Maastrichtská smlouva zavedla s evropským občanstvím i institut evropského ombudsmana, který hraje významnou roli v ochraně individuálních práv člověka před nespravedlivou a nepřípustnou činností nebo nečinností orgánů Evropské unie. Instituce ombudsmana je v současnosti charakterizována především jako nezávislý úřad bez přímé rozhodovací pravomoci, avšak s vnější kontrolní funkcí vůči exekutivním orgánům a administrativě. Z mezinárodní zkušenosti můžeme říci, že ombudsman plní funkci nestranného právního rádce a může svými poznatky a zkušenostmi přispívat ke zlepšení fungování orgánů veřejné správy. Z hlediska politické teorie a praxe vystupuje ombudsman jako specifický institut, ve kterém se propojuje stát s občanskou společností.
V moderních demokraciích volají občané po efektivní správě věcí veřejných. Evropský ombudsman tak svou prací přispívá ke zlepšení kvality demokracie na úrovni Evropské unie. Návrhy jak zlepšit kvalitu demokracie Evropské unie a vyřešení demokratického deficitu jsou v Evropské unii stále na pořadu dne.
Evropský ombudsman parlamentního typu
Detailní i všeobecná pravidla, kterými se řídí výkon ombudsmana, byla přijata Evropským parlamentem 9. března 1994 a jsou připojena v příloze Jednacího řádu Evropského parlamentu. Evropský ombudsman se stal ombudsmanem parlamentního typu, jelikož Evropský parlament má exkluzivní pravomoci při jeho nominaci. O nominacích osob na funkci ombudsmana rozhoduje Petiční výbor Evropského parlamentu. Seznam osob podpořených Petičním výborem je následně schválen na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Ombudsman je zvolen prostou většinou při nadpoloviční účasti europoslanců. Funkční období Evropského ombudsmana je shodné s volebním obdobím Evropského parlamentu. Evropský ombudsman předkládá roční zprávy Evropskému parlamentu.
Ombudsman je obdařen imunitou. Na žádost Evropského parlamentu může být Evropský ombudsman odvolán Evropským soudním dvorem, nesplňuje-li podmínky požadované pro výkon funkce nebo dopustí-li se závažného prohřešku. Evropský ombudsman nesmí vykonávat žádnou jinou profesi, ať již placenou nebo neplacenou.
Úřad Evropského ombudsmana
Prvním Evropským ombudsmanem se stal bývalý finský ombudsman a ministr spravedlnosti Jacob Sőderman, který byl schválený do funkce Evropským parlamentem 12. července 1995 a byl znovu zvolen v roce 1999. Během svého druhého funkčního období se Jacob Sőderman rozhodl v roce 2003 odejít ze své pozice vzhledem k tomu, že dosáhl věku 65 let, který je ve Finsku rokem pro odchod do důchodu. Od roku 2003 zastává funkci Evropského ombudsmana Řek Nikiforos Diamandouros, který byl v roce 2005 znovu potvrzen ve funkci. Nikiforos Diamandouros má za sebou úspěšné zahájení fungování funkce řeckého ombudsmana, kterou vykonával pět let. Nikiforos Diamandouros navázal na práci svého finského předchůdce. Také podstatně rozšířil svůj úřad. Od září 1995 vzrostl štrasburský a bruselský tým Evropského ombudsmana ze dvou členů na současných 38 pracovníků, a to právníků, úředníků a sekretářek. Současný Evropský ombudsman udělal velký dojem i vzhledem k jeho dobrým vztahům s Petičním výborem Evropského parlamentu. Ten také schválil jeho kandidaturu, která byla podpořena socialistickou frakcí v Evropském parlamentu. Po svém znovuzvolení Nikiforos Diamandouros stanovil tři priority pro své aktuální funkční období. Za prvé zajistit, aby práva občanů byla respektována na všech úrovních Evropské unie, za druhé snažit se o to, aby instituce a orgány splňovaly nejvyšší standardy administrativy a za třetí dát garanci, aby úřad Evropského ombudsmana, který slouží občanům, byl efektivní a účinný.
Role Evropského ombudsmana
Zajištění dobré správy je podstatné pro občany, aby mohli využívat svých práv. Evropský ombudsman tomu napomáhá, jelikož poskytuje občanům efektivní nápravu v případě porušení jejich práv (ombudsmanova reaktivní role). Evropský ombudsman se také snaží zlepšit dobrou správu a šířit informace o své funkci (ombudsmanova proaktivní role).
Evropský ombudsman a národní ombudsmani
Politiky Evropské unie jsou většinou administrovány národními orgány, na které Evropský ombudsman nedohlíží. Je tudíž na národních či regionálních ombudsmanech a petičních výborech, aby tyto orgány kontrolovaly a dohlížely na respektování práva Společenství. V rámci své proaktivní role se Evropský ombudsman snaží, aby byli národní ombudsmani informováni o otázkách spojených s evropským právem. Evropský ombudsman tak úzce spolupracuje se svými partnery. Evropský ombudsman se těší velké úctě mezi svými kolegy na národní úrovni. Od roku 1996 založil síť styčných kanceláří, v rámci níž si ombudsmani vyměňují informace o právu Společenství a sdílejí informace o svých aktivitách. V současnosti do této sítě patří 90 úřadů s národní a regionální působností ve 25 zemích Unie, v dalších několika kandidátských zemích a také v Norsku a na Islandu.
Evropský ombudsman se také snaží v rámci informačních kampaní na svých zahraničních cestách rozvíjet vztahy s národními ombudsmany. Během těchto cest přednáší široké veřejnosti o výsledcích své práce, aby přiblížil její náplň. Ve dnech 22. – 24. března 2004 navštívil během svého turné po nových členských zemích ještě před jejich vstupem také Českou republiku a setkal se s českým veřejným ochráncem práv Otakarem Motejlem, s dalšími ústavními činiteli a debatoval rovněž s občany.
Evropský ombudsman se snaží při diskusích s občany zvýšit povědomí o fungování své instituce. Podle průzkumů agentury STEM si jen 50% Čechů dokáže představit, co dělá Evropský ombudsman. Úřad Evropského ombudsmana tak vypracoval brožuru „Evropský ombudsman na první pohled“, která je přeložena i do nových jazyků Evropské unie, ve které se občané dozvědí o jeho funkci a postu.