V Rakousku, Dánsku, Finsku, Itálii a Švédsku je sektor ekologického zemědělství relativně nejsilnější – provozuje se na 6–8% veškeré zemědělské půdy těchto zemí. Na druhé straně Řecko a Portugalsko jsou teprve na začátku prosazování ekologického zemědělství a podíl takto obdělávané půdy je zde vcelku zanedbatelný. V nových členských státech EU pokročil rozvoj ekozemědělství nejdále v České republice, kde podíl ekologicky obdělávané půdy tvoří 5% (vyšší než je průměr EU). Na Maltě naproti tomu ekologické zemědělství neprovozují vůbec. Rozšíření EU slibuje nové podněty pro růst ekologického sektoru, protože současné extenzivnější zemědělství v řadě nových členských států usnadňuje konverzi konvenčních metod na ekologické hospodaření, a jsou zde tudíž menší rozdíly výrobních nákladů mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím.
Pokud jde o spotřebu ekologických potravin, prodává se téměř polovina světové produkce na trzích EU. Nejvíce se těchto potravin spotřebuje v Německu a Velké Británii. V roce 2002 se na trzích EU prodaly ekopotraviny v hodnotě 10 mld. eur. Vzhledem k některým strukturálním problémům (např. svoz ekologicky vyrobeného mléka a jeho zpracování) a nadměrné nabídce musí ekozemědělci v Rakousku, Německu, Dánsku a Švédsku prodávat určité množství ekologických produktů za cenu běžných, i když jsou na jejich výrobu vyšší náklady.
Stav ekologického zemědělství v jednotlivých členských státech EU
Rakousko
Rakousko má nejsilnější ekologické zemědělství v EU. Ekologické metody hospodaření zde praktikuje téměř 10% zemědělských podniků. První vlna rozsáhlé konverze běžného zemědělství na ekologické proběhla v 90. letech na základě zavedení celostátních subvencí, národního agroekologického programu a podnětů pro převedení luk a pastvin na ekologické metody hospodaření. Další boom byl zaznamenán v období 2000–2003 po přehodnocení tržní poptávky, která naznačovala zájem spotřebitelů a v budoucnu růst poptávky po ekopotravinách. V současné době hospodaří podle ekologických metod asi 20.000 podniků, nejvíce se jich soustřeďuje ve spolkových zemích Tyrolsko, Salcbursko a Štýrsko. Průměrná výměra ekofarmy je 16–20 ha, hlavními produkty jsou hovězí maso a mléko.
Belgie
V Belgii bylo v roce 2000 celkem 628 farem s certifikátem „ekologické“, které hospodařily asi na 1,5% celkové zemědělské půdy v zemi. Ekologický sektor zemědělství se sice každým rokem rozšiřuje, ale velmi pomalým tempem. V typu ekologického zemědělství existují velké regionální rozdíly. Průměrná rozloha ekofarmy je 30,4 ha zemědělské půdy, většinou se zabývají chovem skotu.
Kypr
Na Kypru začali hospodařit podle ekologických zásad v roce 1988 dva zemědělci. Během 90. let jejich počet sice rostl, ale koncem dekády tu existovalo pouze patnáct uznaných ekologických farem. Kyperská vláda se v současné době snaží tento způsob hospodaření více podporovat a očekává, že se během příštích deseti let bude prostřednictvím agroekologického programu rozšiřovat rychleji než dosud. Mezi hlavní ekologické produkty na Kypru patří obiloviny, ovoce a zelenina, hrozny, aromatické byliny, olivy a olivový olej.
Česká republika
Státní subvence pro ekologické zemědělce, zahrnující přímou podporu v rámci agorekologického programu, přispěly ke zvýšení počtu ekopodniků ze dvou v roce 1989 na 473 certifikovaných farem v roce 1999. V roce 2002 obdělávaly ekologické farmy 5,5% (235.136 ha) celkové výměry zemědělské půdy v ČR. Podle sdělení ministra zemědělství Palase na zasedání Rady ministrů EU v červenci 2004 je nyní v České republice více než 800 ekologických farem, které obdělávají 255.000 ha, to je 6% zemědělsky využívané půdy v zemi. Záměrem vlády je docílit, aby se v roce 2010 podíl ekologicky obdělávané půdy zvýšil na 10%. Z rostlinných ekologických produktů se pěstuje hlavně zelenina, brambory, pšenice, žito, oves a ječmen, zatímco v živočišné výrobě se výrobci orientují převážně na produkci ekologického mléka, hovězího masa a ovčího masa.
