Slovensko chce snížit svou závislost na Rusku a při rozvoji jaderné energetiky se obrací k západním partnerům. Nový reaktor má dodat americký Westinghouse, palivo francouzská společnost Framatome. Otevřenou otázkou však zůstává budování hlubinného úložiště radioaktivního odpadu.
Spotřeba elektřiny na Slovensku by podle prognóz Slovenské elektrizační přenosové soustavy (SEPS) mohla do roku 2040 vzrůst o 30 až 70 %. Růst táhne elektrifikace průmyslu, dopravy i vytápění. Pro velké investory přitom už není důležitá pouze cena elektřiny, ale stále více také její uhlíková intenzita.
Slovensko na tuto výzvu reaguje rozvojem jaderné energetiky. S podílem téměř 62 % jaderné energie na výrobě elektřiny disponuje relativně čistým a stabilním energetickým mixem. Právě to by mohlo být jeho nejsilnější kartou v boji o investory v době, kdy konkurenceschopnost země dlouhodobě klesá, náklady na pracovní sílu se přiblížily okolním ekonomikám a investory dnes nelákají ani daně, ani infrastruktura.
Zároveň se země snaží snížit závislost na ruských technologiích a dodávkách paliva, které dnes představují nejen energetické, ale i geopolitické riziko. Klíčovou otázkou proto zůstává, na které partnery se Slovensko při budování své jaderné budoucnosti spolehne.
Palivo pro reaktory se vejde do jedné místnosti
Jaderná renesance na Slovensku je poháněna spíše geopolitikou než snahou o snižování spotřeby fosilních paliv. Zatímco plyn vyžaduje tisíce kilometrů potrubí a nepřetržité dodávky z nestabilních regionů, jádro nabízí soběstačnost v relativně malém měřítku.
„K pokrytí roční spotřeby potřebuje Slovensko přibližně 55 obrovských tankerů. Tříletá zásoba paliva pro dva reaktory se přitom pohodlně vejde do jedné obyčejné místnosti,“ přiblížil Andrej Žiarovský, ředitel strategického rozvoje a mezinárodních projektů společnosti VUJE Trnava.
Pragmatický posun ve vnímání jaderných elektráren, které se staly nepopulárními zejména po havárii ve Fukušimě, zároveň odráží změnu nálady v Evropě. Dokonce i Německo, dlouhodobě největší odpůrce jaderné energie, dnes hovoří o návratu k této technologii.
Předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyen na březnovém summitu v Paříži otevřeně přiznala, že ústup od tohoto zdroje energie byl chybou.
Dilema „Made in EU“
Na koho se Slovensko při svých plánech spoléhá? Vláda si vybírá partnera ze Západu.
„Vláda Slovenské republiky rozhodla o výstavbě nového jaderného zdroje v Jaslovských Bohunicích a na jeho realizaci budeme velmi úzce spolupracovat se Spojenými státy americkými. Premiér Robert Fico v lednu podepsal mezivládní dohodu s americkým ministrem energetiky, která prohlubuje transatlantické partnerství, zejména v oblasti jaderné energetiky,“ uvedla ministryně hospodářství Denisa Saková (Hlas-SD) na březnové konferenci AmCham v Bratislavě.
Výstavbu projektu, který má po roce 2040 nahradit stárnoucí bloky V2, koordinuje Jadrová energetická spoločnosť Slovenska (JESS).
„V současnosti probíhají přípravné projektové práce, včetně technického posouzení řešení, přípravy smluvního rámce a pokračování povolovacích procesů,“ uvedla specialistka komunikace a vzdělávání společnosti JESS Marta Pavliková.
Technologii AP1000 má dodat americká společnost Westinghouse, přičemž odhadované náklady projektu se blíží 15 miliardám eur. Prezident společnosti Westinghouse pro Českou republiku a Slovensko Petr Brzezina zdůraznil, že nový blok má být součástí širší evropské sítě amerických investic.
Strategická volba slovenské vlády úzce spolupracovat se Spojenými státy však naráží na nové legislativní překážky v Bruselu. Evropská komise nedávno představila návrh zákona o průmyslovém akcelerátoru (Industrial Accelerator Act, IAA), který prosazuje přísná pravidla „Made in EU“. Regulace zavádí povinné požadavky na evropský původ výrobků v rámci veřejných zakázek a systémů státní podpory ve strategických odvětvích. To by mohlo zkomplikovat poskytování státní podpory projektům využívajícím mimoevropské dodavatele.
Slovenské elektrárne chtějí změnit dodavatele paliva
Společnost Slovenské elektrárne, která provozuje všechny stávající jaderné elektrárny v Mochovcích a Jaslovských Bohunicích, se na výstavbě nového jaderného zdroje podílet nebude. Vláda chce nový blok v Bohunicích budovat pod stoprocentním státním vlastnictvím, zatímco ve Slovenských elektrárnách drží pouze 34% podíl.
