V dosavadním volebním období jste se do povědomí voličů dostala například díky iniciativě navrhnout vůdkyni běloruské opozice Světlanu Cichanouskou na Sacharovu cenu. Co dalšího se vám během mandátu podařilo?
Když se podívám na své nové působení v zemědělském výboru, za úspěch považuji například to, že po mnoha diskuzích a po velkém tlaku předložila Evropská komise návrh na využití nových genomických technik pro šlechtění zemědělských plodin. Stihla to tak, jak slíbila, tj. ještě v polovině letošního roku a musím uznat, že návrh je dobrý. S kolegy v Evropském parlamentu se chceme pokusit o co nejrychlejší projednání, abychom schválili novou legislativu ještě do konce mandátu. To bych považovala za velký úspěch.
Do doby, než jsem začala v zemědělském výboru působit, jsem o tomto problému vlastně moc nevěděla. Proto jsem byla překvapená ze zjištění, že se do EU dováží miliony tun geneticky modifikované kukuřice a sóji na krmení, zatímco se u nás geneticky modifikovaných plodiny téměř nepěstují. Důvodem je příliš komplikovaná legislativa a také nedůvěra ke GMO. Věda výrazně pokročila a my se nechceme vracet ke GMO. Chceme, aby naši šlechtitelé i zemědělci mohli využít takové techniky, které jsou analogické s konvenčním šlechtěním, jsou stejně bezpečné, ale jsou mnohem rychlejší. Využívání nových genomických technik, tzv. NGTs, podporují vědci a dokazují, že jen urychlujeme to, co v přírodě běžně probíhá. A to je důležité nejen pro zemědělce, ale hlavně pro spotřebitele. Zkrátka nesmí nám ujet vlak a nesmíme připustit, abychom dováželi odolnější kukuřici, brambory nebo zdravější rajčata, místo toho, abychom si je mohli pěstovat na našich polích.
GMO ne, NGT ano. Česko podporuje genomické techniky šlechtění, vítá návrh Komise na rozvolnění pravidel
Někdy je také úspěchem to, když něčemu zabráníme. To je například to obávané, místy až manipulativní označování výživových hodnoty barevnou škálou od zelené po červenou, tzv. NutriScore na potravinách. Toto označování zavádí některé velké, zejména nadnárodní, potravinářské firmy a mají podporu v některých zemích EU, ale nejde zatím o celoevropské nařízení. Vysoce zpracované potraviny, jako jsou různé náhražky živočišných bílkovin, sójové mléko či „umělé maso“, jsou často označeny jako zdravější, tedy zelenou nebo žlutou. Oproti tomu výrobky z masa nebo z mléka jsou označeny jako něco nezdravého nebo málo výživného. Pokud máte rádi čokoládu jako já, tak by vám asi taky vadilo, že NutriScore srovnává nesrovnatelné, tedy výživovou hodnotu čokolády se zeleninou. Komisi jsme dali jasně najevo, že návrh odmítáme a považujeme takový model označování za nepřijatelný. Požádali jsme ji tedy, aby připravila takové označování, které nebude spotřebitele manipulovat. Komise naše argumenty vzala vážně a hledá lepší řešení. To považuji za dobrý zářez v tomto výboru, na kterém jsme spolupracovali společně s dalšími poslanci.
Důležitá je také věc, která se podařila v lidskoprávní oblasti s ohledem na ruskou agresi na Ukrajině. Velmi záhy po prvních útocích na Ukrajinu se ukázalo, že Putin měl zřejmě velmi dobře promyšlenou strategii, jak rusifikovat Ukrajinu. Rusové začali odvážet ukrajinské děti, zejména z okupovaných území a nabízeli jim letní tábory, ale většinou už se z nich děti domů nemohly vrátit. Již v dubnu 2022 prosadil Putin dekrety pro zrychlené adopce. To byl pro mě jasný signál, že se chce na masivní deportace dětí zaměřit. Tady v Evropském parlamentu jsem na to upozornila, viděla jsem v tom velké nebezpečí, deportace – tedy v podstatě kradení dětí z Ukrajiny do Ruska a jejich rusifikace. Podařilo se mi mobilizovat evropskou i světovou veřejnost – zapojilo se OSN, mnoho evropských neziskových organizací, velkou práci na vyhledávání těchto dětí odvádějí ukrajinské organizace. Únosy dětí a změna jejich identity, to byl jeden z hlavních důvodů, proč byl vydán zatykač na Vladimira Putina a Marii Lvovu-Belovu, která je v této věci jeho pravou rukou. To, že se mi podařilo zvednout vlnu zájmu a pomoci těmto dětem, je důležité, ale je to takové smutné vítězství.
