Jedním z argumentů, proč na Ukrajinu neposílat zbraně, je ten, že by pak mohly skončit v nepovolaných rukách, možná i na černém trhu zpět v EU. Ministerstvo vnitra varuje, že právě takový narativ často používá ruská propaganda, aby oslabila podporu pro Kyjev.Na konci října se
objevily náznaky, že se zbraně zaslané na Ukrajinu mohly dostat zpět do Finska a skončit v rukou zločineckého podsvětí, včetně motorkářských gangů. S touto hypotézou přišel finský Národní úřad pro vyšetřování (NBI), který ústy jednoho ze svých inspektorů
Christera Ahlgrena uvedl, že zbraně pro Ukrajinu se našly také ve Švédsku, Dánsku a Nizozemsku.
Takové informace alespoň zazněly ve
článku na webu televizní a rozhlasové společnosti Yle. Finská policie
později upřesnila, že zatím nemá žádné tvrdé důkazy o tom, že by se takové zbraně skutečně ve Finsku objevily a že média vyjádření chybně interpretovala.
Ani Česko zatím žádné takové důkazy nemá. „V ČR ani v jiných členských státech zatím nedochází k záchytům pašovaných zbraní, které by byly dodány evropskými státy jako vojenská pomoc Ukrajině,“ reagovala na dotaz redakce EURACTIV.cz v listopadu
Hana Malá z odboru tisku a PR Ministerstva vnitra ČR.
Zkušenosti z balkánských válek
Rizika, že se něco takového děje nebo dít bude, jsou ale reálná. Europol v červenci upozornil, že „proliferace střelných zbraní a výbušnin na Ukrajině by mohla vést k nárůstu počtu zbraní a munice pašovaných do EU prostřednictvím zavedených pašeráckých tras nebo internetových platforem“.
Tématu se věnovali také ministři vnitra, když se v červenci potkali v Praze. „Máme už náznaky (
že se nelegální obchod se zbraněmi původně pro Ukrajinu děje), ale máme také zkušenosti z válek v bývalé Jugoslávii. Zbraně kolují. Víme, kolik jich na Ukrajině je, a také víme, že některé z nich končí ve špatných rukách,“ nechala se tehdy slyšet eurokomisařka pro vnitřní věci
Ylva Johanssonová.
Zbraně pro Ukrajinu ve špatných rukách? I na to se připravme, shodli se v Praze ministři vnitra
Také odborníci upozorňují, že rizika jsou především u lehkých zbraní nevyhnutelná, a připomínají zkušenosti z balkánských válek v devadesátých letech.
„V ozbrojených konfliktech to je častý doprovodný jev, který je obtížné eliminovat, a mohli jsme to sledovat například u konfliktů v bývalé Jugoslávii. Zbraně z těchto konfliktů se pak, třeba i s větším časovým odstupem, objevily u kriminálních skupin v řadě evropských států, a některé dokonce i u teroristických skupin,“ popsal
Richard Stojar z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany v Brně.
Vyloučit něco obdobného se podle něj nedá ani dnes, státní autority totiž během konfliktu ztrácí přímou důslednou kontrolu nad výzbrojí. „Ta je pak v prvé řadě odpovědnosti jednotlivců, z nichž někteří mohou situace zneužít a následně z ilegálního prodeje profitovat,“ dodal Stojar.
Také ministerstvo vnitra uznává, že vzhledem k rozsahu vojenských operací, které na území Ukrajiny probíhají, existuje riziko, že především po ukončení války bude docházet pokusům o pašování zbraní. „Tohoto rizika si je vědoma jak ČR a EU, tak Ukrajina,“ doplnila Hana Malá.
Rozsáhlý
článek amerického webu Business Insider z konce října upozornil na to, že i když zbraně pro Ukrajinu zatím „nezaplavují evropské černé trhy“, do budoucna by se to stát mohlo. Jako příklad potenciálního problému web uvádí situaci, kdyby se některé z mnoha přenosných protivzdušných systémů Stinger, které dokáží sestřelit například komerční letadlo, ocitly v jiném než ukrajinském vlastnictví.
Navíc nemusí jít jen o pašování. Podle redaktora odborného časopisu Security Magazín
Jakuba Samka nelze také vyloučit, že se dodané západní zbraně dostanou v rámci bojových akcí do rukou ruské armády, proruských separatistických jednotek, nebo například k Wagnerově nebo podobné skupině.
Nutné riziko
Odborníci i úřady nicméně svorně zdůrazňují jedno – tato rizika nesmí znamenat, že dodávky zbraní poleví.
