Česká vláda ve středu 18. prosince schválila aktualizovaný národní energeticko-klimatický (NKEP), který má určovat českou cestu ke splnění společných evropských cílů do roku 2030 a výhledově i do roku 2050.
Evropská unie chce, aby se podniky více zajímaly o to, s kým a za jakých podmínek obchodují. Firmy tak budou mít nově zodpovědnost za to, jaký dopad má jejich byznys v celém distribučním řetězci, tedy od dodavatelů až po distribuci.
Průmysl se klimatické neutralitě nebrání, potřebuje ale jasně vědět, jaké bude mít navyšování klimatických ambicí dopady. Pokud bude snižování emisí příliš drastické a bez dostatečné podpory, mohl by kvůli tomu ztratit svou globální konkurenceschopnost.
Evropská unie chce do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality a vypouštět jen tolik emisí, kolik je schopna absorbovat. Rok 2050 však není jediným milníkem, ke kterému evropské klimatické ambice směřují. Komise chce upravit také stávající emisní cíle pro rok 2030. Klimatičtí experti to vítají, co ale říká průmysl?
Návrh Evropské komise na změnu ochranných opatření proti dovozu levné oceli ze třetích zemí je likvidační. Nezohledňuje propad poptávky po oceli v Evropské unii kvůli opatřením proti koronaviru. ČTK to dnes sdělil ředitel Ocelářské unie Daniel Urban.
Maximální kompenzace nepřímých nákladů emisních povolenek nebo zavedení uhlíkového příplatku na hranicích EU. Dvě řešení pro udržení konkurenceschopnosti českého i evropského průmyslu při boji proti klimatickým změnám.
Americká cla na ocel a hliník by se českého průmyslu výrazně dotknout neměla. Panují ale obavy z přetížení evropského trhu levnou ocelí především z Číny, ale i z amerických cel na dovoz evropských automobilů. EU v obou případech chystá protiopatření.
Spojené státy americké jsou největším světovým dovozcem oceli. Se zavedením cel na dovoz oceli a hliníku hrozí, že exportéři přesměrují své výrobky do Evropy. Toho se obávají české podniky, pro které je EU stěžejním trhem.
