Mimoevropské země nejsou svazovány stále náročnějšími regulacemi a požadavky Green Dealu, proto jsou schopny vyrobit zeleninu levněji, často ale také mnohem méně ohleduplně k životnímu prostředí a k lidem, říká v rozhovoru Monika Nebeská.
Evropští zemědělci, kteří chtějí čerpat veřejné dotace z rozpočtu Evropské unie (EU), musí plnit přísná environmentální opatření. Ministerstvo zemědělství ČR nyní žádá EU o další dočasnou výjimku, díky níž by se mohla opatření zmírnit.
Evropská komise si chce na podzim posvítit na životní podmínky zvířat a součástí nové legislativy by měl být plošný zákaz klecových chovů. Česko by se mohlo stát lídrem v oblasti revize legislativy.
Je společná, a přece rozdílná. Nová evropská zemědělská politika vzbuzuje emoce, přitom by měla sloužit všem zemědělcům bez ohledu na obor podnikání či velikost pozemků, které obhospodařují. Tak jednoduché to ale není.
Jak se daří českým potravinářům? V čem jsou dobří a v čem vidí největší výzvy? A jak se daří českému zemědělství adaptovat na klimatické změny? Server EURACTIV.cz přináší odpovědi, které zazněly z úst zemědělců z Královéhradeckého kraje.
Čeští zemědělci a potravináři produkují kvalitní a bezpečné potraviny. Narážejí však na čím dál silnější a levnější konkurenci z ostatních zemí. Pomoci jim mohou především spotřebitelé a také spravedlivé podmínky napříč zeměmi.
S klimatickou změnou se pojí další velká krize, a to hrozící nedostatek potravin. Zemědělství však může s řešením této výzvy pomoci, a to šlechtěním nových odolných odrůd. Sledujte reportáž z Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského Holovousy.
Čeští zemědělci bojují s erozí. Nová pravidla jim přitom mohou hospodaření ještě zkomplikovat, počítají totiž s přísnějšími opatřeními. Zemědělci varují, že příliš náročné podmínky by mohly vyústit v konec pěstování brambor na Vysočině.
Zamyšlení nad podobou a funkcemi moderního zemědělství bych uvedl zásadní otázkou. Chceme udržitelné české zemědělství?
Vědci z celého světa varují před dosud nevídaným vymíráním rostlinných a živočišných druhů. Viníkem je podle nich zejména člověk, který planetu znečišťuje, významně se podílí na globálním oteplování a drancuje přírodní zdroje pro vlastní obživu.
Průměrná rozloha českých farem je nejvyšší z celé Evropské unie. Může za to období kolektivizace, kdy se drobní zemědělci museli vzdát svých statků ve prospěch velkých zemědělských družstev. Ani po třiceti letech od pádu komunistického režimu se však struktura českého zemědělství nezměnila.
Od roku 1982 zmizela z české zemědělské krajiny asi třetina ptáků. O moc lépe na tom není ani hmyz. Z 19 tisíc druhů evidovaných v Červeném seznamu ohrožených druhů je v tuzemsku více než 4000 v kategorii ohrožených a téměř 600 vyhynulých. Neubývají přitom jen vzácné druhy, ale klesají i populace těch zcela běžných.
Velké, širé, rodné lány, / jak jste krásny na vše strany, / od souvratě ku souvrati…
Na úpatí Milešovky v Českém středohoří žije Daniel Pitek, který se rozhodl opustit své podnikání v Německu a už přes patnáct let navrací tomuto koutu země původní vzhled a podobu. Na svých šesti stech hektarech půdy ukazuje ostatním, jak správně ekologicky hospodařit a jak bojovat se současnými klimatickými problémy.
V roce 1990 byly na území Česka pouze tři ekologicky hospodařící farmy. Dnes jich je na čtyři a půl tisíce. Nárůst jejich počtu byl patrný zejména po vstupu do EU, kdy čeští farmáři mohli v rámci společné zemědělské politiky (CAP) začít využívat dotace z Bruselu.
Vyhlášenou kozí biofarmu v Pěnčíně na Jablonecku ohrožuje už druhým rokem sucho. Loni musel její majitel Josef Pulíček vybít část chovu, a pokud se situace nezlepší, bude muset počet koz a ovcí snižovat i letos. Seno mu přitom zbývá už jen na tři týdny.
Už od roku 2021 má platit nová zemědělská politika EU, která zahrnuje i pravidla pro čerpání dotací. Evropská komise navrhuje, aby od toho data přímé dotace z hektaru či zvířete byly zastropovány na šedesáti tisících eur pro jeden zemědělský subjekt.
Čeští zemědělci denně řeší problémy, které si málokterý podnikatel dovede představit. Zápolí nejen s nepříznivým počasím a změnou klimatu, ale i s dotačními podmínkami nebo nezájmem Čechů o jejich produkty.
