Zažívá jaderná energie v Evropě skutečný comeback? Data Eurostatu tomu nasvědčují. Výroba jaderné energie v EU v roce 2024 vzrostla o 4,8 % a pokračovala tak v růstu druhý rok po sobě. Jádro zajišťuje téměř čtvrtinu unijní produkce energie.
Jadernou elektřinu vyrábí v EU 12 členských států, v roce 2024 jejich produkce dosáhla 649 524 gigawatthodin (GWh). Zdaleka největším producentem zůstala Francie, která se na unijní produkci podílela 58,6 %. S výrazným odstupem následovalo Španělsko (8,4 %), Švédsko (7,8 %) a Finsko (5 %). Tyto čtyři země dohromady vyrobily téměř 80 % veškeré jaderné energie v EU.
Největší meziroční růst výroby zaznamenala Francie, kde produkce stoupla o 12,5 %. Následovalo Švédsko s růstem o 4,5 % a Slovinsko se zvýšením o 4,2 %. V ostatních státech naopak výroba v průměru klesla přibližně o 4 %. Německo, které bylo ještě do roku 2021 druhým největším producentem jaderné energie v EU, jádro definitivně opustilo v roce 2023.
Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny se mezi jednotlivými zeměmi EU výrazně lišil. Nejvyšší závislost na jádru měla Francie, kde jaderné elektrárny vyrobily 67,3 % veškeré elektřiny. Následovalo Slovensko s podílem 61,6 %. V Belgii, Bulharsku, Maďarsku, Finsku a Česku tvořila jaderná energie přibližně 40 % veškeré vyrobené elektřiny. Naproti tomu pouze 2,9 % elektřiny vyrobené v Nizozemsku pocházelo z jaderných elektráren.
Jádro jako přechodný zdroj
Navzdory kritickému postoji některých států k jaderné energii ji Evropská komise zařadila v rámci udržitelné taxonomie mezi tzv. přechodné zdroje, částečně tak uznává přínos jádra při plnění klimatických cílů. Musí mít ale zajištěné bezpečné úložiště radioaktivních odpadů.
Stávající nastavení unijních pravidel přesto podle řady energetických firem jádro znevýhodňuje a stanovuje pro něj nesplnitelné podmínky, což odrazuje i potenciální investory.
Podle Aleny Mastantuono, místopředsedkyně Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), musí Evropa ukončit „energetická dogmata“ a podpořit jadernou energii.
„Evropa si stanovila ambiciózní cíl klimatické neutrality do roku 2050, jeho dosažení při zachování strategické autonomie a ekonomické síly bude vyžadovat všechny důvěryhodné nízkouhlíkové možnosti na stole,“ uvedla v komentáři pro EHSV.
Do hry vstupuje i současná geopolitická realita. V situaci, kdy dochází k vyřazování ruských dodávek plynu a dodavatelské řetězce LNG jsou pod tlakem kvůli nejistým transatlantickým vztahům i dopadům současného konfliktu na Blízkém východě, přehodnocují některé evropské státy svůj energetický mix.
„Země, které kdysi považovaly jadernou energii za politický problém, ji začínají znovu objevovat jako energetický systém, který už existuje, funguje a dodává velké množství nízkouhlíkové energie,“ zmínila analytička Zion Lights pro Europe in Motion.
Země jako Belgie nebo Itálie se intenzivně zabývají tím, jak jadernou energii zachovat nebo ji znovu zavést. Itálie, navzdory dvěma referendům proti jaderné energii, představila návrh zákona, který má připravit cestu pro její návrat. Belgická vláda i přes odpor největšího producenta energie v zemi, společnosti Engie, usiluje o odklad uzavření svých reaktorů. Obě země jsou rovněž mezi 11 členskými státy, které v roce 2024 podepsaly společné prohlášení vyzývající k plnému využití potenciálu jaderné energie.
Přestože většina evropských zemí silně spoléhá na dodávky energie a postupně dochází ke změně pohledu na jadernou energii, zůstává vztah EU k jádru komplikovaný. Kritici poukazují na to, že vybudování nových elektráren je příliš nákladné a vyžaduje dlouhodobé skladování radioaktivního odpadu. Analytička Lights uvedla, že případné zvýšení výroby jaderné energie v EU bude spíše důsledkem prodlužování životnosti stávajících reaktorů než výstavbou nových.