„Česká republika v prvé řadě podporuje Ukrajinu v jejím boji proti ruské agresi. Riziko pašování zbraní z UA na území EU je mimochodem i jedním z velmi častých narativů ruské propagandy, jejímž cílem je zeslabit podporu Ukrajiny ze strany jejich západních spojenců,“ popsala za ministerstvo vnitra Hana Malá.
V popisovaných rizicích podle ní například vždy absentuje zmínka o zbraních, které na území Ukrajiny zanechala ruská armáda, či o zbraních z jiných zdrojů, přičemž ale právě tyto představují naprostou většinu zbraní, které se dnes na území Ukrajiny nacházejí. „Pokud by však v budoucnu mělo docházet k pašování zbraní, jejich původ neovlivní samotnou míru nebezpečnosti takového jednání,“ doplnila Malá.
Ani podle Jakuba Samka nesmí rizika v žádném případě vést k tomu, že Západ omezí svou vojenskou podporu bránící se Ukrajině.
„Ani vznik rizikových situací nelze Ukrajině klást za vinu. Podobně jako například při nedávném zásahu polského území zřejmě ukrajinskou raketou jde veškerá odpovědnost za zhoršení bezpečnostní situace i v tomto ohledu za Ruskem a jeho rozhodnutím vést nevyprovokovanou, nespravedlivou, útočnou válku,“ uvedl Samek.
Unijní lídři hledají peníze, které slíbili Ukrajině. A chtějí založit nový fond na nákup zbraní
Co dělat lépe?
Logický způsob, jak rizika minimalizovat, představují různé monitorovací systémy. Pohyb vojenské techniky na území Ukrajiny sledují podle ministerstva vnitra primárně ukrajinské úřady, členské státy EU mají informace o dodávkách vojenského materiálu.
Richard Stojar byl konkrétnější. Monitorovací systém pro sledování pohybu vojenské techniky je podle něj primárně funkční v případě těžších zbraní. Kategorie lehkých zbraní je prý v tomto ohledu velmi problematická a obtížněji „podchytitelná“.
„Záleží i na typu a použití lehkých zbraňových systémů. USA jsou údajně schopny díky monitoringu ukrajinského vzdušného prostoru registrovat každý vypálený protivzdušný systém Stinger a zjistit, kolik z dodaných kusů již bylo použito a kolik by jich ještě ukrajinská strana měla mít k dispozici, eventuálně zjistit, kolik systémů bylo případně ztraceno (a může představovat potenciální riziko),“ popsal Stojar s tím, že u jiných lehkých zbraní však patrně takováto možnost evidence neexistuje či není takto efektivní.
Také Jakub Samek si podle svých slov dokáže jen velmi obtížně představit, že by monitorovací systémy mohly s velkou efektivitou a spolehlivostí sahat až ke konečnému uživateli, útvarům ukrajinské armády nebo národní gardy, například na frontě.
„Na druhou stranu vidíme, že ukrajinské ozbrojené síly dokázaly v uplynulých letech v mnoha ohledech převzít západní standardy, a nepochybně jsou v nějaké míře schopné evidovat nasazenou výzbroj, vykazovat její ztráty apod. Lze zřejmě vytvářet tlak na zdokonalování systému, který ale určitě nikdy nebude 100% úspěšný,“ poznamenal redaktor.
Podobné systémy ale nejsou jedinou cestou. Jak připomněl Samek, existují standardní nástroje boje proti pašování zbraní do EU. Bude-li potvrzen zvýšený pohyb nelegálních zbraní, lze zintenzivnit kontroly na vnějších hranicích i uvnitř členských států.
„A důležitá je spolupráce s ukrajinskými složkami, jejichž role je nezastupitelná. Pašování nelegálních zbraní a poptávka po nich jsou problém dlouhodobý, a situace přirozeně vede ke zvýšení ,nabídky‘. Současně by ale bylo velmi nešťastné, kdyby byla situace zneužita k dalšímu utažení šroubů pro legální držitele zbraní v rámci EU,“ myslí si Samek.
Zásadní je rozhodně připravenost. Podle ministerstva vnitra už teď dochází „k posilování operativní spolupráce mezi policejními složkami Ukrajiny a evropských států k podpoře budování kapacit ukrajinské police včetně pohraniční policie, budování databází a dalším krokům, které umožní tomuto riziku (
pašování zbraní) čelit.“
The Capitals: Renesanci evropského obranného průmyslu brzdí nedostatek materiálů
