Jednota v rozmanitosti. Tak zní heslo Evropské unie, často se však zapomíná na to, že nereprezentuje jen 27 rozmanitých celků v podobě členských států, ale i menší jednotky jako regiony, města a obce, na které se evropské země v různých formách dělí.
Aby EU zohlednila rozdílné podmínky v různorodých správních jednotkách a také jejich rozdílné potřeby v unijní legislativě a dalších společných iniciativách, v rozhodovacím procesu je jako poradní orgán zastoupen tzv. Evropský výbor regionů. Ten se skládá z lokálních politických zástupců sedmadvacítky a je spojkou regionální úrovně s Bruselem.
Zahrnutí perspektivy zástupců lokální úrovně od šéfů krajů až po starosty malých obcí by mělo posílit pozitivně vnímaný „bottom-up“ přístup při vytváření politik společných sedmadvacetičlennému bloku.
Stále se však jedná o „pouze“ poradní orgán, který nemá rozhodovací pravomoc, a ačkoliv v některých oblastech politik (vzdělávání, kultura, veřejné zdraví, transevropské sítě, hospodářská a sociální soudržnost) musí unijní instituce novou legislativu s Výborem konzultovat, v konečném důsledku nemají povinnost k perspektivě lokální úrovně přihlédnout.
Výbor regionů je však poměrně aktivní institucí, ve které se podobně jako v Evropském parlamentu pravidelně schází její členové na jednáních komisí Výboru a na plenárních zasedáních.
Instituce se tak nehlásí o slovo jen skrze stanoviska k projednávané legislativě spadající do povinně konzultovaných politik, ale z vlastní iniciativy promlouvá také k dalším oblastem politik a rovněž k otázce strategického a politického směřování Evropské unie a její budoucnosti. To se ukázalo například v nedávno ukončené Konferenci o budoucnosti Evropy, v rámci které občané spolu s politiky a dalšími aktéry přišli s návrhy, jak by měl blok v budoucnu fungovat.
Jakou měly tedy regiony v EU příležitost prosadit své slovo? A jak by jejich role mohla vypadat v budoucnu?
Výbor regionů: Jedna z cest, jak být v EU slyšet