Považuji to ale za svůj úděl. Práva dětí jsou něco, co si mě vždycky najde, aniž bych to nějak vyhledávala. „Děti“ jsou těmi nejzranitelnějšími a potřebují ochranu. Jejich bolesti se ke mně nějak dostávají a já se snažím pomáhat různě – někdy stačí, když upozorníte EP, někdy musím jet až do Řecka nebo na Ukrajinu. Nedá mi to.
Některé ukrajinské děti se podařilo z Ruska vrátit. Rusové se tím však příliš chlubit nechtějí, říká Šojdrová
Koalice Spolu má jiné priority, ale společné cíle
Chystáte se i na příští volební období. V červenci jste si ve stranických primárkách odhlasovali kandidátku pro příští volby do EP. Vy jste na kandidátce získala třetí místo za lídrem Tomášem Zdechovským a nováčkem Františkem Talířem. Jste s třetím místem spokojená?
S třetím místem jsem spokojená. Je to stejná pozice, ze které jsem startovala do druhého mandátu. Přála jsem si, aby mezi námi byl nováček, aby bylo jasné, že chceme i nové lidi. Je to důležité také proto, že bych ráda předala někomu novému mé těžce nabyté zkušenosti.
Jednou z hlavních otázek, která se ve spojitosti s KDU-ČSL a eurovolbami opakuje, je, zdali vaše strana bude kandidovat na půdorysu vládní koalice SPOLU. Jaký je váš osobní názor? Jste pro samostatnou kandidaturu KDU-ČSL do EP?
Myslím si, že to, že si tu otázku klademe, je jasným důkazem toho, že situace se vyvíjí a že tu existuje požadavek spojovat. Diskuse se u nás vede velmi intenzivně. Voliči vědí, že KDU-ČSL je v jedné politické frakci s TOP 09. A přirozeně, když jste s někým v tak úzké koaliční spolupráci, se to nabízí i pro volební koalici. Je to logické a myslím, že to byla otázka času, kdy k tomu dospějeme. Vzhledem k tomu, co vidíme kolem nás – například na Slovensku či v Polsku – tak si myslím, že budování koalic pomáhá zvítězit demokratickým stranám, které nevyužívají populismus a extremismus jako politický nástroj. I když máme v programu důraz na jiné priority nebo jiná řešení, tak dlouhodobé cíle máme společné a na tom můžeme stavět naši spolupráci i nabídku pro voliče. Myslím, že to je cesta do budoucna.
I spolupráce s ODS je přirozená z důvodu, že jsme společně kandidovali do Poslanecké sněmovny. A třeba tady v zemědělském výboru (Evropského parlamentu pozn. red.), kde mám kolegyni Vrecionovou (z ODS pozn. red.), velmi dobře spolupracujeme. Tento krok k rozšíření spolupráce i napříč frakcemi není od věci. Hodně se to odvíjí od tlaku, kterému budeme pravděpodobně čelit v rámci předvolební evropské kampaně. Je to hodně strategické rozhodnutí, které nechám na našich předsedech. Já si myslím, že KDU-ČSL i ta koalice bude úspěšná a že jsme schopni voliče s naším programem a naší prací, kterou jsme tady za to období ukázali, oslovit.
A mohla byste prozradit, v jaké fázi se vyjednávání o koalici nacházejí?
KDU-ČSL už má jasné čelo kandidátky. My jsme připraveni na rozhodnutí. Diskuze se na úrovni vedení stran se vedou intenzivně. Podle mého názoru to rozhodnutí dozrává.
A vy už jste zmínila, že společně s TOP 09 sedíte ve společné frakci, tedy v Evropské lidové straně (EPP). Pro ni jsou stejně jako pro vás klíčová zemědělská témata. Myslíte si, že se vám daří udržet si zemědělské voliče?
Myslím, že se nám to daří. Naše ambice je v této oblasti upozornit na to, že nejde jenom o zemědělce. Zemědělství se stává strategickou politikou. Tak jako je jí i bezpečnost a obrana, tak my hovoříme o potravinové bezpečnosti. Tím rozumíme dostatek zdravých a cenově dostupných potravin. Tato strategická priorita zajímá samozřejmě zemědělce – jak toho budou moci dosáhnout, jak jsou schopni se vypořádat s dopady změn klimatu, s dopady všech různých krizí, včetně energetické. Zajímá to ale i nás všechny jako spotřebitele – jestli budeme mít dostatek zdravých dostupných potravin. To je otázka pro každého občana. Zemědělství se opravdu stalo „strategickou zbraní“. EPP tohle pochopila jako první. V zemědělském výboru jsme začali jako první hovořit o potravinové bezpečnosti a já k tomu dodávám i o soběstačnost a nezávislost na dovozu. Právě EPP prosadila tyto diskuse jako prioritní i pro jednání celého Evropského parlamentu.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen pochází z vaší frakce. Během svého projevu o stavu Unie mluvila o tom, že zemědělství a ochrana přírody se nijak nevylučují. Daří se podle vás hledat balanc mezi těmito dvěma oblastmi? Nebo upřednostňujete zemědělce nebo naopak stranu ochránců přírody?
