I když nejsou zdravotní dopady elektronických cigaret ještě dostatečně dobře prozkoumané, dává smysl je daňově zvýhodnit. Zároveň je nutné regulaci harmonizovat v celé EU, zabrání se tak přeshraničním nákupům, kvůli kterým Česko přichází o peníze a zároveň nese nepřiměřené náklady ve zdravotnictví, říká ekonom Štěpán Křeček v rozhovoru pro Euractiv.cz.
Štěpán Křeček je hlavním ekonomem společnosti BH Securities a autorem podcastu Offline, kde se zaměřuje především na téma investování. Dlouhodobě se věnuje také oblasti spotřebních daní na tabákové a nikotinové výrobky.
V minulosti jste kritizoval české zdanění tabáku jako příliš skokové, což vedlo k negativním dopadům – například k nákupům v levnějším Polsku. Jak dobře má podle vás Česká republika nastavenou daňovou politiku u cigaret a jejich alternativ nyní?
Co se určitě zlepšilo oproti minulosti, tak to je skutečnost, že se daně upravují v tzv. daňových kalendářích – dopředu je známo, jak se budou měnit v následujících letech (aktuální český kalendář k dispozici zde, pozn. red.). Trh se na to tedy může připravit, skoky navíc už nejsou tak výrazné.
Zároveň se ale domnívám, že daně stále nejsou v České republice nastaveny optimálně, je tu prostor pro „jemné ladění“. Vidíme totiž velkou snahu výrazně méně zdaňovat méně škodlivé nikotinové produkty, což je obecně správný princip – říká se mu „harm reduction“ –, nicméně v naší konkrétní situaci je to doprovázeno tak velkými odstupy ve zdanění, že to může vést k daňovým výpadkům.
Jen pro zajímavost, jestliže tabáková společnost ztratí tři kuřáky klasických cigaret, a získá jednoho kuřáka zahřívaných cigaret, tak z hlediska zisku společnosti je to více méně vyrovnáno. Takže tady existuje přirozená tendence přeučovat klasické kuřáky na zahřívaný tabák. Jak jsem ale zmiňoval, tento přechod na méně zdaněnou alternativu je doprovázen výpadkem příjmů do veřejných rozpočtů (vysvětleno například zde, pozn. red.). Přitom platí, že kdyby se navýšilo zdanění u zahřívaných výrobků, tak by to nemuselo mít vliv na koncovou cenu pro zákazníka, protože u tohoto produktu jsou teď nesrovnatelně vyšší marže oproti klasickým cigaretám. Domnívám se tedy, že touto daňovou politikou se nechává více peněz tabákovým společnostem a méně peněz pak míří do veřejných rozpočtů.
A jak hodnotíte české zdanění dalších alternativních výrobků, hlavně elektronických cigaret a nikotinových sáčků?
U těchto produktů bylo zdanění zavedeno nově (od roku 2024, pozn. red.), a to také s výhledem na jeho postupné navyšování (popsáno zde, pozn. red.). Nějaké příjmy tedy už vznikají, ale zatím jich není tolik, abychom to mohli vyhodnotit. Myslím si, že postupný náběh je správný, měli bychom ale tyto produkty, minimálně ze začátku, trochu zvýhodňovat v porovnání s těmi, co více poškozují zdraví.
Můžete dát příklady států, kde daňová politika a její rovnováha napříč různými produkty funguje dobře?
Česká republika je hodně specifická tím, že všechny typy nikotinových produktů si zde našli svoje zákazníky. Kromě klasických cigaret je zde rozšířený i zahřívaný tabák, nikotinové sáčky a elektronické cigarety. To není úplně obvyklé ve všech zemích Evropské unie.
Z hlediska veřejného zdraví se jako nejlepší jeví severský model, kde mají nejmenší výskyty rakoviny plic. Je to dáno tím, že se tam masově přešlo od klasických cigaret k nikotinovým sáčkům, které se jeví jako nejméně škodlivé, protože tam nedochází ani ke spalování tabáku, ani k jeho zahřívání, ale pouze ke vstřebávání čistého nikotinu. Sáčky jsou na podobné úrovni jako nikotinové náplasti nebo žvýkačky, které se prodávají v lékárnách, a můžou pomoct těžkým kuřákům, aby nikotin vstřebávali méně škodlivou formou.
