Erasmus+ často znamená tvrdý střet s rostoucími náklady na bydlení a realitou samostatného života. Rekordní počty účastníků i návrat Spojeného království do programu ale ukazují, že jde stále o nejcennější evropskou vstupenku do dospělosti.
Článek původně vyšel na webu FocusEurope.pl, v rámci projektu Eastern Flank.
Když se řekne Erasmus+, většině lidí se vybaví usměvaví studenti před římským Koloseem, posezení v pařížských kavárnách nebo sluncem zalité španělské pláže. V propagačních materiálech Evropské unie program působí téměř bezchybně – jako symbol evropské integrace, svobody a rovných příležitostí. Skutečnost je však podstatně složitější. Není ani tak idylická, jak naznačují brožury, ani tak problematická, jak tvrdí kritici. Pravda leží někde mezi tím.
Podle nejnovější výroční zprávy Evropské komise se Erasmus+ v roce 2024 stal součástí života více než 1,5 milionu lidí. Program hospodařil s rozpočtem 4,7 miliardy eur a od svého vzniku v roce 1987 jím prošlo už 16,7 milionu účastníků. Dávno přitom nejde jen o studentské výměny. Erasmus+ se stal jedním z nejvýznamnějších nástrojů evropské integrace a podpory vzdělanostní ekonomiky. Zároveň představuje pro generaci Z jednu z prvních skutečných zkoušek samostatnosti.
Mezi očekáváním a realitou
Pro studenty je rozhodnutí vyjet do zahraničí výsledkem složité úvahy. Vedle touhy po dobrodružství, nových zkušenostech a osobním rozvoji hrají stále větší roli i čistě praktické otázky.
Evropská komise sice v roce 2024 navýšila stipendia, aby zmírnila dopady inflace, v řadě evropských metropolí však příspěvky stále pokrývají jen část skutečných nákladů na život. Největším problémem zůstává bydlení. Najít dostupné ubytování bývá stále obtížnější a zahraniční studenti často stojí až na konci seznamu preferovaných nájemníků. Zkušenost, která bezpochyby posiluje samostatnost, tak zároveň přináší značnou dávku stresu.
„Na Erasmus jedu, protože si chci ověřit svou angličtinu, získat cenné zkušenosti a poznat, jak funguje akademické prostředí v jiné zemi. Ráda bych spojila studium s cestováním, poznáváním nové kultury a osvojováním si dalšího jazyka. Zároveň se ale obávám, že život v zahraničí bude příliš drahý. Momentálně mě nejvíce trápí hledání ubytování a také možnost, že narazím na podvod,“ říká studentka Varšavské univerzity Zuzanna.
Podobně uvažuje i Jakub, který si pro svůj pobyt vybral Itálii.
„Věřím, že tato zkušenost bude pro budoucí zaměstnavatele velkým přínosem. Zároveň mi umožní zlepšit si angličtinu díky jejímu každodennímu používání. Kromě toho chci na vlastní kůži poznat italský způsob života a rovnováhu mezi prací a volným časem. Rád bych zjistil, jaký životní styl mi vyhovuje více, protože svou budoucnost vidím právě v Itálii,“ uvádí student.
Jejich zkušenosti ukazují, jak se vnímání programu proměňuje. Zatímco dříve byl Erasmus spojován především s cestováním a poznáváním nových kultur, dnešní studenti ho stále častěji chápou jako investici do budoucnosti. Chtějí získat mezinárodní zkušenosti, rozšířit profesní kontakty, zlepšit jazykové dovednosti a otestovat možné životní cesty. Dobrodružství zůstává součástí programu, ale stále častěji ho doprovází pragmatické plánování.
Kdo na Erasmus vyráží
Otázka nákladů na bydlení a životní úrovně zasahuje přímo do základní myšlenky programu, kterou jsou rovné příležitosti. Evropské instituce si tento problém uvědomují a snaží se zabránit tomu, aby se Erasmus stal výsadou pouze finančně zajištěných studentů.
Výsledky za rok 2024 naznačují, že tato snaha přináší výsledky. Podporu získalo téměř 265 tisíc účastníků ze znevýhodněného prostředí, což představovalo 18,8 % všech lidí zapojených do mobilit.
