Evropské země ví, že musejí výrazně posílit svou obranu proti útokům z nebe. Zatím se ale neshodnou, jakou konkrétní cestou se vydat. Zatímco „německému táboru“ nevadí nakupovat techniku jinde, ten „francouzský“ chce investovat doma.„Prioritou číslo jedna by měla být protivzdušná a protiraketová obrana. V tomto ohledu je Evropa téměř nahá,“
prohlásil na lednové konferenci serveru Euractiv.cz šéf Evropské obranné agentury
Jiří Šedivý.
A není sám, na tento problém ukazuje celá řada států, organizací nebo odborníků. Evropská komise proto ve svých nových obranných plánech zařadila oblast „Air and Missile defence“ mezi
sedm nejzásadnějších kapacit, na kterých je do roku 2030 potřeba zapracovat a výrazně do nich zainvestovat.
Urgence něco změnit navíc v posledních měsících ještě roste, staronový americký prezident
Donald Trump totiž dává Evropě víc a víc najevo, že se bude do budoucna muset o svou bezpečnost postarat sama.
„Spolupráce v obraně je naše výhoda.“ Komise představila Bílou knihu o obraně i plán na vyzbrojení Evropy
Jak špatně na tom jsme?
Redakce Euractiv.cz oslovila experta na evropskou obrannou integraci
Tomáše Kučeru z Katedry bezpečnostních studií IPS FSV UK s dotazy, jak dobře nebo špatně na tom obrana evropského nebe ve skutečnosti je.
„Samozřejmě situace není všude úplně stejná, ale obecně platí, že kombinace faktorů po konci studené války, mezi něž patří omezení výdajů na obranu, rozvíjení schopností pro operace nízké intenzity a projekt americké protiraketové obrany pokrývající i evropské spojence, potřebu investovat do protiletecké a protiraketové obrany upozaďovala,“ popsal Kučera.
Mírnou kompenzací tohoto trendu bylo podle něj „zachování významu nadzvukového letectva, které může částečně zastávat roli protivzdušné obrany“.
Pokud jde konkrétně o Českou republiku, Armáda ČR je prý ukázkovým příkladem trendu „deprioritizace“ investic do schopností potřebných k válce střední a vyšší intenzity, včetně protivzdušné obrany.
„AČR tak disponuje moderními systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu, švédskými RBS-70, nicméně obranu středního dosahu stále ještě zajišťují ruské systémy 2K12 KUB. Ty by v současné době měly být nahrazovány izraelským systémem SPYDER,“ nastínil odborník.
První součásti tohoto systému, který by měl být schopný
ničit i taktické balistické rakety, dorazily do Česka už vloni. Dodávka by se měla kompletně uzavřít v roce 2026 a o rok později by systém
měli mít k dispozici čeští vojáci.
„I po této zásadní inovaci však zůstanou české schopnosti protivzdušné obrany omezeny nízkými počty zbraňových systémů (pořizujeme 4 baterie SPYDER) a absencí schopností dlouhého dosahu,“ upozornil Kučera.
Jak to funguje nyní?
Efektivní posílení obrany evropského kontinentu závisí na tom, jak budou země ochotné a schopné na různých úrovních spolupracovat. Mohou například společně vyvíjet nové zbraňové systémy, nebo ve velkém nakupovat.
Když jde o spolupráci v protivzdušné obraně, Evropa nestaví na zelené louce. Členské státy NATO (23 z nich je zároveň součástí EU) mají totiž své schopnosti obrany vzdušného prostoru integrované do systému
nazvaného NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System). Ten informačně propojuje schopnosti členských států a je platformou pro koordinaci protivzdušné obrany pod kontrolou velení sil NATO (SHAPE).
„Nicméně obrana vlastního území zůstává primárně závislá na schopnostech, kterými disponuje daný stát. V reakci na ruskou agresi dochází k posilování schopností exponovaných států na východním křídle rozmísťováním dalších systémů protiletecké a protiraketové obrany poskytovaných aliančními spojenci,“ vysvětlil Tomáš Kučera. Například
Nizozemsko zapůjčilo svůj systém PATRIOT Litvě.
Jak to může fungovat v budoucnu?
Velký krok dopředu se jmenuje
European Sky Shield Initiative (ESSI), tedy Evropský nebeský štít. Tato čistě evropská iniciativa začala získávat obrysy v roce 2022 a v současné době se k ní hlásí 24 evropských zemí, a to včetně několika států mimo EU jako Velká Británie, Švýcarsko nebo Albánie.
Iniciativa má svým členům umožnit výhodné společné nákupy systémů protivzdušné a protiraketové obrany, což zároveň zajistí, že technika bude interoperabilní. ESSI, která se má nakonec integrovat do zmíněného aliančního systému NATINAMDS, by měla Evropu do budoucna ochránit mimo jiné před raketami krátkého, středního i dlouhého doletu.
Podle Tomáše Kučery je ale na hodnocení ESSI ještě brzy, skutečný úspěch se prý projeví až skrze reálné objednávky zbraňových systémů ze strany participujících států. V současné době tato iniciativa primárně pokrývá probíhající německé akvizice PATRIOT, ARROW 3, IRIS-T, a SKYRANGER 30, které však předcházejí vyhlášení samotné ESSI. Konstrukce izraelsko-amerického ARROW už začala a plně funkční by měl systém být v roce 2030.
„Věřím, že ESSI má potenciál významnou měrou posílit doposavad silně omezené evropské schopnosti protivzdušné obrany, ale ve výsledku bude záležet na investicích ze strany participujících států,“ řekl odborník.
I když je ESSI dominantním projektem v oblasti protiletecké a protiraketové obrany, není jediný, který teď v Evropě vzniká. Ukazuje se, že Evropané nejsou v tomto ohledu úplně jednotní – některé země jako Francie totiž varují před nákupem mimoevropské techniky, například z USA nebo z Izraele. K ESSI se kromě Francie a Itálie zatím nepřipojily ani Španělsko nebo Polsko.
„V současnosti běží také italsko-francouzský PESCO projekt Integrated Multi-Layer Air and Missile Defence System (IMLAMD), zahájený v květnu 2023. Tento projekt je ale asi třeba vnímat v kontextu francouzsko-italské opozice k ESSI,“ vysvětlil Kučera s tím, že zatímco ESSI je založená na preferenci amerického systému PATRIOT, IMLAMD upřednostňuje francouzsko-italský systém SAMP-T.
Evropa je „téměř nahá“. Potřebuje silnější protiraketovou obranu a odolnost vůči vnitřním hrozbám