Dánsko
Počet ekologických farem se mezi roky 1993 až 1998 ztrojnásobil. Tento rychlý růst ovlivnil částečně postup největšího řetězce supermarketů COOP Denmark, který podstatně snížil prodejní ceny ekologických potravin, což povzbudilo tržní poptávku spotřebitelů. Dalším faktorem byla státní finanční podpora a vládní akční plán zaměřený na rozvoj ekologického zemědělství. Dánsko dnes patří mezi země EU s největším podílem ekologických podniků na celkovém počtu farem (6,7%). Produkce ekofarem se zaměřuje hlavně na mléko a chov krav s netržní produkcí mléka, pěstování objemných krmiv a obilovin.
Estonsko
Ekologické zemědělství v Estonsku se v poslední době prudce rozvíjí. V roce 2000 zde hospodařilo 231 ekofarem, o dva roky později už jich bylo 583. Hlavním centrem ekozemědělství je jihovýchod a západ Estonska, kde geografické podmínky samy podmiňují extenzivní způsob výroby. Většina ekofarem má smíšenou výrobu, v živočišné výrobě je orientována převážně na chov skotu a ovcí.
Finsko
Finská vláda ve svém akčním plánu ekologického zemědělství z roku 2001 stanovuje cíl do roku 2006, a to obdělávat ekologickými metodami 10% zemědělské půdy. Tento záměr je považován za reálný vzhledem k dosavadnímu tempu rozvoje ekologického zemědělství. V roce 1989 bylo za ekologicky obhospodařovanou půdu uznáno jen 0,1% veškeré zemědělské půdy, v roce 2002 se tento podíl zvýšil na 7%. Třicetihektarová průměrná výměra ekologických farem je větší než výměra konvenčních farem.
Francie
Počet ekologických farem se mezi lety 2000 až 2002 sice zvýšil o 25%, ale jejich podíl na celkové zemědělské půdě tvoří pouze 1,86%. Ve srovnání s jinými státy EU existuje ve Francii ještě široký prostor pro rozšiřování tohoto odvětví. V roce 2002 vyrábělo zemědělské ekologické produkty 11.288 podniků, z nichž polovina byla soustředěna v šesti regionech – Basse Normandie, Bretagne, Pays de la Loire, Languedoc, Midi Pyrénées a Rhône-Alpes. Ekologické farmy se zaměřují především na obhospodařování trvalých travních porostů a na orné půdě se pěstují hlavně obiloviny, olejniny, luštěniny, ovoce, zelenina, hrozny a krmné plodiny.
Německo
Velká část ekologických podniků se nachází na východě a jihu země a jejich činnost se soustřeďuje na péči o louky a pastviny, produkci luštěnin, ovoce, zeleniny a chov skotu, ovcí a koz. Německá vláda stanovila náročný cíl – do roku 2010 20% zemědělské půdy obdělávat dle zásad ekologického zemědělství. Ke splnění tohoto úkolu přijala řadu opatření a podnětů, které jsou shrnuty v celostátním agroekologickém programu. Zvýšila také úroveň dotací a zavádí národní známku ekologického výrobku.
Řecko
Ve srovnání s ostatními státy EU hraje v Řecku ekologické zemědělství zanedbatelnou úlohu. Ekologické farmy se v roce 2002 podílely na celkovém počtu farem jen 0,74% a na zemědělské půdě 0,81%. Jde o velmi malá hospodářství, která hospodaří v průměru na 4,8 ha. Vláda začala až během poslední dekády stimulovat rozvoj ekologického zemědělství zavedením národní známky, podporou státního výzkumu a poskytováním určité výše dotací pro ekologické zemědělce. Většina řeckých ekologických farem se nachází na jihu a v centru Řecka. Hlavními produkty jsou olivy a olivový olej, víno, citrusové ovoce, mléčné produkty (např. feta sýry), ovčí a kozí mléko a maso.
