Společná budoucnost
Gerhard Schröder přijel 5. září 2003 do Prahy se zásadním poselstvím: To, co příležitostně vedlo Čechy a Němce k nedorozumění a rozdílným názorům, musí s konečnou platností patřit minulosti. Návštěva se tak stala dalším potvrzením vůle obou stran překonat citlivé otázky minulosti zaměřením česko-německých vztahů do budoucnosti, což bylo již vyřčeno v Česko-německé deklaraci z roku 1997. Na pozadí Schrödrovy návštěvy jsme si měli možnost uvědomit jednu podstatnou, byť někdy málo zdůrazňovanou skutečnost: pohyb do budoucnosti se uskutečňuje zcela v logice převratného vývoje v Evropě a ve světě, čehož jsme svědky již od dob pádu železné opony. Jestliže stará Evropa byla Evropou nacionalismu a válek, které Čechy a Němce ve 20. století osudově rozdělily, nová Evropa je Evropou integrace, ve které jsou Češi a Němci společně a ve které mají mnoho společných zájmů.
Nástrojem k prohloubení česko-německých vztahů i cestou k překonání složitých úseků společné minulosti se přitom staly právě dvě zásadní novodobé zkušenosti česko-německého soužití a spolupráce, odehrávající se na pozadí integračních procesů. První z nich je společné členství České republiky a Spolkové republiky Německo v Severoatlantické alianci. Jeho symbolika byla jistě podtržena i skutečností, že zatímco v dobách studené války stáli Češi a Němci vojenskopoliticky proti sobě, dnes spolu v rámci Severoatlantické aliance ve vojenské oblasti velice úzce spolupracují. Druhou z nich je rovnoprávné partnerství obou našich zemí v Evropské unii, které vidíme jako šanci pro využití všestranného potenciálu vzájemné spolupráce, daného také tradicí společného soužití ve středoevropském prostoru.
Již v minulosti se pro nás stala významnou motivací perspektiva členství České republiky v Evropské unii, jak při uskutečňování našeho transformačního procesu, tak v procesu našich příprav na členství v EU. Skutečnost, že Spolková republika Německo tuto perspektivu od samého počátku podporovala, naší zemi nemálo pomohlo. V průběhu jednání o přistoupení Česka k EU probíhaly mezi oběma zeměmi intenzivní dvoustranné konzultace na vysoké expertní úrovni. Již ty ukázaly, že zkušenosti Německa získané v průběhu procesu evropské integrace pro nás byly, jsou a budou zdrojem celé řady cenných poznatků.
Konvent: česko-německá komunikace je na vysoké úrovni
Vazby mezi našimi zeměmi navíc posílila i spolupráce v Konventu za účelem vypracování návrhu evropské ústavní smlouvy. Konvent byl pro rozvoj evropské integrace – i z hlediska česko-německých vztahů – jedinečnou zkušeností hned z několika důvodů. Názorové koalice se v něm mnohdy utvářely navzdory hranicím členských států. V tomto smyslu Konvent ukázal zárodky evropské vnitřní politiky směřující spíše k tvorbě pružných koalic za účelem řešení konkrétních okruhů problémů. Nové bylo i zapojení kandidátských zemí, které měly poprvé možnost se rovnoprávně podílet na přípravě reforem Unie. Spolková republika ostatně od počátku podporovala též plnou účast přistupujících zemí na Mezivládní konferenci, navazující na práci Konventu. Další zkušeností, vzešlou z Konventu, byla i skutečnost, že se nevytvořila žádná názorová fronta, která by postavila nové členy proti starým.
Pražská návštěva německého kancléře Schrödra, časově zapadající do takzvaného „reflexního období“ po Konventu a před zahájením Mezivládní konference, se stala příležitostí k objasnění pozic obou zemí k návrhu evropské ústavní smlouvy. Jak ukázala probíhající IGC, dobrá vzájemná komunikace mezi zúčastněnými zeměmi i detailní znalost vzájemných pozic byla výhodou. V průběhu Mezivládní konference jsme spolupracovali a byli jsme připraveni spolupracovat se všemi ostatními účastníky. Rozhodně nebylo naším cílem tvořit uzavřené koalice ani uzavřené názory. Jakkoliv bude Česká republika chtít mít své slovo jako plnoprávný člen Unie, jímž se zanedlouho stane, a jakkoliv pro nás bude otázka rovného postavení států důležitá, bylo zároveň nutné si uvědomit, že podobné cíle mělo i ostatních 24 států. Kromě toho jsme si byli vědomi, že výsledný dokument bude muset být ratifikován jak v naší zemi, tak v ostatních členských státech. Nikdo dnes přesně není schopen určit, co by se stalo v případě, že by návrhy Mezivládní konference neprošly schvalovacím procesem.
