Největší výzvou dánského předsednictví v Radě EU je najít cestu vpřed v novém světovém uspořádání, říká velvyslanec Søren Kelstrup. V rozhovoru pro Euractiv.cz také vysvětluje, proč se Dánsko snaží najít mezi členskými státy shodu na novém klimatickém cíli pro rok 2040. Søren Kelstrup působí jako velvyslanec Dánského království v Praze od roku 2021. Dříve vedl kancelář pro obchodní politiku a analýzu na ministerstvu zahraničních věcí v Kodani. Působil také jako velvyslanec v Estonsku či jako tajemník bývalého dánského premiéra Poula Nyrup Rasmussena.Co vnímáte jako největší výzvu pro dánské předsednictví?Žijeme v novém světovém uspořádání. Mění se geopolitika, sílí mocenské soupeření i ekonomická konkurence. Klíčové je, aby EU držela jednotu a stavěla na svých silných stránkách: jsme demokracie, máme silný vnitřní trh, ekonomicky jsme silní a Evropa je místem, kde lidé chtějí žít. Mnoho lidí ve světě se na Evropu dívá jako na lídra v tom, jak zajistit mír a prosperitu – mezi sebou už války nevedeme, naopak spolupracujeme a jdeme mírovou cestou. Největší výzvou našeho předsednictví je tedy najít cestu vpřed v tomto složitém uspořádání: na jedné straně se musíme přizpůsobit novým realitám a přemýšlet nově, na druhé straně to nepřehnat. Musíme udržet stabilitu, v transatlantických vztazích i uvnitř EU. Je to unikátní projekt a často zapomínáme, proč vznikla – po druhé světové válce jako model míru a prosperity v Evropě.
Myslíte, že je dnes těžší nacházet konsensus mezi členskými státy, než jak tomu bylo třeba před pěti či deseti lety? Ano, ale zároveň nás pozitivně překvapilo, jak moc se evropští lídři semkli, když šlo do tuhého. Na krize covid-19 i na výzvy spojené s Ukrajinou po nelegální ruské invazi reagovali poměrně rychle. V té „velké“ rovině se ukázalo, že v zásadních otázkách panuje značná jednota – platí to i pro geopolitické směřování v novém světovém řádu, pro transatlantické vztahy i pro vztahy s Čínou, Indií a dalšími zeměmi. To je pozitivní.
V některých oblastech je to ale skutečně těžší. Doma čelí politici mnoha problémům, zejména pokud jde o peníze: do roku 2030 musíme být schopni se v Evropě bránit, což vyžaduje velké investice do obranné techniky. Zároveň musíme zvýšit konkurenceschopnost, podstoupit zelenou transformaci, snížit vysoké ceny energií, čelit stárnutí obyvatelstva a výzvám na trhu práce. I proto je hledání jednoty dnes složitější proces.
https://update-eu.cz/svet-je-neuprosny-von-der-leyen-burcuje-k-evropskemu-momentu-nezavislosti/
Svět se dívá na Evropu jako lídra v boji s klimatickou změnou
Zmínil jste zelenou agendu. Dánsko se snaží najít shodu mezi členskými státy ohledně nového emisního cíle pro rok 2040. Můžete vysvětlit, proč jste tlačili na dohodu o cíli pro rok 2040 už v září či v říjnu? Proč je to tak naléhavé?Především – revize klimatického zákona je povinností předsednické země. Stejný úkol by měl i váš tým, kdyby v této době předsedala Česká republika. Musíme tedy posouvat legislativní proces vpřed.
Další důvod je o něco širší. Svět se dívá na Evropu jako na lídra v boji s klimatickou změnou. Po celém světě roste povědomí o tom, že je potřeba s klimatickou změnou něco dělat, neboť dopady jsou patrné: extrémnější počasí, horší sucha a podobně. Máme Pařížskou dohodu, která míří ke snižování emisí CO₂. Být lídrem v této oblasti je pro Evropu určitým morálním závazkem.
Proces je navíc časově vymezený. V listopadu se světoví lídři sejdou v Brazílii na COP30, kde by měla EU prezentovat své závazky pro rok 2035 a jednalo se o tom i v září v New Yorku na úrovni OSN. Proto jsme byli od začátku ambiciózní: jednak kvůli předsednické povinnosti, jednak kvůli morálnímu závazku Evropy a také kvůli tvrdým termínům, závazek pro rok 2035 se měl totiž odvodit z cíle pro rok 2040. Zatím se ale nepodařilo jednání o cíli pro rok 2040 uzavřít, ministři místo toho schválili jakýsi „plán B“ – deklaraci záměru, že EU bude do roku 2035 usilovat o snížení emisí CO₂ v rozmezí 66 až 72 %.
