Vyrábět z odpadu se v Česku nevyplácí, říká Luxemburk z firmy na palety z recyklátu

Česko raději platí evropské pokuty, než aby donutilo výrobce plastových obalů k vyšším poplatkům, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Patrik Luxemburk. Jeho firma Stabilplastik vyrábí ekologické přepravní palety z plastového odpadu.Asi každý někdy viděl klasickou dřevěnou paletu, která se využívá v přepravě. Vaše společnost Stabilplastik vyrábí jejich plastovou variantu. V čem je její výhoda?Vedle dřevěných palet existují také ty z tzv. primárních plastů. Naše palety ale vyrábíme z tzv. sekundárních plastů, to znamená z odpadu, který je naším jediným materiálovým vstupem. Jedná se navíc o směsný plastový odpad, který lze velmi obtížně dále zpracovat. Na třídící lince se vytřídí plasty, které lze jednoduše recyklovat, a pak tam zbyde cirka 80 % objemu žlutého kontejneru – například kelímky od jogurtu, kde jsou zbytky hliníkových fólií, nebo obaly na různé mycí prostředky či rostlinné oleje. Všechno toto se velmi špatně recykluje a zpracovává. My máme technologii, která je zpracovat dokáže, navíc odpad jedna ku jedné přetvořit v nové produkty, a to opakovaně. Při porovnání se dřevěnými paletami mají ty naše několik výhod – jsou bezúdržbové, drží stálý tvar, nemají žádné spojovací prvky jako hřebíky, stejně jako třísky. Jsou tak ideální do automatizovaných provozů, kde se vyžaduje specifický přesný tvar. U našich zákazníků máme vyzkoušené, že z hlediska trvanlivosti překonávají naše palety ty dřevěné pěti až sedminásobně. Díky plastu mají totiž dobrou odolnost, a to jak z hlediska opotřebení, vlhkosti a povětrnostních podmínek, tak vůči škůdcům a podobně. Málokdo ví, že dřevěné palety, které se využívají pro export, se musí speciálně mořit a upravovat, aby se například nepřenášela plíseň. Bonus pro zákazníka je, že si snižuje uhlíkovou stopu – naše palety mají na základě LCA certifikace přibližně sedmkrát nižší uhlíkovou stopu než dřevěné palety. Co se týká celkového environmentálního dopadu, tak mají celkově o 77 % nižší dopad na životní prostředí. Ke standardním paletám přidáváme i „chytré“ palety, vybavené trackovacími čipy, které paletám pomáhají efektivněji kolovat, a dál snižovat zátěž pro životní prostředí.V únorovém článku na iDnes.cz Váš kolega kritizuje, že v Česku příliš nefunguje cirkulární ekonomika, kdy by se vytříděný odpad dal efektivně využít, a proto musíte vstupní suroviny (tzv. sekundární plasty) dovážet z Německa. Kde podle Vás leží jádro problému?Jádro problému leží na ministerstvu životního prostředí (MŽP), které uzákonilo monopol organizace EKO-KOM, která má na starost sběr a třídění odpadů – to jsou ty barevné kontejnery. Tato organizace vybírá poplatky od výrobců jako například Coca-Cola či Nestlé, kteří uvádějí obaly na trh. Vůbec ale není zákonem určeno, jak má s těmito poplatky na recyklaci a zpracování dále nakládat a jak mají být vysoké, to si společnost EKO-KOM určuje sama. Stát tedy rozdělí peníze na to, aby se odpad sesbíral a částečně vytřídil, a ten zbytek, v případě plastů zmíněných 80 %, končí zbytečně na skládkách, v menšině případů pak ve spalovnách. Cirkulární systém tedy v Česku nefunguje. V Německu je to jinak, podle všeho se vybírají vyšší poplatky a je přesně dáno, kolik peněz má jít na materiálovou recyklaci. To je tedy to jádro problému u nás, nevybírají se dostatečné finanční prostředky od výrobců obalů, aby tyto materiály byly dále materiálově recyklovány. Peníze stačí jen na to, že se odpad sesbírá a roztřídí. Český občan se určitě zeptá, proč společnost EKO-KOM jednoduše nezvýší poplatky. Problém je v tom, že její akcionáři jsou právě nadnárodní firmy typu Coca-Coly, Nestlé, Mattoni, UNILEVER apod., kterých by se zvýšení poplatků dotklo. Evropská unie finančně penalizuje, když vytříděný materiálově recyklovatelný plastový odpad není materiálně využit, tedy když se odveze na skládku nebo se spálí. Česko tak platí do speciálního fondu EU pokutu 800 euro za tunu (cca 25 korun za kilogram) tohoto nezpracovaného odpadu. My jsme zkalkulovali, že aby se tento odpad dal využít, nemusel se vyhodit a neplatila by se tak pokuta od EU, stačilo by zvýšit poplatky pro výrobce o cca 8 korun na kilogram. Takže fakt, že stát není schopen nebo kvůli lobby nechce donutit výrobce, aby přispívali o 8 korun na kilogram navíc, znamená, že všichni občané přes státní rozpočet platí pokutu 25 korun na kilogram.

