Pavel Plevka je vedoucí výzkumné skupiny Strukturní virologie ve Středoevropském technologickém institutu CEITEC.
Už podruhé jste získal prestižní vědecký grant Evropské rady pro výzkum (ERC), na který čeští vědci často nedosahují. V čem podle Vás vězí klíč k úspěchu obstát v konkurenci evropských kolegů?
Nejsou to jen čeští vědci. Části Evropy, které se říká východní Evropa, se obecně příliš nedaří. Reflektuje to situaci a srovnání vědy ve východní a západní Evropě. Není to však jen o kvalitě výzkumu, ale i o tom, jak se obvykle vyvíjí kariéra výzkumníka v západní a východní Evropě. U nás je to nastavení jiné a příliš neprospívá tomu, aby čeští vědci granty získávali.
Odpověď na to, jak grant získat, je často opakována. Zaprvé je důležité mít zajímavý projekt. Granty ERC jsou zaměřeny na základní výzkum, tedy na výzkum, který má objevit něco nového. Zadruhé je důležitý životopis vědce, výzkumník musí být ve správný okamžik na správném místě. Musí mít například určitou dobu po dokončení doktorátu svou výzkumnou skupinu a odpovídající množství vydaných publikací.
Co byste tedy výzkumníkovi, který o podání žádosti o grant uvažuje, jako úspěšný žadatel poradil?
Důležitá rada je, aby si vyčlenil dostatek času. Aby několik let dopředu přemýšlel o tom, s jakým projektem by chtěl žádat, a aby se k němu snažil získat předběžná data. Je klíčové, aby nad grantovou žádostí strávil čas, aby byla zajímavá a zároveň proveditelná. A aby v ní nebyly zřejmé slabiny, které by oponenti mohli kritizovat.
Zmiňujete rozdíly mezi východní a západní Evropou. Řekl byste tedy, že je to ta evropská konkurence, která je překážkou pro české vědce pro získání grantu?
Je to konkurence. Národnost ani místo řešení projektu není nic, co by bylo zohledňováno. Takže to možná spíše nastavuje zrcadlo.
Jsou za tím podle Vás i jiné faktory? Například samotná složitost toho procesu podání žádosti…
Tyto žádosti zrovna nejsou administrativně náročné, projekt je podáván za jednoho člověka. Žádost je vcelku stručná. V České republice je teď navíc dobře rozvinutá podpora žadatelů o granty, kterou organizuje pan profesor Zdeněk Strakoš v rámci Technologického centra Akademie věd ČR (TCAV ČR). Žadatel tak může získat vzorové žádosti, které byly úspěšné. Také má možnost projekt několikrát v průběhu přípravy konzultovat. Podpora je v České republice na dobré úrovni.
Zmiňoval jste, že roli hraje také kariéra, kterou v době žádosti za sebou vědec má… Jak by mohl stát nebo výzkumné instituce v tomto ohledu tuzemské vědce podpořit, aby byli úspěšnější?
Klíčová je vědecká mobilita, která je v České republice stále omezená. Často vidíme vědecké kariéry, které jsou spojené s jednou institucí. Tohle je přesně životopis, který v žádosti o grant nevypadá dobře, protože v západní Evropě nebo ve Spojených státech je standardem, že výzkumník studuje na jedné univerzitě, doktorát dělá na jiné univerzitě, postgraduální studium na další univerzitě a zase na jiné univerzitě poté zakládá svou výzkumnou skupinu. S touto mobilitou má pak šanci získat spoustu zkušeností a jiný pohled na to, jak by mohla jeho skupina, celá organizace nebo univerzita, fungovat. Tyto zkušenosti obvyklá česká kariéra neumožňuje získat.
Čím je to podle Vás způsobeno, když i Češi mají možnost získat podporu na mobilitu například z Evropské unie?
Je to dáno tím, že kariéry spojené s jedním místem jsou v České republice možné a tradiční. A je to samozřejmě pohodlná varianta. Řada západních institucí razí politiku, že vědec, který na dané instituci získá doktorát, na ní už poté nemůže založit svou výzkumnou skupinu. Taková pravidla v České republice ve většině institucí neexistují.
Stopy české vědy, výzkumu a inovací v Evropě
Češi mohou zjistit jak na to v Technologickém centru
Jak už jste zmiňoval, v Česku vědcům na cestě za granty pomáhá Technologické centrum AV ČR, kde působí kontaktní osoby pro žadatele o granty. Technologické centrum také pořádá pro žadatele workshopy a cvičné pohovory. Za zhruba deset let fungování tato iniciativa pomohla desítkám vědců včetně Vás – zapojil jste se do workshopů jako účastník, ale i jako expert. Jak klíčová je tato podpora?
