Odpůrci zákona o obnově přírody argumentují tím, že teď není vhodná doba hnát se za ekologickými cíli, protože se nejprve musíme vypořádat se závažnějšími problémy. Příroda ani změna klimatu se ale nezastaví a nepočkají, až budeme mít čas a vhodné podmínky se jimi zabývat, píše v komentáři Michaela Kožmínová.
Michaela Kožmínová je analytičkou Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).Úbytek biologické rozmanitosti a změna klimatu jsou dvě současně probíhající a spolu provázané krize, zaviněné desítkami let neudržitelného využívání přírodních zdrojů. Obě ohrožují fungování přírodních ekosystémů, ekonomiku i bezpečnost a zdraví lidí po celém světě. Návrh nařízení Evropské unie o obnově přírody je klíčovým krokem v řešení obou problémů najednou, jeho cesta ke schválení je ale plná překážek. Zásadní hlasování v Evropském parlamentu proběhne ve středu 12. července.Na půdu Parlamentu zákon zamířil poté, co se členové výboru pro životní prostředí během svého hlasování v úterý 27. června těsně neshodli na jeho podpoře. Se 44 hlasy pro a 44 proti by ke schválení stačil jediný hlas navíc. Jedná se už o druhé hlasování o tomto zákonu, které skončilo rozkolem environmentálního výboru na dvě poloviny. V tom prvním o dva týdny dříve konzervativní skupiny v čele s Evropskou lidovou stranou (EPP) o jeden hlas neuspěly ve snaze regulaci zamítnout.Týden předtím se přitom na společném postoji k zákonu shodly členské státy EU. Zákon, který za ČR podpořil ministr životního prostředí Petr Hladík, má ukotvit v evropské legislativě opatření na obnovu alespoň 20 procent pevniny a mořských oblastí v EU do roku 2030 a všech oblastí s poškozenou krajinou a ekosystémy do roku 2050. Před prvním parlamentním hlasováním se zájem o regulaci o obnově přírody vyšplhal na úroveň, jaká se u unijní legislativy vyskytuje jen zřídka. Přes 3300 vědců se přihlásilo k dopisu na podporu tohoto zákona, ve kterém vyvrací mýty podsouvané oponenty o negativním dopadu na zemědělství, rybolov a celou společnost. Návrh zákona také společným prohlášením a dopisem podpořila stovka významných evropských podniků včetně společností Nestlé, Unilever a IKEA. Dalším společným vyjádřením legislativu podpořilo i 210 organizací občanské společnosti napříč EU a přes 70 zástupců zemědělské komunity.Proti zákonu naopak brojí Evropská lidová strana a evropská zemědělská organizace Copa-Cogeca, které tvrdí, že obnova přírody půjde na úkor potravinové bezpečnosti a evropských zemědělských podniků. Konzervativní strana EPP se dokonce o zamítnutí zákona snaží tak usilovně, že na obou stěžejních hlasování v environmentálním výboru Evropského parlamentu nahradila několik svých poslanců, kteří váhali nebo zákon otevřeně podporovali. Kritiku, kterou oponující strany o legislativě šíří, označila šéfka Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) Inger Andersen a mnozí další za dezinformační kampaň. Bez funkční přírody se nenajíme
Klimatická krize prohlubuje úbytek biologické rozmanitosti a kolaps ekosystémů. Rostoucí teploty, změny ve srážkách a extrémní počasí poškozují jejich odolnost. Degradace přírody zároveň urychluje změnu klimatu a zesiluje její dopady, protože funkční ekosystémy slouží jako důležité úložiště uhlíku a hrají zásadní roli při adaptaci na změnu klimatu.Stačí se ale zaměřit na jeden z nejskloňovanějších sektorů v souvislosti se zákonem o obnově přírody – zemědělství. Příroda a ekosystémové služby hrají klíčovou roli v produkci potravin, ať už se jedná o úrodnost půdy, zdroj čisté vody, opylování či přírodní ochranu proti nemocem a škůdcům rostlin. Zásadním způsobem přispívají k odolnosti