Americký prezident Donald Trump uvalil cla na ocel, hliník i evropská auta. Další celní balík sice odložil, ale jen o 90 dní. Evropská unie zvažuje odvetu, ve hře je největší střet o volný obchod za desítky let. Co všechno se chystá a jaké má EU možnosti? Euractiv.cz nabízí přehled v otázkách a odpovědích.
Co zatím Spojené státy udělaly?
Americký prezident Donald Trump 12. března zavedl cla ve výši 25 % na dovoz hliníku a oceli z Evropské unie. Následovala 25% cla na automobily, která vstoupila v platnost 2. dubna. V ten samý den Trump oznámil další, tzv. reciproční cla ve výši 20 % na veškeré zboží z EU. Jejich spuštění však 9. dubna odložil o 90 dnů a sazbu snížil na 10 %. Cla na ocel, hliník a auta však nadále platí. Od 3. května by pak měla začít platit další cla, a to ve výši 25 % na dovoz dílů do aut.
Podle expertů se jedná o největší zásah do světového obchodu od 30. let minulého století, a hrozí vážné důsledky nejen pro evropskou, ale i globální ekonomiku.
Jak na to reagovala EU?
Evropská unie připravila odvetná cla ve výši 25 % na široký výběr amerického zboží. Seznam zahrnuje například sójové boby, kukuřici, rýži, pomerančový džus, brusinky, tabák, železo, ocel, hliník, některé typy lodí, automobily, textil, oděvy i make-up.
Opatření měla začít platit 15. dubna, ale po oznámení Trumpova odkladu recipročních cel EU rozhodla o stejném odkladu a dala šanci dalšímu vyjednávání.
Protiopatření podpořilo 26 členských států EU. Jediným státem, který byl proti, bylo podle diplomatických zdrojů Maďarsko. Celková hodnota dovozu ze Spojených států, kterého se odvetná cla týkají, činí 22,1 miliardy eur ročně (přibližně 556 miliard korun).
Z původního návrhu EU nakonec na nátlak Francie a Itálie vypadly americký bourbon a whisky. Cla mají být zaváděna ve třech fázích: první vlna (např. brusinky a pomerančový džus) od 15. dubna, druhá (maso, bílá čokoláda, ocel) od 16. května a třetí od 1. prosince.
Podle serveru
Politico Komise strategicky zacílila cla na export z regionů, kde má Trump silnou voličskou podporu, a které jsou nejvíce závislé na evropském trhu.
Několik týdnů před oznámením amerických cel nabídla EU Washingtonu dohodu typu „zero-for-zero“, tedy vzájemné zrušení cel na automobily a průmyslové zboží. Trump však návrh odmítl.
Jaké další možnosti má EU k dispozici?
Kromě připravených cel má EU na stole tři hlavní scénáře:
- Nevést obchodní válku a snažit se vyjednávat. Podle studie Evropského parlamentu by EU mohla zvolit cestu diplomacie a měnové politiky a zmírnit dopady amerických cel. Tento přístup by byl ekonomicky nejméně nákladný, ale mohl by být vnímán jako slabost a vyvolat další požadavky ze strany USA.
- Zavést odvetná cla. EU by se mohla rozhodnout dále rozšířit seznam zboží, na které uvalí cla. Tento přístup však nese riziko další americké odvety – příkladem je návrh unijních cel na americkou whisky, na který USA odpověděly hrozbou 200procentních cel na evropské lihoviny.
- Spustit nový „nástroj proti nátlaku“ (Anti-Coercion Instrument – ACI). Tento mechanismus EU zavedla v roce 2023 jako reakci na ekonomický nátlak ze strany Číny. Umožňuje širokou škálu opatření: od vývozních kontrol, omezení investic a práv duševního vlastnictví, až po omezení přístupu zahraničních firem k veřejným zakázkám v EU. I přesto, že tento nástroj nebyl dosud nikdy použit, nyní se vážně zvažuje jeho aktivace proti USA.
- Zavést digitální daň na americké giganty. V rámci širší reakce na americký ekonomický tlak se znovu otevřela i debata o digitální dani pro americké technologické giganty. Takové opatření ale vyžaduje jednomyslný souhlas všech členských států EU. V minulosti digitální daň samostatně zavedly například Francie a Itálie, například Německo je ale proti.
Každý přístup má svá úskalí. Nečinnost by mohla vyústit v další ústupky a dlouhodobé znevýhodnění EU. Omezená odveta by mohla vyprovokovat tvrdou reakci ze strany USA. Nástroj proti nátlaku je flexibilní a zahrnuje i sektor služeb, ale jeho použití vyžaduje konzultační proces trvající tři až šest měsíců. Komise navíc musí nejprve doložit, že USA skutečně uplatňují ekonomický nátlak, jak to vyžaduje příslušná legislativa. Zatím se řada evropských lídrů staví k ACI opatrně a upřednostňuje dohodu.
Evropská unie se mezitím soustřeďuje na posilování obchodních vazeb s ostatními částmi světa.
Kdo o reakci EU rozhoduje?
V oblasti mezinárodního obchodu má EU výlučnou pravomoc, Evropská komise tak může jednat bez souhlasu členských států. Návrhy na odvetná opatření nicméně Komise konzultuje v tzv. komitologickém výboru, kde země EU mohou návrhy zablokovat. Zapotřebí je k tomu kvalifikovaná většina (alespoň 15 států, 65 % populace EU).
U nástroje proti nátlaku je potřeba souhlas kvalifikované většiny. Digitální daň vyžaduje jednomyslný souhlas všech členských států.
