Lepší nakládání s odpady a dalšími zdroji je byznysová příležitost, které se ČR musí chopit, zaznělo během diskuze o oběhovém hospodářství, která se zaměřila na Plzeňský kraj.
Biologicky rozložitelný odpad může najít uplatnění v kompostárnách nebo bioplynových stanicích. V Česku ale častěji míří na skládky, a jeho využívání se tak drží na nízké úrovni.
Které potraviny by si lidé při možnosti volby vybrali – dokonalé, méně dokonalé, nebo by nad vzhledem vybrané zeleniny či ovoce neuvažovali? Kolik se podle lidí vyhodí potravin právě z důvodu vzhledových nedokonalostí?
Považuje česká společnost plýtvání potravinami za problém? Jaké důvody nejčastěji vedou k tomu, že jídlo
vyhazujeme? Co nás naopak motivuje k tomu, abychom potravinami neplýtvali? A jak plánování nákupů
ovlivňuje vyhazování potravin?
Pokud by bylo ve všech fázích potravinového řetězce snazší věnovat někomu potřebnému přebytečné jídlo, pomohlo by to snížit plýtvání. Diskutuje se také o tom, jestli je nutné vyznačovat minimální dobu trvanlivosti.
V EU i dalších částech světa se plýtvá potravinami. Podle odborníků nejlépe pomůže vzdělávání spotřebitelů, přispět však mohou i legislativní změny.
V Bruselu dnes byly představeny cíle pro snižování emisí v odvětvích mimo evropský systém emisního obchodování. ČR by měla do roku 2030 snížit emise o 14 % oproti roku 2005.
Oběhové hospodářství zajišťuje, že se neplýtvá omezenými zdroji naší planety. Skládkování v něm nemá co dělat, říká v rozhovoru europoslanec Miroslav Poche (ČSSD), který ve výboru pro průmysl pracuje na návrhu nové směrnice o odpadech. Jak předcházet vzniku odpadů a zabránit například plýtvání s potravinami?
V čem spočívá princip oběhového hospodářství a jak správně vyvážit opatření, aby se veškeré materiály v EU využívaly s co největší účinnosti?
