Evropská komise představila návrh delegovaného aktu stanovující pravidla pro nízkouhlíková paliva, zejména vodík. Dokument však vyvolává obavy, a to nejen v Česku. Přísná kritéria totiž mohou fakticky znemožnit výrobu vodíku na českém území. Evropská komise již dříve ohlásila, že se bude více soustředit na podporu všech nízkouhlíkových řešení – vyplývá to mimo jiné ze zprávy italského ekonoma
Maria Draghiho, která má EU vést směrem k vyšší konkurenceschopnosti.
Realita je však jiná. Komise sice deklaruje technologickou neutralitu, ale návrh nové metodiky výpočtu emisní stopy nízkouhlíkových paliv vede podle odborníků spíše k omezení než rozvoji. Návrh totiž vylučuje jakákoliv řešení založená na fosilních palivech, a to i v případě, že mají nižší emise než současné alternativy.
„Poslední verze návrhu delegovaného aktu k nízkouhlíkovému vodíku de facto znemožňuje nebo velmi ztěžuje rozvoj této výroby v České republice,“ řekl redakci
Petr Mervart, český vodíkový zmocněnec.
Dle jeho slov jsou pravidla nastavena příliš restriktivně a zvýhodňují jen úzký okruh států – buď země těžící zemní plyn s možností ukládat CO₂ přímo do geologických struktur, nebo země s výrazně dekarbonizovanou elektroenergetikou jako Norsko či Francii.
Česko a Bavorsko spolupracují na rozvoji vodíku. Naplnit evropské ambice ale nemusí být reálné
Přísné emisní limity
Klíčový je emisní limit – 3,38 kg CO₂ na kilogram vodíku. Tento limit odpovídá emisnímu stropu 28,2 g CO₂ ekv./MJ, protože 1 kilogram vodíku představuje zhruba 120 MJ energie. Aby mohl být vodík certifikován jako nízkouhlíkový, musí se do těchto hodnot vejít celý jeho životní cyklus – od těžby plynu, přes jeho přepravu, zpracování, až po případné zachycení CO₂.
V tomto kontextu je zásadní zvýšení výchozích (defaultních) emisních hodnot, které nový návrh Komise přináší. Hodnota pro zemní plyn vzrostla z původních 10,45 na 15,1 g CO₂ ekv./MJ, přičemž vyšší čísla jsou výsledkem navýšení předpokládaných emisí CO₂, metanu i oxidu dusného. Na první pohled by se mohlo zdát, že vyšší defaultní hodnoty znamenají větší prostor pro emise – ve skutečnosti je tomu naopak. Tyto hodnoty se používají jako automatické výchozí nastavení, pokud výrobce nedoloží konkrétní projektová data.
Vyšší defaultní hodnota tedy znamená, že výrobci, kteří používají běžné zdroje a nemají možnost dokladovat reálné emise, jsou penalizováni vyššími předpoklady a mohou se tak hůře vejít do stanovených limitů.
Kritika zní i řad evropských lidovců
K rostoucí kritice návrhu se nedávno připojili i dva významní poslanci Evropského parlamentu za největší politickou skupinu – Evropskou lidovou stranu (EPP). Informoval o tom server
Euractiv.com. Christian Ehler a
Andrea Wechsler v dopise adresovaném eurokomisaři pro energetiku varovali, že navržená pravidla pro nízkouhlíkový vodík jsou „restriktivní a neproveditelná“. Podle nich by takto nastavený delegovaný akt ohrozil nejen klimatické cíle, ale i průmyslovou odolnost a strategickou autonomii Evropy.
Kritikou nešetří ani zástupci českého vodíkového sektoru. „Současný návrh delegovaného aktu ze strany Evropské komise dle našeho názoru neplní svůj účel a v ČR zmenšuje již tak velmi malé okno pro lokální výrobce, jak nízkouhlíkový vodík na našem území vyrobit,“ uvedla výkonná ředitelka České vodíkové technologické platformy (HYTEP)
Veronika Vohlídková. Podle ní návrh paradoxně omezuje i technologie jako pyrolýza metanu, při které vzniká pevný uhlík, který nezvyšuje emisní stopu.
„Návrh delegovaného aktu hodnotíme jako prakticky nefunkční v českých podmínkách,“ řekl redakci
Tomáš Trubačík ze Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Doufali jsme v benevolentnější přístup u nízkouhlíkového vodíku, ale ten nevidíme. Místo deregulace přicházejí různá omezení,“ dodal Trubačík, který má ve Svazu na starosti právě zelenou politiku EU.
Pro Česko tak regulace znamená výrazné ohrožení konkurenceschopnosti. Podle českých odborníků je nyní nezbytné, aby Evropská komise znovu vyslechla členské státy a přizpůsobila pravidla reálným technologickým možnostem a potřebám průmyslu. „Jako Svaz proto požadujeme odložení platnosti pravidel delegovaného aktu až do doby, kdy bude v EU plně vyvinutý trh s vodíkem,“ zdůraznil Trubačík.
Ke kritice se připojila i společnost GasNet, která v Česku zajišťuje distribuci plynu. „Jsme přesvědčeni, že zveřejněný návrh delegovaného aktu de facto znemožňuje výrobu nízkouhlíkového vodíku a dalších nízkouhlíkových paliv – s výjimkou velmi specifických případů, které však nezajistí jejich širší produkci a rozvoj,“ upozornil redakci
Michal Ostatnický z GasNetu.
Evropské regulace brání rozvoji obnovitelného vodíku v Česku, varují experti
České argumenty
Téma se řešilo v polovině května na expertním jednání, kde Česko vystoupilo s několika body. Jedním z nich byla možnost certifikovat si vlastní emise metanu a zvýhodnit tak projekty, které využívají méně emisní plyn. Komise přislíbila, že defaultní hodnoty budou použity pouze tehdy, pokud nebude možné doložit ověřené projektové údaje.
Dalším důležitým bodem je využití technologie plasmatické pyrolýzy, která umožňuje výrobu vodíku bez emisí CO₂ v plynné podobě, přičemž vzniklý tuhý uhlík může být dále využit nebo bezpečně uložen. Evropská komise dle informací redakce na jednání sice uznala potenciál této technologie, ale zatím neumožnila plně zahrnout její výhody do metodologie výpočtu emisí.
České připomínky míří také směrem k využití důlních plynů. V důsledku hlubinné těžby uhlí dochází k trvalému úniku plynů, které je třeba zachycovat – obdobná situace nastává i v dalších zemích jako Polsko, Německo nebo Belgie. Česká republika proto navrhuje, aby plasmatická pyrolýza mohla být využita i k jejich zpracování, s cílem získat vodík a zároveň bezpečně uložit vzniklý tuhý uhlík. Výzvou zůstává vysoký obsah nečistot v těchto plynech, které vyžadují další čištění. Komise uvedla, že se tímto tématem dosud nezabývala, ale plánuje se mu v budoucnu věnovat.
Komise také stále váhá s umožněním přímého využití elektřiny z jaderných zdrojů prostřednictvím dlouhodobých smluv typu PPA, a to i přesto, že právě jaderná energie nabízí stabilní dodávky elektřiny a výrazně snižuje emisní stopu výroby vodíku v Česku. Evropská komise chce tuto otázku podrobněji analyzovat až v roce 2026.
