Evropská komise otevírá debatu o úpravě rámcové směrnice o vodách (Water Framework Directive, WFD). Chystaná revize má odstranit překážky, na které dlouhodobě upozorňuje průmysl i některé členské státy. Zároveň má urychlit povolování projektů spojených s těžbou a zpracováním kritických surovin. Ekologické organizace ale varují, že pod záminkou zjednodušení může dojít k oslabení ochrany evropských vod.
Rámcová směrnice o vodách, která platí od roku 2000, je základním pilířem vodní politiky EU. Členským státům ukládá zajistit dobrý stav povrchových i podzemních vod. Cílem je chránit lidské zdraví, přírodu i hospodářství. Zdravé vodní ekosystémy totiž pomáhají zvládat sucho a povodně, zajišťují zdroje pitné vody a posilují odolnost vůči změnám klimatu.
Směrnice se výrazně dotýká také průmyslu a těžebního sektoru, kterým ukládá přísné požadavky na nakládání s vodami a omezování znečištění.
Komise chce zjednodušení
Evropská komise oznámila přezkum směrnice v rámci akčního plánu RESourceEU. Ten si klade za cíl zajistit suroviny pro klíčová průmyslová odvětví, od automobilového průmyslu po průmyslové motory, od obrany po letecký a kosmický průmysl, od čipů umělé inteligence po datová centra, a zároveň chránit hodnotové řetězce EU před narušením dodávek.
Nedávné otřesy na trhu s kritickými surovinami podle Komise odhalily slabá místa a zvýšily tlak na posílení surovinové bezpečnosti. Plán RESourceEU proto navazuje na zákon o kritických surovinách a přichází s balíkem dalších politických a finančních opatření. Úprava WFD je jedním z nich.
Revize bude vycházet z podnětů a zkušeností zúčastněných stran v členských státech a bude se zaměřovat na zjednodušení a řešení potenciálně problematických míst, přiblížila na dotaz redakce mluvčí Komise.
„Zvážíme možné legislativní změny na podporu oběhovosti a přístupu ke kritickým surovinám v EU a zároveň na ochranu životního prostředí a lidského zdraví,“ uvedla.
Odborníci plány kritizují
Před plánovanými změnami v WFD ale varují odborníci a environmentální organizace. Podle nich totiž představují významné riziko pro ochranu evropských vod. Obávají se, že snaha o zjednodušení povolovacích procesů povede k větší flexibilitě při schvalování projektů s negativními dopady na vodní ekosystémy.
Světový fond na ochranu přírody WWF upozorňuje, že současným problémem není samotná směrnice, ale její nedostatečné provádění.
Připomíná, že takzvaný „Fitness Check“ Evropské komise z roku 2019 dospěl k závěru, že směrnice je celkově schopna plnit svůj účel. Plnění jejích cílů ale brzdí pomalá implementace v členských státech, nedostatečné investice a slabé promítnutí vodních cílů do dalších politik.
Za hlavním tlakem na revizi směrnice WWF vidí evropský těžební a extrakční průmysl, sjednocený pod platformou Raw Materials Europe (RME). „Hlavním politickým motivem je snížení závislosti EU na dovozu kritických surovin (lithium, kobalt, vzácné zeminy, nikl, mangan) z Číny a dalších geopoliticky nestabilních zdrojů,“ uvedla expertka WWF Česko, Klára Dušková.
Proti revizi se ale nevyjádřily pouze neziskové organizace. Skupina 25 europoslanců z frakce socialistů a demokratů (S&D), Renew a Zelených nedávno zaslala Komisi dopis, v němž vyjádřila obavy, že znovuotevření směrnice o vodě by vytvořilo nejistotu pro veřejné orgány, investory a zúčastněné strany.
„Evropa nepotřebuje deregulaci ochrany vod. Evropa potřebuje implementaci, vymáhání a investice. Rámcová směrnice o vodě chrání vodu, kterou pijeme, řeky a ekosystémy, na kterých jsme závislí, a základnu zdrojů, kterou naši zemědělci, průmyslová odvětví a komunity potřebují,“ uvedli v apelu.