Je to těžké vyhodnotit, protože k tomu nemáme statistickou analýzu, ale myslím si, že velmi. Když jsem připravoval svůj první grant, tak jsem byl ještě ve Spojených státech, takže tehdy jsem konzultace nevyužil. Oslovil jsem ale paní profesorku Janu Roithovou, a ona mi poslala svou grantovou žádost. To byla obrovská pomoc, protože jsem viděl strukturu žádosti, jak je text napsaný, jaký je rozsah plánovaného výzkumu. To mi obrovským způsobem pomohlo k tomu si v hlavě rozvrhnout projekt, se kterým jsem pak žádal. Kdybych ten projekt psal „na čistý papír“, tak by to bylo mnohem složitější. Možnost podívat se na předchozí úspěšné projekty je pro žadatele klíčová.
Uchazeči mohou svůj grant v rámci konzultací představit lidem, kteří hodnotí ERC granty, a těm, kteří už ERC grant získali. Ti jim pak dají zpětnou vazbu, třeba k tomu, jestli je jejich výzkumná otázka dostatečně zajímavá. Nebo jim mohou pomoci otázku vylepšit či přeformulovat tak, aby měla větší šanci na úspěch. Právě ta sdílená zkušenost významně zvyšuje úspěšnost žadatelů.
Znamená to tedy, že v rámci workshopů má vědec možnost zkusit si ten proces nanečisto?
Přesně tak. Workshopy probíhají v několika kolech. V prvním kole vědci představují svou výzkumnou myšlenku a ještě před samotným napsáním grantu tak diskutují, jak výzkumnou otázku lépe zaměřit. Zároveň mají možnost nechat si zkontrolovat také svůj životopis. Aby v něm byly zvýrazněny ty důležité aspekty. V dalším kole pak mohou svou grantovou žádost konzultovat a dostat konkrétní připomínky k tomu, jak dobře ji mají napsanou. ERC granty jsou navíc specifické v tom, že pokud uchazeč postoupí do druhého kola, tak svůj projekt prezentuje panelu expertů, kteří granty vybírají. Na workshopech Technologického centra uchazeči mají možnost si vyzkoušet nanečisto i prezentaci.
EU v posledních letech klade na rozvoj vědy a výzkumu větší důraz. Například v současném programovém období navýšila objem dotací, které mají do vědy a výzkumu směřovat. Jak takovou finanční podporu vnímáte? Je přínosná?
Ano, podpora výzkumu od EU do jisté míry supluje to, že na národní úrovni na vědu a výzkum vynakládáme ve srovnání se západní Evropou méně prostředků.
Vy jste letos získal už druhý grant ERC. Člověk si může přečíst, že se v projektu budete zabývat „fágovou infekcí bakteriálního biofilmu tvořeného buňkami zlatého stafylokoka“. Jak byste vysvětlil Váš výzkum laikovi?
Modelovým organismem výzkumu je zlatý stafylokok, což je bakterie, která normálně žije v lidském nose. V některých méně šťastných situacích ale může způsobovat infekce ran po popáleninách nebo infekce řezných ran i další typy onemocnění. Léčbu těchto infekcí často komplikuje to, že je zlatý stafylokok rezistentní vůči antibiotikům. Rezistentní jsou hlavně kmeny, které se vyskytují v nemocnicích.
Bakterie působící infekci vytvářejí větší strukturu, které se říká biofilm. Zkrátka rostou v takové vrstvičce na povrchu rány. Když buňky vytvoří biofilm, tak pak nejsou všechny stejné, ale začnou se od sebe lišit. Některé se dělí rychle, jiné se dělí pomalu nebo vůbec. A díky těmto rozdílům se některé z nich stanou odolnější proti antibiotikům. Takže léčba biofilmu je velmi obtížná a často vyžaduje kombinaci antibiotik ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu. Oproti tomu jsou přirozenými nepřáteli bakterií bakteriofágy, což jsou viry, které tyto bakterie napadají a zabíjejí je.
Cílem našeho projektu je pochopit, jak to dělají, tedy jak bakteriofágy infikují biofilm a jak jej v některých případech dokáží úplně zničit. Budeme studovat nejen infekci biofilmu, ale i infekci samotných buněk v biofilmu.
