Slovenský národní energetický plán měl být průlomem v rozvoji solární a větrné energie, zaměřuje se ale spíše na menší lokální zdroje. Česko je sice ambicióznější, nové evropské cíle ale ve svém plánu rovněž nezohledňuje.
Odborníci varují, že pokud průmysl nebude mít k dispozici dostatek velkých obnovitelných zdrojů energie, odejde za lepšími podmínkami do jiných zemí. To by mělo negativní dopad na celou ekonomiku, včetně zaměstnanosti.
Země střední a východní Evropy, včetně Česka a Slovenska, jsou přesto v plánované výstavbě velkých zelených zdrojů opatrné. Podle think tanku Ember tím ohrožují nejen svou konkurenceschopnost, ale také energetickou bezpečnost a ceny energií.
Za poslední rok však došlo k pozitivní změně. Kapacita větrných a solárních elektráren ve střední a východní Evropě vzrostla přibližně o 28 %, což je více než průměrný růst v celé EU, který činí 15 %. Problémem jsou však nízké cíle v oblasti obnovitelných zdrojů v celém regionu střední a východní Evropy.
Nadějí na změnu měla být aktualizace národních energetických a klimatických plánů (NEKP). Evropská komise ve svých doporučeních k jejich revizi vyzvala členské státy, aby si stanovily vyšší ambice pro urychlení ekologického přechodu ke klimatické neutralitě. Plány by podle Komise měly být v souladu jak s evropským klimatickým zákonem, tak i balíčkem Fit for 55 a REPowerEU.
Současné návrhy národních energetických plánů na Slovensku i v České republice však zatím nejnovější evropskou legislativu nezohledňují.
Slovensko ve svém NEKP odkazuje na evropský cíl 32 % v roce 2020. To znamená, že nereflektuje novou směrnici EU představenou v rámci Fit for 55, podle níž by obnovitelné zdroje měly v roce 2030 představovat 42,5 % konečné spotřeby energie v celé Evropě. Revize klimatického plánu sice zvyšuje zastaralý cíl z 19,2 na 23 % do konce tohoto desetiletí, ale to je stále méně než minimálních 24 %, které dlouhodobě doporučuje Evropská komise. Ministerstvo v dokumentu argumentuje, že tato trajektorie je vzestupná, čímž Slovensko „splňuje základní požadavek“.
Česko sice přichází ve svém energetickém plánu s vyššími ambicemi než Slovensko, a sice s růstem ze současných 18 na 30 % v roce 2030, na nové celoevropské cíle pro obnovitelné zdroje to však nestačí.
Nejedná se o konečnou verzi plánů, členské státy budou své nové návrhy plánů konzultovat s Evropskou komisí a finální dokument dodají do léta příštího roku.
Již nyní je však zřejmé, že slovenské cíle neodpovídají rostoucí potřebě elektřiny v příštích letech, ať už v důsledku elektrifikace průmyslu, nebo vzestupu elektromobility. Prudký nárůst poptávky po nízkouhlíkové elektřině předpovídali všichni řečníci na energetické konferenci SAPI 2023. Jejich navrhovaná řešení se však liší.
Obnovitelné zdroje na Slovensku ano, ale malé a lokální
Podle
Zdeňka Čecha ze Zastoupení Evropské komise na Slovensku je zřejmé, že potřeba elektřiny poroste. Slovensko má přitom nyní velmi nízký podíl obnovitelných zdrojů – větrná energie se téměř nevyužívá a podíl solární energie na výrobě elektřiny činí pouze 1,8 %. „Každý malý projekt, který přispěje ke zvýšení těchto čísel, je dobrý,“ uvedl Čech.
Připomněl také, že Slovensko se v nové kapitole plánu obnovy REPowerEU zavázalo rozvíjet větrnou energii prostřednictvím dvou „go-to“ zón, což by se mělo odrazit i v NEKP.
Jedním z hlavních problémů větrných elektráren je odpor místních komunit, shodli se panelisté. Podle ministra hospodářství úřednické vlády
Petera Dovhuna si Slovensko zaslouží mít energetickou politiku přesahující horizont volebního období, k tomu je však nutný konsenzus s veřejností. „Pokud tomu lidé nerozumí, tak to nechtějí,“ dodal.
„Pokud budu vědět, proč se Slovensko chystá investovat do těchto zdrojů a jaký to bude mít dopad na mou peněženku, nebo pokud bude mít moje obec přístup k levnější elektřině a podíl na výnosech, pak s větrnou elektrárnou budu mnohem spíše souhlasit,“ vysvětlil.
Ministr se při představování hlavních pilířů aktualizace energetického plánu odvolával na „fyziku a zdravý rozum“. „Pokud chceme v roce 2050 dosáhnout nulových emisí a zajistit dostatek zelené energie pro domácnosti a průmysl, pak musíme uznat, že jaderná energie zde bude hrát důležitou roli. Je třeba najít rovnováhu mezi stabilními zdroji, jako je voda a jádro, a přerušovanými zdroji, jako je slunce a vítr,“ řekl.
