Spolupráce s rakouskou a německou záchrannou službou funguje skvěle, zatím se ale bohužel nedaří dohodnout s Polskem, říká šéf asociace zdravotních záchranných služeb Marek Slabý. V Česku se podle něj musí financování záchranné služby upravit tak, aby příliš velké břímě neleželo na krajích.Lékař a senátor Marek Slabý působí v horní komoře Parlamentu ČR od roku 2022. Zároveň je ředitelem Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje a prezidentem Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR. Rozhovor vznikl při příležitosti debaty o přeshraniční spolupráci, kterou v Českých Velenicích uspořádal v březnu server EURACTIV.cz. Článek původně vyšel v jihočeských mutacích Deníku.V česko-rakouském příhraničí dobře funguje přeshraniční zdravotní péče. Jak v tomto ohledu pracuje záchranka? Jsou chvíle, kdy vyrážíte i za hranice k sousedům?Na úvod si asi musíme říct, že česko-rakouskou hranicí se myslí hranice s Jihomoravským a stejně tak Jihočeským krajem. Podmínky jsou tam velmi podobné, ale trochu rozlišné. V Jihomoravském kraji je přeshraniční aktivita velmi intenzivní, a to i kvůli tomu, že kraj má hranici s Dolním Rakouskem poměrně dlouhou a jedná se o poměrně hustě osídlená území s několika většími zdravotnickými zařízeními na obou stranách hranice, která vzájemně spolupracují. Pokud vím, spolupráce tam probíhá velmi plynule a dochází i k výměně pacientů mezi zdravotnickými zařízeními.
V Jihočeském kraji se jedná především o záchrannou službu a oblast města Gmünd, kde bych řekl, že naše spolupráce s Rakouskem je excelentní. Kdykoliv jedna nebo druhá strana potřebuje, aby jejich posádky zasáhly, tak k tomu bez problémů dojde, protože jsme propojení operačními středisky. Takovou spolupráci ostatně má i Jihomoravský kraj, existuje i společný projekt zaměřený na propojení operačních středisek, kam spadá i Vysočina.
Myslím si, že spolupráce záchranné služby, tedy pozemní i letecké, funguje velice dobře, byť se výjezdy za hranice naštěstí dějí poměrně zřídka. Říkám naštěstí, protože zásah druhé strany potřebujete ve chvílích, kdy nemáte k dispozici dostatek vlastních sil a prostředků. Může jít například o velké dopravní nehody autobusů nebo vlaků. I to už jsme několikrát absolvovali naostro. Odhaduji, že v loňském roce, především s Dolním Rakouskem, k takové spolupráci došlo asi pětkrát. Buďme ale rádi, že to není častěji, protože se jedná o záchrannou službu, kdy je přímo ohrožen život nebo zdraví – nejde o běžnou zdravotní péči. V menší míře probíhá spolupráce i s Horním Rakouskem, což odpovídá samozřejmě délce hranice, řídkému osídlení na obou stranách a počtu hraničních přechodů.
Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje © web Marka Slabého
V rámci přeshraniční spolupráce jde především o to, abychom se s rakouskými kolegy byli schopní domluvit na tom, kde pacient je, jakou potřebuje péči a kam bude směřován. Záchranná služba by pacienta totiž měla dopravit do místa definitivního ošetření, abychom si jej kaskádovitě nepředávali z jednoho zdravotnického zařízení do druhého nebo z jedné sanity do druhé. To jsme si, myslím, na různých setkáních s rakouskou stranou dostatečně vyjasnili, takže spolupráce je rozhodně smysluplná a dostatečně praktická.
Věřím tomu, že občané v příhraničí nebo turisté, o které se jedná nejčastěji, nemusejí mít obavy, že by nedošlo ke včasnému zásahu. V případě, kdy je například rakouský turista 200 metrů za hranicemi v Česku na kole, tak není problém ani přímo aktivovat výjezdovou základnu rakouské záchranky a zajistit tak přímý transport na rakouské území. Stejně tak ale v situaci, kdy má rakouský občan na českém území infarkt, ho nebudeme nesmyslně směřovat do 200 kilometrů vzdáleného Hornu, ale odvezeme ho do kardiocentra v Českých Budějovicích.
Zmiňoval jste propojení záchranných složek z různých regionů přes zdravotnická operační střediska. Jak to přesně funguje?Zdravotnická operační střediska, tedy lidově dispečinky, jsou propojeny speciálním softwarem. Ten umožňuje vidět, kde jsou jaké síly a prostředky, a jestli jsou obsazené, nebo ne. Tato spolupráce funguje už více let, ale v roce 2021 se realizoval projekt „Společně ke zdraví“ v rámci EU programu Interreg, do kterého se zapojila linka 144 na rakouské straně a na české záchranné složky z Jihomoravského a Jihočeského kraje a z Vysočiny. V současné chvíli se tedy tyto regiony nemají problém domluvit a „vidí“ na svoje záchranné kapacity.
Jak se připravujete na situace, kdy jsou při vážných nehodách či katastrofách opravdu potřeba záchranáři z Česka i Rakouska?Máme za sebou už několik společných rakousko-českých cvičení a společných simulovaných zásahů, například u nehody autobusu s mnoha raněnými. Máme za sebou i řadu společných ostrých zásahů. Zároveň se potkáváme i na různých společenských akcích, takže přeshraniční prostředí všichni známe.