Co se týče rizik u tohoto severského modelu, tak ta spočívají v tom, že pro mladé lidi existuje relativně nízká bariéra k tomu, aby ten nikotinový sáček vyzkoušeli, zatímco zapálit si rovnou klasickou cigaretu je už tolik neláká. U sáčků je tedy zapotřebí, aby se důsledně reguloval prodej mladým lidem, a aby se i u nich informovalo, že jde o škodlivé produkty.
Za mírnější zdanění alternativ velmi lobbují výrobci, kteří na tyto produkty přeorientovali svůj byznys, a argumentují u toho nižší škodlivostí. Vidíte v tomto propojení byznysu a tlaku na alternativy nějaká rizika?
Z hlediska veřejného zdraví obecně platí, že přechod na méně rizikové produkty je přínosný, ale vždy musíme mít na paměti, že jde pořád o škodlivé výrobky. Měli bychom samozřejmě nastavovat zvýhodňování těch méně rizikových produktů tak, aby přechod uživatelů do jiných kategorií sice vedl k výpadkům ve veřejných rozpočtech, ale aby tyto výpadky byly snesitelné. Tedy aby tam zkrátka nebyly tak dramatické výkyvy ve výběru daní.
Určitě bychom měli dbát na to, aby marže tabákových společností byly u jednotlivých kategorií výrobků přiměřené, a aby se nestávalo, že budou účelově preferovat ten produkt, na kterém mají nejvyšší marži. V tuto chvíli sice jdeme tím směrem, že produkty s vyšší marží jsou méně škodlivé, ale v budoucnu by to mohlo být i jinak.
Toto by vždy měl řídit stát, nikoliv lobby tabákových společností. Stát by podle mě měl určit rozdíly ve škodlivosti jednotlivých kategorií, a zhruba podle toho by pak mělo být nastaveno zdaňování. Jak už jsem zmínil, dnes je opravdu obrovský rozdíl mezi klasickými cigaretami (cca 80 % ceny tvoří daňové zatížení, pozn. red.) a zahřívaným tabákem (cca 40 % ceny), což pak může mít negativní dopady na rozpočet.
Bez celoevropského řešení to nejde
Daně na tabákové a nikotinové výrobky se napříč Evropskou unií poměrně dost liší, což pak vede například k tomu, co vidíme v případě Čechů, kteří jezdí nakupovat do Polska. Dá se tento trend omezit bez celoevropského řešení?
Já se domnívám, že bez evropské harmonizace bude velice složité tuto situaci napříč Evropou narovnat a zabránit přeshraniční „tabákové turistice“. Jeví se to určitě jako nejsnazší metoda, jak nepřenášet náklady na zdravotnictví a daňové výběry z jedné země do jiné.
Myslím si, že je zapotřebí, aby když dochází k nějaké celoevropské regulaci typu zákazu tabákových příchutí, tak aby země takovou regulaci zavedly v jeden moment. Ono se totiž stalo, že Česká republika zakázala příchutě u zahřívaného tabáku mezi prvními, což pak „vyhnalo“ kuřáky do jiných zemí, kde ty příchutě byly ještě k sehnání.
Z politických důvodů je nepřijatelné, aby se snižovaly daně na tabák, takže je zřejmé, že aby došlo k cenovému srovnání mezi jednotlivými evropskými zeměmi, tak bude potřeba navýšit minimální harmonizovanou hladinu daně pro celou Evropskou unii. Tím pádem dojde k nárůstu daní například ve zmíněném Polsku, sníží se rozdíl mezi cenami v České republice a v Polsku, a sníží se motivace českých kuřáků nakupovat cigarety za hranicemi. Dnes platí, že téměř 10 % cigaret, které se vykouří v České republice, pochází z Polska, a tím dochází k tomu, že daně sice vybírají Poláci, ale náklady ve zdravotnictví nese český systém veřejného zdravotního pojištění.
V Evropské unii se o reformě tzv. směrnice o zdanění tabáku (TED) mluví už řadu let, zatím bezvýsledně. Zatímco například Nizozemsko tlačí na co nejvyšší daně, Itálie chce být shovívavější vůči alternativám. Eurokomisař zodpovědný za daně Wopke Hoekstra teď dal najevo, že by návrh reformy chtěl předložit do léta, ale nejde o nic jistého. Očekáváte v dohledné době nějaký průlom?
Tady bych byl vůči Evropské komisi shovívavý, protože v poslední době se řešily hlavně témata jako obrana, ale určitě je dobře, že se vracíme k revizi tabákových směrnic (jedná se také o směrnici o tabákových produktech, TPD, pozn. red.).