Podcast: Chceme více vědkyň, chystáme osvětovou kampaň a nový zákon, říká ministryně Langšádlová
Jako objevovat neznámou zemi
V souvislosti se získáním grantu jste uvedl, že Vám to umožní pustit se do náročného projektu, který se ale nemusí podařit. Jaká úskalí Vám mohou přijít do cesty?
V grantu navrhuji, že budeme dělat věci, které ještě nikdo předtím nedělal. Úskalím pak může být to, že to bude technicky složité provést. Je to jako bychom objevovali neznámou zemi. Nevíme, jestli v té zemi budou hory, nebo těžko průchozí údolí… Stejně tak v tom výzkumu můžeme narazit na různé překážky, které nám budou komplikovat zjištění něčeho nového o infekčním procesu.
Co by tedy výzkum mohl přinést? Mohli byste například najít cestu, jak jinak léčit zlatého stafylokoka, když je rezistentní vůči antibiotikům?
Budeme dělat základní výzkum, nebudeme tedy řešit aplikaci. Když ale zjistíme, jak bakteriofág dokáže biofilm dobře rozrušovat, tak by to mohlo vést k nějaké kombinované léčbě. Bakteriofágy například uvolňují enzymy, které rozrušují biofilm. Tyto enzymy by se tak třeba mohly v kombinaci s antibiotiky podávat, aby zvýšily jejich účinnost.
Jste strukturním virologem, zabýval jste se ve své práci také covidem-19?
Jen se zájmem diváka.
V souvislosti s pandemií covidu-19 bylo často zdůrazňováno – obzvlášť pak s příchodem dalších mutací viru –, že toho o novém koronaviru víme jen málo. Jaká je situace z pohledu Vás nyní, více než dva roky „poté“?
Po těch dvou letech toho o sars-cov-2 nebo i o všech koronavirech víme významně více. To ale neznamená, že víme všechno a neznamená to ani, že chápeme všechny důležité aspekty koronaviru. Situace se významně změnila, protože máme k dispozici očkování, které se dá adaptovat na nové varianty koronaviru. Máme k dispozici taky léčiva. A také jsme se dozvěděli spoustu věcí nejen o koronaviru, ale také o lidské společnosti.
Jaké věci máte na mysli?
Při zpětném pohledu se ukazuje, jak naivní byla naděje, že se epidemii podaří zastavit zpočátku. Ukázalo se totiž, že koronavirus byl mnohem rozšířenější, něž jsme si mysleli, už před dvěma lety v počátcích pandemie. Pokud by došlo na další pandemii respiračních onemocnění, tak můžeme počítat s tím, že takový virus těžko zastavíme. Velmi dobrá zpráva je, že se podařilo rychle připravit očkovací látky, během jednoho roku. To zase naději dává.
Očkování ale relativně rozdělilo společnost a právě rychlost vývoje vakcín vzbuzovala u některých lidí obavy a nedůvěru. Co byste těmto lidem z pohledu virologa pověděl?
Přesvědčit dospělého člověka je velmi obtížné. Ukazuje se nicméně, že vakcíny proti koronaviru byly obrovský úspěch. Nežádoucí účinky byly minimální a očkování dokázalo zabránit významnému počtu infekcí a zejména pak závažných stavů a úmrtí. To jasně ukazuje, že vakcíny jsou důležitá zbraň na naší straně. Přesvědčování je ale složité. Renomovaná média se v této věci snažila informovat vyváženě, takže ukazovala názory lidí, kteří jsou pro i proti vakcinaci. Je ale také důležité informovat, že třeba průzkum mezi lékaři ukazuje, že 90 % z nich je pro očkování. Myslím, že toto je klíčová informace.
Objevují se zprávy o další vlně covidu-19. Čeká nás zase náročný podzim?
Pokud odhlédneme od toho, jaké má onemocnění covid-19 důsledky, tak bych upozornil na zajímavý aspekt evoluce koronaviru. A to sice ten, že se postupně zvyšuje jeho infektivita. Prošli jsme řadou variant, a ty jsou infekčnější a infekčnější. Překvapilo mě, jaký má ten virus potenciál být stále infekčnější. Navíc už víme, že imunita, kterou získáváme pro prodělání nemoci nebo po očkování, je jen krátkodobá. To v kombinaci s tím, že se zase vyvinuly nové varianty, které ještě moc nepromořily českou společnost, bohužel pozitivní výhled nepřináší. Na podzim bude množství infekcí zase narůstat.
Zkušenosti z pandemie mohou urychlit přístup k novým lékům, říká Prinzová
