Jak ovlivní případný brexit energetiku Spojeného království? Bude potřeba prodlužovat životnost uhelných elektráren, aby byla zachována energetická bezpečnost? Podle některých analytiků se to může stát.
Pokud dojde k brexitu, může podle analytiků oslabit dosavadní vazba Spojeného království na energetický systém evropského kontinentu a nižší energetická bezpečnost může vyžadovat prodloužení životnosti uhelných elektráren.
Ty se vláda bývalého premiéra Davida Camerona chystala postupně odstavovat a opustit výrobu elektřiny z uhlí v roce 2020. Zemi to mělo pomoci naplnit
přísné klimatické cíle, které si
sama stanovila.
Uhelky měly být nahrazeny čistějšími elektrárnami plynovými, ale také jadernými a energií z obnovitelných zdrojů.
Vedle ochrany klimatu a životního prostředí to mělo Británii pomoci snížit nároky na dovoz energetických surovin. V současné době se spotřeba primární energie v zemi z přibližně 70 procent opírá o ropu a zemní plyn, jehož domácí produkce klesá.
Brexit a energetická bezpečnost
Po červnovém referendu o členství v EU však vyvstává otázka, zda bude moci ostrovní ekonomika zachovat dosavadní energetické vazby na zbytek Unie.
„Bude-li naše energetická bezpečnost ohrožena, nezbude nic jiného, než životnost uhelných elektráren, které se nyní podílejí na celkové výrobě proudu skoro čtvrtinou, výrazně prodloužit,“ myslí si
Alex Harrison z londýnské poradenské firmy Hogan Lovells.
Ten upozorňuje, že se Británie po odchodu z EU nebude moci podílet na vytváření pravidel, jimiž se řídí evropský trh s energií.
„Z toho pro nás plyne značná nevýhoda a také potenciální riziko pro spolehlivé zásobování energií,“ dodává
Paul Dorfman z Ústavu energetiky při londýnské University College.
Drahé jádro
Nová premiérka
Theresa Mayová navíc rozhodla, že její vláda bude muset ještě důkladně posoudit plán na výstavbu nové jaderné elektrárny Hinkley Point C na jihozápadním pobřeží Anglie.
Předchozí vláda se na výstavbě 3200megawattové elektrárny dohodla s francouzským koncernem EdF, který měl na projektu spolupracovat s čínskými investory. Jedná se o investici ve výši 18 miliard eur a Číňané by měli financovat zhruba třetinu.
Pochybnosti ale budí zvolená forma podpory pro nový zdroj – takzvaný Contract for Difference (CfD), tedy doplácení rozdílu mezi tržní cenou elektřin y a cenou nezbytnou pro zajištění návratnosti investice.
V případě Hinkley Point C by se mělo jednat o 92,5 liber za megawatthodinu po dobu 35 let. Podle kritiků je to příliš drahé řešení.
