Evropská unie musí posílit svou konkurenceschopnost, což značně promítla do návrhu budoucího víceletého rozpočtu. Pomoci ji v tom mají také čisté technologie, mezi které patří i zelený vodík. Jakou evropskou podporu může vodíkový sektor do budoucna očekávat?
Evropa spoléhá na vodík jako na jeden z klíčových pilířů své energetické transformace směrem k udržitelnějším zdrojům. Podle ambiciózní vodíkové strategie by měly být v EU do roku 2030 elektrolyzéry o výkonu alespoň 40 GW a vyrábět by se mělo 10 milionů tun obnovitelného vodíku.
Výroba obnovitelného vodíku je ale zatím v plenkách, protože je náročná, a zelený vodík je až čtyřikrát dražší než ten vyrobený z fosilních zdrojů. Komplikují ji navíc samotné evropské regulace.
V cílech je přitom EU už dnes pozadu. Do roku 2024 plánovala, že v EU budou instalovány elektrolyzéry pro výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů o výkonu alespoň 6 GW a zahájena výroba až milionu tun. Podle dat Evropské agentury pro spolupráci energetických regulátorů (ACER) však EU dosáhla v roce 2024 kapacity jen 308 MW. Podle ACER je „viníkem“ právě vysoká cena a také pomalá transpozice evropské vodíkové legislativy do národních právních řádů členských zemí. Odhady za rok 2025 se pak pohybují mezi 600 MW a 1 GW instalované kapacity.
Na vodík je potřeba bilion eur
Ani v následujících letech se proto rozvoj vodíku neobejde bez výrazných investic. Podle Jorga Chatzimarkakise, CEO Hydrogen Europe, bude EU potřebovat do roku 2040 investice do vodíku ve výši jednoho bilionu eur, aby splnila své stanovené cíle.
Podporu má v následujících letech, stejně jako doposud, nabídnout unijní Inovační fond financovaný z výnosů z emisních povolenek. Fond podporuje zavádění inovativních technologií snižování emisí v sektorech, kde je to velmi obtížné. Jde třeba o výrobu cementu nebo oceli. Fond má podpořit projekty zaměřené na vodík. Právě to by mělo být prioritou i podle ACER. Jedním z jeho doporučení je, aby EU prioritizovala podporu projektů v těchto sektorech tam, kde už jsou na přechod k obnovitelnému vodíku připraveni.
Pro české firmy je ale podle České vodíkové technologické platformy (HYTEP) obtížné se k penězům z Inovačního fondu dostat.
Fond konkurenceschopnosti: Naděje pro Česko?
Pozornost se proto upírá hlavně na zbrusu nový Fond konkurenceschopnosti, který Evropská komise navrhla jako součást budoucího unijního víceletého rozpočtu na roky 2028–2034. Právě ten má podpořit zelené technologie. Celkově by měl obsahovat 451 miliard eur a na prioritu „Dekarbonizace průmyslu a čisté technologie“ by mělo zamířit asi 67,4 miliardy eur. Počítá se do toho ale i 41,2 miliardy ze zmíněného Inovačního fondu.
„Doposud byla podpora vodíku roztříštěna do několika finančních programů. Slibované sjednocení několika programů pod Fond konkurenceschopnosti pravděpodobně pomůže se zpřehledněním, ale na reálné výsledky budeme muset počkat,“ říká k návrhu platforma HYTEP.
O víceletém rozpočtu včetně Fondu konkurenceschopnosti se nyní vede na unijní úrovni vyjednávání. To může ještě ovlivnit, jak bude nakonec Fond konkurenceschopnosti fungovat, kolik v něm bude na jaké priority k dispozici peněz a podle jakých pravidel se bude financování řídit.
Právě poslední jmenované je pro Česko klíčové. „Pokud by ale Fond konkurenceschopnosti a z něj vyplývající programy a výzvy fungovaly na podobném principu jako Evropská vodíková banka z Inovačního fondu, opravdu bychom si na příliš prostředků z unijního rozpočtu v ČR nesáhli,“ sdělila redakci platforma HYTEP.
Navíc jde o tzv. přímo řízený fond, a to se zřejmě ani během vyjednávání nezmění. To znamená, že peníze z něj nerozdělují žadatelům členské státy, ale rovnou Evropská komise. Čeští žadatelé tak budou muset se svými projekty porazit celounijní konkurenci. O Česku je přitom známé, že v těchto přímo řízených programech není příliš aktivní ani úspěšné. Bez evropských financí se ale rozvoj vodíku v tuzemsku neobejde.
„Evropské financování hraje důležitou úlohu v rozvoji vodíkové ekonomiky v České republice. Vodíkové technologie jsou stále v rané komerční fázi a vyžadují značné investice do výrobních technologií, infrastruktury a koncových aplikací. Budoucí možnosti jejich financování jsou proto pro ně důležité,“ sdělilo redakci ministerstvo průmyslu a obchodu.
„Doufáme, že ve vyjednáváních mezi unijními institucemi vznikne nějaká forma alokačního mechanismu, která by zajistila rozdělení peněz i na základě geografické kvóty. Pro ČR je to v otázce výroby a spotřeby obnovitelného vodíku klíčové,“ míní platforma HYTEP.
A právě to je jedna z možností, která během vyjednávání zaznívá. Menší členské státy by si chtěly pomocí geografické kvóty či podobného principu zajistit, že i na ně se ve fondu dostane a podporu nespolknou hlavně matadoři přímo řízených programů – větší a úspěšnější evropské země, jako je Francie nebo Německo.
Podle slov vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) se právě o to hodlá Česko snažit. „Fond konkurenceschopnosti musí být nastaven jinak. Nemůžeme souhlasit s tím, že se celá jeho kapacita investuje v již nyní nejvíce rozvinutých zemí a naše firmy na to doplatí. Musíme jeho fungování nastavit tak, aby podpořil členské státy vyváženě, včetně naší části Evropy, aby na podporu reálně dosáhly i české malé a střední podniky, které mají s tímto typem projektů objektivně méně zkušeností,“ uvedl.
Kromě toho by se podle platformy HYTEP mělo Česko ve vyjednávání o budoucím víceletém rozpočtu zaměřit také na prosazení mechanismů, které narovnají tržní prostředí pro vnitrozemské státy s omezeným geografickým potenciálem pro výrobu obnovitelného vodíku. „Klíčovým požadavkem je zahrnutí přímé dotační podpory pro nízkouhlíkový vodík, a to v plném souladu s aktuálními pravidly státní podpory,“ dodala platforma.
