Vztahy EU a Turecka

Dohoda mezi EU a Tureckem o řešení migrační krize z března 2016 znovu rozdmýchala debaty o členství země v evropské osmadvacítce. Přístupové rozhovory mezi oběma stranami byly zahájeny v říjnu roku 2005. Jejich průběh však brzdí řada překážek. Patří mezi ně stav demokracie v Turecku, zacházení s kurdskou menšinou nebo otázka Kypru. Z trosek osmanského impéria vznikla v roce 1923 moderní a sekulární Turecká republika, která prošla od svého založení obrovskou proměnou. Turecko o hlubší integraci s Evropským hospodářských společenstvím (EHS), posléze Evropským společenství (ES)/EU usiluje již bezmála padesát let. V roce 1999 EU formálně přiznala Turecku status kandidátské země s podmínkou, že splní tzv. kodaňská kritéria. 3. října 2005 byly otevřeny přístupové rozhovory, které spolu s Tureckem zahájilo také Chorvatsko.

Vývoj vztahů EU-Turecko:

• červenec 1959: Turecko požádalo o přidružení k EHS.
• 2. září 1963: Byla uzavřena tzv. Ankarská (asociační) dohoda Turecka s EHS a podepsán první finanční protokol.
• listopad 1970: Byl podepsán dodatkový a finanční protokol k asociační dohodě (oba připravují podmínky pro vytvoření celní unie).
• leden 1973: Dodatkový protokol vstupuje v platnost, stanovuje fungování celní unie.
• červenec 1974: Začala turecká invaze na Kypr.
• červen 1980: Rada pro přidružení se rozhodla snížit cla na téměř veškeré zemědělské produkty na nulu do konce roku 1987.
• 12. září 1980: Proběhl vojenský převrat v Turecku. Dohoda o přidružení byla „zmražena“ až do září 1986.
• září 1986: Rada pro přidružení znovu oživila asociační proces.
• 14. dubna 1987: Turecko požádalo o plné členství v ES.
• 18. prosince 1989: Evropská komise odmítla žádost Turecka o členství – oficiálním důvodem bylo neplnění politických a ekonomických kritérií, konkrétním pak porušování lidských práv v Turecku a turecká přítomnost na Kypru.
• 6. března 1995: Byla podepsána dohoda o celní unii mezi Tureckem a EU.
• 1. ledna 1996: Dohoda o celní unii vstoupila v platnost.
• prosinec 1997: Summit EU v Lucemburku nezařadil Turecko mezi země, s nimiž se Unie rozhodla zahájit vstupní rozhovory. Ankara poté přerušila politický dialog s Bruselem.
• 10. prosince 1999: Summit EU v Helsinkách přiznal Turecku status kandidátské země.
• duben 2001: Rada EU schválila tzv. Přístupové partnerství mezi EU a Tureckem.
• duben 2001: Turecká vláda přijala tzv. Turecký národní program, který stanovuje postup harmonizace tureckého právního systému s právním rámcem ES/EU.
• září 2001: Turecký parlament přijal přes 30 dodatků k ústavě, aby země vyhověla požadavkům stanoveným v politické části kodaňských kritérií.
• 3. srpna 2002: Turecký parlament schválil balík reforem, mezi nimi také zákaz trestu smrti a další práva pro kurdskou menšinu.
• 3. listopadu 2002: V parlamentních volbách zvítězili umírnění islamisté Recepa Tayyipa Erdoğana (AKP).
• 12. prosince 2002: Na summitu EU v Kodani se lídři členských zemí dohodli, že v prosinci 2004 EU rozhodne, zda a kdy zahájí vstupní jednání s Ankarou.
• květen 2003: Rada EU přijímá revizi přístupového partnerství s Tureckem.
• 30. července 2003: Turecký parlament schválil zákon omezující moc armády v zemi.
• 15.–16. ledna 2004: Romano Prodi navštívil Turecko jako první předseda Evropské komise v dějinách.
• 26. září 2004: Turecký parlament schválil reformu trestního zákoníku, jejíž původní verze způsobila roztržku s EU.
