Reportáž z Turówa: Jak se žije na okraji uhelného kráteru?

Turów vyrábí přibližně 7 procent polské energie a zaměstnává tisíce lidí. Zejména těch z blízkého města Bogatynie. Pro obyvatele na české straně hranice však přináší výhradně negativa – ztrátu vody, ničení krajiny i znehodnocování nemovitostí obyvatel v bezprostřední blízkosti. Jak situace na místě mezi místními vypadá, se na místo vydaly zmapovat česká a polská redakce EURACTIV.

Areál vlastněný polskou energetickou skupinou (PGE) se stal centrem sporu mezi Prahou a Varšavou již před několika lety. Češi volali po uzavření dolu kvůli jeho vlivu na krajinu i lidi žijící bezprostředně v pohraničí. Poláci požadavku nevyhověli – a nezměnili názor ani ve chvíli, kdy Soudní dvůr Evropské unie rozhodl o předběžném opatření ve prospěch Čechů a nařídil Polsku těžbu zastavit.

Zvratem se stalo podepsání smlouvy mezi českou a polskou stranou, které nečekaně přišlo v únoru loňského roku. Spolu s ním tak Praha stáhla svou žalobu, a namísto toho sáhla po jistém kompromisu. Výměnou za lepší monitoring dopadů dolu na životní prostředí – tedy přístup k informacím – a finančním kompenzacím pro postižené obce.

Tváří v tvář klimatickým změnám, intenzivnějším suchům i postupně se blížící energetické transformaci však visí nad budoucností Turówa, přilehlých obcí i jejich obyvateli řada otazníků.

Bogatynia, město patřící PGE

Zatímco při pohledu na jednu stranu od silnice se případný návštěvník pohraničních obcí Liberecka může kochat pohledem na vlnící se linii Lužických hor a pro Česko až netypickými malými políčky, na druhé straně cesty se nabízí pohled do vytěženého kráteru.

Jeho rozměr by nemusel působit tak ohromně, kdyby se na jeho značně vzdáleném konci netyčily chladicí věže turówské elektrárny. Z těch líně stoupá bílý kouř a vítr jej pozvolna unáší směrem na východ, přes polské městečko Bogatynia a pak dál směrem na český Frýdlant. Z druhé strany do polské měsíční krajiny zase shlíží Německo.

Právě pod komíny Turówa, mezi Českem a Německem, pulzuje život polského pohraničí.

Bogatynia je malé průmyslové město s necelými 20 tisíci obyvateli. Jeho historická část je poměrně malá a tvoří ji víceméně jen pár roubených chalup. I tak se tu však daří kulturnímu životu – město má hned několik menších kulturních center jako knihovna a kulturní dům.

Industriální charakter města naopak zdůrazňují názvy ulic, sem tam procházející pracovníci v hornických uniformách nebo horkovodní potrubí, které se táhne podél ulic. Teplou vodu zajišťuje, stejně jako mnoho dalších aspektů každodenního života, elektrárna PGE.

Okamžikem, kdy město nejvíce ožilo a upoutalo na sebe pozornost celého Polska, se stal sjezd pravicové strany Právo a spravedlnost (PiS), která použila město jako symbol své svaté války proti Evropské unii.

Přestože na české straně je téma Turówa a jeho další existence poměrně živé, Poláci o něm příliš mluvit nechtějí. A nechtějí příliš mluvit ani s Čechy, se kterými jsou vztahy v některých ohledech lehce napjaté. Vypovídá o tom například jedna z Bogatyňských hospod, která podle zákaznických recenzí na Google mapách Čechy vůbec neobsluhuje. Obyvatelé Bogatynie pak poukazují na skutečnost, že Češi patří mezi časté návštěvníky polských supermarketů a v minulosti měli na svědomí vykoupení prakticky celého sortimentu.

Přeshraniční vztahy však přeci jen zcela zpřetrhané nejsou. „Funguje mezi námi (českou a polskou stranou – pozn. red.) regionální přeshraniční spolupráce,“ uvedl na dotaz zaměstnanec kulturního centra. „Pořádáme například cyklické akce jako přehlídku práce chráněných dílen, pěvecký festival nebo třeba společné přeshraniční festivaly.“ Mnoho z podobných akcí v Bogatyni přitom spolufinancuje právě PGE.

Milan Starec: Smlouva o Turówu se v téhle podobě neměla podepsat, naši vodu neochrání

„Až za mnoho let“

Na otázku o budoucnosti města však obyvatelé klidně odpovídají, že se nebojí. Důl a elektrárna, které poskytují práci většině občanů Bogatynie, se ještě roky neuzavřou.