Za recyklaci nese odpovědnost výrobce, připomněli odborníci

Nemohl by někdo v Česku skoupit těch 80 % nezpracovaného plastu a sám ho využít?Teoreticky by to šlo, prakticky to ale udělat nemůže, protože by za tento odpad zaplatil čtyřikrát až pětkrát více než v Polsku nebo v Německu. Takže to nedává ekonomicky smysl. Druhá věc je, že žádná firma v České republice, kterou jsme oslovovali a která odpad sbírá, třídí a mohla by ho i zpracovat, to udělat nechce. Musela by totiž investovat do strojového vybavení, které tento odpad zvládne dotřídit a zpracovat do podoby, kdy bychom ho už my mohli materiálově využít. To by se jim někdo musel zavázat k velkoobjemovým kontraktům, aby se jim investice vyplatila. To se ve chvíli, kdy je tento produkt v zahraničí o tolik levnější, nikdy nestane. Pokud by byl odpad i v zahraničí stejně drahý jako u nás, tak výrobky z něj nikdy nemohou cenově konkurovat výrobkům z primárních plastů. Tady se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy do výrobků z primárních surovin není dostatečně zahrnut poplatek za jejich ekologickou likvidaci a materiálovou recyklaci, aby se co nejdéle vracely do oběhu, a nakonec ještě energeticky využily, v minimech případů pak skládkovaly. To se v České republice nedodržuje, i když je to napsané ve všech strategických materiálech MŽP. Chybí k tomu nástroje, tedy prováděcí předpisy.

Pomalá pomoc snižuje konkurenceschopnost průmyslu

Pokud jsem to správně pochopil, koronavirová krize přispěla k růstu Vašeho byznysu, protože se zdražilo „konkurenční“ dřevo.Určitým způsobem ano. Přispěla k tomu jak koronavirová krize, tak to, co se teď děje na Ukrajině. Právě Ukrajina totiž byla jedním ze zdrojů dřeva i dřevěných palet, hodně z nich se bohužel objevovalo na šedém a černém trhu. Naše paleta byla původně na cenovém dvojnásobku či trojnásobku dřevěné palety, ale jak jsem říkal, vydržela pěti až sedminásobek času. Dříve její cenu akceptovaly především ty firmy, které palety pravidelně „točily“ v rámci svého odběratelsko-dodavatelského řetězce. V současné době dřevěné palety stojí více než naše palety ze sekundárních plastů. Nejvíce se to začalo projevovat na konci minulého roku, kdy se nám zvedly tržby asi o 30 %. Letos budeme končit s dvojnásobnými tržbami než v roce minulém.Firmy teď řeší problémy s vysokými cenami energií. Jak dopadají konkrétně na váš výrobní proces?Využíváme elektřinu a pak vodu pro chlazení výrobních forem. Naši spotřebu elektřiny jsme v současné době schopní pokrýt z 30 % díky fotovoltaickým panelům, které máme na střeše areálu. Současná situace okolo rostoucích cen je ale dlouhodobě neudržitelná. Vidíme to na našich zákaznících, kteří končí, nebo přesouvají výrobu do zahraničí. Na trhu dochází ke změnám hrozně rychle. Primárně se řeší, jestli budou lidé doma topit na 19 nebo 20 stupňů, ale už se moc neřeší, že vůbec nebudou mít čím energie zaplatit, protože budou bez práce. Český průmysl se v tuto chvíli stává nekonkurenceschopným. Konkrétně my jsme za uplynulé čtyři roky přistoupili pouze jednou k mírnému 5% zvýšení cen našich výrobků. Za posledních devět měsíců jsme ale museli zvedat ceny pro koncové uživatele už čtyřikrát.Vidíte na obzoru nějaké řešení?V současnosti čekáme, jak česká vláda rozhodne ohledně zastropování cen a pomoci podnikům, ale je to věc tak otevřená a zmatečná, že v tuto chvíli bohužel moc přehled nemáme. Upřímně řečeno, pokud vláda vyčlenila cirka 30 miliard korun na kompenzaci cen energií pro firmy, kterým ale vzrostly náklady na čtyřnásobky, tak to je v podstatě absolutní nic. Řada zemí řešila ceny energií pro svoje podniky i občany už v lednu a únoru 2022. Fotovoltaickou elektrárnu sice máme a zprovoznili jsme ji s přispěním dotace z EU, ale byrokratická zátěž byla enormní a navíc nám byla dotace zkrácena kvůli procesním pochybením způsobeným nepřehledností a komplikovaností pravidel a zákonných norem. I když byla ve veřejném tendru vysoutěžena jedna z nejnižších částek na trhu, sám ministr (průmyslu Jozef) Síkela rozhodl, že na naši firmu bude uplatněna 25% sankce. Takto si podporu malým podnikům opravdu nepředstavujeme.