• 17. prosince 2004: Evropská rada rozhodla zahájit vstupní rozhovory s Tureckem 3. října 2005, pokud do té doby Ankara uzná řeckou Kyperskou republiku a zavede šest klíčových právních předpisů.
• 23. května 2005: Prvním hlavním vyjednavačem o vstupu Turecka do EU se stal Ali Babacan.
• 1. června 2005: Turecký revidovaný trestní zákoník vstupuje v platnost.
• 29. července 2005: Ankara podepsala protokol, jímž rozšířila dohodu o celní unii s EU na deset nových členů. Připojila však k němu prohlášení, že podpis neznamená uznání Kypru. Druhou podmínku zahájení rozhovorů (šest právních předpisů) již Turecko splnilo.
• 22. září 2005: Členské země EU se shodly na tzv. proti-deklaraci k tureckému prohlášení z 29. července a vyzvaly v ní Ankaru, aby uznala Kypr co nejrychleji, nejpozději do konce vstupních rozhovorů.
• 3. října 2005: EU otevřela přístupové rozhovory s Tureckem, poté co se ministři zahraničí členských zemí obtížně dohodli na vyjednávacím rámci.
• 4. října 2005: Komise zahájila tzv. screening (proces analytického porovnávání tureckých právních předpisů s předpisy EU).
• 9. listopadu 2005: Komise zveřejnila každoroční zprávu o pokroku Turecka. Země získala status fungující tržní ekonomiky, ale komisařům se nelíbilo zpomalení tempa politických reforem. Ve stejný den Komise zveřejnila i strategii dalšího rozšiřování, ve které je důraz kladen na vlastní absorpční kapacity Unie.
• 23. ledna 2006: Rada potvrdila principy, priority a podmínky, které obsahuje Asociační partnerství s Tureckem.
• duben 2006: Istanbul je nominován na Evropské město kultury roku 2010.
• 12. června 2006: EU určila, že přístupová jednání budou probíhat ve 35 kapitolách. O otevření i uzavření jednotlivých kapitol rozhoduje Rada EU (jednomyslně). Zároveň byla uzavřena kapitola o vědě a výzkumu.
• červenec 2006: Soudní proces s tureckým novinářem arménského původu Hrantem Dinkem, který usiloval o turecko-arménské smíření. Případ upozornil na potlačování svobody vyjadřování v Turecku.
• 8. září 2006: Evropská komise vydala kritickou zprávu o stavu vyjednávacího procesu s Tureckem.
• 13. září 2006: Rezoluce Evropského parlamentu poukázala na nedostatečný pokrok v přístupových rozhovorech. Europoslanci byli znepokojeni vývojem v oblastech svobody vyjadřování, práv menšin, potírání korupce a násilí na ženách.
• 29. listopadu 2006: Komise doporučila přerušení přístupových jednání kvůli nedostatečnému pokroku v kyperské otázce.
• 11. prosince 2006: Rada ministrů zahraničí se rozhodla řídit návrhem Komise a pozastavila rozhovory s Tureckem v osmi kapitolách (volný pohyb zboží, právo usazování a volný pohyb služeb, finanční služby, zemědělství a rozvoj venkova, rybolov, doprava, celní unie a vnější vztahy).
• 29. března 2007: Zahájení jednání o kapitole podnikání a průmysl.
• 26. června 2007: Otevření dalších dvou kapitol: finanční kontrola a statistika.
• 22. července 2007: vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) premiéra Erdoğana byla znovu zvolena v předčasných parlamentních volbách (47 %).
• 28. srpna 2007: Abdullah Gül byl zvolen prezidentem Turecka ve třetím kole prezidentské volby.
• 19. prosince 2007:  Zahájení jednání o dvou kapitolách: transevropské sítě a zdraví a ochrana spotřebitelů (EurActiv 20.12.2007).
• 18. února 2008: Rada přijímá revizi přístupového partnerství s Tureckem.
• březen 2008: Turecký Ústavní soud zamítl obvinění, že AKP usiluje o islamizaci tureckého státu.