EU chce před summitem COP30 schválit své nové klima cíle, svolala mimořádnou Radu
Česko patří do skupiny zemí, které nový cíl pro rok 2040 odmítají. Jak byste takové státy přesvědčil k tomu, aby cíl podpořily? Především chci říct, že mám velký respekt ke všem členským státům a k jejich přístupu k zelené transformaci. Nemyslím si, že by existovaly nějaké „zlé“ státy, které prostě nechtějí přispět. Každá země má své specifické výzvy. Ale podle mě existují dva klíčové a pozitivní argumenty, proč je zelená transformace důležitá. Je jich samozřejmě víc, ale tyto dva považuji za zásadní.
Prvním je, jak už loni napsal
Mario Draghi ve své zprávě o konkurenceschopnosti Evropy, že musíme najít cestu, jak se stát konkurenceschopnějšími – a to tím, že budeme investovat do průmyslů budoucnosti, tedy do zelených technologií. Jinak řečeno, potřebujeme peníze, kvalifikovanou pracovní sílu a inovace, které se budou soustředit do těchto odvětví.
Druhým klíčovým argumentem je energetická nezávislost. Musíme se dokázat vymanit ze závislosti na dovozu plynu a ropy z Ruska, z Blízkého východu nebo jiných regionů, kde jsme nyní v nevýhodné pozici právě kvůli této závislosti. Stejně jako v obraně, i v oblasti energie musíme být schopni postarat se o sebe. Pokud přejdeme na udržitelnou energii, budeme nezávislí.
A když mluvím o udržitelné energii, mám na mysli všechny zdroje, které jsou čisté a bez emisí CO₂ – jaderná energie může být stejně dobrá jako vítr nebo slunce. Nejde tedy jen o větrníky a solární panely, ale obecně o čisté zdroje.
Právě to bude rozhodovat o budoucnosti ekonomik. Země, které se přizpůsobí nejrychleji, budou vítězi. Dnes vidíme například na elektromobilech, že Čína nás předehnala: vyrábí kvalitní vozy, navíc často státem podporované. To je typický příklad, proč Evropa potřebuje investovat, aby dokázala snížit náklady a být konkurenceschopná v sektorech budoucnosti.
Rostoucí vedra v Evropě podporují dovoz klimatizací z Číny
Dohromady jsme silní a musíme toho využít
Podívejme se teď na další prioritu dánského předsednictví – bezpečnost a obranu. Z vašeho pohledu, co je dnes největší hrozbou pro Evropskou unii?Největší hrozbou je celková geopolitická nejistota a nové světové uspořádání, u kterého zatím nevíme, kam přesně směřuje. Právě tato nejistota má komplexní povahu – znamená to, že se musíme naučit postarat se sama o vlastní bezpečnost, a to nejen vojenskou, ale i energetickou.
Samozřejmě NATO zůstává páteří naší bezpečnosti, transatlantické spojenectví je pro nás naprosto zásadní. Ale zároveň se musíme rychle posunout dál a více investovat do obrany, abychom dokázali zajistit i svou fyzickou bezpečnost: investovat do výzbroje, armád i vojenského výzkumu. Během dánského předsednictví bude jedním z důležitých témat iniciativa, která má umožnit evropským firmám, aby více spolupracovaly – dosáhly úspor z rozsahu, společně investovaly, inovovaly a vyráběly ve větším měřítku než dosud. Dnes máme v Evropě například sedmnáct různých typů tanků, zatímco Spojené státy mají jen jeden. Potřebujeme efektivnější strukturu, strategičtější přístup a užší spolupráci v oblasti obrany. V tom může Evropská unie hrát klíčovou roli — může být nástrojem, který pomůže dosáhnout cílů NATO. NATO je základ, ale pokud máme nyní vynaložit kolem pěti procent na rozvoj obrany, musíme to dělat chytře.
Vidíme například na Ukrajině, že moderní technologie, zejména drony, se vyvíjejí tak rychle, že zbraně, které dnes používáme, mohou být za pár let zastaralé. Proto je důležité promyslet, jak tyto investice a budování obranných kapacit dělat co nejefektivněji. To je debata, kterou by měla EU vést společně – žádný stát to nezvládne sám. Jsme příliš různorodí a jednotlivě příliš malí, ale dohromady jsme silní. Tuto sílu musíme využít.
