Studie: Strategické zemědělské plány zemí EU dávají přednost ekonomické podpoře na úkor životního prostředí

Většina národních strategických plánů reformované Společné zemědělské politiky (SZP) dává přednost ekonomické podpoře zemědělských podniků na úkor ambiciózních environmentálních opatření. Vyplývá to ze studie vytvořené pro Evropský parlament. Poslední reforma SZP v Evropské unii přeformulovala fungování zemědělských fondů tak, aby členské státy převzaly větší odpovědnost. Země tak musely předložit Evropské komisi strategické plány s podrobnými informacemi o tom, jak hodlají využít finanční prostředky z EU a jak s jejich pomocí dosáhnou klíčových cílů SZP. Studie, která spatřila světlo světa šest měsíců po náběhu reformy, představuje první hodnocení nového modelu SZP. Ačkoli seznam cílů SZP obsahuje mnoho oblastí, jako je adaptace na klimatické změny a ochrana klimatu, obnova venkova, důraz zdraví či udržitelnost venkovských oblastí, zjištění studie naznačují, že všechny země EU ve svých národních plánech upřednostňují zajištění příjmů pro zemědělce. Studie závěrem konstatuje, že „zaměření plánů na cílenou podporu ekonomických potřeb zemědělských podniků“ vede k „méně ambiciózním cílům v oblasti životního prostředí a rozvoje venkova“. Ve vztahu k environmentálním cílům pak studie uvádí, že „není dosažena konzistence“. „Lze říci, že relevanci jednotlivých plánů lze považovat za relativně vysokou, pokud jde o ekonomické potřeby a také o potravinovou bezpečnost,“ uvedl jeden z autorů studie, Arndt Münch, při prezentaci na půdě zemědělského výboru Evropského parlamentu na konci června. Význam plánů v oblasti životního prostředí a rozvoje venkova je podle Müncha naopak pouze „omezený“. Upozornil mimo jiné na to, že cíle týkající se životního prostředí a klimatu, které předkládají různé země EU, „nejsou důsledně ambiciózní“. Münch na druhou stranu uznává, že posoudit dopady národních plánů je stále obtížné. Závisí také na využití nových nástrojů, jako jsou například eko-schémata. Tyto programy představují nepovinná klimatická a environmentální opatření, která si každá země stanovuje a za něž mohou být zemědělci odměňováni z finančních prostředků SZP. Jejich dobrovolný charakter a flexibilita pro jednotlivé členské státy znamenají, že jejich pozitivní dopad závisí na tom, zda jsou finanční pobídky spojené s ambiciózními opatřeními pro zemědělce dostatečně atraktivní. První hodnocení členských států v této otázce ukázalo velké rozdíly. Zatímco v případě Slovenska motivovala eko-schémata zemědělce k vytvoření mimořádného množství neprodukčních ploch, v Německu zemědělci využívání těchto programů zaostávají za očekáváním.

Nová zemědělská politika EU dává více odpovědnosti státům

Jak plány přispívají k Zelené dohodě, zůstává otázkou

Studie také upozorňuje, že i když se mnoho plánů zabývá cíli Zelené dohody EU, jejich konkrétní příspěvky k ochraně klimatu jsou „do značné míry nekvantifikované a nespecifikované“ a závazky zůstávají dobrovolné. Cíle Zelené dohody nyní nejsou právně závaznou součástí nové společné zemědělské politiky EU, a to kvůli odporu ministrů členských zemí. Země jsou proto pouze tlačeny k tomu, aby ve svých strategických plánech vysvětlily, jak hodlají cílů dosáhnout. Plnění však není povinné. Náměstek generálního ředitele Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkov Mihail Dumitru je z takového přístupu zemí zklamaný. „Otázka příspěvku k cílům a úkolům Zelené dohody byla v procesu plánování jistě velmi citlivá,“ prohlásil Dumitru. „Snažili jsme se získat od členských států více informací a pokusili jsme se o kvantifikaci, ale nebyli jsme příliš úspěšní,“ dodal úředník z Evropské komise. Studie přináší také doporučení. Státy by podle něj měly upřesnit detaily výdajů na SZP a sledovat celkové cíle na úrovni EU prostřednictvím nového rámce pro monitorování a hodnocení výkonnosti (PMEF). Přestože možnost „hodnotit SZP jako celek“ představuje krok správným směrem, studie upozorňuje, že indikátory, jimiž se má měřit naplňování specifických cílů, jsou zřejmě neúplné a ke správnému vyhodnocení nebudou stačit. Týká se to prý hlavně opatření v oblasti klimatu a životního prostředí.