Hrozí oslabení ochrany vod?
„V případě zjednodušení směrnice hrozí oslabení klíčových pojistek, jako je uvolnění pravidel pro udělování výjimek, zrychlené povolování zásahů do vodních toků a hydromorfologie, benevolentnější přístup k přehradám a protipovodňovým stavbám bez dostatečné alternativní analýzy,“ varuje Dušková.
Podle ní by například rozšíření definice „nadřazeného veřejného zájmu“ mohlo vést k tomu, že některé strategické projekty, například továrny na baterie nebo doly na lithium, budou snáze získávat výjimky ze zákazu zhoršování stavu vod.
V únoru k upuštění od revize vyzvalo Komisi v dopise 23 environmentálních organizací. K tomuto apelu se přidala i evropská sdružení vodárenských společností, která varují před dopady deregulace na kvalitu vodních zdrojů. Oslabení směrnice by mohlo znamenat vyšší náklady na úpravu surové vody, to znamená dražší vodu pro spotřebitele.
Přesnější výklad stávajících pravidel
Komise zároveň v květnu zveřejnila nový výkladový dokument k evropským vodním předpisům. Pokyny mají zajistit jednotnější a jednodušší aplikaci pravidel a vysvětlují například, jak posuzovat dopady nových projektů na kvalitu vody. Dokument rovněž popisuje možnosti výjimek a uvádí příklady jejich použití u projektů těžby a zpracování kritických surovin.
Tyto pokyny jsou podle mluvčí Komise součástí úsilí o podporu celkové odolnosti Evropy tím, že udržují vysoké standardy pro vody s cílem chránit lidské zdraví a životní prostředí a zároveň zajišťují přístup ke kritickým surovinám.
Právě tyto zveřejněné pokyny podle Duškové podporují stanovisko environmentálních organizací. „Jasně ukazují, že rámcová směrnice o vodě už nyní poskytuje značnou flexibilitu pro umožnění nových těžebních projektů a že výrazná většina z více než 3 000 respondentů v rámci veřejné konzultace vyzvala Evropskou komisi, aby směrnici nerevidovala,“ uvedla.
Dopady na Česko
Situace v Česku podle organizace WWF ukazuje, že prostor pro další oslabování ochrany neexistuje. V letech 2023 a 2024 převažovala znečištěná voda u 47 % sledovaných profilů. Podle plánů povodí se mezi lety 2015 a 2021 zhoršil ekologický i chemický stav u více než poloviny sledovaných povrchových vod.
Přes 90 % českých povrchových vodních útvarů je podle WWF ve špatném ekologickém stavu. Pouze 12,2 % z nich pravděpodobně dosáhne dobrého ekologického stavu do roku 2027.
Oslabení směrnice by podle Duškové v praxi znamenalo, že projekty s přímým negativním dopadem na stav vodních těles, jako je hlubinná těžba, velké infrastrukturní stavby nebo intenzivní odběry podzemní vody, by mohly získat povolení snadněji než dosud.
„V českém kontextu by tento ústupek mohl snadno oživit dříve blokované či velmi kontroverzní projekty – od výstavby sporných jezů na Labi u Děčína až po riskantní rozšiřování těžby štěrkopísků v těsné blízkosti klíčových zdrojů pitné vody nebo těžbu zlata v Kašperských Horách,“ myslí si.
Připomíná, že Česko se dříve na směrnici o vodách odvolávalo, když podávalo žalobu na pokračování těžby v příhraničním dole Turów a když posléze vyjednávalo s polskou vládou o podmínkách této těžby a o kompenzacích. V případě oslabení směrnice by tak Česko mohlo přijít o možnost ochránit obyvatele Libereckého kraje před negativními dopady těžby a před ztrátou vody.
Dopady by tak lidé pocítili v každodenním životě. Zhoršení kvality podzemních a povrchových vod by znamenala dražší výrobu pitné vody. Poškození řek by mohlo vést k častějšímu vysychání studní, nedostatku vody a zároveň k vyššímu riziku povodní při přívalových deštích. V neposlední řadě by mohlo dojít k omezení možností koupání v přírodě.