Tzv. žlutá karta, již novým a přísnějším pravidlům z dílny Evropské komisi vystavily národní parlamenty (včetně českého), bude předmětem jednání evropských komisařů a komisařek příští týden. Komise je povinna se postojem parlamentů zabývat a musí se rozhodnout, co s návrhem udělá. Ve hře je i jeho stažení.
Evropská komise zveřejnila nový návrh směrnice o vysílání pracovníků v EU, který vyvolal v České republice silnou kritiku, pod tlakem některých členských zemí. „Přestože je iniciátorkou legislativy, řada impulsů vychází od členských států. Komise si obvykle před přijetím návrhu členské státy testuje a v tomto případě si musí být jistá, že pro návrh bude dostatečná podpora v Radě,“ uvedla v rozhovoru pro EurActiv ředitelka CEBRE – České podnikatelské reprezentace při EU Alena Mastantuono.
Třetina národních parlamentů v EU vystavila v polovině května návrhu směrnice o vysílání pracovníků v EU tzv. žlutou kartu. Evropská komise, která se musí ke stanovisku legislativců vyjádřit, to má v plánu udělat ještě před tím, než se instituce EU uzavřou kvůli letním prázdninám. Podle evropské komisařky pro zaměstnanost a pohyb pracovních sil Marianne Thyssenové je vůle to stihnout ještě v první polovině července.
Současná pravidla pro vysílání pracovníků jsou zastaralá a je potřeba je modernizovat. Evropa si nemůže dovolit, aby občané přestali projektu věřit. „Podporu občanů potřebujeme,“ říká v rozhovoru pro EurActiv komisařka pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pohyb pracovních sil Marianne Thyssenová, která koncem minulého týdne navštívila Českou republiku.
Evropská komise pozvolna konkretizuje obraz priorit, které by měly být rozhodujícím způsobem respektovány těmi řešiteli projektů, kteří se budou v období let 2007 – 2013 ucházet o podporu z fondů EU. Na počátku prázdninového období vyhlášený Strategický rámec Společenství v oblasti kohezní politiky na období 2007 – 2013 již nabízí poměrně velmi konkrétní představu o tom, na jaké oblasti bude Evropská komise klást prioritní důraz při uvolňování peněz ze společného rozpočtu Unie.
Před březnovým summitem Evropské rady panovalo poměrně silné napětí a očekávání především mezi sociálně zaměřenými nevládními organizacemi, protože se nevědělo jak přesně hlavy členských států Evropské unie naloží s návrhy Evropské komise týkající se Lisabonské strategie, která zde měla být podle záměrů značně zrevidována. Lisabonská strategie byla totiž doposud postavena na třech pilířích (hospodářském, ekologickém a sociálním), ale jako taková příliš nefungovala.