Data zároveň ukazují, že programu dominují ženy, které tvořily 60 procent všech účastníků. Nejpočetnější skupinou zůstávají bakalářští studenti. Mezi nejoblíbenější studijní obory patří ekonomie, management, právo, humanitní vědy a umělecké směry.
Přes všechny komplikace hodnotí účastníci své zkušenosti velmi pozitivně. Spokojenost s pobytem vyjádřilo 96 % studentů. Osm z deseti uvedlo, že si zlepšili znalost cizího jazyka, 68 % věří, že Erasmus zvýšil jejich šance na pracovním trhu, a 98 % by program doporučilo ostatním.
Erasmus+ zažívá renesanci
Zájem o program navzdory rostoucím nákladům dál roste. Potvrzuje to i Dorota Jurkiewicz-Eckert, koordinátorka mobilitních programů v Centru pro Evropu při Varšavské univerzitě, která se Erasmu věnuje už od jeho počátků v Polsku.
„Když se ohlédnu za téměř třiceti lety zkušeností, mohu s velkým uspokojením říci, že zájem o program po obrovské vlně nadšení v jeho počátcích sice na určitou dobu ustálil, dnes však nejenže neklesá, ale dokonce zažívá jakousi renesanci. Čísla hovoří jasně. Za poslední tři roky vzrostl počet přihlášek do programu na Centru pro Evropu o 100 procent a více ve srovnání s obdobím před pandemií,“ říká.
Studenti navíc přistupují ke svým rozhodnutím stále strategičtěji. Pečlivě si vybírají zahraniční univerzity a intenzivně se připravují na splnění náročných přijímacích podmínek nejprestižnějších evropských vysokých škol. Současně hostitelské univerzity rozšiřují nabídku předmětů vyučovaných v angličtině. Tento trend sice vyvolává otázky ohledně závazku Evropské unie k vícejazyčnosti, studenti jej však dokážou využít ve svůj prospěch a často kombinují studium v angličtině s kurzy vyučovanými v místním jazyce.
„Naše studenty vedeme k tomu, aby začali plánovat s dostatečným předstihem a vnímali Erasmus jako součást širší představy o své budoucnosti. Ti, kteří k tomu takto přistupují, bývají na studium v zahraničí lépe připraveni a ochotněji přijímají výzvy, které s sebou tato zkušenost přináší,“ dodává Jurkiewicz-Eckert.
Británie se vrátila do programu Erasmus+
Snad nejvýmluvnějším potvrzením významu evropské akademické mobility je zkušenost Spojeného království. Po brexitu Londýn Erasmus opustil a pokusil se jej nahradit vlastním národním programem. Výsledky však zůstaly za očekáváním. Britské univerzity bez rozsáhlé sítě partnerství budované po desetiletí postupně ztrácely část své mezinárodní atraktivity i konkurenceschopnosti.
Po letech jednání a tlaku akademické obce se proto Británie vrací zpět do evropského systému. Pro mnoho univerzitních představitelů je to důkaz, že podobně rozsáhlý ekosystém nelze jednoduše nahradit národním řešením.
Zkušenost na celý život
Přizpůsobit se novému vzdělávacímu systému, orientovat se na komplikovaném trhu s bydlením a fungovat v cizím kulturním prostředí není jednoduché. Právě tyto výzvy ale formují generaci Evropanů, kteří jsou odolnější, samostatnější a otevřenější světu.
Jak zdůrazňuje Dorota Jurkiewicz-Eckert, většina studentů se z pobytu vrací spokojená a zkušenost často zásadně ovlivní jejich osobní rozvoj i budoucí studijní a profesní směřování.
Dnešní Erasmus+ už není jen o stipendiu a kreditech do studijního systému. Je především intenzivní lekcí života. Vyžaduje odvahu vystoupit z komfortní zóny, překonat nejistotu a zvládnout administrativní i praktické překážky. Odměnou jsou však zkušenosti, které přetrvávají dlouho po návratu domů – nové přátelské vazby napříč Evropou, silnější pocit evropské sounáležitosti a vědomí, že člověk dokáže obstát téměř kdekoli na světě.