Panevropské hnutí Volt sbírá menší úspěchy napříč Evropskou unií, svoji stopu teď chce zanechat i v České republice, jako první na pražském magistrátu. EURACTIV.cz přináší rozhovor s předsedou strany Volt Česko Adamem Hankou, podle kterého je u nás po celoevropské politice poptávka.Čím je Volt jiný v porovnání s celoevropskými politickými stranami, jako jsou evropští lidovci nebo socialisté?Volt je hodně specifický tím, že identitou jde o jednu celoevropskou stranu s jednotným politickým brandingem a programovou vizí. Je to kvůli tomu, že Evropská unie, tak, jak ji vidíme my, potřebuje celoevropské strany – jen tak může začít fungovat jako jedna velká evropská demokracie. Žádná jiná strana toto nenabízí, lidovci nebo evropští zelení jsou soubor národních politických stran, které v každé zemi vznikly trošku jinak, s jiným programem. Naopak u nás jsme všichni členové jednoho politického hnutí Volt Europa A.I.S.B.L. s registrací v Bruselu. Evropská legislativa zatím neumožňuje založit jednu celoevropskou politickou stranu, musíme tedy postupně v jednotlivých zemích zakládat strany zvlášť, zatím jich je 17. Volt je budovaný dobrovolníky zespodu, ale napříč celým kontinentem.
V jaké „formě“ Volt nyní je, posiluje nebo stagnuje? Kde všude má své zástupce a jak se to v průběhu času mění? Jen připomenu, že v uplynulých letech získal křesla v různých lokálních a regionálních zastupitelstvech a radách, především v západní Evropě. Největší úspěch pak byl zisk tří křesel v nizozemském parlamentu.Tendence je rostoucí. V Česku jde o relativně novou stranu, ale v Evropě už jsme delší dobu. Máme týmy, které se zabývají politickou strategií a datovými analýzami, podle kterých počet členů stále roste. Naposledy jsem viděl číslo 23 tisíc členů Voltu po celé Evropě. Nejvíce jich je v Nizozemí, kde je daleko běžnější do stran přímo vstupovat. Další velké organizace se nepřekvapivě nacházejí ve velkých zemích jako Francie, Německo, Itálie, ale hodně členů máme také v Portugalsku, Bulharsku nebo Rumunsku. Mám pocit, že rosteme i trochu nad naše vlastní očekávání.
Daří se počet členů přetavovat i v nová křesla v zastupitelstvech a radách?Ano, i tato čísla se zvyšují. Každou chvíli nám přibývají noví členové v městských radách nebo například v zemských parlamentech v Německu. Z poslední doby máme úspěchy v Portugalsku a Nizozemsku, kde se naši členové dostali do několika městských koalic.
Panevropské hnutí Volt slaví první „národní“ úspěch. Do silného hráče má ale ještě daleko
V Evropském parlamentu Volt reprezentuje Němec Damian Boeselager. V posledních týdnech ho bylo hodně slyšet kvůli taxonomii, kdy se postavil proti udělení zelené nálepky pro jádro a plyn. V českém prostředí ale převládá opačný názor. Nemyslíte si, že takový postoj může Voltu ztížit „rozjezd“ na politické scéně?To si nemyslím. My jako Volt považujeme spojení jádra a plynu v rámci zelené taxonomie za vydírání ze strany předkladatelů tohoto dodatku. Jádro je pro nás jasnou součástí energetického mixu, víme, že bez něj to nezvládneme. Považujeme ho za něco, co nám pomůže v přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku, to nikdo nezpochybňuje.
Problém byl tedy plyn. „Green labeling“ nebo až „greenwashing“ plynu (
neoprávněné zařazení mezi zelené technologie, pozn. red.) nám vůbec nepomůže dosáhnout klimatických cílů. Nechceme, aby byla taxonomie rozmělňovaná. Hlasování jsme sice prohráli, ale ne o tolik.
Ve Voltu bylo toto téma diskutované „horem spodem“. Máme vnitřní komunikátor, na kterém je zhruba 10 tisíc lidí. To je další podstata Voltu, my spolu pořád všichni mluvíme.
Od dobrovolnictví a umělé inteligence k politice
Z hnutí Volt se teď v Česku stává strana, které předsedáte. Jak jste se k tomuto projektu dostal, byl jste už u zrodu?Nejsem přímo zakladatel, ale jsem ve Voltu už téměř od začátku, tři a půl roku. Dříve jsem působil ve vzdělávacím neziskovém sektoru, kde jsem byl v kontaktu s lidmi ze zahraničí. Protože jsem hodně řešil studentské výměny, začalo mě zajímat téma rozpočtu EU 2021-2027 na projekt Erasmus+, protože jsem v něm viděl velký potenciál.