• 30. dubna 2008: Turecký parlament schválil novelu článku 301 trestního zákoníku, který umožňuje uložit až tříletý trest odnětí svobody za urážku „tureckosti“ (EurActiv 2.5.2008).
• 17. června 2008: Zahájení jednání o dvou kapitolách: práva duševního vlastnictví a právo společností.
• 20. října 2008: Zahájen soudní proces s 86 osobami obviněnými z účasti na ozbrojené podzemní síti ultranacionalistů zvané Ergenekon, která se měla podílet na pokusu o státní převrat.
• 2009: Kurdská menšina žijící v Turecku začala hlasitěji volat po rozšíření svých kulturních a jazykových práv.
• leden 2009: Ministrem pro evropské záležitosti turecké vlády a novým hlavním vyjednavačem o vstupu Turecka do EU se stal Egemen Bagiş.
• březen 2009: Vládní AKP ztratila část podpory voličů v místních volbách.
• 30. června 2009: Zahájení jednání o kapitole věnované daním.
• 8. července 2009: Turecko přijalo zákon, který omezuje pravomoci vojenských soudů. Prezident Gül zákon podepsal i přesto, že armáda varovala, že podpis tohoto zákona zvýší napětí mezi vládou a armádou. Turecko tak splnilo jednu z podmínek EU (EurActiv 9.7.2009).
• 1. září 2009: Turecko a Arménie vydaly společné prohlášení, ve kterém jejich představitelé vyjádřili vůli navázat diplomatické styky a otevřít hranice, které jsou mezi oběma zeměmi uzavřené od roku 1993 (EurActiv 2.9.2009).
• 10. října 2009: Turecko a Arménie podepsaly mírovou dohodu ve švýcarském Curychu.
• 14. října 2009: Evropská komise vydala zprávu, která hodnotí pokrok v přístupových rozhovorech s Tureckem. V dokumentu stojí, že turecká vláda by měla provést reformy v oblastech svobody projevu, svobody tisku, svobody náboženského vyznání, práv odborových organizací a práv žen (EurActiv 15.10.2009).
• 11. prosince 2009: Turecký ústavní soud zrušil největší kurdskou politickou stranu Stranu pro demokratickou společnost (DTP). Soudci své rozhodnutí opřeli o údajné napojení strany na Kurdskou dělnickou stranu (PKK), která již čtvrt století usiluje o nezávislost kurdského státu, mnohdy i za cenu použití násilí (EurActiv 15.12.2009).
• 21. prosince 2009: Zahájení jednání o kapitole, která se věnuje životnímu prostředí (EurActiv 22.12.2009).
• 23. února 2010: Turecká policie zadržela několik desítek vysoce postavených armádních důstojníků a spojila je s pokusem o protivládní vojenský puč z roku 2003 (EurActiv 24.2.2010).
• 11. března 2010: Švédský parlament přijal rezoluci, která označila masové vraždění Arménů osmanskými jednotkami, ke kterému došlo v průběhu první světové války, za „genocidu“ (EurActiv 15.3.2010). Švédsko se inspirovalo krokem, který před ním učinil americký Kongres.
• 15. března 2010: První oficiální návštěva Štefana Füleho v roli eurokomisaře pro rozšíření v Turecku (EurActiv 16.3.2010).
• 7. května 2010: Turecký parlament schválil reformu ústavy, která má Turecku pomoci přiblížit se EU. Ústavní dodatky mají za cíl změnit soudní hierarchii a omezit pravomoci armády.
• 12. května 2010: Turecký prezident Abdullah Gül podepsal reformu ústavy.
• 30. června 2010: Zahájena jednání o kapitole 12 (Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární politika).
• 8. července 2010: Turecký ústavní soud vyhověl opozici a zrušil klíčové body plánované ústavní reformy. Část věnovaná jmenování členů ústavního soudu a nejvyšší soudní rady totiž podle opozice porušuje principy nezávislosti justice.
• 22. července 2010: Turecký parlament schválil zákon, který výrazně snižuje tresty pro mladistvé, kteří jsou obviněni z teroristické činnosti či její propagandy. Dosavadní praxi turecké justice kritizovala EU a organizace bojující za lidská práva (EurActiv 22.7.2010).
