Politika hospodářské a sociální soudržnosti (respektive regionální a strukturální politika) stojí co do finanční náročnosti na unijní rozpočet druhá v řadě za Společnou zemědělskou politikou. Výdaje alokované na strukturální operace v rozpočtovém období 2000 – 2006 dosahují výše 213 miliard eur, tedy zhruba třetinu rozpočtu EU. (Původní návrh Evropské komise byl o 27 miliard vyšší.) Z rozpočtu by mělo být vynaloženo 195 miliard eur, a to prostřednictvím čtyř strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje ERDF, Evropský sociální fond ESF, Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu FIFG, Evropský zemědělský orientační a záruční fond část orientační EAGGF), ze kterých mohou čerpat všechny členské země. Přes 90% těchto prostředků směřuje do regionů zařazených do jednoho ze tří “Cílů regionální politiky EU” a 5,35% z vydaných financí je určeno čtyřem Iniciativám Společenství (Interreg, Equal, Urban, Leader). Zbylé finanční prostředky pokryjí zvláštní příděly na úpravu struktury rybolovu a na inovativní akce. Navíc je zde Fond soudržnosti, z něhož může plynout 18 miliard eur. Tento fond byl založen Maastrichtskou smlouvou v roce 1993 za účelem pomoci státům, jejichž HDP je nižší než 90% průměru EU, avšak při splnění kritérií pro účast na hospodářské a měnové unii. Těmito státy byly tehdy Irsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko. Nadále budou z Fondu soudržnosti podporovány jen tři posledně jmenované země a přistupující desítka států. K celkové alokaci je nutno připočítat také alokace na strukturální operace dohodnuté na summitu Evropské rady v Kodani v prosinci 2002.
Německo mělo jako zakládající člen Evropských společenství vždy přímý vliv na vývoj evropské regionální politiky. Již v preambuli Římské smlouvy z roku 1957 se praví, že členské státy mají “posílit jednotu svých ekonomik a zajistit harmonický rozvoj snižováním rozdílů existujících mezi různými regiony a zmírňováním zaostalosti méně rozvinutých regionů”. Podobný závazek je zmíněn i v platném znění Smlouvy z Nice, ačkoliv za uplynulá léta regionální politika prošla citelnými změnami. Poslední velké změny byly vyjednány v rámci reformního balíku Agenda 2000, který byl po obtížných jednáních přijat předními evropskými politiky na summitu Evropské rady v Berlíně v březnu 1999. V té době bylo Německo pověřeno půlročním předsednictvím v Radě. Přestože politické klima se zdálo být pro prosazení razantních reforem mimořádně nepříznivé (rakouské předsednictví v jednáních příliš nepostoupilo, grémium Evropské komise vedené Jacquesem Santerem rezignovalo na funkci, bylo krátce před volbami do Evropského parlamentu, vrcholil krizový vývoj v Kosovu a v Německu převzala moc nová koaliční vláda Sociální demokracie a Zelených), určitých reformních záměrů se v politice hospodářské a sociální soudržnosti přesto podařilo dosáhnout.
Na summitu byl dojednán nový finanční rámec na léta 2000 2006. Došlo také ke koncentraci regionální pomoci, která měla napříště směřovat ne do šesti, ale do třech cílových oblastí. Z původních šesti “Cílů” bylo totiž subvencováno přes 50% obyvatel EU. Tento princip “přehazování peněz z hromady na hromadu” nebyl efektivní a neodpovídal cíli soudržnosti regionů, čili podpoře zaostávajících regionů za účelem dosažení hospodářské a sociální soudržnosti EU. Navíc byl vzhledem k blížícímu se rozšíření finančně neudržitelný. Nově definované směřování strukturální pomoci sice vedlo k redukci dotovaných regionů, nedůslednost reformy se však projevila v přijetí velmi velkorysých přechodných období (přechodná pomoc) a řady dalších zvláštních opatření. Oproti zamýšlenému zrušení Fondu soudržnosti (které prosazovali hlavně čistí plátci do evropského rozpočtu) dosáhly země jižního křídla dokonce navýšení prostředků v tomto fondu z 15 na 18 miliard eur. Zároveň bylo dohodnuto, že celkové roční příjmy členského státu ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti (strukturální operace) nesmí překročit limit 4% HDP této země.
