Evropa musí posílit energetickou bezpečnost, zvýšit soukromé investice a odstranit překážky na jednotném trhu, říká v rozhovoru pro Update EU Debora Revoltella, hlavní ekonomka Evropské investiční banky (EIB).
Debora Revoltella je hlavní ekonomkou Evropské investiční banky a ředitelkou oddělení ekonomické analýzy. V EIB vede tým zhruba 40 ekonomů a stojí za klíčovými publikacemi banky, včetně investičního reportu EIB. Dříve působila jako hlavní ekonomka pro střední a východní Evropu ve skupině UniCredit.
Jak může válka na Blízkém východě ovlivnit evropskou ekonomiku?
Nejrychleji se dopady projeví u ropy a zemního plynu, především u zkapalněného plynu (LNG). Blízký východ je totiž klíčový pro jejich tranzit a Evropa je na dovozu energií stále závislá.
Už teď vidíme výraznou volatilitu na trzích a tlak na ceny ropy i plynu. Jak silně to zasáhne širší ekonomiku, ale bude záviset hlavně na tom, jak dlouho konflikt potrvá – a to je zatím velmi nejisté. Na americké straně mohou existovat politické důvody udržet konflikt spíše krátký, například s ohledem na domácí politiku před průběžnými volbami (midterms – pozn. red.). Vývoj je ale velmi těžké předvídat.
Celá situace každopádně znovu připomíná, že Evropa je dovozcem energie a že zelená transformace je ve své podstatě také otázkou energetické bezpečnosti. Energetický trh se už výrazně mění – investice do obnovitelných zdrojů rostou, zlepšuje se stabilita sítí a postupuje elektrifikace. Přesto máme stále co dohánět.
Zejména ve střední a východní Evropě se intenzivně diskutuje o jaderné energii. Evropa potřebuje nový model energetického trhu – lépe propojený, efektivnější a mnohem méně závislý na externích zdrojích. Naše zranitelnost je v tomto směru zřejmá a právě tady máme velký prostor ke zlepšení.
Na výročním fóru Evropské investiční banky jste představila nový investiční report. Kde má Evropa největší investiční mezery – je to právě energetika?
Ve zprávě sledujeme dvě věci: jak se vyvíjejí investice celkově a jaký je poměr veřejných a soukromých investic. Investice v Evropě se ukázaly jako poměrně odolné, ale do značné míry je drží nad vodou veřejné výdaje – například národní plány obnovy nebo velký německý investiční program.
Veřejné investice byly důležitým impulsem, ale soukromé investice potřebují mnohem silnější podporu. Naše hlavní sdělení je tedy jednoduché. Musíme najít způsoby, jak výrazně zvýšit soukromé investice a lépe využít obchodní příležitosti. Proto klademe velký důraz na jednotný trh, jednodušší regulaci a související reformy. Právě ty vytvářejí prostředí, které firmy motivuje investovat.
Jednou z klíčových oblastí jsou digitální technologie – zejména umělá inteligence a práce s velkými daty. Evropské firmy tyto technologie využívají, ale stále existuje velký prostor pro širší nasazení. Firmy často investují jen do jedné oblasti, místo aby paralelně experimentovaly s více technologiemi.
Z našich dat také vyplývá zajímavá věc. Využívání umělé inteligence už má pozitivní dopad na produktivitu firem, aniž by zatím vedla k masivnímu propouštění pracovníků. Produktivita roste, ale masové nahrazování zaměstnanců zatím nevidíme.
Firmy, které z AI těží nejvíce, jsou navíc ty, které zároveň nejvíce investují do dovedností a inovací. Vzniká tak pozitivní cyklus – inovativní firmy investují do lidí a díky tomu ještě více rostou. Podle našich dat lze přibližně 12 % růstu produktivity za posledních pět let přičíst právě umělé inteligenci.
Měla by se Evropa snažit vyvíjet vlastní jazykové modely, nebo se raději zaměřit na jejich praktické využití, v němž se evropským firmám zatím daří lépe?
To je velmi zajímavá otázka. Globální soutěž ve vývoji velkých jazykových modelů je zatím stále otevřená. Spojené státy dnes dominují a Čína je silným konkurentem, ale situace se může ještě změnit.
Zatím také nevznikla generativní AI, která by se plně sama zdokonalovala. Pokud by k tomu došlo, první hráč by pravděpodobně získal dlouhodobou a rozhodující výhodu. Dokud se to ale nestalo, stále existuje prostor budovat konkurenceschopné kapacity.
Momentálně jde hlavně o souboj mezi USA a Čínou. Evropa je přítomná, ale její podíl je menší. Přesto není nic rozhodnuto. Některé analýzy dokonce naznačují, že velké základní modely mohou dlouho fungovat se ztrátou, dokud nepřijde nové technologické paradigma.
Kde ale Evropa skutečně vyniká, je využití technologií v praxi. Má velmi silnou průmyslovou základnu a právě propojení průmyslu s aplikacemi AI je velkou strukturální výhodou.
Evropa má v této oblasti silné „DNA“ a reálný potenciál. Samozřejmě, v určité chvíli budeme muset řešit závislost na velkých externích modelech a výzkum na technologické špičce nelze ignorovat. Ale už dnes existují oblasti, kde Evropa dosahuje velmi dobrých výsledků.
80 % firem čelí bariérám vnitřního trhu EU
Na mnoha panelech v rámci výročního fóra se mluvilo o fragmentaci evropského trhu. Proč se Evropě ani po desetiletích nepodařilo tyto bariéry odstranit?