V každé sféře jsou v určitém období různé priority. Společná zemědělská politika byla dlouho budována na konkurenceschopnosti malých rodinných firem. Cíl budovat konkurenceschopnost malých rodinných farem evropského zemědělství zůstává a přidal se k němu cíl hospodařit environmentálně šetrně – tedy lépe pečovat o půdu, vodu, krajinu. Tento cíl se začal zdůrazňovat už v letech 2014/2015, kdy se připravovala nová zemědělská politika. To znamená ještě v době, kdy se vůbec nevědělo o nějakém Green Dealu, ale už bylo jasné, že zemědělské plochy ubývá, mění se klima a například k tzv. dezertifikaci dochází nejen v Africe, ale bohužel i na území Evropy. Zkrátka ubývá zemědělsky obhospodařované půdy. Přibývá klimatických výkyvů, na které musí zemědělství reagovat. A Zelená dohoda směřovala k tomu, aby i zemědělci pomáhali svými postupy bojovat proti klimatickým změnám.
Jenom připomenu, že zhruba 53 procent plochy České republiky zaujímá právě zemědělská půda a 34 procent jsou lesy. Tedy více než 3/4 plochy zaujímá zemědělská a lesnická činnost. Je jasné, že kromě produkce se podílí na změnách klimatu. A my jsme přesvědčeni o tom, že pozitivně, protože absorbuje uhlík, zadržuje vodu a zkrátka zlepšuje klima. Vědci však upozorňují na to, že je tady velká rezerva a že to můžeme dělat efektivněji.
V roce 2019 se řeklo, že zemědělci budou pomáhat v boji proti klimatickým změnám. Všichni jsme tomu rozuměli do chvíle, než vypukla ruská agrese na Ukrajině, která situaci výrazně změnila. Akcelerovala požadavky na změny energetických zdrojů, zdražila základní vstupy, energie a hnojiva, a zkomplikovala vnitřní trh dovozem ukrajinského obilí. Zvýšená obava z budoucnosti ukázala, že zemědělství se nemůže starat jenom o to, jak co dělat lépe a zeleněji, a že na prvním místě musí zůstat produkce.
Šéfka Komise plánuje „strategickou otočku“ v zemědělské politice EU
Nejistota na trhu a obavy o potraviny zvýšily zájem o zemědělství, najednou se ukázalo, jak jsou zemědělci nepostradatelní a jak to mají ale také těžké. Evropské zemědělství si ponechává vysoký standard kvality, ale také vysoký standard pro kvalitu hospodaření z hlediska ochrany půdy, vody a biodiverzity. Tím je myšleno například snižování využívání pesticidů, mikrobiálních látek.
V případě snižování využívání pesticidů říkáme, ano, budeme dál snižovat, pokud budeme mít alternativy. To se ukázalo, diskuzi o glyfosátech, které měly být zakázané od letošního prosince, ale evidentně za ně nemáme náhradu. Do doby, než třeba budeme mít nově vyšlechtěné některé rostliny, anebo náhradu za glyfosáty v nějakých bioherbicidech, nemůžeme uvažovat o zákazu glyfosátu. Ale určitě i nadále budeme zpřísňovat podmínky pro jeho používání, nikdo nechce zbytečně aplikovat herbicidy.
Proto tlačíme, aby nová zemědělská politika – tedy Komise i členské státy – umožnila zemědělcům plnit jejich prioritní roli produkce zdravých potravin. Některá omezení tak považujeme za zbytečně komplikovaná. Myslím si, že celá zemědělská politika by měla být se zemědělci mnohem více projednávána. Osobně věřím, že budou dělat svoji práci tak, aby půdu předali svým potomkům. Chce to pevný evropský rámec, ale tak, aby pravidla umožnila více flexibility pro jednotlivé členské státy za předpokladu, že se plní náročné standardy, ze kterých nechceme polevovat. Myslím si, že by to zjednodušilo byrokracii, která je místy ubíjející.
