Ministři zemědělství České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska, Bulharska a Rumunska odmítli plány Evropské komise na reformu společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2027. Požadují, aby zemědělské fondy zůstaly striktně odděleny od ostatních evropských kohezních zdrojů.
SZP je jednou z finančně nejnáročnějších politik EU – ročně z ní plyne přibližně třetina celého rozpočtu EU přímo zemědělcům a na rozvoj venkova. Kohezní politika slouží jinému účelu, financuje infrastrukturu, regionální rozvoj a snižování rozdílů mezi bohatšími a chudšími částmi Evropy. Tyto dva balíky peněz byly v evropském rozpočtu dosud odděleny – a právě to chce šest zemí zachovat.
Ve společném prohlášení podepsaném v Budapešti 26. března, které má Update EU k dispozici, šest východoevropských zemí vyjádřilo hluboké znepokojení nad tím, že Evropská komise chce zemědělství s kohezí sloučit do jednoho velkého fondu. Varovaly, že pokud bude SZP nucena soutěžit o prostředky s kohezní politikou, vyvolá to uvnitř členských států „nespravedlivé a nedůstojné soupeření“.
Koalice zemí proto požaduje samostatnou a nezávislou SZP postavenou na tradičních dvou pilířích a při zachování financování alespoň na stávající úrovni.
„V rámci dnešního jednání jsme jasně deklarovali, že Česká republika podporuje legislativní samostatnost společné zemědělské politiky a požaduje převedení všech relevantních článků z legislativy k problematice zemědělství a venkovských oblastí do jejího návrhu, včetně klíčových definic,“ řekl k deklaraci český ministr Martin Šebestyán (za SPD).
„Zásadní pro nás je zejména definice zemědělce, ta bude určovat způsobilost k podpoře a musí umožnit potřebnou míru flexibility na úrovni členských států,“ dodal ministr.
Ekoschémata by měla hradit EU
Sporným bodem jsou i takzvaná ekoschémata – dobrovolné programy, do nichž se zemědělci mohou přihlásit výměnou za to, že přijmou ekologicky šetrnější postupy, jako je omezení pesticidů, péče o krajinné prvky nebo hospodaření šetrné ke klimatu. Za tuto „zelenou nadstavbu“ pak dostávají dodatečné platby nad rámec základní podpory.
Komise nyní navrhuje, aby část těchto plateb nesly také národní rozpočty. Ministři to odmítají – povinné spolufinancování by podle nich prohloubilo nerovnosti mezi bohatšími a chudšími členskými státy, které si jednoduše nemohou dovolit dávat do ekologických opatření stejný objem peněz. Trvají proto na tom, aby tato opatření byla 100% financována z prostředků EU.
Ministři dále odmítli pravidla týkající se zastropování a degresivity přímých plateb vázaných na plochu. Zastropování znamená stanovení maximální výše podpory, kterou může jeden zemědělec nebo firma ročně obdržet. Komise chce takový strop nastavit na 100 000 eur na podnik ročně. Degresivita pak označuje postupné snižování plateb s rostoucí výměrou – tedy princip, že velké agrární podniky dostávají na hektar méně než malí farmáři. Koalice nechce být těmito pravidly svazována a žádá větší flexibilitu. Výslovně se pak postavila proti návrhu odnímat podporu zemědělcům, kteří pobírají starobní důchod.
V zájmu ochrany vlastních pravomocí ministři také zdůraznili, že vyjednávání a rozhodování o legislativním rámci SZP musí zůstat v rukou ministrů zemědělství – nikoli například ministrů financí nebo životního prostředí, kteří by v případě sloučených fondů mohli získat silnější slovo.
Širší záchranná síť
Pokud jde o reakci na krize, deklarace ministrů přivítala nově navrhovanou „záchrannou síť“ – mechanismus, který by měl zemědělcům pomoci překlenout období tržních turbulencí, například prudkého pádu cen nebo výpadku exportních trhů. Šest ministrů však zároveň požaduje rozšíření jejího záběru. Podle ministrů musí tato síť pokrývat nejen tržní výkyvy, ale i ztráty způsobené přírodními katastrofami a extrémními klimatickými jevy, jako jsou sucha, povodně nebo mrazové kalamity.
Aby mohly národní rozpočty na tyto narůstající krize lépe reagovat, koalice také vyzvala Komisi ke zvýšení stropu takzvané de minimis státní podpory v zemědělství. Jde o unijní pravidlo, které určuje, kolik peněz smí stát poskytnout jednotlivému zemědělci bez toho, aby musel žádat o souhlas Bruselu. Stávající strop vnímají ministři jako nedostatečný.
S ohledem na zdlouhavá jednání, která jsou před nimi, blok nakonec vyzval Komisi, aby do konce roku 2026 předložila přechodná pravidla zaručující právní jistotu a nepřetržitou podporu pro evropské zemědělce – tedy aby zemědělci věděli, co mohou čekat, i v době, kdy nový systém ještě nebude dojednán.
Zástupci sektoru souhlasí
Požadavky politické reprezentace se přitom překrývají s postoji organizací. Na únorovém jednání agrárních komor zemí Visegrádu, doplněných o Litvu a Lotyšsko, zazněly podobné požadavky, zejména co se týče zachování samostatné obálky pro SZP a dvoupilířové struktury. Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR, upozornil, že bez odpovídající podpory nebude možné plnit environmentální cíle ani čelit konkurenci ze třetích zemí.
Podobně hovoří i další zástupci sektoru. Monika Nebeská, předsedkyně Zelinářské unie a ZD Všestary, považuje snižování rozpočtu SZP v současné situaci za riziko, které může Evropu připravit o vlastní produkci i potravinovou bezpečnost. Upozorňuje, že zachování samostatné zemědělské obálky je klíčové i pro transparentnost řízení.
„Podporuji návrat dvoupilířové struktury a samostatné kapitoly pro zemědělství – právě ty zaručují přehlednost, odpovědnost a možnost strategického řízení oboru. Slévání zemědělství do jedné obálky s kohezí riziko jen zvyšuje – zemědělství se v ní ztrácí a ztrácí i svůj hlas,“ řekla už dříve redakci Nebeská.
Zemědělské organizace zároveň varují před přesunem větší části financování na národní úroveň. To by podle nich vedlo k rozdílným podmínkám mezi státy a oslabení jednotného trhu.