Evropská témata prohlubují česko-německé vztahy
Integrovaná, efektivně fungující Evropa se schopností globálního působení by měla být společným cílem, který Čechy a Němce do budoucna spojuje. Již během návštěvy spolkového kancléře SRN jsme proto zahájili s německou stranou jednání směřující k tématům „evropského“ charakteru, u nichž by obě strany mohly rozvinout hlubší spolupráci:
1. Evropa disponuje rozsáhlou ekonomikou a civilizační schopností, která však není vyvážena odpovídající zahraničněpolitickou a bezpečnostní mírou integrace. Česko je proto připraveno konzultovat s Německem otázky dalšího prohlubování Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie a v jejím rámci i rozvoj evropské obranné politiky.
2. K iniciativám z poslední doby, které mají poskytnout evropské integraci nové podněty, patří i lisabonská strategie, podle které se má Evropská unie do roku 2010 stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou. Právě v oblasti jejího naplňování se podle našeho názoru nabízí široké pole působnosti česko-německé spolupráce.
3. Osudy obou našich zemí se jeví jako silně provázané i v souvislosti s aktuálností otázky, co je sociálně spravedlivé na pozadí současných ekonomických, sociálních a demografických trendů a proměn. Podobně jako Němci, i my se zabýváme reformou sociálních systémů a otázkami souvisejícími se zajištěním sociální spravedlnosti. Vzájemná česko-německá výměna zkušeností na tomto poli by se do budoucna mohla stát i obohacením pro celoevropskou diskusi o evropském sociálním modelu.
4. S vědomím propojenosti současného světa, která je umocněna existencí nejdelší společné hranice, vidíme možnosti vzájemné česko-německé spolupráce také na poli vnitřní bezpečnosti. SRN považujeme za důležitého partnera v oblasti boje s nelegální migrací, uvítali bychom spolupráci expertních orgánů ČR a SRN pro oblasti vytváření jednotné azylové politiky EU či v oblasti justiční spolupráce trestní a civilní.
5. Spolková republika Německo snad do budoucna přehodnotí přechodné období na volný pohyb pracovních sil z ČR. Neodůvodněnost obav SRN z přílivu českých pracovníků do SRN dokládají nejen aktuální studie zaměřené na pracovní migraci české populace, ale i zkušenosti z předchozích rozšíření Evropské unie. Vodítkem může být i podobnost české a německé mentality. Je všeobecně známo, že se Češi, podobně jako Němci, jen velmi neradi „stěhují“ za prací. Každopádně budeme při prvním přehodnocení přechodného období na volný pohyb pracovních sil o tomto problému se SRN dále jednat. Liberalizace v tomto směru by měla být oboustranně přínosná.
Budoucí agenda úkolů, které bychom na česko-německé úrovni mohli zvládat společně, je velmi pestrá. Svědčí také o tom, že realita a potenciál česko-německé spolupráce jsou mnohem širší, než jak si je lidé někdy navykli vnímat.
Minulost komplikuje budoucnost
Politické vztahy s Německem byly až do roku 1997 komplikovány neuzavřenými otázkami z minulosti. Česko-německá deklarace částečně přispěla k jistému obratu: spáchané křivdy náležejí minulosti, Češi i Němci tedy zaměří své vztahy do budoucnosti, obě strany nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Platnost deklarace opakovaně potvrdily politické reprezentace ČR a SRN. Přesto se zejména předvolební období v té či oné zemi stává příležitostí ke snahám citlivé otázky otvírat. Jakkoliv nemáme zájem na nějakém novém oživování tématu česko-německé minulosti, neznamená to, že bychom otázky minulosti nereflektovali. S vědomím evropského rozměru česko-německých vztahů se k problematice minulosti v první polovině roku 2003 vyjádřili postupně český prezident, vláda ve svém prohlášení k výsledkům referenda o vstupu ČR do EU a premiér v projevu v rakouském Göttweigu. Tato prohlášení chápe česká strana jako svůj příspěvek k reflexi minulosti na pozadí procesu evropské integrace.