Určitě by se ale hodilo třeba v příštím roce uspořádat další lokální cvičení, které by jednak sloužilo k tomu, abychom si zopakovali, jaké má kdo postupy a vybavení, a jednak k tomu, aby se záchranáři navzájem uviděli. Vyzkouší si na sebe mluvit v klidu a bez stresu překonávat jazykovou bariéru. Ono se to zdá nedůležité, protože všichni jsme profesionálové a nemáme obavy z toho, že bychom různé situace neuměli vyřešit, ale potřebujeme se naučit vzájemný kontakt a spolupráci. Je potřeba to opakovat, protože se nám v průběhu času mění posádky i technika. Cvičení je na tohle ideální, a už jedno takové další s kolegy z Gmündu plánujeme. Kdyby na to byly k dispozici nějaké prostředky, tak jenom dobře, ale zvládneme to určitě i vlastními silami.
České zdravotnictví je díky fondům EU silnější, nemocnicím pomáhají i s úsporou energií
Zaseklá jednání s Polskem
Jako prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR máte určitě přehled o situaci v celé ČR a sousedních regionech. Jak dobře tedy funguje spolupráce s dalšími zeměmi?Nejstarší smlouva o přeshraniční spolupráci na mezistátní úrovni byla uzavřena se Spolkovou republikou Německo a teprve potom, tuším v roce 2016, s Rakouskem. Smlouva s Německem se teď opět dostala do povědomí, protože kolegové z Německa ji chtějí nějakým způsobem modifikovat. Tam jde totiž o to, že na mezistátní smlouvu navazují místní ujednání mezi kraji a sousedící zemí, podobně jako je tomu s Rakouskem, a v případě Polska sousedící župou.
Musím říct, že co se týče krajů sousedících s Německem, tak tam ta spolupráce probíhá velice dobře a intenzivně, je tam řada přeshraničních programů, které organizuje Evropská unie nebo přímo spolkové země. Záchranka přechází hranice mezi Bavorskem na jedné a Karlovarským a Plzeňským krajem na druhé straně poměrně často. Stejně jako tady u nás jsou také tam propojená operační střediska a naprosto bezproblémově komunikují.
Dalším sousedem je Slovensko, kde v současné době dochází k velmi intenzivním jednáním o uzavření mezistátní dohody, která po dlouhá léta, z mně celkem nepochopitelných důvodů, nebyla uzavřena. S německy mluvícími sousedy jsme dohody měli dávno a s nejbližším sousedem nikoliv, i když ta spolupráce „podprahově“ probíhá už dnes.
Překvapivě nejobtížnější je situace s Polskem. Proběhla celá řada jednání, ale pořád se nedaří smlouvu uzavřít. Zájem Moravskoslezského, Olomouckého nebo Královéhradeckého kraje je přitom velký. Poslední jmenovaný kraj má problém například se Sněžkou a celou oblastí Krkonoš, která je hojně navštěvována turisty z obou zemí. Když bude turista zraněný 20 metrů za hranicí, tak my bychom ji vlastně neměli vůbec překročit a ošetřit ho, přestože naše posádka je na místě. To je samozřejmě absurdní. Zájem z české strany zlepšit tuto situaci je opravdu velký, i Poláci ho mají, ale bez mezistátní smlouvy se nikam nepohneme. Nevím, jestli je problém administrativní nebo politický. V Senátu jsem inicioval usnesení zdravotního výboru, aby se vláda na nejbližším setkání s polskou stranou pokusila toto téma opět zvednout, protože ani intenzivní snahy ministerstva zdravotnictví nestačí.
Finanční zátěž leží hlavně na krajích
Jako senátor máte možnost z politické úrovně leccos ovlivnit, jste místopředsedou senátního podvýboru pro vnitřní bezpečnost a integrovaný záchranný systém. Kde v legislativě vidíte problémy? Na čem konkrétně pracujete?Senát není úplně ten, kdo by měl přímo řešit problematiku záchranných složek. Nicméně pokud bych byl konkrétní, tak poslední návrh zákona, který jsme řešili a u kterého jsem byl shodou okolností zpravodajem, bylo snížení věku odchodu do důchodu pro záchranáře. To byl velice diskutovaný zákon, a já jsem se účastnil jeho příprav už někdy od roku 2014, tedy ještě mimo Parlament. Nakonec se to podařilo a zákon byl schválen. Předpokládám, že do Parlamentu se v nejbližší době dostane i řada novelizací zákonů upravujících systém vzdělávání zdravotnických pracovníků.
Pokud jde přímo o přeshraniční spolupráci, a nejen o ni, tak nás určitě čeká debata o financování záchranných složek. Hasiči a policie jsou totiž financovaní výhradně z rozpočtu ministerstva vnitra, ale záchranné služby mají vícezdrojové financování – zdravotní pojištění, kraje a ministerstvo zdravotnictví. V současné době největší část financování nesou kraje. My už jsme vloni s Asociací krajů ČR a jejím předsedou Martinem Kubou vstoupili do jednání se zdravotními pojišťovnami. Došlo k vytvoření speciálního kódu, který umožňuje navýšit příspěvek zdravotních pojišťoven tak, aby kraje skutečně neplatily více než 60 % veškerých nákladů na záchranné služby. Budeme pracovat na tom, aby to mezi kraji a pojišťovnami bylo vyrovnané.
Pomalu se také blíží rok 2028, kdy se musí vybrat nový provozovatel letecké záchranné služby, kterou na základě zákona financuje ministerstvo zdravotnictví. V současné době už vznikají odborné komise a přípravné orgány pro vypsání tendru, a řeší se jeho parametry a možná státní účast. Je tedy pravděpodobné, že se k problematice bude nějakým způsobem vyjadřovat i Parlament.
Na stůl se nám určitě v blízké budoucnosti dostanou i různé zákony, které vznikly v kontextu nedávných krizí, covidové či energetické.