Využití fotovoltaiky vidí především v lokálních malých zdrojích, přičemž vyrobená elektřina by se měla spotřebovávat co nejblíže místu výroby. O větších obnovitelných zdrojích lze hovořit pouze v případě, že existuje „jasný obchodní důvod“. „Pokud investor nepotřebuje podporu státu, má vypořádané pozemky, uzavřené dlouhodobé smlouvy na odběr elektřiny, neměla by mu v tom legislativa bránit. Nemělo by to být z druhého konce – postavme gigawatty obnovitelné energie bez ohledu na to, kolik to bude stát,“ zdůraznil.
Střední Evropa by mohla mít o třetinu levnější energii. Stačí posilovat přeshraniční energetická spojení
Bez velkých zelených zdrojů nulových emisí nedosáhnout nelze
Analytička think tanku Agora Energiewende
Michaela Hollová připomněla, že kvůli ambiciózním plánům EU do roku 2030, ale i inflaci a dražšímu kapitálu bude rozvoj malých i velkých obnovitelných zdrojů potřebovat státní podporu.
Podobný názor sdílí i
Andrej Juris, ředitel Úřadu pro regulaci síťových odvětví (ÚRSO).
Podle něj energetická krize ukázala, že se v Evropě nestaví dostatek zdrojů pro výrobu elektřiny. „I přes obrovský rozvoj obnovitelných zdrojů to stále nestačí k postupnému nahrazení fosilních paliv. Máme-li splnit vyšší cíle elektrifikace a dekarbonizace průmyslu, potřebujeme x-násobek objemů nově připojených zdrojů na evropské úrovni, a tedy mnohem více investic,“ domnívá se šéf TSO. Investice přijdou ale pouze v případě, že bude existovat stabilní regulační prostředí, tržně komfortní a konzistentní smlouvy, a v neposlední řadě nástroje, které investorům poskytnou určitou stabilitu příjmů, jež pokryjí jejich investiční náklady.
Slovensko podle
Lukáše Chomy ze společnosti Right Power ve využívání solární energie stále zaostává za Polskem, Maďarskem a Českou republikou. Problematické jsou zejména velké zdroje nad pět megawattů (MW). Jejich povolování a připojování je zatíženo zbytečnou byrokracií.
Choma vidí jednu z hlavních překážek v územních plánech. Ty často nelze změnit tak, aby bylo možné fotovoltaickou elektrárnu postavit, a to ani v případě, že daný pozemek není klasifikován jako orná půda. „Výstavbu mnohem složitějších projektů, které propojují větrnou turbínu, solární elektrárnu a baterii, lze například v Polsku realizovat do dvou let, zatímco na Slovensku to trvá v průměru pět let,“ upozorňuje.
Podle Chomy Slovensko potřebuje také větší zdroje nad pět MW, protože místní střešní fotovoltaické panely nestačí. S tím souhlasí i
Jan Krčmář, ředitel Solární asociace ČR.
Česká republika zažívá druhý solární „boom“, ale překážky pro investice se neodstraňují dostatečně rychle. Větší pozemní elektrárny se nestaví, což je podle něj problém. „Stejně jako na Slovensku máme miliony lidí v panelových domech. I když si na střechy nainstalují fotovoltaiku, nikdy nebudou tak efektivní jako rodinný dům. Tito lidé pak nemají přístup k zelené a levné elektřině,“ zdůraznil.
Nedostatek obnovitelných zdrojů ve velkém měřítku způsobí v budoucnu problém také průmyslu, který musí radikálně snížit emise. „Pokud tyto podniky nebudou mít dostatek zelené energie, odejdou. To způsobí větší nezaměstnanost nebo budou muset omezit výrobu jinde a trpět budou opět jen ti, kteří dnes nemají ani na to, aby si fotovoltaiku na střechu dali,“ upozornil Krčmář.
Řešení přinese nový design trhu s elektřinou
Oba zástupci výrobců energie se shodli, že hlavními překážkami rozvoje zelených zdrojů v Evropě jsou stále nízká kapacita sítě a zdlouhavé povolovací procesy. „Na Slovensku a v České republice k tomu přistupuje ještě stabilita regulačního prostředí,“ uvedl Krčmář.
Podle Jurise z ÚRSO by v tomto ohledu mělo na Slovensku pomoci několik vyhlášek a novel zákonů, které nedávno schválila vláda. Cílem regulátora je co nejvíce standardizovat procesy připojování.
„Procesy na východě země jsou jiné než v centru a na západě. Snažíme se, aby byly stanoveny lhůty pro připojení a jednotná pravidla pro platby,“ vysvětlil Juris.
Reforma evropského trhu s elektřinou by přitom měla posílit dlouhodobé kontrakty, což by podle Juriše mohlo rozvoj obnovitelných zdrojů podpořit. Na evropském trhu totiž v současnosti chybí střednědobé a dlouhodobé smlouvy na prodej nebo nákup elektřiny či plynu na pět nebo deset let dopředu.
„Když jdete investovat do nového zdroje nebo zařízení, hledáte přirozeně nějakou ekonomickou logiku, abyste byli schopni pokrýt své náklady na dlouhodobé bázi. To zde v současné době neexistuje. Existují dvoustranné smlouvy, ale na současných trzích neexistují ani střednědobé smlouvy, které by vám umožnily podívat se na to, co dostanete, když budete prodávat elektřinu na Slovensku pět let,“ uzavřel Juris.
Tři důvody proč by Česko mělo urychlit přechod k fotovoltaice
