Polská digitální infrastruktura je dnes úzce provázaná s technologiemi vyvinutými americkými korporacemi. Tato závislost umožnila rychlou modernizaci státu, zároveň ale podle odborníků vytváří strukturální zranitelnost, a to jak v oblasti veřejné správy a správy dat, tak i z hlediska dlouhodobé technologické suverenity.
Od kancelářských aplikací přes cloudovou infrastrukturu až po nejnovější nástroje umělé inteligence. Technologie vyvíjené a kontrolované ve Spojených státech prostupují prakticky všemi vrstvami polského digitálního ekosystému. Nejde přitom o náhodu, ale o výsledek dlouhodobého nastavení fungování veřejné správy. Právě rozsah a systémová povaha této závislosti však dnes začínají vyvolávat stále silnější obavy.
Nejviditelnějším symbolem je téměř úplná dominance balíku Microsoft Office ve státní správě i ve školství. Jak upozorňuje Piotr Mieczkowski z Polské hospodářské komory pro elektroniku a telekomunikace, v praxi je tento software vnímán jako jediné reálně použitelné kancelářské řešení.
Na tento stav upozorňuje i zpráva nadace Instrat „Zdánlivě otevřené tendry“, která analyzovala veřejné zakázky. Identifikovala systémové nedostatky, zadávací dokumentace například často přímo uváděly názvy „Microsoft“ nebo „Office“, čímž fakticky omezovaly hospodářskou soutěž.
Od kancelářského softwaru ke cloudu
Závislost přitom nekončí u softwaru instalovaného na jednotlivých počítačích. Jak vysvětluje Mieczkowski, přechod na cloudovou architekturu znamenal přesun klíčových částí administrativní i datové infrastruktury na platformu Microsoft Azure.
Microsoft navíc do svého ekosystému postupně integruje umělou inteligenci a začleňuje generativní AI přímo do každodenních pracovních nástrojů. Výsledkem je postupná konsolidace celého technologického „stacku“ – od tvorby dokumentů přes ukládání dat až po automatizaci pracovních procesů.
Podle Piotra Konieczného ze serveru Niebezpiecznik.pl je problém ještě širší. Americké korporace mají dominantní vliv na globálně nasazovaná IT řešení a i produkty neamerických firem často stojí na infrastruktuře, hardwaru nebo softwaru z USA. Najít dnes státní instituci či strategický podnik – v Polsku i jinde v Evropě – který by nebyl na těchto technologiích přímo či nepřímo závislý, je podle něj velmi obtížné.
Data, bezpečnost a fragmentace
Polské ministerstvo digitalizace zdůrazňuje, že veřejná správa funguje podle jasně definovaných bezpečnostních pravidel. Veškerá data jsou klasifikována a zpracovávána v souladu s předpisy. V závislosti na citlivosti stát využívá různé modely – od vlastních datových center v Polsku přes infrastrukturu v rámci EU až po cloudová řešení splňující evropské právní standardy.
Navzdory těmto ujištěním ale přetrvávají obavy. Mieczkowski připomíná nedávný případ z Evropského parlamentu, kde byl omezen přístup k některým funkcím umělé inteligence na služebních zařízeních kvůli přenosu dat mimo EU. Podle něj to ilustruje širší problém: citlivá data veřejných institucí jsou ukládána v systémech kontrolovaných zahraničními firmami.
Polská veřejná správa přitom ve velkém využívá nástroje Microsoftu nejen pro ukládání dokumentů, ale i pro interní komunikaci prostřednictvím aplikace Teams. Situaci komplikuje i absence centralizovaného řízení IT infrastruktury – jednotlivá ministerstva spravují své systémy samostatně, což vede k roztříštěnosti a omezuje celkový dohled.
Ministerstvo připouští, že jde o komplexní problém, který nelze vyřešit rychle ani jedním opatřením. Přesto už podniká první kroky ke zmírnění rizik.
Závislost napříč infrastrukturou
Příkladem je Národní systém e-faktur (KSeF), klíčový prvek digitální správy. Jeho infrastruktura se nachází v Radomi a běží především na serverech IBM, doplněných menším podílem technologií Huawei. Datové centrum přitom vzniklo původně pro potřeby ministerstva financí.
V oblasti sítí je závislost na zahraničních dodavatelích ještě výraznější. Kritická infrastruktura stojí na technologiích firem jako Cisco, Palo Alto Networks, Check Point či Fortinet. Zvlášť silnou pozici má Cisco, jehož řešení jsou integrována napříč hlavními telekomunikačními sítěmi, včetně státem kontrolovaných operátorů i vládních systémů, například v tísňové komunikaci PL112.
Role Cisco navíc přesahuje samotné dodávky technologií – firma se podílí i na formování bezpečnostní politiky, mimo jiné prostřednictvím iniciativ zaměřených na vyloučení čínských dodavatelů ze strategické infrastruktury.
Hledání cesty k větší autonomii
Ministerstvo digitalizace se snaží situaci postupně měnit. Připravuje například vzorové smluvní doložky pro pořizování a provoz systémů umělé inteligence ve veřejné správě, které mají posílit kontrolu nad daty i dodavatelskými řetězci.
Současně podporuje vznik tzv. „AI továren“ v Poznani a Krakově – center pro vysoce výkonné výpočty ve veřejném sektoru i ve výzkumu. Tyto kroky jsou součástí širších strategických dokumentů, včetně plánu digitalizace Polska do roku 2035 a politiky umělé inteligence do roku 2030, které zdůrazňují potřebu snížit technologickou závislost na dovozech mimo Evropu.
Další iniciativou je vývoj národního jazykového modelu v projektu PLLuM (nově AI HUB), založeného na open-source řešeních. Cílem je umožnit využití umělé inteligence ve veřejné správě bez nutnosti přesunu citlivých dat mimo domácí infrastrukturu. Klíčovou roli v projektu hrají domácí instituce, jako Cyfronet AGH či Poznaňské centrum superpočítačů a sítí.
Přesto přetrvává zásadní paradox. I tyto snahy stojí na technologiích kontrolovaných americkými firmami. Výpočetní výkon pro pokročilé AI aplikace zajišťují grafické procesory NVIDIA, které jsou sice vyráběny na Tchaj-wanu společností TSMC, ale podléhají americkým exportním pravidlům.
Jak Mieczkowski uzavírá, každý stát by měl provést důkladnou analýzu rizik a nákladů a na jejím základě přijmout informovaná rozhodnutí odpovídající citlivosti dat i rozpočtovým možnostem. V případě Polska tato analýza podle něj vede k jasnému závěru – současná hluboká závislost na technologiích amerických korporací představuje strukturální riziko pro bezpečnost, suverenitu i ekonomickou autonomii země.
Změna přitom nebude rychlá ani jednoduchá. Vyžaduje dlouhodobý, koordinovaný a strategicky konzistentní přístup napříč státem, veřejnou správou i širší ekonomikou.