V současnosti je tudíž možné získávat finanční podporu regionální politiky v rámci třech “Cílů”. Cíl 1 je zaměřen na podporu rozvoje a strukturálních změn zaostávajících regionů, jejichž průměrný HDP v paritě kupní síly (měřeno v dostupných datech za poslední tři roky) je nižší než 75% průměru EU. Pomoc z Cíle 2 získají regiony, které stojí před rozsáhlou ekonomickou a sociální restrukturalizací. Cíl 3 je určen pro modernizaci politik a systémů vzdělávání, rekvalifikací a zaměstnanosti. Přesnou definici těchto Cílů včetně ostatních strukturálních nástrojů (mimo Fond soudržnosti) popisuje nařízení č. 1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech. K obsahové koncentraci Cílů na nejpotřebnější regiony v rámci Agendy 2000 bohužel nedošlo, takže i nadále je možné podporovat téměř všechny regiony, které získávaly podporu v programovém období 1994 – 1999. Jedinou zemí, kde byly dotace ze strukturálních fondů sníženy, bylo hospodářsky úspěšné Irsko (k určitému poklesu došlo i v případě Belgie). Přes proklamovanou koncentraci prostředků byla dohodnuta velkorysá přechodná pomoc pro “phasing-out” regiony až do roku 2005 a téměř každý stát si vyjednal opatření v rámci položky “zvláštní situace”, aniž by je nějak konkrétně opodstatnil. Například oblast východního Berlína tak získala značné prostředky vyčleněné na skončení pomoci z bývalého Cíle 1 a navíc dostala přidáno 100 milionů eur pro případ “zvláštních problémů v transformačním procesu”.
Pro období 1994 – 1999 si každý členský stát vymohl zvláštní výhody. Proto vůbec není překvapivé, že k zásadní reformě politiky soudržnosti (a tím i ke ztrátě velkých subvencí) se nikdo neměl. A to platí jak pro státy s nejvyššími dotacemi, tak pro státy s pouze relativním zvýhodněním. Toto propojení zájmů znemožnilo koncentraci prostředků do nejpotřebnějších regionů Cíle 1 (viz Tabulka 1).
Tabulka 1: Propojení zájmů ve strukturální politice v programovém období 1994 – 1999
EU 15 | Částka podpory v ECU na hlavu | Cíl 1 | Cíl 6 | Cíl 2 | Cíl 5b | Cíl 3 | Cíl 4 | Zemědělství | Rybolov | |
IRL | 1.578 | 1 | – | – | – | – | – | – | – | |
P | 1.418 | 2 | – | – | – | – | – | – | – | |
GR | 1.363 | 3 | – | – | – | – | – | – | – | |
E | 81 | 4 | – | 4 | 6 | – | 5 | – | 5 | |
I | 350 | 5 | – | – | – | – | – | – | – | – |
FIN | 295 | – | 1 | – | 2 | – | 2 | 2 | 2 | |
D | 242 | 6 | – | – | 4 | – | – | 7 | – | |
F | 236 | – | – | 3 | 3 | 6 | 3 | 4 | 4 | |
L | 202 | – | – | 1 | – | – | – | 1 | – | |
UK | 198 | – | – | 2 | 7 | 3 | – | – | – | |
A | 181 | – | – | – | 1 | – | – | – | – | |
B | 179 | – | – | – | – | – | – | 3 | – | |
NL | 144 | – | – | 5 | – | 1 | 4 | – | 6 | |
DN | 142 | – | – | – | – | 4 | – | 6 | 1 | |
S | 133 | – | 2 | – | 5 | 7 | 1 | – | 3 | |
Poznámka: Cíl 5a byl převeden do zemědělské politiky.
Částky alokované členským státům nejsou (až na zmíněné “zvláštní situace”) automaticky nárokovatelné, jako tomu je v případě společné zemědělské politiky. O čerpání těchto peněz se musí členský stát zasloužit a stojí ho to nemalé úsilí. Německu byla na programové období 2000 2006 celkem alokována částka 28.049 miliard eur. Konkrétní rozdělení subvencí podle stanovených Cílů je vyjádřeno v následující tabulce:
Tabulka 2: Rozdělení subvencí podle stanovených Cílů v období 2000 – 2006
Cíl 1 | 19.229 miliard eur |
Přechodná podpora v rámci Cíle 1 | 729 miliard eur |
Cíl 2 | 2.984 miliard eur |
Přechodná podpora v rámci bývalých Cílů 2 a 5b | 526 miliard eur |
Cíl 3 | 4.581 miliard eur |
Nejvyšší podporu ze strukturálních fondů v rámci Cíle 1 získávají pouze nové spolkové země. Na základě Regionálního rozvojového plánu, vypracovaného spolkovou vládou, byl mezi spolkovou vládou, zemskými vládami a Evropskou komisí vyjednán takzvaný Rámec podpory Společenství (Gemeinschaftliches Förderkonzept). Rámec podpory Společenství je obsáhlý dokument, který definuje strategie a priority podpory transformačního procesu pro regiony Cíle 1 v nových spolkových zemích. Tato smlouva mezi vládou státu přijímacího pomoc a Evropskou komisí je zároveň koordinačním mechanismem