• 12. září 2010: V Turecku se konalo referendum o ústavních změnách, ve kterém 58 % voličů hlasovalo pro jejich přijetí. Nová ústava například omezila pravomoci vojenských soudů, rozšířila nejvyšší radou soudců a žalobců tak, aby lépe reprezentovala turecké soudnictví, povolila pozitivní diskriminaci žen a dětí zavedla právní rámec pro vznik úřadu veřejného ochránce práv (EurActiv 13.9.2010).
• listopad 2010: Evropská komise vydala soubor každoročních Zpráv o pokroku zemí, které usilují o členství v Evropské unii. Evropská komise Turecko pochválila za přijetí důležitých konstitučních změn, ale vyčetla mu nedostatečný dialog s opozičními politickými stranami a občanskou společností. Kritika se nevyhnula ani oblasti lidských práv, svobody vyznání a vyjadřování (EurActiv 10.11.2010).
• březen 2011: Eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle kritizoval stav svobody slova v Turecku. Důvodem bylo zatčení sedmi novinářů za údajné spiknutí s cílem svrhnout vládu (EurActiv 7.3.2011).
• červen 2011: Konaly se parlamentní volby v Turecku. Vítězem se stala AKP a dosavadní premiér Recep Tayyip Erdoğan (EurActiv 13.6.2011).
• červenec 2011: Turecký ministr zahraničí Ahmet Davutuğlu prohlásil, že pokud nedojde do začátku kyperského předsednictví Radě EU ve druhé polovině roku 2012 k opětovnému sjednocení rozděleného Kypru, Turecko zmrazí své vztahy s Evropskou unií  (EurActiv 14.7.2011).
• srpen 2011: Turecká vláda oznámila, že navrátí náboženským menšinám majetek, který jim byl zabaven v roce 1936 (jedná se zejména o Řeky, Židy a Armény). Jako protiprávní označil konfiskaci i Evropský soud pro lidská práva (EurActiv 30.8.2011).
• prosinec 2011: 11 ministrů zahraničí států Evropské unie se podepsalo pod dopis, ve kterém vyjadřují podporu Turecka v jeho přístupovém úsilí (EurActiv 5.12.2011).
• červenec-prosinec 2012: Proběhlo Kyperské předsednictví (viz LinkDossier).
• květen-červen 2013: Tureckem otřásly protivládní protesty požadující odchod z funkce prezidenta Erdoğana. Nadměrné použití síly ze strany policie a absence dialogu vyvolaly v EU vážné obavy. EU poukázala na další nutnost reforem.
• říjen 2013: Evropská komise vydala každoroční zprávu o pokroku kandidátských zemí EU. Zpráva uvádí, že v Turecku došlo při provádění reforem k významnému pokroku. Čtvrtý soudní balíček posílil ochranu základních práv, včetně svobody projevu a boje proti beztrestnosti v případě mučení. Vláda započala mírový proces, jehož cílem je ukončení terorismu a násilí v jihovýchodní části země a připravit půdu pro řešení kurdské otázky. Zároveň však zpráva upozorňuje na nedostatky v oblasti základních lidských práv a svobod a říká, že než dojde k jeho přijetí do EU, má Turecko před sebou ještě hodně práce.
• 22. října 2013: Rada EU oznámila, že po třech letech zahájí jednání o další kapitole v rámci přístupových rozhovorů s Tureckem, a to v oblasti regionální politiky. Jednání o 22. kapitole bylo oficiálně otevřeno 5. listopadu.
• 16. prosince 2013: Byl zahájen dialog o vízové liberalizaci pro turecké občany cestující do EU. Zároveň byla podepsána dohoda o navracení migrantů, kteří se dostali do EU přes Turecko nelegálním způsobem.
• 10. února 2014: V Bruselu se setkali Vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Cathrine Ashtonová, eurokomisař pro rozšíření a politiku sousedství Štefan Füle, turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoğlu a ministr pro evropské záležitosti a hlavní vyjednávač přístupu Turecka do EU Mevlüt Çavuşoğlu, aby projednali vztah EU-Turecko a přístupové jednání.
