Snížení emisí v zemědělství vyžaduje masivní investice, upozorňuje Světová banka

Pokud chce svět snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o polovinu a do roku 2050 pak dosáhnout klimatické neutrality, investice do snižování emisí v zemědělsko-potravinářském sektoru budou muset být 18krát vyšší než dnes a měly by dosáhnout přibližně 240 miliard eur ročně. Vyplývá to z nové zprávy Světové banky. Zpráva popisuje situaci v zemědělsko-potravinářském sektoru, který se na celosvětových emisích skleníkových plynů podílí téměř třetinou. Experti jej přitom označují jako „nevyužitý zdroj“ opatření v oblasti změny klimatu. „V současné době se do snižování emisí v zemědělsko-potravinářském sektoru investuje příliš málo peněz,“ píše se ve zprávě s tím, že roční investice by se měly zvýšit „odhadem osmnáctkrát“, aby dosáhly přibližně 240 miliard eur ročně. Cílem EU je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti úrovni z roku 1990 a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. K podobným cílům se postupně zavazují i další země světa. Studie říká, že největší potenciál ke snížení emisí v potravinových systémech v zemích s vysokými příjmy tkví v přechodu na nízkoemisní zdroje energie. Další příležitosti spočívá ve snížení poptávky po emisně náročných potravinách prostřednictvím cen a v poskytnutí finanční pomoci ostatním zemím na podporu jejich transformace. „Potravinářský průmysl dosahuje nejpomalejšího pokroku v oblasti energetické účinnosti ze všech hospodářských odvětví,“ upozorňuje zpráva a vyzývá země, aby se více snažily podporovat obnovitelné zdroje energie v zemědělsko-potravinářském systému. Na podobná úskalí upozorňuje i lednová zpráva Evropského vědeckého poradního výboru pro změnu klimatu (ESABCC). Ten uvádí, že politiky EU nedosahují cílů bloku v oblasti klimatu, a vyzývá k zavedení systému zdanění emisí uhlíku. Současný trh EU s uhlíkem, systém obchodování s emisemi (ETS), zemědělství nezahrnuje.

Udržitelné stravování

Studie Světové banky poukázala také na to, že zatímco země se středními příjmy jsou největšími přispěvateli ke globálním emisím ze zemědělsko-potravinářského systému, nejvyšší emise na osobu jsou v zemích s vysokými příjmy. Podle autorů je to způsobeno „velkou spotřebou masa a mléčných výrobků“ a nárůstem dopravy, zpracování a balení potravin. Aby se tento trend zvrátil, vyzvala zpráva ke změně dotační politiky a přesunu finanční podpory od červeného masa a mléčných výrobků „směrem k potravinám s nízkými emisemi, jako je drůbež nebo ovoce a zelenina“.

Pozor na rostoucí ceny

Autoři také varovali před možnými krátkodobými riziky – například narušením trhu práce a dodávek potravin, a to pokud se přechod na nízkoemisní zemědělsko-potravinářský sektor neprovede „opatrně“. „Systémy stanovování cen za emise by ze své podstaty zvýšily ceny potravin s vysokými emisemi, což by neúměrně postihlo rodiny s nízkými příjmy,“ uvádí se ve zprávě. Studie však zdůrazňuje, že náklady spojené s nečinností převažují nad potenciálními ekonomickými a sociálními překážkami. „Nečinnost by přinesla nejen ztrátu pracovních míst a narušení dodávek potravin, ale také by znemožnila život na naší planetě,“ uzavírají experti Světové banky.