Maďarsko
Spotřebitelská poptávka po ekopotravinách v Maďarsku je zatím slabá. Sektor ekologického zemědělství je orientovaný exportně (95% ekologických produktů se vyváží) a představuje poměrně důležitý prvek maďarského zemědělského vývozu. Ekologické zemědělství provozuje asi 1.000 farem, jejichž průměrná výměra je 20–70 ha. Podle vládního programu by se měl podíl obhospodařované zemědělské půdy zvýšit z 1,77% na 5%. Ekofarmy vyrábějí hlavně pšenici, olejniny, kukuřici, luštěniny, ovoce, zeleninu a med.
Irsko
Spolu s Řeckem patří mezi zaostávající státy, pokud jde o rozvoj ekologického zemědělství, v 80. a 90. letech s velmi pomalým růstem. Spotřeba spolu s poptávkou převyšuje nabídku a asi 70% požadavků spotřebitelů na ekologické potraviny je pokryto importem. Trh ekologických potravin představuje významný prostor pro uplatnění domácí produkce. Ekopotraviny nakupuje v současné době jen 0,4% irských spotřebitelů ve srovnání s 2% průměru EU. V roce 2002 bylo využito jen 30.000 ha pro ekologickou produkci, což se rovná 0,7% celkové zemědělské půdy. Hlavními vyráběnými ekoprodukty jsou zelenina, mléko, hovězí a ovčí maso.
Itálie
V Itálii je ze všech evropských zemí ekologické zemědělství nejrozšířenější a ve světovém žebříčku je na třetím místě za Austrálií a Argentinou. V roce 2002 existovalo asi 50.000 ekologických farem, které obdělávaly 1,2 mil. ha zemědělské půdy (8,9% z celkové rozlohy zemědělské půdy v zemi). Jedna třetina ekologické produkce je určena pro export. Témě 50% italských ekofarem se nachází na Sicílii a Sardinii, velká část je také v oblastech Toskánsko, Emilia-Romagna a Marche. Vyrábí se hlavně ovoce a zelenina, olivový olej, víno a sýry. Na ekologické zemědělství také těsně navazuje agroturistika. V současné době je při italských ekofarmách asi 700 rekreačních zařízení.
Lotyšsko
V Lotyšsku nebyl růst ekologického zemědělství tak rychlý jako v ostatních nových členských státech EU zčásti proto, že zde převažuje tendence k rozvoji intenzivního zemědělství a také kvůli značnému úbytku pracovních sil v zemědělství. Stát začal ekologické zemědělství podporovat až v roce 2001, o dva roky později následovalo přijetí akčního plánu rozvoje ekozemědělství . V roce 2003 v zemi fungovalo 550 ekologických farem, jež hospodařily na 24.422 ha zemědělské půdy (1% z celkové výměry). Ekofarmy se zabývají hlavně pěstováním kukuřice (6.682 ha), brambor (3.892 ha), zeleniny (1.431 ha), věnují se také chovu dojnic .
Litva
V roce 1993 působilo v Litvě ani ne deset ekologických farem, o dekádu později se jejich počet zvýšil přibližně na 700 (stav koncem roku 2003). Zemědělci dostávají přímé dotace v závislosti na pěstované plodině (pohybují se od 26 eur na hektar pastvin do 203 eur na hektar zahrad). V roce 2003 patřily mezi hlavní ekologicky vyráběné zemědělské produkty pšenice, žito, oves, ječmen, léčivé rostliny, ovoce, zelenina a mléko.
Lucembursko
V Lucembursku se zabývá ekologickým zemědělstvím 50 farem, které hospodaří na 2.000 ha. Většina z nich jsou hospodářství se smíšenou rostlinnou produkcí a chovem dojnic. Důležité je také zahradnictví. Ekologicky vyrobená zelenina tvoří polovinu veškeré produkce zeleniny. V roce 1995 se zde začalo také s pěstováním ekologického ovoce a vína. Lucembursko vyniká mezi ostatními státy EU nejvyšší spotřebou ekopotravin na obyvatele, ale k uspokojení domácí poptávky musí značnou část těchto produktů dovážet.
Malta
Ekologické zemědělství se zde neprovozuje.