• 20. října 2014: Komise předkládá první hodnotící zprávu dialogu EU s Tureckem o vízové liberalizaci. Komise pochválila turecký pokrok, zároveň ale předložila řadu kroků, které musí Ankara ještě splnit – biometrické pasy, lepší řízení migrace, efektivnější ochrana hranic, větší pohraniční spolupráce s členskými státy EU, revize protiteroristického zákona, naplňování readmisní dohody, která oficiálně vstoupila v platnost 1. října 2014 a další.
• červen 2015: V Turecku se konaly parlamentní volby, jejichž vítězem se stala Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Nezískala však nadpoloviční většinu, a volby se proto opakovaly. Strana v nich získala absolutní většinu.
• říjen 2015: Byl představen tzv. Akční plán mezi EU a Tureckem, který stanovil společný postup obou stran při řešení migrační krize. Opatření zahrnovala například plán na zlepšení kontroly hranic Turecka a zavedení společných hlídek s řeckou pobřežní stráží nebo vytvoření nových uprchlických táborů na tureckém území. Ankara naopak požadovala zařazení na seznam bezpečných zemí nebo dokončení rozhovorů o bezvízovém styku.
• listopad 2015: Evropská komise ve výroční zprávě zhodnotila, jak si Turecko vede při plnění požadavků na členství v Unii, a kritikou na účet turecké strany nešetřila. K nejzávažnějším problémům patřilo omezování lidských práv a nezávislého soudnictví v zemi, dále pak Komise apelovala na znovuobnovení mírových rozhovorů s kurdskou menšinou, které byly přerušeny po tureckém bombardování Kurdů v Iráku.
• koncem listopadu 2015 se pak v Bruselu pod 11 letech uskutečnil summit EU-Turecko. Lídři EU spolu s tureckým premiérem Ahmetem Davutoğluem zde stvrdili deklaraci o vzájemné spolupráci, která má omezit příliv migrantů do Evropy. Turecko se zavázalo k zpřísnění ochrany svých hranic, posílení boje proti pašerákům a k plnění readmisních dohod tak, aby EU mohla navracet nelegální migranty zpět do Turecka. EU na oplátku přislíbila urychlení liberalizace vízové politiky a otevření vyjednávání o členství Turecka v Unii. Na základě dohody má také evropská osmadvacítka během dvou let Ankaře poskytnout tři miliardy eur (cca 81 miliard korun), díky kterým má péči o uprchlíky na svém území zlepšit.
• březen 2016: Turecko na mimořádném summitu s EU vyrukovalo s vlastním plánem řešení migrační krize. Lídři se dohodli, že bude do Turecka vracen každý, kdo přijde do Řecka nelegální cestou. Z dohody také vyplývá, že za každého syrského uprchlíka vráceného z řeckých ostrovů by do EU měl být přesídlen jeden občan Sýrie přímo z Turecka. Celkem by do Evropy mělo být přesídleno na 72 tisíc osob, přičemž přednost budou mít ti, kteří se nepokusili překročit evropskou hranici na vlastní pěst. To by mělo migranty od nebezpečné cesty odradit, čímž má dojít k rozbití byznys modelu pašeráků lidí. Ankara si za pomoc při řešení migrační krize řekla o vízovou liberalizaci pro turecké občany, a to už od června 2016, dále o otevření dalších kapitol přístupových jednání do EU a navýšení finanční pomoci.
• duben 2016: Od pondělí 4. dubna začala platit dohoda mezi Tureckem a EU o přerozdělování uprchlíků, Turecko však koncem dubna hrozí jejím zablokováním, pokud Brusel nezruší vízovou povinnost pro Turky do června.
• květen 2016: Evropská komise navrhla zrušit vízovou povinnost pro krátkodobé pobyty (90 dní) tureckých občanů, pokud do června splní zbývajících pět ze 72 podmínek. Konkrétně jde o boj proti korupci, ochranu dat, spolupráci soudů s unijními státy, spolupráci s Europolem a změnu protiteroristických zákonů v Turecku. Právě poslední bod prý ale Ankara plnit nehodlá. 11. května o doporučení Komise jednal také Evropský parlament, jehož předseda Martin Schulz se nechal slyšet, že zavedení bezvízového styku s Tureckem do července není reálné.