O tom, jak dlouhou dobu to přesně bude a kdy se pára nad turówskými komíny definitivně vytratí, místní přemýšlí poměrně jednoznačně. „Za mnoho let,“ okomentovala pracovnice místní knihovny. „Přesně v to doufáme, že důl se zavře až za mnoho let. Kromě toho na to nemyslíme, snažíme se dívat na svět pozitivně,“ zdůraznila.

Se stejným dotazem se redakce obrátila i na odborové svazy, kterých v oblasti působí hned několik. Odpověď ale nepřišla, pro média se na toto téma svazy vyjadřovat vůbec nechtěly, stejně jako zástupci bogatyňské radnice. Jak okomentoval jeden z mužů podílejících se na práci odborů, radnice i odborové svazy prý dostaly „seshora“ zákaz o dole Turów s médii mluvit.

O dolu se však na polské straně nechtějí bavit i další. Do doby vydání článku například nedorazilo oficiální vyjádření několikrát upomínané společnosti PGE.

Jaký význam pro místní komplex Turów má, popsal bývalý zaměstnanec elektrárny. Připustil, že lidé, které PGE zaměstnává, zůstávají v Bogatynii, zatímco jiní se často rozhodnou město opustit. On sám v Bogatyni plánuje strávit důchod, zatímco jeho syn našel práci v dole.

Muž na základě vlastních zkušeností odhadl, že práce dolu a elektrárny pohání místní průmysl a je přímým či nepřímým zdrojem zaměstnání pro zhruba 60–70 tisíc lidí. Skutečný počet zaměstnanců areálu Turów je však zhruba 3 600 – 1 190 z nich přitom do roku 2030 podle informací EURACTIV.com odejde do důchodu.

Samotná PGE si přitom rétoricky bere na bedra celý region. Podle jejích webových stránek je na fungování komplexu existenčně závislý každý pracovník, a spolu s ním senioři i děti s ním příbuzní. V celém řetězci zaměstnání je jistě angažovaná dlouhá řada lidí, ale vzhledem k tomu, že celý region má zhruba 89 000 obyvatel, včetně dětí a důchodců, je to číslo rozhodně daleko od pravdy.

Práce pro PGE je podle muže velmi výhodná. Mzdy dělníků jsou vysoké a společnost navíc nabízí svým zaměstnancům řadu různých výhod. Jak přitom vyšlo najevo z dalších rozhovorů, PGE stále nabírá zaměstnance – a pokud někdo má zájem pro elektrárnu nebo důl pracovat, má otevřenou náruč.

Důl a elektrárna se podle jeho názoru v dohledné době nezavřou, nebo přinejmenším určitě ne v příštích desetiletích. Bude to však záviset na výsledcích nadcházejících parlamentních voleb, zdůraznil a naznačil, že sám je voličem PiS, která další činnost Turówa dříve bránila.

Ne všichni z Bogatynie však sdílí stejný postoj. Některé z nich naopak rozčílilo, když si vládní PiS vybrala jejich město za svůj krátkodobý politický tábor. Spor s Českem pak někteří z místních vnímají jako výsledek politické neschopnosti vládní strany.

Ztráta vody, hluk a kráter za domem

O neschopnosti vlastní vlády přinést výsledky však pochybuje i řada lidí v Česku. Zatímco čeští představitelé prezentují urovnání sporu dohodou jako vítězství – a stejně tak kladně vyhodnocenou funkčnost podzemní bariéry, která má bránit odtoku vody z českého území do dolu, lidé z blízkých obcí volají, že dosavadní postup mnoho dobrého nepřinesl.

Sliboval především přístup k informacím o dopadech těžby na životní prostředí, ale také peníze na urovnání sporu i stavbu různých opatření, která by měla bezprostřední vlivy dolu na Liberečany mírnit. Od stavby podzemní stěny přes vystavění protihlukového valu po dostavu vodovodů do obcí, které dosud spoléhaly výhradně na vlastní studny.

„Voda pořád ubývá, je jí rok od roku míň a míň. Nikdo k nám pořádně nechce jezdit, protože se bojí, že nám dojde voda. Je to nepříjemné, protože nevíme, co bude,“ okomentoval pro redakci opřený o branku před domem Kamil Kronus, obyvatel Václavic.

Opomenuté ale kromě kontrolních míst při měření hladiny podzemní vody zůstávají i jiné aspekty vlivu dolu. „Už jenom to, jak destruovaná je krajina bezprostředně vedle nás. Vyjedete na sebemenší kopec a vidíte třicetikilometrovou důlní jámu. To prostě má spoustu vlivů – třeba na hodnotu majetků,“ popsal Milan Starec ze Sousedského spolku Uhelná.

