Média v Evropě jsou jedna z nejsvobodnějších na světě. Přesto se často potýkají s problémy, obzvlášť v některých členských zemích. Evropská unie chce svobodná a opoziční média chránit, ale chybí jí na to páky.
Více než čtvrtina Evropanů se domnívá, že byli v posledních sedmi dnech často nebo velmi často vystaveni dezinformacím a falešným zprávám. Češi jsou dokonce nad průměrem – myslí si to 29 procent z nich, vyplývá z čerstvě zveřejněného průzkumu Eurobarometru.
Informační válka, během které se hraje zejména o společenskou náladu a jednotu obyvatel Evropy, nutně zvedá otázky týkající se spolehlivosti a svobody médií. Ta totiž představují jeden z pilířů demokracie a spojení mezi lidmi a vládou, popsala na debatě věnované českému předsednictví ředitelka pro výzkum Asociace pro mezinárodní otázky Pavlína Janebová. Většina lidí často nemá kapacitu podrobně sledovat dění na politické scéně, a proto tuto práci zastávají média. Aby to však mohla plnohodnotně dělat, je klíčová jejich důvěryhodnost.
Podle zmíněného průzkumu občané více důvěřují tradičním vysílacím sdělovacím prostředkům a tisku, včetně jejich internetových verzí, než online zpravodajským platformám a kanálům na sociálních médiích. Největší důvěru mají veřejnoprávní televizní a rozhlasové stanice. Jedinou zemí, ve které jsou soukromé stanice považovány za nejdůvěryhodnější zdroj informací, je Polsko. Maďarští respondenti se od tradičních zdrojů odklánějí ještě radikálněji a nejvíce věří „lidem, skupinám nebo přátelům na sociálních médiích“.
Dobrý příklad z Česka
Česká mediální krajina si za poslední rok výrazně polepšila. Poskočila v žebříčku sestavovaným Reportéry bez hranic, který hodnotí stav svobody médií v zemi, o dvacet míst nahoru – ze 40. na 20. příčku. Zásluhu na tom má zejména odchod bývalého premiéra a majitele jednoho z největších mediálních domů Andreje Babiše (ANO) do opozice, a tím pádem i omezení potenciálního vlivu vlády na média.
Do pozitivního hodnocení se promítl i růst nezávislých zpravodajů, jako je Hlídací pes nebo Deník N. Rozvoj takových médií je podle Michala Klímy, zmocněnce pro oblast médií a dezinformací, zkušeností, kterou Česko může během svého předsednictví Evropě předat.
Malé investigativní weby v Česku rozkvetly poté, co Babišova společnost Agrofert převzala mediální dům Mafra. Postavily se tak mimo dosavadní vlastnické struktury českých médií, za kterými často stojí oligarchové, jejichž hlavní byznys se odehrává mimo mediální sektor, například v energetice, a je úzce navázán na stát a státní zakázky.„Musí mít se státem dobré vztahy, a jestliže je součástí jejich podnikání mediální byznys, je nutně otázkou, zda budou ta ‚jejich‘ média referovat objektivně.“
Největší zásah po 20 letech. Nové akty slibují bezpečnější internet a volnější digitální trh
EU ví, kde je problém. Ale neumí ho řešit
Evropa si jako celek stojí ve svobodě médií relativně dobře, záleží však, které její části hodnotíme – a také s kým je porovnáváme. Například srovnání s východem je pro Evropskou unii velmi pozitivní, zhodnotil vedoucí oboru Studie nových médií a softwarový vývojář Josef Šlerka. EU je v tomto ohledu jednou z nejsvobodnějších částí světa.
Překážku pro Evropu naopak představuje hlavně neobratnost při obraně svobodného mediálního prostoru. EU sice umí říct, kde se problém nachází, ale není schopná jej efektivně řešit.
Příkladem takové situace je Maďarsko, kde je podle Šlerky dobře vidět, jakým způsobem funguje systém postavený na dosazování lidí na konkrétní posty dle politické příslušnosti. „Na Maďarsku vidíme určitou bezmoc, kterou Unie má. Nemáme problém s tím pojmenovat, kde je v případě Maďarska problém – problém je v tom, že celý systém sice je transparentní, jen na každém z míst sedí, jak říkají Slováci, ‚náš‘ člověk,“ shrnul.
