Modernizační fond měl podle původních plánů patřit mezi klíčové nástroje Evropské unie pro rozjezd zelené transformace ve střední a východní Evropě. Nová analýza ale ukazuje, že miliardy eur z tohoto unijního finančního mechanismu stále míří na projekty zaměřené na fosilní plyn, spalování odpadu a biomasu.
Článek původně vyšel na webu Focus Europe, v rámci projektu Eastern Flank.
V červenci 2026 se Evropa, nejrychleji se oteplující kontinent světa, potýkala s rekordními vlnami veder. Ty ohrožovaly veřejné zdraví, infrastrukturu i hospodářskou výkonnost. Válka Spojených států s Íránem zároveň znovu odhalila zranitelnost Evropské unie vůči kolísavým cenám dovážených fosilních paliv. Cenový skok zvýšil unijní účet za dovoz fosilních paliv za pouhé tři měsíce o 47 miliard eur a znovu rozdmýchal debatu o budoucnosti systému obchodování s emisemi (ETS). Ten se dnes stává zásadní zkouškou důvěryhodnosti klimatické agendy celého bloku.
V centru debaty stojí i Modernizační fond. Jde o rozsáhlý finanční nástroj, který je financován výnosy z dražeb emisních povolenek. Během prvních pěti let fungování, tedy v letech 2021 až 2025, fond vyplatil více než 20 miliard eur na modernizaci energetických systémů a zlepšení energetické účinnosti v méně bohatých členských státech EU.
Analýza sítě CEE Bankwatch Network pod vedením Gligora Radečiće ale odhalila výrazný rozdíl mezi ambicemi Zelené dohody pro Evropu a tím, jak se veřejné peníze skutečně utrácejí.
„Místo aby se mechanismus stal jednoznačným odrazovým můstkem ke klimatické neutralitě, stále riskuje, že státy uzamkne v znečišťujících technologiích,“ píší autoři analýzy.
Modernizační fond přinesl Česku 6,52 miliardy eur
Modernizační fond funguje mimo víceletý finanční rámec Evropské unie. Vznikl v roce 2018 pro období 2021–2030. Jeho cílem je podpořit energetickou transformaci v deseti zemích střední a východní Evropy: v Bulharsku, Chorvatsku, Česku, Estonsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku a na Slovensku.
Po revizi směrnice o systému obchodování s emisemi v roce 2023 se v roce 2024 ke schématu připojily Řecko, Portugalsko a Slovinsko. Počet příjemců tak vzrostl na třináct. Při ceně 75 eur za tunu oxidu uhličitého se očekává, že fond v letech 2021 až 2030 rozdělí zhruba 57 miliard eur.
Do konce roku 2025 vyplatila Evropská komise 20,68 miliardy eur. To odpovídá přibližně 36 % odhadovaného rozpočtu fondu, zatímco na konci roku 2024 to bylo 27 %. Fond podpořil 294 programů a projektů. Deset z nich mezitím jejich předkladatelé stáhli nebo zrušili.
Naprostá většina prostředků směřovala do pouhých tří zemí. Rumunsko získalo 6,78 miliardy eur, Česko 6,52 miliardy eur a Polsko 4,38 miliardy eur. Tyto tři země dohromady získaly 85 % všech prostředků vyplacených během prvních pěti let fondu.
Tři kategorie investic
Bankwatch třídí investice fondu podle jejich skutečného dopadu na klima a životní prostředí. Projekty rozděluje do tří kategorií: prospěšné, škodlivé a smíšené.
Podle studie fond „stále dostatečně neplní svůj zamýšlený účel“. Autoři svá zjištění shrnují do jednoduchého poměru: „Na každé 3 eura vynaložené na prospěšné projekty připadá nejméně 1 euro směřující do škodlivých investic.“
V letech 2021–2025 připadlo na projekty označené jako prospěšné 65 % celkového financování, tedy 13,5 miliardy eur. Patřila mezi ně energetická účinnost (7,67 miliardy eur, 37,09 %), obnovitelná energie (3,13 miliardy eur, 15,12 %), elektrické sítě (2,15 miliardy eur, 10,41 %), skladování energie (478 milionů eur, 2,31 %), obnovitelný vodík (80 milionů eur, 0,39 %) a energetická společenství (25 milionů eur, 0,12 %).