„Kdo vám koupí dům, ve kterém není voda?“ ptal se řečnicky Kronus. Pro místní tak podle jejich vlastních slov často ani není možné se z místa odstěhovat, když významnou část svých financí investovali do svých nemovitostí.

Místní zároveň zpochybňují budoucnost dostavby vodovodů, na které podle Starce není dostatek peněz. Prostředky sice přinesla česko-polská dohoda, ale podle zastaralých odhadů. „Je zodpovědnost kraje, že nebyl schopen vyčíslit na základě aktuálních údajů. Kompenzace požadované vyčíslili na základě dat z roku 2015. To je to, co od začátku kritizujeme. Celé to postavili tak, že jednoduše získáme kompenzace, a tím jako je problém vyřešený. Ale nebyli schopní ty kompenzace ani nastavit v odpovídající výši,“ poukazuje.

Nepříjemný však pro místní je i hluk, který se z dálky podobá zvuku projíždějících aut. „Daleko horší je to přes den, kdy chcete vylézt na ven a slyšet zpívat ptáky nebo akorát kohouta, a místo toho slyšíte hučení rypadel,“ dodal Starec. Hluk by nyní měl odstínit zemní val, kolem kterého se ještě v polovině srpna, kdy redakce místo navštívila, čile proháněly bagry.

Naopak v noci pak místním vadí světlo z Bogatyňských skleníků, které v noci nad městem tlumeně září. Hluk a světlo jsou ostatně každodenní realitou i pro polské obyvatele Bogatynie – těm však na rozdíl od Čechů přináší i nějaká relativní pozitiva. Podle vyjádření polského ministerstva životního prostředí, které redakci zaslalo e-mailem, však důl všechny polské limity splňuje.

Podzemní a funkční, nebo jen kouřová clona?

Při hodnocení dopadů dolu se podle řady místních veškerá pozornost soustředí na to, zda vybudovanou těsnící stěnou do dolu proniká, nebo neproniká z české strany voda, ale zcela ignoruje jiné kontrolní body, kde dochází k měření a z jejichž hodnot by se dalo vycházet.

„Dohoda sleduje vrty, které jsou podél bariéry. Ta sice má chránit vodu na české straně – ale byla vybudovaná s původním záměrem ochránit důl před přitékající vodou, neměla bránit české území,“ uvedla Anna Kšírová, lékařka, liberecká zastupitelka a zakladatelka iniciativy Rodiče za klima Liberec. Namísto toho, aby se tak vyhodnocovala i další místa na české straně a zajistila objektivitu měření, dohoda zůstala u zohlednění pouhé části dat.

Na tvrzení, že „plná funkčnost stěny neochrání vodu na českém území“ odpovídá ministerstvo životního prostředí (MŽP) spolu s Českou geologickou službou podle Dominiky Pospíšilové z tiskového oddělení MŽP opakovaně.

„Kdy a zda se vliv projeví i na českém území, není možné teď stanovit. Z pohledu vlivu dolu Turów na české území se stala fatální chyba v 80. letech, kdy Polsko přetěžilo takzvaný poludńový zlom, což způsobilo pokles hladiny podzemní vody v hlubinných vrstvách o 50 metrů do roku 1991,“ popsala. Právě proto podle Pospíšilové přistoupila polská strana k vybudování podzemní bariéry, která vede přes místa, kam se do dolu dostávala podzemní voda.

„Hladiny podzemní vody klesají čtyřicet let, v každém případě jejich nárůst bude pozvolný, a na vzdálenějších vrtech, tedy i na českém území, se projeví se zpožděním. Nelze tedy očekávat, že se hladiny výrazně navýší za jeden rok,“ argumentuje ministerstvo.

I podle místních zastupitelů představovalo uzavření dohody jediné možné řešení, které mělo naději přinést v dohledné době konkrétní výsledky.

„Poprvé v historii těžby uhlí v Turówě měří kontinuálně prašnost, měří se tam hluk v souladu s českými normami – ne s polskými, které jsou méně přísné. Měří se také sedání terénu, zase věc, která se nikdy neřešila a instalují se na první objekty měřicí soupravy, které budou kontrolovat, jestli některé domy nepraskají,“ odpověděl při setkání v Liberci na interpretovaný dotaz redakce hejtman Libereckého kraje Martin Půta (STAN).

