Česko s německým Saskem spojuje minulost založená na uhelném průmyslu. Nyní regiony hledají nová odvětví, která by v nich mohla zakořenit místo dlouhé těžařské tradice. Vyvarovat se přitom chtějí přechodu z jednoho průmyslového odvětví do dalšího. Pomoci by jim mohly hotspoty pro vědu a výzkum. Jeden takový již vzniká v Litoměřicích.
Zelená transformace se týká celé řady regionů a Ústecko a Sasko nejsou výjimkou. Kvůli své historii i těžařské tradici region nemá pověst nejatraktivnější oblasti a hledá tak nejrůznější způsoby, jak díru po těžebním průmyslu zaplnit.
„Myslím si, že by byla velká chyba pouštět se do jednoho širokého průmyslového odvětí. Měli bychom být poučeni z toho, že regiony byly do značné míry závislé na těžebním průmyslu a na ně navázaných odvětví. Bylo by dobré mix odvětví diverzifikovat – a to nejen z hlediska specializace, ale i z hlediska kvality pracovníků,“ upozornil na chyby z minulosti
Jan Píša z Fakulty přírodovědy Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) během nedávné debaty, kterou v česko-saském pohraničí pořádal server EURACTIV.cz
K Píšovi se přidal i
Rüdiger Kubsch, jednatel Euroregionu Elbe/Labe, v rámci nějž Česko a Sasko spolupracují. „Inspirovat se v německé Lužici a udělat ze všech dolů krásná jezera a krásné turistické oblasti s sebou nese problémy – přibývá totiž sucho. Na české straně je podhůří Krušných hor ve srážkovém stínu. Musí nám být jasné, že cestovní ruch nemůže být úplnou náhradou za těžbu hnědého uhlí,“ varoval Kubsch a zároveň dodal, že výzkum a vývoj jsou dle jeho názoru důležitými tématy.
A právě tímto směrem se region již ubírá. V Ústeckém kraji kvůli tomu už v roce 2015 vzniklo
Inovační centrum, které prohlubuje spolupráci mezi krajem a místní Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně. „Inovační centrum by mělo být hlavním hybatelem inovací. V regionu má velmi důležitou roli,“ poznamenala
Iva Dvořáková, krajská radní a předsedkyně Krajské rady pro konkurenceschopnost Ústeckého kraje.
Unikátní geotermální centrum v Litoměřicích
Dalším příkladem, kdy se region pouští do vědeckých projektů, je
projekt SYNERGYS. Jedná se o nově vznikající geotermální centrum v Litoměřicích, jehož cílem je zjistit detailní geologické a hydrogeologické poměry pro plánovaný geotermální vrt. Litoměřice mají jako jediné v ČR zvláštní zásah do zemské kůry. Díky projektu by se mohly stát centrem výzkumu geotermální energie v celé Evropě. „Uvažujeme o využití geotermální energie pro velká statutární města v kraji,“ přiblížila projekt Dvořáková.
Plány na výstavbu vědeckého centra v Litoměřicích ovšem narazily na problém s financováním. „Skrze prostředky Interreg jsme chtěli do projektu
(geotermálního centra v Litoměřicích pozn. red.) uplatnit i přeshraniční rozměr. Nakonec jsme to ale neudělali, protože se to do programu nehodilo. Téma změny klimatu do něj totiž nebylo zahrnuto. Ani teď v česko-saské spolupráci zahrnuto není a myslím si, že je to chyba,“ vidí nedostatky v nastavení spolupráce Kubsch.
Peníze pro litoměřické centrum se ale přece jen našly. „Aktuálně bude hlavním hybatelem projektu Karlova univerzita, což je pro nás prestižní. Projekt má přislíbenou podporu 5,5 miliardy z Fondu spravedlivé transformace,“ vysvětlila Dvořáková. Zároveň ale dodala, že v porovnání s dalšími operačními programy ve fondu není mnoho peněz.
Region se potýká s nedostatečným vzděláním občanů
Podle
Holgera Kelcha ze Saské agentury pro strukturální rozvoj je ale důležitá i angažovanost občanů. „Změna ekonomiky je nevyhnutelná. A čím později začneme s diskuzí, tím obtížnější bude. Podívejme se na příklad z infrastruktury. Pokud v Německu chceme postavit novou železnici, trvá to 18 let. Je proto nutné se těmto výzvám začít věnovat teď,“ vidí nedostatky ve veřejné debatě Kelch.
Podobně argumentoval i Kubsch, podle něhož je nejdůležitější využít regionální potenciál a angažovanosti lidí. „Region nemá nejatraktivnější pověst a skvělí odborníci sem tak nebudou přicházet. Můžeme s tím pracovat pomocí kvalitního vzdělávání. Pak ale hrozí riziko odchodu do Německa.“
„Chybí nám emancipovaní lidé. Dvacet procent lidí tu nedokončí základní školu. Připravujeme tematickou výzvu, kdy chceme pomoci starostům a obcím, aby měli k dispozici pracovníky, kteří by jim v tomto ohledu mohli pomáhat,“ popsala tvrdou realitu Ústeckého kraje Dvořáková.
„V rámci spolupráce měst Drážďany a Chemnitz máme tzv. hotspoty pro vědu a výzkum. Snažíme se tento potenciál využít i přeshraničně. Zatím to ještě ale nefunguje tak intenzivně,“ nastínil stav spolupráce Kubsch.
Češi věčnými popírači
Dalším problémem, kterému musejí regiony čelit, je vnímání transformace. „Na české straně povědomí o ozelenění Evropy není tak rozšířené. Češi si myslí, že Němci propadají zelené ideologii a stahují s sebou i okolní státy,“ myslí si Kubsch. Češi jsou přitom podle jeho slov s tématem odklonu od uhlí obeznámeni. „Mnoho lidí ale nevnímá skutečnou potřebu konat,“ upozornil Kubsch.
„Myslím si, že Češi jsou popírači všeho možného a globální oteplování jsme dlouho nevnímali jako hrozbu,“ vnímá podobně situaci i Dvořáková. „V Ústeckém kraji jsme proto dali pryč ideologii a řekli jsme si, že musíme reagovat na aktuální změny.“
Téma zelené energetiky je ovšem choulostivé i na německé straně. „Pocházím z Braniborska, které je je jednou ze spolkových zemí, kde se vyrábí nejvíce energie z větrných elektráren. Máme ale i hnědé uhlí, ze kterého děláme elektřinu. Je nutné se ale na situaci podívat z perspektivy občanů. Ti mají za domem uhlí, skládku a ještě jim tam staví větrníky. Podobně to vnímají i v Krušných horách,“ popsal situaci Holger Kelch.
Jan Píša to v případě Ústeckého kraje přikládá zejména tomu, že místní obyvatelé význam těžby uhlí přeceňují. „Na univerzitě (
na UJEP pozn. red.) jsme dělali dotazníkové šetření mezi občany Ústeckého kraje na téma transformace ekonomiky a významu uhelného průmyslu. Vyšlo nám, že lidé si obecně myslí, že je zde v energetice a v oblasti těžby uhlí je zaměstnáno padesát až šedesát tisíc lidí. Reálný stav je ale pět až šest tisíc,“ vysvětlil Píša.
Hledání nových pracovních míst pro zaměstnance uhelného průmyslu tak nemusí být tak velkou výzvou, jak si místní lidé mohou myslet.
