Začátkem listopadu 2004 byla uveřejněna dlouho očekávaná zpráva skupiny předních odborníků. Tu Evropská komise požádala, aby pro zasedání Evropské rady na jaře 2005 připravila rozbor dosaženého stavu Lisabonské strategie s návrhy na další postup. Tento úkol skupina vedená bývalým nizozemským předsedou vlády Wim Kokem splnila.
Analýza se zaměřuje na slabá místa Lisabonské strategie, která spočívají v přílišném spoléhání se na společné řešení problémů. Autor upozorňuje na nutnost provést zásadní reformy doma na národních úrovních. To se týká i České republiky.
Analýza vysvětluje výhody a rizika rychlého přijetí měny a poukazuje na rizika spojená s výrazným zpožděním v přijetí společné měny za ostatními tranzitivními ekonomikami. V druhé části se pak autor zaměřuje na zásadní makroekonomický problém ČR, kterým je špatný stav veřejných financí.
Výzkum a vývoj jsou v poslední době poměrně často skloňovanými výrazy, a to především v souvislosti s dohady ohledně nastavení nového systému přidělování státních dotací jednotlivým výzkumným ústavům a vědeckým společnostem. Součástí diskusí je rovněž polemika, zda by věda a výzkum neměly být více provázané s ostatními sektory české ekonomiky. V zahraničí je takto nastavený systém běžným standardem a výzkumné záměry jsou financované nejen ze státních peněz, ale i ze soukromých zdrojů.
Německo hledá řešení špatné ekonomické situace. Musí proto provést zásadní změny. Spolková vláda se zatím pokusila o návrh reformy veřejných financí, důchodového systému a zdravotního pojištění. Na trhu práce ale tvrdě naráží na odpor odborových svazů, které jakékoli změny odmítají a razí ve svých požadavcích naprosto opačný směr než vláda. V konečném důsledku odbory svou fundamentální pozicí Německo oslabují a odrazují tak i investory. Vliv německých odborových svazů není srovnatelný s žádným jiným evropským státem.
