktivně vystupuje proti politikám zaměřeným na řešení změny klimatu.Dalším zarážejícím zjištěním je, že zhruba polovina společností se v klimatické politice sama nijak aktivně neangažuje. To pro nás bylo docela překvapivé. Pokud těmto společnostem záleží na změně klimatu natolik, aby zorganizovaly vlastní delegaci a mohly se COP 29 osobně zúčastnit, dalo by se očekávat, že se budou také aktivně zajímat o to, jak mohou zlepšovat svou vlastní firemní klimatickou politiku.
To samé ale platilo i pro loňský COP 28 v Dubaji. Na tom mělo méně než 10 % zúčastněných firem nastavenou vlastní klimatickou politiku v souladu s Pařížskou dohodou. Tenhle trend tak je relativně konzistentní. Právě to je na tom znepokojivé. A ukazuje to také na potřebu větší transparentnosti na konferencích COP a silnější tlak na to, aby účastnící se společnosti braly svou odpovědnost za klima stejně vážně jako zbytek světa.
I ve veřejné debatě se objevují obvinění, že konference COP pomalu, ale silně ztrácí svou nezávislost… Předpokládám tedy, že s tím budete souhlasit?
Víceméně ano. Máme sice přístup k seznamu účastníků a můžeme říct, které společnosti se konference účastní, ale nevíme, s kým se tito aktéři na místě potkávají a proč tam vlastně přijeli. To je důležité pochopit, zejména pokud jsou jejich postoje v rozporu s klimatickými cíli. Zásadní otázka proto zní: pokud se staví proti klimatické politice, proč by na COP vůbec jezdili?
Ještě znepokojivější je, že značný počet těchto účastníků zastupuje subjekty, které jsou vůči klimatické politice vyloženě opoziční, ale přesto se těchto akcí účastní.
V InfluenceMap jste také nedávno zveřejnili novou studii, v níž jste analyzovali lobby v oblasti klimatické politiky od loňského ročníku konference, COP 28. Jaká byla hlavní zjištění téhle analýzy? Co se dělo mezi COP 28 v Dubaji a současným COP 29 v Baku?
Jak jsem už zmínil, na loňské konferenci COP 28 byly silně zastoupeny společnosti a průmyslové asociace podnikajících s fosilními palivy. I přesto se na ní podařilo dosáhnout zásadního průlomu v podobě dohody o „odklonu od fosilních paliv“. Teď ale musíme sledovat, co bude znamenat pro praxi společností a průmyslových sdružení.
Začnu od konce. Jedna naše dřívější analýza identifikovala hlavní narativy, na něž se ropní giganti spoléhají, a to už desítky let. Popsali jsme celkem tři opakující se narativy. První z nich, nazývaný „skepse k řešením“, zpochybňuje životaschopnost nových technologií a alternativních zdrojů energie. Druhý, „politická neutralita“ (někdy též „technologická neutralita“, pozn. red.), se brání politikám podporujícím alternativy k fosilním palivům a místo toho často zdůrazňuje možnost volby spotřebitele nebo tržní řešení. A konečně třetí, „dostupnost a energetická bezpečnost“, zdůrazňuje potřebu nákladově efektivních a spolehlivých dodávek energie. Za takové platí především fosilní paliva, která jsou nezbytná pro ekonomickou stabilitu, zatímco přechod na obnovitelné zdroje energie je podle tohoto narativu naopak rizikový.
Tahle tvrzení jsme následně porovnali se zprávou IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu, pozn. red.) a zjistili jsme, že se zásadně míjejí s vědecky podloženými strategiemi, které jsou nezbytné pro dosažení cílů Pařížské dohody. Překvapivé pro nás bylo, jak málo se tyhle narativy v průběhu času vyvíjely. Sledovali jsme jejich používání až do roku 1967 – což jasně ukazuje, jak hluboce jsou v „průmyslovém“ diskurzu zakořeněné.
A teď k současnosti. Po konci COP 28 jsme analyzovali veřejná sdělení více než 100 společností a sdružení zabývajících se fosilními palivy, abychom zjistili, jestli se jejich rétorika změnila. Výsledky byly bohužel jasné: pro-fosilní rétorika byla stále stejná. V uplynulém roce jsme zdokumentovali více než 2 400 případů, kdy společnosti a sdružení používaly pořád stejné výroky, což představuje vážné riziko pro účinnou tvorbu politiky v oblasti klimatu.
Dalším pozoruhodným zjištěním bylo, že oborová sdružení byla v používání těchto narativů ještě aktivnější než jednotlivé společnosti. Mezi nejčastější uživatele patřily například Australian Energy Producers, American Gas Association nebo American Petroleum Institute. A podobně intenzivně je propagovaly také velké korporace jako Petrobras, Total Energies a Chevron – pravidelní účastníci COP.