„Z dlouhodobého hlediska bude to, zda se jaderná energie výrazně rozšíří, záviset méně na veřejném mínění a více na tom, zda se Evropa dokáže znovu naučit stavět a financovat velké infrastrukturní projekty,“ dodala.
Merz: Odklon od jádra byla zásadní chyba
I když výroba jaderné energie v EU v roce 2024 meziročně vzrostla o 4,8 %, v řadě zemí je jádro spíše na ústupu. Španělsko plánuje postupné odstavení, zatímco Německo už své jaderné reaktory odstavilo v dubnu roku 2023. Tento krok uzavřel více než dvě desetiletí trvající německý odklon od jádra, který odstartovala vláda kancléřky Angely Merkel (CDU).
Německý kancléř Friedrich Merz (CDU) nyní označil odchod od jádra za strategickou chybu. Berlín dlouhodobě čelí vysokým cenám elektřiny, které zatěžují domácí průmysl a znevýhodňují německé firmy vůči zahraniční konkurenci. „Odchod od jaderné energie byl zásadní strategickou chybou. Pokud už k němu mělo dojít, měly zůstat v provozu alespoň zbývající jaderné elektrárny. Nyní realizujeme nejdražší energetickou transformaci na světě,“ zdůraznil Merz během proslovu pro Německou hospodářskou a průmyslovou komoru v Dessau.
Merzova slova potvrdil v rozhovoru pro Politico i výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury (IEA), Fatih Birol, podle kterého je kancléřova sebekritika signálem, že se německá energetická politika může ubírat bezpečnějším a rozumnějším směrem. Birol ovšem upozornil, že vzhledem k současné náladě veřejnosti v Německu a náročnosti znovuspuštění odstavených reaktorů by bylo obtížné se k jaderné energii vrátit. Řešení vidí v malých modulárních reaktorech (SMRs).
„Pokud by vznikl politický konsensus a odpovídající veřejná podpora, soustředil bych se na malé modulární reaktory, které budou výrazně levnější a jednodušší na provoz. To je vývoj, který by Německo mělo pozorně sledovat,“ doplnil šéf IEA.
Nezvratnost německého rozhodnutí ukončit výrobu jaderné energie potvrdil Merz na tiskové konferenci po jednání s českým premiérem Andrejem Babišem (ANO). Podle kancléře se nyní Německo soustředí na optimalizaci své energetické politiky.
Řešení v podobě malých modulárních reaktorů?
Ve snaze snížit vysoké počáteční investice a dlouhotrvající výstavbu tradičních jaderných elektráren zkoumají evropské státy alternativy, zejména v podobě malých modulárních reaktorů. Potenciál SMRs vyzdvihl v projevu na Fóru zúčastněných stran Evropské průmyslové aliance pro malé modulární reaktory i eurokomisař pro energetiku a bydlení Dan Jørgensen.
„Kromě výroby elektřiny nabízejí SMRs široké možnosti, od pomoci výrobcům oceli a chemickým podnikům s dekarbonizací až po poskytování spolehlivé nízkouhlíkové energie občanům pro dálkové vytápění,“ prohlásil komisař.
Evropská komise v této souvislosti představila Strategii pro vývoj a zavádění malých modulárních reaktorů, ve které navrhuje opatření umožňující členským státům nasadit první provozní SMRs na počátku 30. let. Aby EU zůstala v popředí jaderných technologií nové generace, musí podle Jørgensena co nejdříve přejít od výzkumu ke konkrétním projektům. Strategie cílí na úzkou spolupráci mezi průmyslem, regulačními úřady a investory.
SMRs zatím nejsou komerčně dostupné, ale jejich uvedení na trh se očekává na počátku 30. let. Jejich výkon dosahuje přibližně třetiny až pětiny výkonu tradičních reaktorů. Výhodou je sériová výroba a umístění blízko k odběratelům. Panuje ovšem nejistota, zda se technologie dokáže ekonomicky prosadit. Podle šéfa IAE lze očekávat, že náklady na SMRs klesnou do poloviny 30. let asi o 25 až 30 %. Překážkou je rovněž palivo, většina reaktorů má používat vysokoobohacený uran, jehož produkci z velké části kontroluje Rusko. Na tato rizika upozorňují ve své zprávě i nevládní organizace na ochranu životního prostředí.
„Rozhodnutí o jaderném partnerství by mělo být promyšlené stejně pečlivě jako manželství, protože rozvod je mimořádně obtížný. Nejde jen o náklady, ale také o dlouhodobou geopolitickou spolehlivost,“ varoval Birol.