Dle mého názoru je potřeba, aby tyto směrnice zachytily nové trendy, které nám vznikly na poli tabákových a nikotinových výrobků. Česká republika je v tomto ohledu napřed, kdy my již máme nové kategorie produktů ukotveny v zákonech. Domnívám se, že to samé by mělo platit pro celoevropskou legislativu, protože i méně škodlivé alternativy je potřeba regulovat.
Zároveň jsem ale přesvědčen, že taková regulace by neměla probíhat aktivistickým způsobem, kdy jde pouze o snahu omezit prodej legálně prodávaných produktů. Teď jsme něco takového viděli ve Francii, kdy se výrazně zpřísnily tabákové zákony. Snížil se sice prodej v trafikách a také výběr daní, ale zároveň s tím se objevily problémy s pašováním a růstem nelegálního trhu. Jsem tedy přesvědčen, že by se mělo postupovat rozumně a nevést boj, který nejde vyhrát. Regulaci je nutné nastavit tak, aby byla funkční, aby potírala nelegální obchod, ale aby zároveň dovolovala regulovaným subjektům na trhu působit. Musí jim dovolit generovat přiměřený zisk, ale zároveň umožnit státu výběr dostatečných prostředků na to, aby se mohly řešit náklady, které jsou způsobovány konzumací těchto škodlivých látek.
Sporná je hlavně unijní regulace alternativ, a to nejen ta daňová, o které se celou dobu bavíme. Jak ji nastavit spravedlivě, funkčně, udržitelně?
Jsem přesvědčený o tom, že je nutné, abychom striktně kategorizovali jednotlivé produkty. Dá se to odstupňovat poměrně jednoduše. Jedná-li se o tabákový produkt, kde dochází ke spalování, což je třeba klasická cigareta, doutník nebo řezaný tabák – tam ta škodlivost je podle současných vědeckých poznatků nejvyšší. Když dochází pouze k zahřívání, tak se škodlivost snižuje. A když už tam není tabák, ale jen nikotin, ale stále dochází k zahřívání, což jsou třeba elektronické cigarety, tak tam je rizikovost zase o něco menší. A úplně nejnižší je u nikotinových sáčků, které obsahují jen čistý nikotin. Tímto způsobem je tedy podle mě nutné kategorizovat škodlivost přímo v legislativě. Důležité je podle mě také dát v tomto procesu dostatečný prostor lékařské komunitě a současným vědeckým poznatkům. A na základě toho pak určovat i výši daní, aby vznikala finanční motivace k přechodu kuřáků na méně škodlivé výrobky.
Když to shrnu, tak boj proti kouření by měl probíhat ve dvou liniích. Jednak se snažit dostat lidi k méně škodlivým alternativám, a zároveň chránit mladé lidi tak, aby závislosti vůbec nepropadali.
Ještě bych zůstal u té škodlivosti. Myslíte si, že je politicky průchozí napsat do unijní legislativy nějaký takový odstupňovaný seznam, když některé státy i odborníci upozorňují na to, že to není tak jednoduché, protože například rizikovost náplní do e-cigaret ještě není dostatečně dobře prozkoumaná a nejsou známé dlouhodobé dopady jejich užívání?
Ano, to je velký problém, na který jsme naráželi už v začátcích tabákového průmyslu, kdy kouření bylo běžnou součástí života a vůbec se nevědělo, že způsobuje zdravotní komplikace. Potom, co se objevily první poznatky o zdravotních problémech, tak to tabákové společnosti vyřešily tak, že do cigaret přidaly filtr, a pak ještě nějakou dobu tvrdily, že s tím filtrem je to kouření bezpečné, což se samozřejmě později ukázalo jako nesmysl.
To, že se nastavení daní musí aktualizovat o nejnovější vědecké poznatky, to je zřejmé, ale myslím si, že by byl špatný přístup to zatím nenastavovat vůbec, protože ještě nemáme úplná data. My víme, že to je škodlivé, víme, že je potřeba snížit prodeje nastavením spotřebních daní. A pokud výhledově zjistíme, že je škodlivost vyšší nebo nižší, než jsme si mysleli, tak to můžeme zohlednit v nějaké další revizi pravidel. Myslím si ale, že by bylo dobré, abychom nějakou základní kostru udělali už nyní, a to i kvůli tomu, že bez minimální společné sazby spotřební daně u všech produktů bude dál docházet k přeshraničním nákupům. Celoevropská harmonizace je tedy důležitá.