Zpomalení německé ekonomiky a globální nejistota vzbuzují obavy o budoucí ekonomický vývoj v evropských zemích. Zdá se ale, že to není tak černé, jak někteří analytici a instituce předpokládají. Otázkou spíše je, jestli k recesi nepřispěje právě příliš opatrný přístup.
Do zemí Evropské unie míří čím dál větší podíl českého exportu. V letošním prvním pololetí stoupl podíl Unie na celkovém tuzemském vývozu meziročně o půl procentního bodu na 84,2 procenta. Ještě v letech 2012 a 2013 to bylo 81 procent.
Nový cíl EU – do roku 2030 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 32 %. Čeští ekologové výsledek vítají, ČR se ale podle některých mohla zapojit do konečné dohody víc. České ekonomice to přesto může přinést 1,5 % HDP ročně.
Chybné projekty, které odhalil evropský audit, budou po dobu pozastavení čerpání evropských financí hrazeny z národních zdrojů. Pozastavení se může protáhnout až na několik měsíců. Může se tak oslabit spolupráce mezi firmami a univerzitami či výzkumnými centry.
Spojené státy americké jsou největším světovým dovozcem oceli. Se zavedením cel na dovoz oceli a hliníku hrozí, že exportéři přesměrují své výrobky do Evropy. Toho se obávají české podniky, pro které je EU stěžejním trhem.
Pyrrhovo vítězství evropských institucí, nespokojenost, nedostatečnost. I takové komentáře zaznívají z úst českého byznysu směrem k čerstvé dohodě na směrnici o vysílání pracovníků. Česko však uspělo ve sporu ohledně silniční dopravy. Tu bude řešit speciální legislativa.
Ekonomové a zástupci podniků se obávají snah vyvést Českou republiku z Evropské unie. Z hospodářského hlediska podle nich takový krok nedává smysl.