Projekty klasifikované jako škodlivé představovaly 21 % všech výdajů, tedy 4,23 miliardy eur. Zahrnovaly přímou podporu fosilních paliv (2,01 miliardy eur, 9,74 %), spalovny odpadu na výrobu energie (1,88 miliardy eur, 9,11 %) a technologie obnovitelné energie s vysoce sporným dopadem na životní prostředí. Patřilo mezi ně spalování lesní biomasy a rozsáhlá produkce bioplynu (329 milionů eur, 1,59 %).
Zbývajících 14 %, tedy 2,92 miliardy eur, připadlo na 31 programů v kategorii smíšených investic. Kvůli omezené transparentnosti na národní úrovni mohou tyto programy financovat jak klimaticky šetrné technologie, tak investice do fosilních paliv, spalování odpadu nebo biomasy.
Zpráva varuje, že skutečný podíl škodlivých výdajů může být výrazně vyšší.
„Vzhledem k typům dotčených investic je většina z nich pravděpodobně škodlivá a mohla by zvýšit podíl problematických projektů až na 35 %.“
V praxi to znamená, že během prvních pěti let fungování fondu mohlo do technologií neslučitelných s klimatickými a environmentálními cíli Evropské unie směřovat 4,2 až 7,1 miliardy eur.
Fosilní plyn, spalování odpadu a biomasa
Revidovaná směrnice o systému obchodování s emisemi formálně stanovuje, že Modernizační fond nemá podporovat výrobu energie založenou na fosilních palivech. Řada výjimek v legislativě ale umožnila vyplatit více než 2 miliardy eur na 39 investic, které přímo podporují infrastrukturu fosilních paliv.
Prostředky se rozdělily mezi šest zemí: Rumunsko získalo 891 milionů eur prostřednictvím jednoho programu a šesti projektů, Česko 836–837 milionů eur prostřednictvím osmi programů a třinácti projektů, Polsko 180 milionů eur prostřednictvím šesti programů, Slovensko 85 milionů eur prostřednictvím tří programů, Bulharsko 15 milionů eur a Litva 6 milionů eur.
U 34 z 39 investic do fosilních paliv se očekává, že zvýší budoucí poptávku po fosilním plynu. To vyvolává obavy, že fond by mohl země příjemce uzamknout v závislosti na plynu na celá desetiletí. Dalších 13 programů v hodnotě 815 milionů eur spadá podle zprávy do smíšené kategorie, protože rovněž umožňují financování technologií založených na plynu.
Kontroverzní investice
Mezi nejkontroverznější příklady patří podle zprávy financování rozsáhlých plynových elektráren v Rumunsku v rámci restrukturalizace uhelného komplexu Oltenia. Projekt Ișalnița počítal s plynovou elektrárnou o výkonu 850 megawattů. Ta už získala 253 milionů eur. Projekt se opakovaně zpožďoval a jeho náklady se zdvojnásobily. Nakonec ho zrušili a na stejném místě ho nahradil projekt bateriového skladování energie.
V roce 2025 získalo Bulharsko podporu Modernizačního fondu na infrastrukturu fosilních paliv poprvé. Země dostala 15 milionů eur z plánovaného programu kogenerace za 80 milionů eur. Ten má nahradit uhelné jednotky s pozdějším přechodem na vodík. Bankwatch tento předpoklad zpochybňuje a namítá, že „vzhledem k očekávané dostupnosti a ceně obnovitelného vodíku v nadcházejících desetiletích je vysoce nepravděpodobné, že tato zařízení budou někdy fungovat na vodík“.
Další obavy vyvolává spalování odpadu pro výrobu energie. Taková zařízení často spalují plasty na ropném základě a při provozu spoléhají na fosilní plyn nebo naftu jako pomocná paliva.
