Český premiér Petr Fiala s britskou premiérkou Liz Truss na Pražském hradě. Hodnotí stav počasí.
Praha hostí první summit Evropského politického společenství. Jaké to je, být centrem Evropy nejen geograficky, ale i politicky? Redaktorky serveru EURACTIV.cz přináší pohled do zákulisí této historické události.
Příjezdy evropských lídrů plánovali organizátoři mezi dvanáctou a jednou odpolední. Červený koberec vedl od brány až do útrob Pražského hradu. Uprostřed stál hostitel celé akce premiér Petr Fiala (ODS), který byl připraven k pozdravům 43 lídrů a lídryň z celé Evropy. Vedle stál i jeho tým, který mu hlásil, jaká delegace zrovna přijíždí.
Pod přísným dohledem sochy T. G. Masaryka zabrzdila první kolona lesklých aut přibližně deset minut po dvanácté. Jako první na Hrad dorazila islandská premiérka Katrín Jakobsdóttir. Potřásla si vřele rukou s Fialou a vyrazila bez komentářů médiím dovnitř hradního komplexu. A po ní už následovali další politici a političky.
„Doufejme, že nebude pršet,“ prohlásil český premiér, když si potřásal rukou s britskou premiérkou Liz Trussovou. V té chvíli se opravdu mračna nad Hradem zatáhla a oba spolu chvilku pozorovali barvu zašedlého nebe a směr, kterým se mraky vydávají.
Bouře, která se přihnala na zahájení českého předsednictví 1. července do Litomyšle, se naštěstí neopakovala. Přesto se výrazně ochladilo.
V jednu chvíli se na příjezdovém červeném koberci potkali šéfové unijních institucí. Jak se už dlouho říká v bruselských kuloárech, předseda Evropské rady Charles Michel a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se nemají příliš v oblibě. Na velkých akcích si prý dělají různé naschvály a časují své příjezdy či briefingy pro novináře schválně naráz. I tady tomu tak bylo. První přijel Michel, a když hovořil s médii, v zádech mu bez většího povšimnutí prošla von der Leyenová.
Každý lídr nebo lídryně zvolili jinou taktiku pro styk se stovkami novinářů podél červeného koberce. Někdo se vlídně zastavoval u každého hloučku televizních mikrofonů, někdo jen s pozdravem prošel. Když se novinářka britské televizní stanice pokoušela položit otázku maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, zkoušela ho „nalákat“ na zvučné jméno „BBC“, na což si politik jen výrazně odfrkl.
A zatímco lídři a lídryně přijížděli jak na běžícím páse, tým zodpovědný za průběh celé akce řešil problémy, které pochopitelně při organizaci tak velkolepých událostí vyvstávají každých pět minut.
47 bodyguardů
Výzvu pro organizátory představovaly delegace z východu. Zatímco lídři zemí EU a jejich delegace jsou na summity na evropské půdě zvyklí a absolvují je pravidelně, reprezentanti z Ázerbájdžánu, Arménie či Turecka se podobných velkolepých evropských akcí účastní spíše zřídka. A když už se na takové setkání vypraví, tak se vší slávou a masivní novinářskou delegací.
Jak zjistil server EURACTIV.cz, reprezentanti východních zemí chtěli na poslední chvíli akreditovat velký počet novinářů. Pro akreditace přitom panovala přísná pravidla – kdo se nestihne přihlásit včas, akreditaci nedostane. Na komunikační úrovni tak docházelo k mírným šarvátkám a následně i ústupkům.
Pozornost pak vzbudil nejen počet novinářů, ale také bodyguardů. Když ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev vystoupil z auta na Hradčanském náměstí, obklopovala ho ihned skupina mužů, stejně tak tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Kdo měl víc bodyguardů? Zřejmě Alijev. Údajně si jich do Prahy přivezl 47.
Nutno podotknout, že nadměrnou delegaci nepřivezli pouze vůdci z východu. Tradiční přesilovku zahráli i Francouzi, kteří museli do Prahy přiletět dvěma letadly. To je ostatně u Francouzů běžné, stejně jako masivní ochranka a tlupa novinářů. Pokud vezmeme v potaz, že otcem myšlenky Evropského politického společenství je přímo Emmanuel Macron, snad mu to můžeme odpustit.
A když už jsme u těch žurnalistů, pražský summit byl jejich skutečnou přehlídkou. Na historicky první setkání Evropského politického společenství se sjela zhruba tisícovka novinářů z celého světa. Z více než 150 zástupců televizí a 57 světových agentur tvořili čeští novináři společně s německými více než třetinu všech akreditovaných.
Stůl, nebo zásuvka?
Novinářskou práci bohužel značně komplikovala celá řada organizačních nedostatků. Realizační tým totiž nezvládl zajistit dostatečný počet míst v mediálním zázemí. I ti, kteří si ve čtvrtek ráno kvůli místům přivstali, stáli před Sofiinou volbou – stůl bez elektřiny, nebo pouhou židli s elektřinou?
Největším problémem ovšem bylo beze sporu nestabilní internetové připojení, které práci znepříjemňovalo nejvíce. A zahraniční novináři tyto komplikace nenechali bez komentáře.
Například zahraniční reportérka deníku The Washington Post Beatriz Ríosová si na svém Twitteru posteskla na „nedostatek pracovních míst, příšerné internetové připojení a technické problémy při přenosu příjezdů představitelů zemí. Ale aspoň že jsme na krásném místě.“
Na obhajobu organizátorů je však nutné podotknout, že Pražský hrad měl původně hostit jen klasický 27členný formát EU. Myšlenka gigantického summitu se objevila až poté, co bylo vše domluvené a schválené.
Pražský summit Evropského politického společenství nicméně sleduje „celý svět“. Alespoň tak o něm referují některá turecká média. Právě turecký prezident patří mezi „hlavní hvězdy“ celého setkání, zejména kvůli svému rozkročení mezi Ruskem a Ukrajinou. A je to také poprvé, kdy se EU setkává s novou britskou premiérkou. A je to zřejmě i první takto velký summit, který se koná ve skutečně neformálním duchu, kdy spolu čelní představitelé evropských zemí tlachají na chodbách, mohou se setkávat, kdo chce, s kým chce, a nejsou tlačeni k tomu, aby přijali společnou konsensuální deklaraci.
Je tu zkrátka spousta „poprvé“.