• červen 2016: Byla otevřena již 16. kapitola ve vyjednávání o přistoupení Turecka do EU, která se týká finančních a rozpočtových ustanovení.
• 15. července 2016: V Turecku proběhl pokus o vojenský převrat s cílem sesadit prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Nezdařený puč si vyžádal 241 obětí a přes 2000 zraněných civilistů. Někteří z nich se sami vydali na popud prezidenta bojovat do ulic proti vojákům. Puč se do druhého dne podařilo potlačit. Přes 11 tisíc vojáků včetně generálů a admirálů a 300 členů prezidentské stráže skončilo ve vazbě. Vláda rovněž nařídila personální čistky ve státních institucích.
• srpen 2016: Turecko odvolalo svého velvyslance z Rakouska poté, co se z Vídně začala ozývat kritika na nedodržování demokratických standardů v zemi. Turecký a ruský prezident se poprvé sešli od listopadového sestřelení ruského bombardéru poblíž syrských hranic.
• srpen 2016: Turecko se dohodlo s Ruskem na výstavbě plynovodu Turk Stream, vybudování jaderné elektrárny v jihoturecké provincii Mersin na pobřeží Středozemního moře, jejíž realizaci pozastavilo ochlazení vztahů loni v listopadu, a také na těsnější armádní spolupráci v případě konfliktu v Sýrii.
• září 2016: Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová ujistila, že pokud bude Turecko dodržovat březnovou dohodu o řízení toku uprchlíků, i ona bude dále jednat o liberalizaci vízového styku pro turecké občany. Podmínkou však i nadále zůstává splnění všech 72 podmínek, které jsou zapotřebí pro zrušení vízové povinnosti. Ty zatím stále Turecko neplní.
• listopad 2016: Prezident Erdoğan a jeho vládní strana AKP po červencovém puči pokračovali v personálních čistkách ve státních institucích. Evropský parlament toto jednání odsoudil spolu s omezováním svobody slova, zatýkáním opozičních politiků a novinářů a úvahami o znovuzavedení trestu smrti. Z těchto důvodů EP doporučil Evropské komisi, aby dočasně pozastavila přístupová jednání o tureckém vstupu do Unie a vyjádřil se, že uvolnění vízového režimu pro turecké občany cestující do EU je podle poslanců nereálné.
• 9. listopadu 2016: Komise vydala každoroční hodnocení pokroku Turecka v rámci přístupových vyjednávání. Podle reportu bylo do současnosti otevřeno 16 kapitol a jedna byla provizorně uzavřena (věda a výzkum). Komise ve zprávě odsoudila vojenský převrat v zemi z června 2016. Kromě vojenského převratu označila nestabilní situaci na jihovýchodě země, kde proběhla řada smrtících teroristických útoků ze strany kurdských pracujících (PKK) a Islámského státu, za závažný problém země. Kritizovala také stav tureckých standardů v oblasti ochrany dat, diskriminaci na základě sexuální orientace, svobodu slova a vyjadřování spojené se zrušením některých novin a zatčením novinářů po neúspěšném převratu v zemi.
• prosinec 2016: Turecký policista v civilu zastřelil v Ankaře ruského diplomata Andreje Karlova. Důvodem byla msta za ostřelování syrského města Allepa ruským letectvem. K vraždě se přihlásila syrská islamistická skupina Armáda dobytí. Ruský prezident Vladimir Putin tento čin označil za provokaci, která má zabránit normalizaci vtahů s Tureckem a nastolení míru v Sýrii. Pro zavedení bezvízového styku pro turecké občany chybí podle zprávy Komise Ankaře stále sedm bodů. Je to například zavedení biometrických pasů, nová protiteroristická legislativa či dohoda o operační spolupráci s Europolem.
• 30. leden 2017: Turecko sdělilo, že zvažuje, zda nevypoví migrační dohodu s EU poté, co řecký soud odmítl Turecku vydat osmičlennou posádku vojenského vrtulníku Blackhawk, která v červenci 2016 po zmařeném pokusu o puč přistála na řeckém území a požádala řeckou stranu o azyl.