V letech 2021 až 2024 vyplatil Modernizační fond 1,88 miliardy eur na 14 projektů spaloven odpadu. Všechny se nacházely pouze ve dvou zemích: Polsku, které získalo 1,3 miliardy eur prostřednictvím podpůrných programů, a Česku, které získalo 594 milionů eur na jednotlivé projekty.
Snad nejvýraznější je, že většina kontroverzních projektů plynu, biomasy a spalování odpadu získala status „prioritní investice“. Díky tomu mohla získat financování pokrývající až 100 % nákladů projektu.
Rozdíl mezi prioritními a neprioritními investicemi se navíc stále více stírá. U neprioritních investic činí maximální míra financování 70 %. Do této kategorie patří například rumunské plynovody, české plynové kotle bez kombinované výroby tepla a elektřiny, elektrifikace litevského terminálu na zkapalněný zemní plyn v Klaipėdě nebo polský program „Moje teplo“ na podporu domácích tepelných čerpadel.
Průlom v energetické účinnosti?
Zpráva přesto ukazuje na bezprecedentní posun směrem ke skutečně udržitelným investicím.
Samotná energetická účinnost získala v roce 2025 více než 4,18 miliardy eur. Překonala tak 3,48 miliardy eur přidělené během všech předchozích let až do konce roku 2024. Během roku 2025 zároveň fond neschválil ani nefinancoval žádný nový projekt spalovny odpadu.
Výrazně klesly také výdaje na fosilní paliva a biomasu. Projekty na fosilní paliva získaly 45 milionů eur a projekty na biomasu 24,8 milionu eur. Celkové financování obou kategorií tak dosáhlo zhruba 69 milionů eur.
Zpráva ale varuje, že tento vývoj nelze považovat za trvalý trend. Autoři upozorňují, že příčiny se určují jen obtížně. Evropská komise totiž zveřejňuje pouze seznam schválených žádostí. Neuvádí neúspěšné žádosti ani důvody jejich zamítnutí. Hodnocení navíc komplikuje nerovnoměrná transparentnost a omezený přístup k datům na národní úrovni v jednotlivých zemích příjemců.
Energetická společenství, elektrické sítě a skladování
Zpráva analyzovala 91 investic do dálkového vytápění v hodnotě 6,5 miliardy eur v devíti zemích. V Česku šlo o 2,8 miliardy eur na 40 projektů, v Polsku o 2 miliardy eur na 21 projektů.
Dekarbonizace dálkového vytápění se nicméně dál opírá především o nahrazování černého uhlí a lignitu fosilním plynem, spalováním odpadu a biomasou v centralizovaných teplárnách s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny.
Podpora skutečně čistých technologií zůstává nápadně omezená. Tepelná čerpadla zahrnovalo jen 12 projektů v šesti zemích. Mnohé z nich navíc tvořily součást širších programů, které financovaly také plynové nebo biomasové systémy vytápění. Pouze tři projekty – dva v Polsku a jeden v Česku – zahrnovaly velkokapacitní tepelná čerpadla.
Zpráva také odhaluje výraznou investiční mezeru v oblasti elektrických sítí. Ty přitom patří mezi nejdůležitější součásti moderního a flexibilního energetického systému.
Na síťovou infrastrukturu fond dosud přidělil 2,15 miliardy eur, což představuje pouhých 10,4 procenta celkových výdajů Modernizačního fondu. Samotné Rumunsko z této částky získalo 1,6 miliardy eur.
Počet zemí, které fond využívají k modernizaci elektrických sítí, sice v roce 2025 vzrostl ze tří na sedm, roční vyplacené prostředky ale klesly na pouhých 185 milionů eur. Orientační rozpočty přitom na nadcházející roky vyčleňují více než 800 milionů eur.
Téměř polovina zemí, které fond využívají, dosud prostředky Modernizačního fondu na rozšíření sítí nepoužila. Vzhledem k zastaralému stavu elektrické infrastruktury ve velké části střední a východní Evropy proto zpráva označuje nedostatečné investice do sítí za jednu z hlavních překážek rychlejšího rozvoje obnovitelných zdrojů energie.