Jaké právo mají lidé z Libereckého kraje promlouvat do toho, co se děje několik stovek metrů za hranicí polského území, však souvisí i s již zmíněnou otázkou energetické bezpečnosti a autonomie Polska. Jak podotkl Dan Ramzer, starosta města Frýdlant za ODS, Česko by Polsku nemělo mluvit do jeho plánů o energetické bezpečnosti.

„Když Polsko pracuje na tom, že se chce zabezpečit svoji energetickou soběstačnost, tak si myslím, že to je naprosto legitimní,“ popsal pro redakci, zatímco se rozezněla zvonkohra frýdlantské radnice, značící jednu hodinu. Podle jeho slov by česká strana zároveň neměla opomíjet, jaký význam Turów jako zaměstnavatel pro místní má a co pro polskou oblast znamená.

Radní Libereckého kraje pro životní prostředí a zemědělství Václav Židek (Piráti, Greens/EFA) zároveň při setkání na krajském úřadě zdůraznil, že úbytek vody není výhradně lokálním jevem, ale potýká se s ním řada míst v Česku.

„Když budeme hodnotit jen ty vody, které jsou podpovrchové a které využívají klasické studny, tak to je celorepublikový fenomén. Česká geologická služba aktuálně připravuje studii, která by měla být hotová zhruba za rok a kde průběžně vychází, že tenhle vývoj podpovrchových vod je stejný třeba v Brdech – kde prostě žádná průmyslová činnost prakticky není,“ popsal.

Konec uhlí přijde – dříve, nebo později

Budoucnosti lidí v Bogatynie tak nepředstavuje oříšek jen pro polskou stranu. Přestože na té české jsou dopady na nejbližší okolí dolu těmi nejviditelnějšími, nad Bogatyniou i přilehlými oblastmi stále visí otázka nevyhnutelného přerodu kraje a způsobu, jakým v něm lidé pracují a žijí.

„Jestli se tam teď ještě bude těžit uhlí, tak to bude dál oddalovat to, k čemu nakonec stejně dojde. Tedy že dojde uhlí, že tam ti lidé o práci stejně přijdou, a že přijdou o prostředky, které nyní jsou k dispozici, aby ten region celý proměnili,“ popsala Kšírová.

Zatímco do jiných regionů, které z velké části v minulostí nebo i současné době závisely na těžbě, proudí peníze z evropského Fondu spravedlivé transformace, Zhořelecký region, v němž se Turów nachází, se dotací nedočká. Důvodem je právě jeho plánované pokračování v činnosti do roku 2044.

Proměna by přitom měla nastat se vším, co s transformací souvisí – to znamená jak z hlediska zaměstnání a jeho dostupnosti, tak z hlediska energetiky a dostupnosti zdrojů. A to ještě před rokem 2030.

„Byla obrovská příležitost pro nějakou přeshraniční spolupráci České republiky, Německa a Polska na transformaci toho celého regionu, kdy to mohlo posílit vazby regionu. (…) Ale místo toho jsme zachovali ten nevyhovující stav a zaprodali jsme životní prostředí svoje, Německa i Polska ve prospěch politických zájmů současné polských a českých vládních stran,“ dodala.

S tím souhlasí radní Židek. „Je to problém Bogatynie – a problém jak Žitavy, tak Frýdlantska nebo Hrádecka, to se nedá oddělit. Takže v okamžiku, když oni nezvládnou transformaci, tak dojde k tomu, že případné sociální problémy, velká nezaměstnanost se automaticky se budou překlápět zčásti i k nám anebo do Německa,“ popsal.

Stejně jako se existence Turówa napíná do zdánlivě daleké budoucnosti, hejtman Půta připomíná i jeho relativně dlouhou historii. S nutným soužitím s dolem proto podle něj měla řada místních například při pořizování svých domů počítat.

„Těží se tam už 80 roků a těžilo se tam i předtím, než se tam někteří lidé v minulých letech přistěhovali. A oni moc dobře věděli, že se stěhují do lokality, kde se těží hnědé uhlí a kde je elektrárna,“ připomenul Půta.

Přestože je situace „na papíře“ uzavřená, v myslích řady Liberečanů se stále jedná o otevřenou ránu. Definitivní řešení a úplné smíření o Turów proto čeká až na budoucí roky a desetiletí. Nedaleko od Hrádecka i polské Bogatynie leží Trojmezí – místo, kde se v jednom schází česká, polská i německá hranice. Nezbývá než věřit, že se jednou stejným způsobem potká i vzájemné pochopení jednotlivých států. Jak na úrovni vládních představitelů, tak lidí, kteří zde žijí.

Kauza Turów uzavřena? Pro obce nikoliv. Stěna, která je měla chránit před úbytkem vody, pozitivní efekt zatím nemá