• leden až červenec 2017: První velká událost tohoto roku byla mírová konference, která se v Ženevě zabývala kyperským územním sporem, jenž byl vždy jednou z hlavních překážek pro turecké členství v EU. Obě strany se tak poprvé od turecké invaze v roce 1974 posadily ke stejnému stolu a za asistence Řecka, Turecka a Velké Británie, které bezpečnost Kypru vojensky garantují, se pokusily vyjednat mírové řešení. Obě strany dokonce předaly OSN návrhy možných změn územního plánu. Diplomatická jednání také ovlivnil nedávný objev bohatých ložisek zemního plynu u východního pobřeží ostrova. Lednová jednání ztroskotala a jejich letní pokračování ve švýcarském lyžařském rezortu Crans Montana také skončilo debaklem. Navzdory tureckým námitkám, kyperští Řekové začali s mořskými vrty a dále zkoumají mořské dno pro další možná naleziště zemního plynu. Ankara nadále ponechává na severním Kypru kontingent o síle čtyřiceti tisíc mužů.
• Turecko 6. března 2017 vyhostilo nizozemského velvyslance Cornelia van Rije poté, co Nizozemsko odmítlo vpustit letadlo tureckého ministra zahraničí Mevlüta Çavuşoğlu na své území a také vyhostilo tureckou ministryni pro sociální a rodinné záležitostí Fatmu Betül Sayan Kayu, kterou prý nizozemská policie odmítla pustit na turecký konzulát v Rotterdamu. Oba ministři se snažili na veřejných shromážděních organizovaných na podporu nové turecké ústavy promluvit k místní turecké menšině. Právě vládní strana nynějšího prezidenta AKP těží z vysoké podpory evropských Turků, kterých podle mnohých odhadů žije v Evropě pět až deset milionů. V reakci na to, jak nizozemské úřady zacházely s tureckou ministryní, se více než tisíc tureckých demonstrantů přesunulo před turecký konzulát v Rotterdamu, kde museli silné nepokoje uklidňovat těžkooděnci.
• 23. března 2017: Evropský parlament chtěl Turecku pro rok 2018 snížit příspěvky z předvstupních fondů až o 80 milionů eur ročně, tedy o 60 milionů eur více, než navrhovaly členské státy.
• Duben 2017: Maďarská europoslankyně za EPP a zpravodajka pro vztahy EU-Turecko Kati Piri navrhla, že by se evropské peníze, které turecká vláda doposud čerpala, měly přesměrovat na podporu opozice a zástupců kampaně „Ne“, tedy stranám a hnutím oponujícím Ergodanově ústavní změně. Turečtí  voliči  16. dubna 2017 změnu ústavy v referendu podpořili, a tak se uspořádání v zemi proměnilo na prezidentský systém. V dubnu také Turecko zablokovalo encyklopedický server Wikipedia.
• Eurokomisař pro rozšíření, Johannes Hahn 2. května 2017 uvedl: „Všem je jasno, alespoň v tuto chvíli, že se Turecko oddaluje od evropské perspektivy. Musíme zjistit, co se může do budoucna udělat. Musíme přijít na to, zda je možná nějaká spolupráce.
• 25. května 2017: Turecký prezident Erdogan přijel na návštěvu Bruselu. EU Turecku předložila dvanáctiměsíční harmonogram k opětovnému nastartování vzájemných vztahů. Turecký prezident největšímu tureckému médiu Hurryiet sdělil, že jeho země chce s EU navázat pozitivní vztahy a evropskému plánu vyjít vstříc. Erdogan se prý snažil projednat zrušení tureckých víz. EU po Turecku především chce, aby zpřesnilo svou definici terorismu, která je podle Unie příliš široká.Turecko také vytýká EU, že poskytuje útočiště účastníkům nezdařilého puče z července 2016. Přes 400 těchto bývalých funkcionářů disponuje podle Ankary diplomatickými pasy. V nepřímé odvetě turecká vláda zakázala německým poslancům přístup k letecké základně