Spolupráce se západními partnery se však týká i společnosti Slovenské elektrárne. Přestože se nadále soustředí na provoz a údržbu stávajících bloků, hledá alternativní dodavatele paliva a technologií pro své reaktory, aby snížila závislost na Rusku.
Společnost Westinghouse působí na Slovensku dlouhodobě a o dodávky paliva pro slovenské reaktory usilovala už v minulosti. Výběrové řízení tehdy vyhrála ruská státní společnost TVEL, jejíž smlouva platí do roku 2026.
Situace se změnila po ruském útoku na Ukrajinu. Slovenské elektrárne uzavřely v roce 2023 dohodu s Westinghousem a o rok později také s francouzskou společností Framatome. Cílem je snížit závislost na Rusku a zajistit alternativní dodávky paliva pro reaktory typu VVER-440.
První dodávky západního paliva se očekávají v roce 2027, nejprve však musí projít schvalovacím procesem slovenského Úradu jadrového dozoru (ÚJD SR). Úplné nahrazení ruského paliva se očekává nejdříve kolem roku 2032.
Povolení zatím chybí
Přestože se první dodávky nového neruského paliva očekávají už v roce 2027, regulační proces zatím nebyl zahájen. „V současnosti ÚJD SR nevede žádné správní řízení v souvislosti se schválením použití nového typu jaderného paliva,“ uvedla ředitelka kanceláře úřadu Miriam Vachová.
Je na držiteli licence k provozu jaderné elektrárny, tedy společnosti Slovenské elektrárne, aby rozhodl, kdy bude mít připravenou potřebnou dokumentaci a podá příslušnou žádost. Firma na dotazy serveru euBrief ohledně nových zdrojů a jejich dodávek neodpověděla.
Podle Vachové Slovenské elektrárne deklarují, že plánované palivo od společnosti Framatome má být technicky totožné se současným palivem. „Pokud bude palivo zcela identické, nebude nutné jeho použití schvalovat,“ upřesnila.
Společnost Framatome zároveň spolu se čtyřmi evropskými provozovateli reaktorů VVER-440 – včetně ČEZ a Slovenských elektráren – pracuje na vývoji evropského jaderného paliva. Cílem projektu je snížit závislost evropských zemí na ruských dodávkách. Výroba paliva by měla probíhat ve francouzských a německých závodech společnosti Framatome.
„Dlouhodobě bezpečný provoz jaderných elektráren vyžaduje stabilní a diverzifikovaný dodavatelský řetězec paliva. Účast Slovenských elektráren na vývoji evropského paliva pro reaktory VVER-440 je logickým krokem při řízení technologických a dodavatelských rizik,“ uvedl Branislav Strýček ze společnosti Slovenské elektrárne.
Malé reaktory jako technologický doplněk
Vedle velkých jaderných bloků Slovensko stále intenzivněji analyzuje také nasazení malých modulárních reaktorů (SMR). EK plánuje zavést tuto technologii v EU do provozu na začátku 30. let.
Podle Andreje Žiarovského nejsou malé a velké reaktory konkurenty, ale nezbytnými partnery v energetické síti. „Tyto technologie se vzájemně doplňují. V energetickém mixu má velký reaktor stejný smysl jako pokročilé modulární technologie,“ vysvětlil. SMR by tak mohly přímo sloužit k dekarbonizaci průmyslových center.
Podle EK představují malé modulární reaktory atraktivní možnost pro soukromé investory díky menším prostorovým nárokům a nižší spotřebě chladicí vody. Zároveň však zůstávají výrazně dražší než tradiční velké jaderné bloky, zejména kvůli vysokým výrobním nákladům a dosud omezené sériové produkci.
Úložiště zůstává velkou výzvou
Jedním z největších dlouhodobých problémů jaderné energetiky zůstává nakládání s radioaktivním odpadem. Taxonomie udržitelných investic EK podmiňuje zařazení jádra mezi udržitelné zdroje existencí konkrétních plánů na hlubinná geologická úložiště.
„Všechny investiční projekty v jaderném průmyslu EU musí splňovat nejpřísnější standardy jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a nakládání s radioaktivním odpadem,“ zdůrazňuje Komise.
Přestože Slovensko díky zkušenostem z vyřazování elektrárny V1 recykluje až 95 procent materiálu, konečné ukládání vysoce radioaktivního odpadu zůstává dlouhodobou výzvou. „Na Slovensku máme prakticky všechny dnes dostupné technologie pro zpracování radioaktivního odpadu,“ upozorňuje Andrej Žiarovský.
Slovensko plánuje zprovoznění hlubinného geologického úložiště kolem roku 2065. Ve srovnání s Finskem, kde je úložiště Onkalo už téměř dokončeno, však země výrazně zaostává.
Za konečné rozhodnutí a financování přitom podle slovenské strategie odpovídá stát.
Tento článek byl publikován v rámci projektu Searching for European Balance: The V4 Facing Global Pressures, na kterém spolupracují redakce EUBrief (Slovensko), Focus Europe Poland (Polsko) Magyar Narancs (Maďarsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu Visegrad.info. Více informací najdete zde.