A stejná „kuchařka“ narativů diskusím na zasedáních COP pořád dominuje.
Obavy jsou v pořádku, ale jejich posilování ne
Některé z těchto narativů, jak jste je vyjmenoval, jako například dostupnost a energetická bezpečnost, ale znějí spíš jako odůvodněné obavy. Kde tedy nacházíte tu hranici mezi misinformačními narativy, které ropné společnosti používají, a legitimními argumenty?
To je důležitá otázka, protože na první pohled se argumenty předkládané společnostmi a sdruženími mohou zdát legitimní a platné. Jak jsem už zmínil, v naší červencové zprávě jsme zjistili, že každý z nich je v rozporu s doporučeními IPCC.
Abych to upřesnil, narativ skepse k řešením je v rozporu se zprávou IPCC. Ta říká, že rychlý přechod na obnovitelné zdroje energie je rozhodující pro udržení oteplování pod 1,5 °C a že elektromobily mají největší dekarbonizační potenciál pro silniční dopravu. Pokud jde o neutralitu politiky, IPCC zdůrazňuje, že velká část dosud dosaženého pokroku je zásluhou politik zaměřených na konkrétní technologie. Nové technologie často nemohou konkurovat zavedeným technologiím, jako jsou fosilní paliva. Což nutně znamená, že by se nemělo spoléhat výhradně na tržní opatření.
A konečně, v případě cenové dostupnosti a energetické bezpečnosti IPCC upozorňuje, že na dotace fosilních paliv se v současnosti vynakládá dvakrát více peněz než na dotace obnovitelných zdrojů energie. A zdůrazňuje také, že rozvoj obnovitelných zdrojů energie je zásadním krokem ke globální dostupnosti energie.
Podcast | Březovská: Ázerbájdžán zatím dělá vše správně, COP29 ale bude ve stínu ropy a lidských práv
Aby bylo jasno – obavy o cenovou dostupnost a energetickou bezpečnost nejsou ze své podstaty zavádějící. Problém ale nastává, když se účelově zesilují nebo zveličují s cílem oddálit zavádění obnovitelných zdrojů nebo bránit regulacím, které by postupně fosilní paliva vyřadily ze hry.
Vzniká tak falešné dilema, které v podstatě znamená volbu mezi ekonomickou stabilitou a klimatickými opatřeními. Věda ale ukazuje, že odkládání opatření představuje z dlouhodobého hlediska větší ekonomická rizika.
Hranice mezi legitimními argumenty a dezinformacemi nakonec závisí na tom, jestli jsou narativy podloženy nějakými důkazy a jestli přispívají ke konstruktivní debatě o energetické transformaci. A nikoli pouze k zachování statu quo. Naším cílem je posvítit si na případy, kdy jsou tyto argumenty strategicky používány za účelem zmást, zdržet nebo oslabit politická jednání a rozhodnutí.
Ve své analýze jste mezi sebou také porovnávali tři regiony: Severní Ameriku, Oceánii a Evropu, přičemž největší počet narativů podporujících fosilní paliva jste identifikovali v Severní Americe. Proč je zrovna Amerika lídrem tohoto žebříčku?
Existuje několik možných důvodů. Jednak USA jsou jedním z největších světových producentů fosilních paliv. A vzhledem k tomu, že toto odvětví hraje v jejich ekonomice významnou roli, jsou narativy o energetické bezpečnosti a dostupnosti obzvláště účinné. Často se zaměřují na domácí výrobu, energetickou nezávislost a pracovní místa, což hodně rezonuje jak u americké veřejnosti, tak nutně i u politiků.
To je v kontrastu s Evropou, která má rozmanitější energetický mix a je méně závislá na fosilních palivech, což znamená, že stejné argumenty nemají takový ohlas.
Svou roli ale dost možná hrají i kulturní faktory. Spojené státy dlouhodobě upřednostňují tržní řešení a volbu spotřebitelů, což je v souladu s narativem o politické neutralitě.
Domníváte se, že mohla tahle forma komunikace přispět například k vítězství nově zvoleného prezidenta Donalda Trumpa?
Bez konkrétní analýzy je to opravdu těžké říct. Mohu ale říci, že stejné narativy, které jsme sledovali v komunikaci společností a průmyslových sdružení, si nacházejí cestu do procesu tvorby politiky. Zejména v Severní Americe a USA jsou tyto narativy tvůrci politiky často rovnou opakovány, což je docela zajímavé.