Díky tomuto prostředí jsem narazil i na Volt. Hodně dlouho jsem o něm vyprávěl kamarádům, kteří zájem neměli, ale jednou mě nasměrovali na vedlejší stůl asi 15 lidí, kde seděli Němci, Italové i pár Čechů. Společně jsme se rozhodli, že nás toto téma baví, a začali jsme postupně budovat český program, české komunikační strategie. Já osobně jsem se o politiku sice zajímal, ale skutečně ji dělat je něco úplně jiného.
Přibližně po půl roce už jsme přibližně věděli, jak přilákat nové členy, pak ale „prásk“ a přišel covid. Z hezkých setkání jsme se dostali do on-linu, což nikoho moc nebavilo, a tak nám lidé začali odpadat. Když jsme se pak mohli znova scházet, začala práce na založení Voltu jako strany.
Zmínil jste neziskový sektor. Vzpomínám si, že jste se věnoval i oblasti umělé inteligence.Vždycky jsem fungoval „na dvou nohách“. Jedna z nich byla tedy ten neziskový sektor, což mě bavilo už od 18 let. Vedl jsem dobrovolnické týmy, jezdil jsem na střední školy dělat workshopy o demokracii, o diverzitě. Když jsem to ale dělal už dlouho a prezidentem byl stále (
Miloš) Zeman a premiérem (
Andrej) Babiš, tak jsem usoudil, že možná bude dobré zkusit prosadit změnu ještě někde jinde.
Vystudovanou mám Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy obor informatika a programování, studoval jsem také umělou inteligenci a počítačové vidění na univerzitě v Sársku. Pak jsem se vrátil do Česka a začal pracovat v Avastu jako výzkumník v oblasti strojového učení a umělé inteligence. Poslední čtyři roky pracuji ve firmě, která pro velké klienty staví inovativní firmy nebo jejich odnože. Opět se věnujeme umělé inteligenci, zpracování dat nebo programování neuronových sítí.
Jak se osobně díváte na Akt o umělé inteligenci, na kterém teď EU pracuje?Téma začalo rezonovat s příchodem GDPR, a je to dobře. Myslím si, že ohledně umělé inteligence jsme na začátku, a že vývoj bude čím dál rychlejší. Rozhodně musíme investovat do evropských kapacit. Bude potřeba čím dál více inženýrů a dalších odborníků.
Myslím si, že o umělé inteligenci je potřeba více mluvit a více ji vysvětlovat, aby ji lidé neviděli jako „černou magii“.
Umělá inteligence může pomoci s ochranou klimatu. Musí si však „vyžehlit“ vlastní emise
Zpátky k politice. Naposledy jsme na EURACTIV.cz o hnutí psali loni v dubnu. Co se od té doby dělo?Pracovali jsme na marketingu, na sociálních sítích, teď už vše funguje. Byla to spousta práce, dělali jsme to poprvé a ve volném čase. Nabírali jsme také nové členy, zvyšovali jsme kapacity i co se týče odbornosti. Byl to postupný proces, dnes má strana oficiálně 12 členů, počet je ale trochu zkreslený. Celkově na fungování Voltu v Česku pracuje asi 30 lidí, kolegům bez českého občanství ale zákon nedovoluje vstoupit do strany, i když jsou občany EU. Je to diskriminační. Štěstí ale je, že Volt už je zaregistrovaná politická strana v mnoha dalších zemích, takže do něj můžou vstoupit například ve své zemi původu.
Česká poptávka po celoevropské politice
Jaké máte s novou stranou plány? Jak bude vypadat program?Jak jsem říkal, Volt má společnou programovou vizi pro celou Evropu, je to výsledek práce mnoha šikovných a velmi schopných lidí. Části budeme postupně přejímat do českého programu, půjde hlavně o reformu Evropské unie, řešení klimatické krize a spravedlivý přechod na bezuhlíkovou energetiku. To je pro nás to nejdůležitější.
Postupně také pracujeme na programu pro pražský magistrát, který budeme postupně vypouštět ven. Máme připravenou jednu velmi hezkou věc, kterou podle mě nemá žádná jiná strana, a která reflektuje naši mezinárodní povahu.
Další plány jsou prozaické. 13. srpna budeme na Prague Pride, podpoříme LGBT komunitu a budeme prezentovat další část našeho programu, kde se stavíme za rovná práva a manželství pro všechny.
Pak přijde na řadu spuštění kampaně na magistrát. Už máme přislíbeno od kolegů ze zahraničí, že nás přijedou podpořit, což je přesně to, co Volt dělá. I my jsme věšeli plakáty v Německu i jinde.