Protidronová obrana by měla pojmout celou EU, navrhla Komise
Když mluvíme o obraně a bezpečnosti, ráda bych použila slova jednoho českého europoslance, který varuje, že EU může mít spoustu tanků, letadel a raketových systémů, ale pokud dovolíme, aby ruské dezinformace rozkládaly naši společnost a polarizovaly lidi, budou nám tyto systémy k ničemu. Myslíte, že téma odolnosti společnosti vůči těmto hrozbám získává v EU dostatečnou pozornost?To je velmi dobrá otázka. A odpověď se liší podle toho, o které zemi v Evropě mluvíme. Myslím si ale, že toto téma je opravdu důležité a že si ho mnoho evropských politiků začíná více uvědomovat. V některých zemích dokonce zaznívá, že bychom měli nejdřív investovat do kybernetické bezpečnosti a do boje proti dezinformacím – přesně z důvodu, který jste zmínila. Pokud se rozpadneme zevnitř, nepomůže nám ani sebelepší výzbroj. Je to tedy zcela oprávněná debata. Nemyslím si ale, že by se tyto dvě věci navzájem vylučovaly. Každá země si musí najít vlastní rovnováhu podle svých podmínek – ale obojí, obrana i odolnost společnosti, jsou naprosto klíčové.
Otevřela bych další důležité téma z českého pohledu – migrační politiku. Dánsko i Česko jsou součástí skupiny, která prosazuje reformy nad rámec nového azylového paktu. Hovoří se i o nové iniciativě, která zahrnuje tzv. externalizaci azylových procedur, tedy jejich přesun mimo území EU. Lidskoprávní organizace před tímto přístupem ale varují…Naše premiérka to velmi jasně vyjádřila v Evropském parlamentu – evropské země se v tomto ohledu posunuly. Dnes jsme úplně jinde než před třemi nebo pěti lety. Sdílíme názor, že musíme lépe kontrolovat naše hranice, abychom věděli, kdo do Evropské unie přichází, a jak vracet ty, kteří nemají právní důvod zde zůstat. Tento základní pohled sdílí většina evropských lídrů, byť se samozřejmě liší v důrazu na jednotlivé aspekty. Všichni chceme dodržovat lidská práva a zachovat důstojné zacházení, ale zároveň být schopni kontrolovat své hranice a vracet lidi, kteří tu nemají legální pobyt.
Vidím, že se v tomto postoji evropští lídři přibližují, a tím se otevírá i možnost jednat společně. Jako předsednictví samozřejmě děláme vše pro to, abychom nový pakt o migraci uvedli do praxe. Zároveň se ale chceme dívat na nové a inovativní způsoby, jak zlepšit situaci na hranicích i samotné azylové postupy: jak zefektivnit zjišťování, kdo přichází, a jak zorganizovat návraty těch, kteří zde zůstat nemohou. To bude vyžadovat složitá jednání a nová partnerství, například s africkými zeměmi, aby se našla řešení, která zabrání dnešní tragické situaci, kdy cestu přes Středozemní moře přežijí jen ti nejsilnější. Naším cílem je pomáhat těm nejslabším a současný stav, kdy lidé na cestě umírají, rozhodně není humánní.
Tyto nové a inovativní přístupy musíme dál diskutovat s ostatními evropskými lídry. Ale jsme poměrně optimističtí, že se nám podaří najít společnou cestu, protože pohled na tuto situaci se opravdu sbližuje. Panuje poměrně široká shoda, že i migrace je součástí nového světového uspořádání a že ohrožuje naši vnitřní bezpečnost tím, že vyvolává politické napětí a oslabuje důvěru lidí v instituce.
https://update-eu.cz/navratova-politika-zustava-pro-dansko-prioritou-jednani-v-evropskem-parlamentu-ale-vaznou/
Pokud byste měl jmenovat jeden konkrétní výsledek, kvůli kterému bychom si měli dánské předsednictví pamatovat – co by to bylo?Doufám, že přispějeme k ještě silnější jednotě Evropské unie. To je podle mě to nejdůležitější: abychom zůstali spolu a dál společně rozvíjeli naši evropskou schopnost postarat se sami o sebe. Týká se to všeho – bezpečnosti, války na Ukrajině, o které jsme dnes tolik nemluvili, ale z dánského pohledu je naprosto zásadní. Ukrajinci nebojují jen za sebe, ale i za nás.
Jednota Evropy je klíčová i v otázkách migrace, konkurenceschopnosti a všech těch dalších složitých témat, která jsou pro politické lídry doma často velmi náročná. V mnoha zemích je společnost polarizovaná, lidé pociťují dopady růstu cen a mají pocit, že se nám nedaří tak dobře jako dřív – i když to není úplně pravda, ten pocit tu prostě je.
Stručně řečeno: naším cílem je udržet jednotu ve všech těchto otázkách. Věřím, že to zvládneme, protože Evropa se vždy dokázala z krizí vynořit silnější. A jako předsednická země, která slouží Radě EU, považujeme za svůj nejvyšší úkol naslouchat všem členským státům, rozumět jejich postojům a hledat nejlepší možnou cestu vpřed – tak, aby se v ní každý mohl najít.