Nizozemsko
Nizozemská vláda představila v roce 2000 akční plán ekologického zemědělství, který stanovuje cíl obdělávat do roku 2010 10% celkové zemědělské půdy v zemi ekologickými metodami. V roce 2002 zde existovalo celkem 1.560 ekofarem, to je o 2% více než v předchozím roce a o 12% více než v roce 2000. Z celkové hodnoty ekologické zemědělské produkce tvoří asi 45% živočišné výrobky, 24% zahradnické a 22% ostatní rostlinné výrobky. Největší počet ekologických farem se nachází v provincii Gelderland, následuje Flevoland.
Polsko
Růst ekologického zemědělství vyvrcholil v polovině 90. let , ale změna certifikačních pravidel přivodila počínaje rokem 1996 zpomalení přeměny konvenčních hospodářství na ekologická. V roce 2003 bylo v Polsku zaregistrováno 1.977 ekofarem (0,09% všech hospodářství), které obhospodařovaly na 53.515 ha (0,29% zemědělské půdy v zemi).
Portugalsko
Ekologické zemědělství Portugalska zaznamenalo na konci 90. let rychlou expanzi. Počet farem se zvýšil ze 40 koncem 80. let na 73 v roce 1993 a 1.059 (0,25% všech hospodářství) v roce 2002. Také výměra ekologicky obdělávané půdy se výrazně zvýšila, a to od roku 2001 na 85.912 ha, což je o 21% (2,22% z celkové výměry zemědělské půdy). Výroba ekologických produktů zaznamenává také nárůst, ale domácí spotřeba zaostává. Hlavními obory ekologické produkce je obhospodařování luk a pastvin, pěstování oliv a obilovin.
Slovensko
Ekologické zemědělství pokrývá 58.706 ha (2,4%) celkové výměry zemědělské půdy. Na poměrně malé rozloze orné půdy jsou ekologicky ošetřované zahrady a vinohrady. Většina vyrobených ekologických produktů se exportuje do EU.
Slovinsko
Ovoce, zelenina, víno, mléko a hovězí, ovčí a kozí maso jsou hlavními produkty ekologického zemědělství. V roce 2002 působilo ve Slovinsku celkem asi 1.150 ekologických farem, které obhospodařovaly 1,34% celkové zemědělské půdy. Slovinská vláda během přípravy na připojení k EU zavedla prozatímní program podpory konverze farem na ekologické zemědělství, v jehož rámci dostávali farmáři přímé dotace s podmínkou, že budou na své farmě po konverzi hospodařit podle ekologických zásad nejméně čtyři roky. Slovinský ministr zemědělství Milan Pogačnik oznámil, že 4% slovinské zemědělské půdy jsou nyní obděláváno ekologicky.
Španělsko
Ve Španělsku byla zahájena podpora ekologického zemědělství v roce 1995. Od té doby plocha ekologicky obdělávané půdy vzrostla 2,8krát, a to na 665.055 ha (2,5% celkové rozlohy zemědělské půdy). Ekologické zemědělství má nejsilnější pozici v regionech Estremadura a Andalusie.
Švédsko
Švédská vláda si dala v roce 2000 za cíl, aby 10% celkové zemědělské půdy bylo obděláváno podle zásad ekologického zemědělství. Ve dvou následujících letech se počet ekologických farem každoročně zvyšoval o 20–30%. V roce 2002 ve Švédsku působilo 5.268 certifikovaných ekologických farem (6,5% všech farem v zemi), které hospodařily na 214.120 ha půdy (6,97% celkové zemědělské půdy).
Velká Británie
Ve zprávě Soil Association Organic Food and Farming Report 2003 se uvádí, že prodej ekologických produktů ve Velké Británii dosáhl v tržním roce 2002/2003 hodnoty 1 mld. liber. Podle zmíněného ukazatele představuje Británie – po USA a Německu – třetí největší odbytový trh těchto komodit. Asi 56% ekologických produktů prodávaných na trzích Velké Británie pocházelo z dovozu. V roce 2002 hospodařilo 4.057 britských farem přibližně na 724.000 ha půdy (4,59% celkové výměry zemědělské půdy). Největší podíl ekologického zemědělství připadá na Skotsko, nejpomalejší růst tohoto odvětví a také nejnižší podíl ekozemědělství byl zaznamenán v Severním Irsku.