„Brzy se můžeme dostat do pozice, kdy jednotlivé země budou říkat: ‚My máme opoziční média i pluralitu! Jenom nemají z čeho žít ani kde publikovat,‘ “ popsal Šlerka.
S tím souhlasila Janebová. „Zásadním problémem je argument, že v Maďarsku nezávislá média existují. Ano, ona tam existují a je jich bezpochyby celá řada, zejména v online prostoru. Musíme si ale klást otázku, zda jsou tato média všem členům společnosti natolik přístupná, jako například některá jiná, ve kterých do velké míry funguje kontrola, ať už přímo vlády, nebo lidí blízkých Viktoru Orbánovi,“ zdůraznila.
Existují proto podle ní skupiny voličů, které čerpají naprostou většinu zpráv z veřejnoprávních médií, a patří k nim právě i voličská skupina Fideszu.
Transparentnost nestačí
Unie si podle Šlerky nemůže dovolit proti Orbánovi rázně postupovat, nad spoustou věcí proto zavírá oči. „Dnešní slabost situace v médiích z unijního pohledu je spíše v normách, co považujeme ještě za přípustné a na co nějakým způsobem ještě nereagujeme,“ dodal.
EU doposud razila především myšlenku transparentnosti, která by měla vrhat světlo na potenciální vazby politiků nebo oligarchů na média. Podle Šlerky se však tato strategie příliš neosvědčuje. „Zkušenost z unijních zemí je taková, že transparentnost sama o sobě společnost nespasí,“ zdůraznil.
Problémem nemusí nutně být neprůhledný systém, ale jednoduše nezájem veřejnosti. „Měli bychom se soustředit na to, abychom se nedostali do situace, že všechno bude transparentní, ale každému to bude ‚šumák‘,“ podotkl Šlerka.
Svoboda slova jako podmínka pro čerpání dotací
Novým způsobem, jak svobodná média ochránit, by se kromě transparentnosti mohlo stát i podmínění čerpání peněz z EU dodržováním hodnot, jako jsou demokracie a svoboda médií. „Když stát vstupuje do EU, plní kodaňská kritéria, včetně svobody a plurality médií. Ale v okamžiku, kdy již vstoupí, tak na něj Evropská unie zkrátka nemá žádné páky, aby jej donutila plnit ta kodaňská kritéria,“ řekla europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti/Zelení). Jde podle ní o problém, který je viditelný nejen na příkladu Maďarska, ale i Polska. Způsob vyplácení financí státu by se proto měl zpřísnit, pokud porušují kodaňská kritéria nebo principy právního státu. Jinak se nic nezmění, dodala. Nástroj pro ochranu rozpočtu v případech porušování právního státu již Evropa má, zůstává však otázkou, zda se podmíněnost čerpání peněz bude vztahovat i na mediální sektor. „Myslím, že je to spíš otázka toho, jak se interpretace (podmíněnosti – pozn. red.) začne aplikovat v praxi,“ uvedla Monika Ladmanová, nová vedoucí zastoupení Evropské komise v ČR.SLAPP a EMFA. Česko čeká hned několik legislativ
Ve hře jsou také další nástroje, které by měly pomoci média jakožto pilíř zdravé demokracie ochránit. Jeden takový by měl řešit například útoky na novináře, které se zvlášť ve východní Evropě staly prakticky normou, upozornil Šlerka.
Ocenil proto legislativní návrh bránící šikaně novinářů zvaný anti-SLAPP, v českém znění známý jako „směrnice o ochraně před strategickými žalobami proti účasti veřejnosti“. Samotný SLAPP (Strategic Lawsuits Against Public Participation) označuje právní kroky politiků, jejichž cílem je zastrašit a umlčet kritiky tím, že je zatíží náklady na právní obranu, dokud neopustí svou kritiku. Nová směrnice, jejíž vyjednávání by mělo přijít právě v průběhu českého předsednictví, by tomu měla učinit přítrž.
Další z legislativ, která před Českem v jeho roli předsednického státu stojí, je tzv. European Media Freedom Act (EMFA), který by měl být předložen na podzim letošního roku. Ten cílí na posílení svobody médií a plurality na mediálním trhu.
Jourová: Novinařina může být rizikové povolání. Orbánovy útoky na média jsou nepřijatelnéTento článek byl realizován ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich Böll Stiftung.