Po volbách nás 8. a 9. října čeká organizace celoevropského sjezdu Voltu Europa v Kongresovém centru (
v Praze pozn. red.), počítáme s přibližně tisícovkou účastníků z celé Evropy.
https://update-eu.cz/proevropske-hnuti-volt-sbira-podporu-napric-kontinentem/
Jaké ambice ve volbách na magistrát máte, co byste považovali za úspěch?Já chci být samozřejmě primátorem (
smích). Číslo úspěšnosti vám teď neřeknu, ambice jsou zejména ukázat naši existenci. Jedná se o možnost představit náš program a vysvětlovat naše postoje. Půjde o druhý průzkum toho, jak bude fungovat naše komunikace a jak na nás budou lidé reagovat. Za první průzkum považuji sbírání tisícovky podpisů před registrací strany, mluvili jsme se spoustou lidí. Musím říct, že to bylo příjemnější, než jsem čekal, na začátku jsem se toho bál.
Nebojíte se, že po podobné proevropské straně není v Česku poptávka? Stačí si vzpomenout na osud hnutí ESO nebo Hlas, která vznikla před volbami do Evropského parlamentu 2019.Myslím si, že poptávka po celoevropské politice v Česku je. Mám pocit, že dokonce postupně stoupá. Mnoho lidí si totiž uvědomuje, že problémy 21. století velmi často nejde řešit na národní úrovni.
Já bych nás nerad srovnával s Esem nebo Hlasem Pavla Teličky, myslím si, že oba tyto projekty byly postavené úplně jinak. Hlas navíc stál v podstatě na jednom člověku, který neměl tak velkou podporu.
Myslím si, že naše myšlenky jsou silnější. Stojí za námi jedna velká celoevropská strana, což je, troufnu si říct, v evropské politice revoluční. Věřím tomu, že to má smysl a v Česku takový směr chybí.
Nesmíme se bát mluvit o federaci
Ještě těžší to určitě budou mít strany, které chtějí ve stále poměrně euroskeptickém Česku prosazovat proměnu EU na federaci. Není to nepřekonatelná překážka?Nemyslím si to. Hlas pro Evropu jako federaci, nebo přesněji postupnou federalizaci – protože se nestane pozítří, ale potrvá dekády – je něco, o čem je v Česku potřeba mluvit. Doba na to nazrála. Mnoho lidí, kteří této myšlence věří, se o ní v České republice bojí mluvit. To nám ale velmi škodí, bereme si příležitost na další prosperitu, snižujeme důvěryhodnost Česka u našich partnerů. Když o federaci nebudeme mluvit, přispějeme k tomu, že se z naší země bude stávat čím dál větší skanzen.
S fungováním EU souvisí Konference o budoucnosti Evropy. Jak ji hodnotíte? Myslíte si, že její závěry k něčemu budou, když průzkumy mezi lidmi probíhaly dlouho před válkou nebo energetickou krizí?Z Konference o budoucnosti Evropy mám velmi smíšený pocit. Jedná se o dobrou myšlenku, která ale nabyla velmi špatné implementace. Dobrý ukazatel pro mě vždycky je, když přijedu k rodičům a zeptám se, jestli o konferenci slyšeli. Moji rodiče, kteří jsou relativně vzdělaní lidé, střední třída, ale o konferenci vůbec neslyšeli. To je velká chyba. Budoucnost Evropy nelze řešit bez běžných Evropanů.
Myšlenka vytvořit podobné fórum je ale nosná. Kdyby se nerozmělnila v jednotlivých soubojích o to, kdo jí bude předsedat, nebo snahami, aby skončila za francouzského předsednictví, tedy kdyby v ní nehrály tak silnou roli partikulární národní zájmy, tak to mohlo být vlastně docela dobré. Doufám, že tato myšlenka nebyla nenávratně poškozená.
Jeden výsledek ale stojí zato stále opakovat – mnoho Evropanů si přeje zrušení práva veta (
v hlasování členských států v Radě EU, pozn. red.). V tomto ohledu jsou závěry konference velmi relevantní, protože způsob, jakým dnes Maďarsko díky vetu dokáže vydírat Evropskou unii v otázce uvalování sankcí na Rusko, ukazuje, že je potřeba změna. Lidé si uvědomují, že právo veta nám ve skutečnosti škodí. Původně se mělo jednat o institut, který zajišťuje demokratičnost rozhodování, ale teď ukazuje se, že je krajně nedemokratický a vede k vydírání celé EU.
Reforma evropských voleb nebo celé EU. České předsednictví otevřelo v Praze citlivá témata