Další skutečností, která v symbolické rovině přispěla k vyrovnání se s válečnou minulostí a k usmíření mezi oběma národy, bylo také odškodnění českých obětí nacismu z prostředků německé nadace „Připomínka, odpovědnost a budoucnost“. U příležitosti své zářijové návštěvy Prahy obdržel Schröder z rukou zástupců České rady pro oběti nacismu pamětní medaili za úsilí, kterým k odškodnění nacistických obětí a ke vzájemnému usmíření osobně přispěl. Realizací odškodnění byl přitom jako partnerská organizace na české straně pověřen Česko-německý fond budoucnosti, který vznikl na základě Česko-německé deklarace. Za dobu své existence finančně podpořil celou řadu společných česko-německých projektů, ať už pro mládež, seniory, na podporu vzájemného poznávání obecně anebo na obnovu a uchovávání společného kulturního dědictví. Na základě Deklarace vzniklo také společné Česko-německé diskusní fórum, na němž se odborníci vyjadřují k otázkám společného zájmu. To dokazuje, že z hlediska česko-německé budoucnosti je Deklarace dokumentem též veskrze praktickým.
Investice, spolupráce, partnerství
Česko-německé ekonomické vztahy jsou oboustranně velmi příznivě hodnoceny, mají dlouholetou tradici a jsou v současné době v prvé řadě určovány budoucím členstvím České republiky v Evropské unii. SRN je naším nejvýznamnějším hospodářským a obchodním partnerem. Za rok 2002 činí podíl SRN na celkovém obratu českého zahraničního obchodu 34,4 %. Podle údajů České národní banky dosáhl kumulovaný příliv přímých německých investic do České republiky od roku 1993 do 31. prosince 2002 hodnoty 11.326 milionů USD, což představuje 30,8 % z celkové sumy přílivu přímých zahraničních investic do České republiky od roku 1993. Tento podíl na celkové sumě přímých zahraničních investic činí z Německa největšího investora v České republice.
Intenzivně probíhá spolupráce se spolkovými zeměmi, které jsou přímými sousedy ČR – zejména se Saskem, které podporuje Českou republiku při přípravě vstupu do Evropské unie a zdůrazňuje společné zájmy obou zemí. Byli bychom rádi, kdyby tomu tak bylo do budoucna i v případě Bavorska. Široké možnosti vzájemného poznávání a hledání toho, co Čechy a Němce spojuje, otvírá úspěšně se rozvíjející partnerství českých a německých měst. Existence více než 220 česko-německých partnerských smluv, které se od roku 1992 až dosud podařilo uzavřít na komunální úrovni, jistě nepotřebuje další komentář. Intenzívně se rozvíjí také příhraniční spolupráce ve formě společenství měst, obcí a dalších subjektů v rámci euroregionů. K jejímu dalšímu rozvoji přispěl i vznik českých krajů. Všechny formy příhraniční spolupráce přitom směřují ke stejnému cíli: k rozvoji českého pohraničí v symbióze s pohraničím německým. Pomáhají řešit otázky spojené s kulturním, hospodářským, sociálním či ekologickým vývojem daných oblastí. Napomáhají překonávat problémy, které by mohly ztěžovat integraci do Evropské unie. Také zde má tedy zaměření spolupráce do budoucnosti velmi praktický a konkrétní obsah, navíc motivovaný úvahou, že první dopady vstupu České republiky do Evropské unie se projeví právě v příhraničních oblastech.
Závěrem
Česko-německé vztahy jsou velmi intenzivní i nad rámec čistě ekonomické spolupráce. Z tisícileté česko-německé kulturní symbiózy vyrostly trvalé hodnoty, které pro nás mohou být velkým obohacením v přítomnosti i zdrojem při hledání společné kulturní a civilizační identity ve sjednocující se Evropě budoucnosti. Proto je třeba klást důraz i na spolupráci Česka a Německa na poli kulturním a školském či v oblasti vědy a výzkumu. Důkazů současného česko-německého kulturního propojení je ostatně celá řada, od pražského Festivalu německého divadla, který se koná už od roku 1996, až po činnost Českých center, která českou kulturu ve Spolkové republice Německo oficiálně reprezentují. Probíhají setkání a výměny české a německé školní mládeže, úspěšně se rozvíjí česko-německá dvojjazyčná výuka. V oblasti vědecké zase patří k nejsledovanějším práce Česko-německé komise historiků, která byla zřízena již v roce 1990.
Všestranný rozvoj našich vztahů, jehož potvrzením se stala také zářijová návštěva německého spolkového kancléře Schrödra, je signálem pro všechny na obou stranách hranice, kdo by chtěli česko-německé vztahy vnímat pouze prismatem nejrůznějších ideologií a doktrín minulého století. Česko-německé vztahy mají dobrý základ a záleží jen na nás, jak s ním dále naložíme. Rozhodně však tento základ, odvíjející se stále více od linie česko-německo-evropské, zavazuje na pomyslné ose mezi minulostí, přítomností a budoucností k velmi obezřetnému pohybu.