zemědělství. Naopak s degradací životního prostředí, ke které velkou měrou přispívají i neudržitelné zemědělské postupy závislé na chemických vstupech, dochází k oslabení ekosystémů a jejich služeb nezbytných pro pokračování v zemědělské produkci. Velkým problémem, ke kterému přispívá změna klimatu i působení člověka, je vodní eroze půdy. Ta v ČR podle dat Ministerstva zemědělství ohrožuje až 60 procent zemědělské půdy.Dalším z mnoha příkladů, jak produkce potravin závisí na zdravé přírodě, je pokles populací opylovačů pojící se se ztrátou biologické rozmanitosti. Jeho důsledkem se snižují výnosy a kvalita plodin. Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) přibližně tři ze čtyř potravinových plodin do určité míry závisí na opylovačích. Pokud se nepodaří zastavit současný trend úbytku biologické rozmanitosti, může být ohrožena produkce mnoha druhů ovoce a zeleniny, které jsou na opylování závislé.Příroda ani změna klimatu nepočká
Změna klimatu tyto trendy dále prohlubuje. Čím dál častější extrémy meteorologických jevů a jejich neblahé dopady na potravinovou bezpečnost jsou důkazem, že se nejedná o problém daleké budoucnosti. Letošní sucho už zasahuje třeba západní Středomoří, kde výrazně snižuje vlhkost půdy a omezuje růst rostlin a plodin uprostřed vegetačního období. Podmínky na konci letošního jara byly navíc ještě horší než loni, kdy se Evropou rozlilo silné až extrémní sucho. Mezi loňským květnem a letošním dubnem byly v regionu naměřeny teploty až o 4 °C vyšší, než je průměr. Podle nové studie Společného výzkumného centra Evropské komise se předpovědi výnosů v Maghrebu dále zhoršily a jsou výrazně pod průměrem. V Maroku, Alžírsku a Tunisku letos úroda pravděpodobně ani nevykvete.Přestože potravinovou nejistotu ve světě i v Evropě spojujeme především se špatným přístupem k potravinám (např. v důsledku konfliktů) a cenovou dostupností (chudoba), čím dál více k ní přispívají i výkyvy počasí spojené se změnou klimatu. Máme teď v podstatě dvě možnosti. Změně klimatu a jejím dopadům na potravinovou bezpečnost můžeme jít naproti se snahou obnovit přírodu a ekosystémové služby, které nám pomohou zvýšit odolnost vůči klimatickým šokům. Druhá možnost je pokračovat beze změny tak jako doteď, dál neudržitelně využívat přírodní zdroje, soustředit se na maximalizaci výnosů a produkční plochy za každou cenu a za několik let si uvědomit, že způsob, jakým produkujeme potraviny, nedokáže čelit realitě podepsané změnou klimatu.Odpůrci zákona o obnově přírody argumentují tím, že teď není vhodná doba hnát se za ekologickými cíli, protože se nejprve musíme vypořádat se závažnějšími problémy – ať už se jedná o válku, inflaci nebo zpomalení ekonomického růstu. Příroda ani změna klimatu se ale nezastaví a nepočkají, až budeme mít čas a vhodné podmínky se jimi zabývat. Některé změny, ke kterým v důsledku těchto krizí dojde, budou nevratné. Jak podotkla výkonná ředitelka UNEPu: „Příroda nebude čekat, až se vypořádáme s jinou krizí. Svět se musí naučit chodit a žvýkat žvýkačku zároveň.“O návrhu zákona bude ve středu hlasovat celý Evropský parlament. Přestože není obvyklé, aby legislativní návrhy zamítnuté výbory prošly plenárním zasedáním, jedná se o výjimečně exponovaný případ, kde bude rozhodující každý hlas. Ti, kteří zatím k návrhu nevyjádřili pevný postoj, mají jedinečnou šanci přehoupnout misky vah a vyslat jasnou zprávu o tom, že bez zdravé přírody se v boji proti změně klimatu neobejdeme. Pokud bude zákon schválen, postoupí následně k trialogu mezi Evropským parlamentem, vládami členských států a Evropskou komisí s cílem dohodnout se na konečném znění. 