Firmy kvůli cenám energií spadnou do šedé zóny, kosmetická opatření nestačí, bije na poplach asociace

Bez zahraničních partnerů by to nešlo

Jak byste zhodnotil podmínky a vstřícnost podnikatelského prostředí v Česku právě pro firmy, jako je ta Vaše, tedy malé a střední podniky?Byznys se dělá těžce, systém je přebyrokratizovaný. Navíc, protože jsme podnik, který pracuje s odpady, zažíváme poměrně dost kontrol, hlášení, evidence a tak podobně. Mrzí nás, že ministerstva, která dohlíží na jednotlivé části tohoto administrativního procesu, nejsou schopny se mezi sebou dohodnout – dvojité či trojité reportování těch samých informací, případně základních údajů například z obchodního rejstříku. My máme lhůty poměrně krátké, úřady naopak dlouhé, navíc nezávazné. Na náročný reporting potřebujeme speciální pracovní sílu. Vůbec nemluvím o tom, jak těžké je v České republice fungovat jako podnik, který se zabývá materiálovou recyklací plastů. Počet takových společností je možné spočítat na prstech jedné ruky. Pokud by Česká republika měla plnit své cíle v oblasti materiálové recyklace, tak firem jako my musejí vzniknout stovky. Podmínky jsou tedy nastavené hodně špatně, bariéry vstupu do našeho odvětví jsou obrovské – byrokratické i finanční. Do tak nejistého prostředí žádný investor nepůjde. Naše společnost přežívá díky tomu, že si materiál dováží ze zahraničí, a více jak 70 % produkce vyváží opět do zahraničí.Pro Vaše podnikání jsou evidentně životně důležité kontakty v zahraničí. Jak Vám v tomto ohledu pomohla podnikatelská síť Enterprise Europe Network (EEN), kterou v Česku spravuje Technologické centrum AV ČR?Pomohla nám významně, protože díky zapojení do sítě se o nás v Evropě ví. Také se nám podařilo najít partnera v Dánsku, ze kterého jsme následně udělali exkluzivního zástupce pro celý severský region, a díky kterému jsme se dostali k významnému zákazníkovi ve Švédsku. Ten se po seznámení s naším procesem rozhodl investovat do výrobního zařízení, které mu teď produkuje palety na míru. Tento rok nám začal dodávat i vstupní materiál, například rozdrcené přepravky od nápojů, které pak přidáváme do „jeho“ palet. Uzavírá se tedy oběhový cyklus materiálu. Enterprise Europe Network nám pomáhá i z hlediska marketingových aktivit, které dále propagují cirkulární ekonomiku a prosazování udržitelného hospodaření ve světě.Síť EEN má v těchto dnech v Praze svou konferenci, které se účastníte. Slibujete si od ní další kontakty?Přesně tak. Pomůže nám to i ukázat, že v České republice někdo skutečně umí vyrábět z recyklovaného materiálu, byť to dělá díky dovozu ze zahraničí a prakticky bez podpory domácí země.

EU zavede nová pravidla pro baterie. Dostanou „pasy“, které usnadní jejich recyklaci