Nařízení o obnově přírody jsem nakonec podpořila
Sama jste teď vyjmenovala řadu regulací, které navrhla současná Komise, jíž je EPP součástí. Další, silně kontroverzní regulací, bylo v poslední době i například nařízení o ochraně přírody. Vaše frakce EPP se nařízení snažila na poslední chvíli blokovat. Nebojíte se, že přesně kvůli podobným regulacím vám vaši voliči mezi zemědělci prchnou k jiným stranám?
V té, řekněme, blokaci nařízení o obnově přírody jsme byli úspěšní. Dali jsme jasně najevo, že nechceme takovouto všeobsahující normu, která za hlavní oběť určila zemědělskou produkci. Ke stávajícím pěti procentům neprodukční půdy se mělo přidat dalších 10 %, a to už bylo moc. My jsme k tomu přijali pozměňovací návrhy, které byly ve stanovisku Rady. EPP tedy podpořila stanovisko členských států a to bylo v závěrečném hlasování Evropského parlamentu zohledněno. I já jsem nakonec hlasovala pro tento návrh, protože si myslím, že byl přijatelný.
Komise návrh bohužel předložila bez předchozí diskuze se zemědělci, což se samozřejmě zemědělcům nemusí moc líbit. V tom s nimi souhlasím, protože to občas Komise dělá. Podobně jako u již zmíněného NutriScore chtěla Komise předložit návrh, který opravdu nebyl dobře promyšlen. Naštěstí jsou tady další partneři, právě členské státy a Parlament, kteří to mohou zkorigovat. Znovu říkám, že EPP stojí na straně zemědělců, ale stojí také na straně ochrany přírody. V tom, že zemědělství a ochrana přírody nejsou proti sobě, jsem tentokrát s Ursulou von der Leyen souhlasila. Ještě jako studentka jsem se učila pravidlo, že co je ekologické, je také ekonomické. Dobrá péče a produkce, která neškodí přírodě, ale naopak chrání a tvoří krajinu, je ekonomická a udržitelná. To pravidlo platilo a, myslím, platí stále. Když mluvím se zemědělci, tak tomu rozumí. EPP je tou hybnou silou, která myslí na tu budoucnost.
Ursula von der Leyen oznámila, že Komise bude vést strategický dialog se zemědělci. Není ale pozdě? Neměl začít dávno předtím, než představila Komise všechna na opatření pro ozelenění zemědělství?
Von der Leyen reaguje na změnu situace. Kdyby nebyla válka Ruska proti Ukrajině, mohli bychom diskutovat jinak. Válka a její dopady odkrývají to, co je jinak málo viditelné – věci vnímáme mnohem citlivěji. Je dobře, že Ursula von der Leyen slyší hlasy těch zemědělců, kteří se ptají, co od nás vlastně společnost očekává. A myslím, že ona řekla jasně, že prioritou je produkce potravin. A že není v rozporu s ochranou přírody, že si musí naslouchat. Příprava na nové programové období v roce 2027 začne hned na začátku po volbách. Čili máme ani ne rok do voleb, a to je přesně to období, kdy bychom měli říkat voličům, co je čeká, co jim nabízíme. A jak se postavíme k téhle výzvě, jak se strategicky starat o zemědělství a ochranu přírody. Je to dobrá chvíle říct, že musíme mnohem víc mluvit se zemědělci a znát jejich názor a spolu s nimi tu strategii připravovat. Vadilo mi, že Green Deal a zejména strategie Farm to Fork – Od zemědělce na stůl – byla připravena pro zemědělce, ale evidentně bez diskuze s nimi. To byla velká chyba celé strategie. Kdyby se diskutovala se zemědělci, byla by napsaná srozumitelněji a zohlednila by jejich obavy a jejich očekávání.
Vy jste sama zmínila, že nejen vám, ale i Komisi končí mandát. Do konce volebního období se čeká, že Komise ještě zveřejní návrh o udržitelných potravinových systémech. Co od něj čekáte?
Upřímně zas tolik nečekám. Já myslím, že není potřeba předkládat novou legislativu. Teď je potřeba dobře zpracovat legislativu, kterou máme na stole. Nevydávala bych teď nové dokumenty. Udržitelné potravinové řetězce jsou něco jako udržitelné zemědělství. Někdo očekává, že tím zkrotíme velké obchodní řetězce. Pokud by se to podařilo, bylo by to dobré. Ale já si myslím, že i teď máme rozpracovanou řadu dokumentů, které potřebujeme, aby zemědělci měli nástroje na to, aby mohli využívat programy společné zemědělské politiky. Teď bychom měli spíš odstraňovat byrokratické bariéry, zjednodušovat všechny ty procesy.
Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslankyně Michaely Šojdrové (Evropská lidová strana). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.