Evropská unie posílá státům peníze na podporu přeshraniční spolupráce. Zatímco dříve se žádosti o dotace vyřizovaly na papíře, nově už bude možné je zpracovávat elektronicky, konstatuje Jana Smutná.
Jana Smutná je ředitelkou Fondu malých programů v Regionu Bílé Karpaty.
Češi a Slováci mohou spolupracovat na přeshraničních projektech, na které jim přispívá peníze EU skrze program Interreg či Fond malých projektů. Mají Češi a Slováci o takové projekty zájem?
Zájem je pořád značný. Žadatelé jsou nadšeni a připraveni vytáhnou své projekty ze šuplíku, kde je schraňují a čekají na první dotační výzvu. V prvních výzvách bývá největší počet projektů, jsou to zároveň projekty velice dobře připravené a smysluplné. V dalších výzvách se pak už začínají nápady opakovat a upadá i jejich kvalita.
Můžete porovnat zájem Čechů a Slováků? Je třeba některá strana v žádostech o projekty aktivnější?
V dosavadních výzvách v rámci Fondu malých projektů to bylo víceméně podobné. Pokud bych se zaměřila na velký program Interreg, tak tam převažuje zájem slovenských žadatelů.
Jaký je rozdíl mezi Fondem malých projektů a programem Interreg?
Fond malých projektů slouží jako taková startovací plošina pro další velké projekty, kdy si vlastně žadatelé mohou otestovat partnerství a zjistí, zda jim to může fungovat, zda se mohou na sebe spolehnout a zda skutečně mají tu velkou společnou myšlenku, kterou pak mohou rozvést v rámci velkého projektu. Druhá věc je finanční nákladnost projektů. V Interregu je daná minimální hodnota projektu, která v minulém období vycházela na 50 tisíc eur.
Jak je to s počtem projektů a dostupnými financemi? Máte dost peněz na pokrytí všech potřeb žadatelů?
V tomto programovacím období 2014 až 2020 jsme ve Fondu malých projektů měli vždy převis projektů, než byla alokace na danou výzvu. Projekty jsou ale následně hodnocené a jen část z nich byla kvalitní tak, aby mohla podporu získat. Zůstávají tak k dispozici nevyužité prostředky, které se přesouvají z uplynulých výzev do nových. V době covidu-19 nám prostředky zbývaly, musely jsme proto dělat výzvy navíc oproti původnímu harmonogramu. Některé projekty navíc vlivem nárůstu cen odstoupily od realizace, část finančních prostředků proto nebyla vůbec vyčerpána.
Co se týče velkého programu Interreg, tam je vždy větší zájem, než je daná alokace, a podpořena může být zhruba třetina až čtvrtina předložených projektů.
Jak s přeshraničními vazbami zamíchala pandemie?
Během covidu jsme například museli zajistit podpisy našich partnerů v zahraničí, cestování ale bylo omezené. Přeshraniční partneři, například starostové, se tedy museli setkat na hranici, jít s policisty k závoře, tam dokumenty podepsat a pak jít zpět. Spolupráce byla v té době bez osobních kontaktů opravdu těžká, proto řada partnerů odstoupila, případně se dělala pouze video setkání. Na druhou stranu se posunula vpřed digitalizace.
Rakouský turista se nemusí bát, že bychom mu nepřijeli na pomoc, říká ředitel jihočeské záchranky
Když se podíváme na konkrétní projekty, můžete jmenovat něco, na co může být Region Bílé Karpaty opravdu hrdý?
Ano, samozřejmě máme několik pěkných a úspěšných projektů. Podpořili jsme například projekt hvězdárny Valašské Meziříčí, kdy se podařilo ve stratosféře navzájem vyfotit balony nebo pořídit fotky zeměkoule.
Dále jsme měli krásné projekty z mateřských školek. Učitelky byly nadšené, protože mohly s dětmi jet na Slovensko a slovenské děti zase za nimi do Česka, a užily si tak spoustu naučných výletů. Pedagožky se mohly vzdělávat, čerpat nové zkušenosti a inspiraci.
V rámci zachování přírodního kulturního bohatství jsme podpořili projekt sušírny v Zděchově, kde si děti a návštěvníci mohou vyzkoušet, jak se za starých dob sušilo ovoce. Podpořených projektů je skoro 200 na české a 200 na slovenské straně, máme být na co pyšní. To, co někteří lide dokážou vymyslet, je úžasné.
Vstupujeme nyní do nového programovacího období 2021 až 2027. V čem se liší od toho předešlého?
Usilovali jsme o změnu některých věcí, což se také v novém období projeví. Jedná se zejména o maximální výši příspěvků z Evropského fondu pro regionální rozvoj (fond, z něhož putují finanční prostředky do různých dotačních programů, včetně programu Interreg a Fondu malých projektů – pozn. red.). Ten v končícím období činil 20 tisíc eur u neinvestičních projektů – nově to bude 30 tisíc eur. U investičních se jedná o zvýšení z 30 tisíc eur na 50 tisíc.
Na byrokracii spojenou s dotacemi s lidé mnohdy stěžují. Může to podle vás žadatele od projektů skutečně odrazovat?
Hodně jsme se s tím potýkali. Úplně na začátku jsme měli podávání žádostí v papírové formě, kdy muselo být vše úředně ověřené a ručně podepsané. Postupně jsme se snažili administrativu zjednodušovat. Co se týče nového období, tak tam se již bude předkládat v elektronické podobě, skrze elektronickou žádost a elektronické přílohy. Mělo by to být opravdu jednodušší, doufejme, že se to podaří.
Jak vidíte budoucnost přeshraničních programů?
Evropská komise celkově klade velký důraz na zelenější a chytrou Evropu. Opatření zaměřená proti klimatické změně patří mezi priority, stejně jako kvalita životního prostředí. Dalším klíčovým tématem bude vzdělávání. EU ale klade důraz i na sociální problematiku a vazbu mezi obyvateli jednoho a druhého státu. Na to je třeba právě určen Fond malých projektů, kde 60 % alokace v novém období poputuje právě na spolupráci „people-to-people“ (lidé s lidmi – pozn. red). Bude to tedy i nadále právě o tom propojování partnerů a předávání zkušeností napříč hranicemi.
Když se podíváme za horizont roku 2027, bude podle vás mít pořád smysl, aby Evropská unie vyčleňovala část svého rozpočtu jenom pro příhraniční regiony?
Já si myslím, že určitě ano. Příhraničí je opravdu okraj republiky a málokdy se prostředky „z Prahy“ směrují do tamních malých obcí. Okresy na hraniční linii přitom potřebují podporu, aby tam vznikaly přátelské vazby a dobré vztahy s přeshraničními partnery.