Jedním z problémů je takzvaný „gold-plating“. Evropská legislativa vznikne na úrovni EU, ale jednotlivé státy k ní přidají vlastní výklady a dodatečné požadavky. Výsledkem je často nepřehledný systém pravidel. Jeho řešení vyžaduje dlouhodobou politickou vůli nejen na evropské úrovni, ale především na úrovni členských států, protože mnoho výjimek vzniká právě tam.
Co je ale povzbudivé, je znovu rostoucí politický důraz na jednotný trh. Ve výzkumu jsme se firem ptali, zda při exportu do jiných zemí EU narážejí na odlišné normy nebo požadavky. Ideální odpověď by byla stoprocentní „ne“. Ve skutečnosti však asi 80 % firem uvádí, že takové překážky existují – zvlášť ve střední a východní Evropě.
Tyto bariéry mohou mít velmi konkrétní podobu. Nedávno například vyšel článek o produktu IKEA, který musel mít obrovskou cedulku, aby splnil různé národní požadavky v rámci EU. Francie požadovala specifické pokyny k likvidaci, Slovensko mělo vlastní pravidla, Polsko zase jiná. Velká firma jako IKEA si může dovolit vytvořit složitý univerzální štítek a prodávat po celé Evropě. Malý výrobce to často nedokáže a raději zůstane jen na domácím trhu.
Naše data ukazují, že kdyby firmy tyto překážky necítily, zvýšily by svůj investiční poměr zhruba o 10 %. Odstranění bariér by tedy přineslo přesně ten typ investičního oživení, který Evropa potřebuje. Agenda jednotného trhu je proto velmi naléhavá.
Evropa nyní masivněji investuje do obrany. Myslíte, že v Evropě vznikne skutečný společný obranný trh?
Zatím tam nejsme. Evropský obranný trh je stále poměrně fragmentovaný. Z naší analýzy ale vyplývá, že ambice existuje a postupně sílí.
Mnoho zemí přechází na nové dlouhodobé cíle obranných výdajů a na národní úrovni vznikly dočasné mechanismy financování. Do budoucna ale bude potřeba stabilnější systém. Požadovaná úroveň investic roste a jejich efektivní využití bude vyžadovat mnohem lepší koordinaci.
Zkoumali jsme také širší ekonomické dopady. Zvýšené veřejné výdaje na obranu mohou podle našich dat během tří let pozitivně ovlivnit produktivitu i hospodářský růst. Vidíme také přelévání inovací z obranného výzkumu do soukromého sektoru.
Zajímavý je i vývoj na trhu fúzí a akvizic (M&A) v evropském obranném a bezpečnostním sektoru. Za posledních deset let pocházelo asi 50 % transakcí z EU a druhá polovina zvenčí – hlavně z USA a Velké Británie. Pozitivní je, že se postupně rozvíjí i vnitroevropský dodavatelský řetězec a dochází ke konsolidaci evropských firem.
Existují i velmi konkrétní příklady spolupráce. Jedním z projektů, které nyní financujeme, je německá firma Quantum Systems z Mnichova. Vyrábí drony pro Ukrajinu podle ukrajinských návrhů. Ukrajinští výrobci se obávají bombardování svých továren, a proto požádali evropské partnery, aby část výroby převzali. Drony se pak exportují zpět na Ukrajinu. Je to dobrý příklad evropské obranné spolupráce v praxi.
Jak tedy zvýšit soukromé investice v Evropě? Máte nějaký recept?
Základem je vytvářet obchodní příležitosti – zlepšovat efektivitu, zjednodušovat regulaci a prohlubovat integraci trhu.
Pokud jde o přímou podporu soukromých firem, velmi dobře fungují finanční nástroje a mechanismy snižování rizika. Když veřejná instituce převezme část rizika projektu, otevře tím prostor pro další soukromé financování.
Tyto nástroje mohou být velmi účinné a Evropská investiční banka s nimi má dlouhou zkušenost. Zároveň věříme v cílenou podporu. Pokud je cílem stimulovat inovace, podpora by měla být podmíněna právě investicemi do inovací – nikoli poskytována jako obecná dotace bez jasného účelu.
Důležité také je, aby tyto nástroje fungovaly na evropské úrovni. Pokud jedna země podporu poskytuje a jiná ne, vznikají nerovnosti a deformace trhu. Evropský rámec je proto z dlouhodobého hlediska výhodnější.
V Česku jsme hodně zvyklí spoléhat na fondy soudržnosti a čekat na dotace…
Ano, a právě to se hodně řeší v debatách o budoucím rozpočtu EU. Fondy soudržnosti mají svůj smysl, ale slouží trochu jinému účelu než finanční nástroje. Výhodou nástrojů jako InvestEU je, že nefinancují celý projekt. Místo toho snižují jeho riziko a tím přitahují mnohem větší objem soukromého kapitálu.
Pokud projekt jednoduše dotujete, sice ho zaplatíte, ale nepřilákáte další investory. Když ale snížíte jeho riziko, můžete mobilizovat výrazně větší objem peněz.
Z pohledu veřejné politiky je proto tento přístup kapitálově efektivnější. V naší zprávě ukazujeme konkrétní finanční nástroje, které přinesly nejlepší výsledky. Data například ukazují, že firmy rizikového kapitálu podpořené našimi nástroji vykazují po třech letech měřitelně rychlejší růst. Důkazy o pozitivním dopadu jsou poměrně přesvědčivé.